ZROZENÍ ALCHYMISTKY - Jediná česká filmová pohádka letošního adventního a vánočního času

word image 418304 1

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Lukáš Daniel Pařík

Zrození alchy­mist­ky je tře­tím fil­mo­vým pří­bě­hem ze svě­ta Oberonu. Jak vůbec vzni­kl nápad nato­čit ho?

Už del­ší dobu jsme si s Petrem říka­li, že by bylo skvě­lé udě­lat pří­běh ze svě­ta Princezny zakle­té v čase, kte­rý by byl ten­to­krát vylo­že­ně o dětech. Možná nás k tomu inspi­ro­va­lo i natá­če­ní scén z obou fil­mů Princezen, kde jsme vidě­li vzpo­mín­ky na malou Amélii. Dospělou hrá­la Eliška Křenková a její dět­skou ver­zi Terezie Holá. A to mělo pro nás obrov­ské kouz­lo.

Kam by měl svět Oberonu dál smě­řo­vat?

Máme naplá­no­va­né dal­ší dva pro­jek­ty, i když v šuplí­ku jich máme při­pra­ve­ných víc. Jedním z nich je tře­tí film s Markem, Natálkou a Eliškou, kte­rý pone­se název Princ zakle­tý v čase. Nebude o tom, že by pro­ží­val jeden den stá­le doko­la, ale o tom, jak svý­mi cesta­mi do minu­los­ti způ­so­bu­je jeden motý­lí efekt za dru­hým. Druhým je pak pokra­čo­vá­ní Alchymistky. Postavy i celý pří­běh jsme si oprav­du zami­lo­va­li a máme spous­tu nápa­dů, kam ho dál posu­nout.

Co vás osob­ně na fan­ta­sy nej­víc baví?

Především ta kre­a­tiv­ní svo­bo­da. Můžete vytvo­řit úpl­ně nový svět, kte­rý je ale nato­lik pře­svěd­či­vý, že se do něj fanouš­ci, divá­ci rádi vra­ce­jí. Já sám jsem jako dítě neu­stá­le utí­kal do nej­růz­něj­ších fan­ta­sy svě­tů. A vlast­ně to dělám i dnes, když je toho tla­ku v reál­ném svě­tě moc. Je to můj únik mimo rea­li­tu. Co mi ale při­jde důle­ži­té… že pohád­ko­vý svět je vždyc­ky odra­zem naše­ho sku­teč­né­ho svě­ta. Pohádky a fan­ta­sy můžou naše­mu svě­tu nasta­vo­vat zrca­dlo. Pomocí ale­go­rií a meta­for se dá vyjá­d­řit spous­ta věcí, a to čas­to i těch nega­tiv­ních, na kte­ré je tře­ba upo­zor­ňo­vat a kte­ré by v běž­ném fil­mu půso­bi­ly pří­liš doslov­ně. To je na tom pro mě nej­za­jí­ma­věj­ší. Od urči­té chví­le jsme si s Petrem uvě­do­mi­li, že máme šan­ci vytvo­řit něco víc než jen sérii pohá­dek, ale že je může­me pro­po­jit a stvo­řit prv­ní čes­ký fil­mo­vý uni­ver­se. Chceme do Oberonu, což je svět Princezny, zasa­dit spous­tu pří­bě­hů, spous­tu nových postav a v budouc­nu je pro­lí­nat.

Kde hle­dá­te inspi­ra­ci pro dal­ší pro­jek­ty?

Osobně už asi nepře­mýš­lím, kde beru inspi­ra­ci. Děláme to prak­tic­ky den­ně. Z jed­no­ho fil­mu pře­chá­zí­me do dru­hé­ho, tak­že člo­věk musí být tak nějak pořád napo­jen. Podle mě je důle­ži­té neu­stá­le číst, co se děje v našem reál­ném svě­tě, a nechat se inspi­ro­vat otáz­ka­mi, kte­ré si sou­čas­né gene­ra­ce kla­dou. A samo­zřej­mě také z fil­mů a seri­á­lů. Pořád se dívám, učím se a nechá­vám se jimi nabí­jet i inspi­ro­vat.

V čem se Zrození alchy­mist­ky liší od před­cho­zích fil­mů Princezna zakle­tá v čase I a II? Hlavně tím, že ústřed­ní tro­ji­ci ten­to­krát tvo­ří děti. Myslíme si s Petrem, že prá­vě díky tomu bude film dětem ješ­tě bliž­ší. Zároveň jsme chtě­li vyprá­vět pří­běh, kte­rý se víc sou­stře­dí na vnitř­ní svět hlav­ní posta­vy – její potře­by, pochyb­nos­ti a tou­hy. Alchymistka je v pod­sta­tě o dospí­va­jí­cí dív­ce, kte­rá hle­dá způ­sob, jak zapad­nout do pro­stře­dí, od kte­ré­ho se liší.

Jak vzni­ka­ly posta­vy tří malých alchy­mis­tů a jejich pří­běh?

dětí jsme chtě­li, aby jejich vzhled i cho­vá­ní odrá­že­ly cha­rak­te­ry. Věděli jsme, že tahoun­kou bude hol­ka, a to odváž­ná a tem­pe­ra­ment­ní. A tak nějak poci­to­vě jsem k ní cítil klu­ka, kte­rý bude spíš lehce nesmě­lý a pře­de­vším dob­ro­sr­deč­ný. Tak vzni­kl Duri, kte­ré­ho hra­je Kryštof.

Verča hra­je jeho sest­ru, tak­že jsme mezi nimi hle­da­li urči­tou podo­bu. Nejen vizu­ál­ně, ale i pova­ho­vě. Verča své posta­vě při­ro­ze­ně dala klid a nad­hled, kte­ré ji odli­šu­jí od brá­chy, kte­rý čas­to jed­ná bez roz­mys­lu a neu­vá­že­ně. A co se týká Ariany, teď víc pro­zra­dit nemůžu, pro­to­že je to sou­část záplet­ky naše­ho pří­bě­hu.

Jak pro­bí­hal samot­ný vznik pří­bě­hu?

Upřímně? Hlavně po tele­fo­nu. S Petrem jsme si vola­li a psa­li kaž­dý den, čas­to i dva­náct až pat­náct hodin. Vznikalo to postup­ně, orga­nic­ky, v neu­stá­lém dia­lo­gu.

pohád­kách se čas­to potká­vá magie s lid­skostí. Jak jste hle­da­li rov­no­váhu mezi fan­ta­sy prv­ky a emo­ce­mi, kte­ré mají oslo­vit divá­ka?

Emoce jsou vždyc­ky na prv­ním mís­tě. Kouzla, magie a vizu­ál­ní efek­ty jsou skvě­lým doplň­kem, kte­rý pat­ří k žán­ru, ale samy o sobě nesta­čí. Aby divák emo­cím uvě­řil a doká­zal se s posta­va­mi zto­tož­nit, musí­me my, auto­ři, vytvo­řit sku­teč­né lidi. To je dost vel­ký roz­díl mezi pohád­kou a fan­ta­sy. Pohádka vyprá­ví o nere­ál­ných posta­vách v nere­ál­ném svě­tě, zatím­co fan­ta­sy sto­jí na reál­ných osob­nos­tech, kte­ré žijí v nere­ál­ném, magic­kém pro­stře­dí. I když je jed­na posta­va alchy­mis­ta a dru­há čaro­děj­ni­ce, jejich poci­ty a cho­vá­ní musí být oprav­do­vé. Jen tak se s nimi divák doká­že pro­po­jit.

Která fáze natá­če­ní byla nej­těž­ší a kte­rá nao­pak nej­ra­dost­něj­ší?

Nejnáročnější byl urči­tě závě­reč­ný sou­boj, příš­tě by si zaslou­žil víc času… Naopak nej­ra­dost­něj­ším byl para­dox­ně posled­ní natá­če­cí den. Všichni, hlav­ně děti, jsme obre­če­li, že se musí­me roz­lou­čit. Bylo vidět, jak sil­né pou­to a skvě­lá „rodi­na“ během natá­če­ní vznik­la.

Ve fil­mu hra­jí vel­kou roli vizu­ál­ní efek­ty. Co pro vás bylo nej­vět­ší tri­ko­vé sous­to?

Tím, že s námi klu­ci z QQ Studia spo­lu­pra­cu­jí od úpl­né­ho začát­ku, je naše prá­ce o to snaz­ší – doko­na­le zna­jí svět Oberonu i naše před­sta­vy, navíc k tomu mají skvě­lé know how. A co bylo nej­těž­ší? Pravděpodobně pro­mě­ny reál­ných lidí v prach nebo kouř. Tyto efek­ty sice vypa­da­jí jed­no­du­še, ale udě­lat je tak, aby nepů­so­bi­ly laci­ně, je oprav­du slo­ži­té.

Spolupracujete s Petrem Kubíkem už něko­lik let. Jak váš tvůr­čí tan­dem fun­gu­je?

Kreativní strán­ku řeší­me spo­leč­ně. Myslím, že jsme si během těch let našli efek­tiv­ní způ­so­by tvor­by, nau­či­li se vážit si jeden dru­hé­ho a vzá­jem­ně si naslou­chat. To je pod­le mě úpl­ný základ. Během psa­ní i natá­če­ní všech­no řeší­me vzá­jem­ně.

Jak vybí­rá­te loka­ce a her­ce?

Často víme, kde chce­me natá­čet, ješ­tě dřív, než máme pohro­ma­dě celý pří­běh. Daným loka­cím pak scé­nář doslo­va píše­me na tělo. Herce vybí­rá­me vět­ši­nou pro­střed­nic­tvím cas­tingu, pokud nejde o výji­meč­né pří­pa­dy, jako jsou tře­ba Roman Zach nebo Simona Hába Zmrzlá. U nich jsme už od začát­ku vědě­li, že bychom rádi obsa­di­li prá­vě je. A stej­ně jako u loka­cí se pak dá i role napsat pří­mo „na míru“.

Jaké je hlav­ní posel­ství Zrození alchy­mist­ky pro dneš­ní divá­ky?

Správný pří­běh, pod­le mě, nemá jed­no jedi­né posel­ství. U kaž­dé­ho může rezo­no­vat něco jiné­ho, ať už je to věta nebo situ­a­ce, u kte­ré by to člo­věk vůbec neče­kal. Myslím si ale, že Zrození alchy­mist­ky říká, že se člo­věk nemu­sí bát být sám sebou, nemu­sí se bát být prav­di­vý jenom pro­to, aby někam zapa­dl. A že na mís­tě, kte­rý člo­věk pova­žu­je za sku­teč­ný domov, to pla­tí dvoj­ná­sob.

Proč by měli divá­ci při­jít do kina?

Protože je to jedi­ná čes­ká fil­mo­vá pohád­ka letoš­ních Vánoc! (smích) Ale váž­ně. Diváci se mohou těšit na napí­na­vý a kou­zel­ný pří­běh plný pře­kva­pe­ní a neče­ka­ných zvra­tů, kte­ré bys­te od pohád­ky mož­ná ani neče­ka­li. A navíc se po letech zno­vu vra­cí­me do svě­ta Princezny zakle­té v čase. Myslím, že tako­vý návrat oprav­du sto­jí za to.

Lukáš Daniel Pařík je záro­veň skla­da­te­lem fil­mo­vé hud­by, kte­rá se sta­la cha­rak­te­ris­tic­kým zna­kem celé série. Jeho melo­die pod­tr­hu­jí pohád­ko­vou atmo­sfé­ru a dodá­va­jí pří­bě­hům epic­ký roz­měr.

Kromě spo­lu­re­ží­ro­vá­ní a scé­ná­ře jste slo­žil i hud­bu. Jak vzni­ká?

Hudbu čas­to sly­ším už při psa­ní scé­ná­ře. Zakládám si hod­ně na sil­ných moti­vech, kte­ré jsou spo­je­né s daný­mi posta­va­mi či pro­stře­dí­mi. Tyto moti­vy roz­ví­jím a dávám jim růz­né podo­by pod­le toho, jaké emo­ce se sna­žím hud­bou vyjá­d­řit. U všech fil­mů z Oberonu je vždy hlav­ní slož­kou vel­ký sym­fo­nic­ký orchestr s jem­ný­mi prv­ky sound desig­nu.

Máte oblí­be­ný motiv nebo sklad­bu z fil­mu, kte­rá je vám osob­ně nej­bliž­ší?

Mám rád obě pís­nič­ky z fil­mů. Tam za řekou, kte­rá už doce­la zli­do­vě­la, a Cestu z bod­lá­čí. A jinak mám oblí­be­né moti­vy: momen­tál­ně je to urči­tě hlav­ní zněl­ka a motiv Ariany a z před­cho­zích fil­mů mám rád akč­něj­ší pasá­že jako tře­ba Závěrečná bitva nebo Pravý hrdi­na.

Medailonek Lukáše Daniela Paříka

Lukáš Daniel Pařík (12. 9. 1989) je čes­ký hudeb­ní skla­da­tel, sce­náris­ta, reži­sér a dra­ma­turg.

Do pově­do­mí divá­ků se zapsal pře­de­vším jako autor hud­by a spo­lu­au­tor scé­ná­řů ke sním­kům Princezna zakle­tá v čase a Princezna zakle­tá v čase II. Komponoval také hud­bu pro novou ver­zi pohád­ky Zlatovláska a po boku Petra Kubíka je jeho režij­ním debu­tem mini­sé­rie Zrození alchy­mist­ky. Je auto­rem nové­ho muzi­ká­lu Král Artuš: nová legen­da, desí­tek pís­ní a reklam­ní hud­by. Vystudoval zpěv a tvor­bu fil­mo­vé hud­by na Pražské kon­zer­va­to­ři pod vede­ním Davida Solaře, Vítězslava Hádla a Martina Blažka.