Zkurvení havlisti (Komediograf)

Hru Zkurvení havlis­ti jsem nedáv­no viděl na prk­nech padla v Dlouhé a řekl jsem si, že by si urči­tě zaslou­ži­la něko­lik blo­go­vých řádek. Luboši Balákovi z Komediografu se totiž poved­lo dát dohro­ma­dy kus, kte­rý je vel­mi aktu­ál­ní a má ve své jed­no­du­chos­ti a struč­nos­ti vel­mi dob­ře napsa­ný text.

Tři chla­pí­ci, rozum­bra­do­vé cho­dí pra­vi­del­ně do sau­ny vypla­vit všech­ny ty toxi­ny a obec­ně veš­ke­rý hnus. Spolu s fyzic­kou toxi­ci­tou ale vypla­vu­jí i tu emoč­ní a o ní je hra zejmé­na. Všichni tři (před­sta­vu­je je trio her­ců Miroslav Hanuš jako Bořek, Tomáš Měcháček jako Vladan a Karel Zima jako Hubert) v sau­ně pře­třá­sa­jí „popu­lár­ní“ pro­blémy dneš­ní doby. Problémy se škol­stvím a auto­ba­za­ry počí­na­je a Evropskou unií a množ­stvím vaty kon­če. Ony tři pány také spo­ju­je zpac­ka­nost jejich vlast­ních živo­tů. Tu má někdo pří­liš domi­nant­ní man­žel­ku, dal­ší neu­mí sázet a pro­hrá­vá vel­ké sumy peněz a posled­ní se trá­pí s laci­ný­mi auty z pochyb­ných baza­rů. Vzájemný maras­mus ale neve­de k něja­ké „kole­gi­a­li­tě zubo­že­ných“, hoši si ze sebe nao­pak dost uta­hu­jí, jako kdy­by v neštěs­tí jiných moh­li tak tro­chu rela­ti­vi­zo­vat i své pro­blémy.

Frustrace se pro­mí­tá do jejich názo­rů na svět, kte­ré­mu pocho­pi­tel­ně vlád­nou dile­tan­ti a debi­lo­vé, o čemž se trio sou­hlas­ně ujiš­ťu­je. Fascinující mi při­šlo zejmé­na to, s jakou leh­kos­tí, při­ro­ze­nos­tí a záro­veň vti­pem doká­zal autor vystih­nout cha­rak­ter růz­ných „hos­pod­ských řečí“, kde se při­ro­ze­ně v jed­né větě pře­chá­zí od ven­kov­ské­ho fot­ba­lu k makro­e­ko­no­mic­kým uka­za­te­lům. Asi kaž­dý z nás někdy podob­ný hovor absol­vo­val, nebo jej aspoň sly­šel u ved­lej­ší­ho sto­lu...

Patrně nej­chytřej­ším z tria je Hanušův pod­pan­toflák Bořek, občas se mu poda­ří i v hovo­ru tre­fit poin­tu věci, ale vět­ši­nou jen vrší teo­rie, kte­ré bez pro­blé­mů vysvět­lu­jí vše na svě­tě. Nechce to zase tak vel­kou fan­ta­zii si na jeho mís­tě před­sta­vit něja­ké­ho poli­ti­ka z okra­je poli­tic­ké­ho spek­tra.

Hra je samo­zřej­mě pri­már­ně kome­dií - a to vel­mi poda­ře­nou. Mnoho dia­lo­gů vyvo­lá­va­lo v padle opráv­ně­né sal­vy smí­chu, ale tu a tam jsem za tím humo­rem cítil i tro­chu zdě­še­ní. Ono to zase tak od rea­li­ty vzdá­le­né není.

Rozhodně dopo­ru­ču­ji ten­to sou­bor na někte­ré jeho šta­ci navští­vit, 80 minut před­sta­ve­ní uteklo jako voda.

---