Zabijáci rozkvetlého měsíce – pomalu tažení

Režisér Martin Scorsese pat­ří k mým vel­kým oblí­ben­cům. Vlastně je v reži­sér­ské bran­ži asi tím úpl­ně nej­vět­ším. Na jeho novin­ku, kte­rou rea­li­zo­val pod hla­vič­kou Apple TV+, jsem se tedy logic­ky těšil. Obzvláště, když téma zně­lo slib­ně a před kame­rou čeka­li dal­ší moji favo­ri­té Robert De Niro a Leonardo DiCaprio. Natočil Scorsese svůj nej­lep­ší film? Postavil si pomník v podo­bě vzty­če­né­ho pro­střed­níč­ku sko­mí­ra­jí­cí­mu holly­wo­od­ské­mu sys­té­mu stu­dií? Nebo je to všech­no slo­ži­těj­ší?

USA, začá­tek 20. sto­le­tí, těs­ně po prv­ní svě­to­vé vál­ce. Indiánský kmen Osedžů pat­ří k celo­svě­to­vě nej­bo­hat­ším komu­ni­tám, pro­to­že na jejich půdě byla nale­ze­na ropa a jim se poda­ři­lo zajis­tit si pro­fit z kaž­dé­ho vytě­že­né­ho bare­lu. Jenže stá­le jsou to “jen” indi­á­ni, tak­že pode­zře­lá úmr­tí v jejich popu­la­ci nikdo nevy­šet­řu­je a prá­va na zis­ky se tiše pře­sou­va­jí tře­ba na jejich běloš­ské man­že­ly. A prá­vě sem při­jíž­dí vete­rán Ernest Burkhart (Leonardo DiCaprio), aby se začle­nil do komu­ni­ty, kte­rou vede jeho strý­ček William Hale (Robert De Niro). Dobrodinec, kte­ré­mu jde o pro­spěch indi­á­nů a celé­ho měs­teč­ka. Nebo?

DLOUHÁ NOC
Zdá se vám můj úvod neob­vykle dlou­hý? Pak věz­te, že je to nic v porov­ná­ní s tím, jak dlou­hý je samot­ný film. Dvěstě šest minut to jsou sko­ro tři a půl hodi­ny! Což o to, Scorsese se ohled­ně sto­pá­že umí roz­mách­nout a nenu­dit. Moje srd­co­vé Casino jen jen o něco krat­ší (178 minut), ale pro­blém Zabijáků krva­vé­ho měsí­ce je pře­de­vším v tem­pu a struk­tu­ře samot­né­ho fil­mu. Hrozně se to vle­če a vy se vlast­ně celou dobu dívá­te na to samé. Na odpor­né lidi, kte­ří děla­jí odpor­né skut­ky.

VÝBĚR Z HROZNŮ
Kvalita veš­ke­rých fil­mař­ských dis­ci­plín je samo­zřej­mě na maxi­mál­ní mož­né úrov­ni. Herci exce­lu­jí, dobo­vá atmo­sfé­ra je auten­tic­ká, režij­ní ruka až obdi­vu­hod­ně pev­ná (Scorsesemu je 81 let!), jen­že chy­bí moment pře­kva­pe­ní. Zvrat, kte­rý by film oži­vil a (znovu)upoutal divá­ko­vu pozor­nost. Na jed­nu stra­nu si mys­lím, že chá­pu, čeho tím chtěl Scorsese dosáh­nout. Doba byla tako­vá a ame­ric­ká spo­leč­nost by si to měla při­po­me­nout prá­vě tím­to sebe­mrs­kač­ským způ­so­bem. Zároveň se tím Scorsese vysmí­vá tra­dič­ní­mu stu­di­o­vé­mu sys­té­mu, kde by si podob­ně roz­sáh­lý a vlek­lý opus nikdy nemohl nato­čit. Pod nový­mi (stre­a­mo­va­cí­mi) pány fil­mo­vé­ho svě­ta však může. A nále­ži­tě si to uží­vá. Divák už bohu­žel o pozná­ní méně.

Zabijáci roz­kvet­lé­ho měsí­ce jsou roz­po­ru­pl­ní. Filmařsky bez debat bra­vur­ní, ale divác­ky takřka k neu­kou­ká­ní. A trouf­nu si napsat, že i pro milov­ní­ky mis­tro­va díla, mezi kte­ré se Filmfanatic roz­hod­ně hlá­sí. Když si ten film roze­be­re­te na jed­not­li­vos­ti, najde­te v něm krá­su a snad i doko­na­lost. Funguje coby zpo­věď a zrca­dlo doby, jež se pro­pí­še do divác­kých duší, ale jako zába­va je to hod­ně na pová­že­nou.

---

---