#11 - Upír aneb podivné dobrodružství Davida Graye

Upíři jsou téma­tem, kte­ré se pro­lí­ná celou fil­mo­vou his­to­rií. Jejich podo­by jsou růz­né. Nejčastěji je upí­rem Dracula, ale jin­dy je pří­běh jiný, nový a zají­ma­vý. A nád­her­ně poe­tic­ký jako pří­běh Vampýra.

Upír aneb podiv­né dob­ro­druž­ství Davida Graye

Vampyr

Francie, Německo, 1932, 75 minut

Režie:Carl Theodor Dreyer

Scénář: Carl Theodor Dreyer a Christen Jul pod­le pří­bě­hu Sheridana Le Fanu

Hrají:

Julian West (Allan Gray)

Maurice Schutz (Pán domu)

Rena Mandel (Gisèle)

Sybille Schmitz (Lèone)

            Atmosférický horor. Tím nemys­lím, že by měl film něco spo­leč­né­ho se vzduš­ným oba­lem Země, ale tohle je jed­no­znač­ně film, kte­rý je více než na pří­běh zamě­řen na atmo­sfé­ru. A ta je zde sku­teč­ně tíži­vá, mlha­vá, pochmur­ná, nebez­peč­ná, stra­ši­del­ná, zkrát­ka horo­ro­vá v celé své krá­se. Více než jed­no­li­tým pří­bě­hem je sní­mek mozai­kou obra­zů a scén, kte­ré jsou v mno­ha pří­pa­dech nato­lik nesro­zu­mi­tel­né, že si divák jen stě­ží může domýš­let, co se vlast­ně ve fil­mu děje, respek­ti­ve k čemu urče­ný detail slou­ží. Ale na tom vlast­ně nesejde. Důležité je, jaké film vyvo­lá­vá poci­ty. A nut­no říci, že ty jsou sku­teč­ně horo­ro­vé, snad by se dalo říci až depre­siv­ní.

            Ve Vampyrovi nejsou důle­ži­tí her­ci, respek­ti­ve jejich hra­ní, kte­ré se v pod­sta­tě ome­zu­je a je do jis­té míry jakým­si plou­že­ním a pobí­há­ním postav. Herectví zde není na prv­ním mís­tě. Na prv­ním mís­tě je vše ostat­ní. Dreyer uká­zal, že je mis­trem fil­ma­řem, kte­rý doká­že navo­dit přes­ně tako­vou atmo­sfé­ru, kte­rou potře­bu­je. A nezá­le­ží tak na samot­ných posta­vách, ale na cel­ko­vém vyzně­ní.

            Příběh je vlast­ně vel­mi jed­no­du­chý. Do ves­ni­ce při­jíž­dí muž, kte­rý hle­dá vam­pý­ry a dal­ší podob­né bytos­ti. Zde se setká­vá se sku­teč­ným zlem, kte­ré se sna­ží pora­zit. Anebo spíš pocho­pit? Jak říkám, pří­běh není tím nej­zá­sad­něj­ším, co film při­ná­ší. A to i pro­to, že již v úvo­du se divák doví­dá, že Allan Gray je sní­lek, u kte­ré­ho se hra­ni­ce rea­li­ty se sno­vým svě­tem stí­rá. Celý film tak může vyzní­vat jako jeden sen – halu­ci­na­ce –, čímž by sku­teč­ně mohl být. Ale nemá­me zde dal­ší vodít­ko, kte­ré by nám teo­rii potvr­di­lo. Samozřejmě pokud pomi­ne­me tu sku­teč­nost, že upí­ři nee­xis­tu­jí. Pravděpodobně.

            Celý film je sku­teč­ně jakousi halu­ci­na­cí, a to od své­ho začát­ku až do kon­ce. Střídají se zde scé­ny, kde si vůbec nejsme jis­tí, zda hlav­ní posta­va sní nebo bdí, jeho ulo­že­ní do rakve zaži­va je jed­nou z těch, jejichž význam je nejas­ný, ale přes­to děsi­vý. Z leží­cí posta­vy, kte­rá ze sar­ko­fá­gu sle­du­je sce­né­rie kolem sebe, se na divá­ka pře­ná­ší úzkost, stej­ně jako děs z toho, jak je „mrt­vý“ klid­ný a nehyb­ný.

            Jsou zde skvě­le vyu­ží­vá­ny tri­ky, ať už je to ve chví­li, kdy Allan Gray „zprů­hled­ní“, nebo se jeho obraz roz­dvo­ju­je. Jak jsem již psal, milu­ji sta­rou tri­ko­vou ško­lu, a tohle mi pros­tě dělá radost. Samozřejmě, i digi­tál­ní tri­ky mají něco do sebe, ale dokonalost-nedokonalost tri­ků kla­sic­kých je srd­co­vou zále­ži­tos­tí.

            Na inter­ne­tu jsem se doče­tl zají­ma­vý názor jed­no­ho z fanouš­ků fil­mu. Že hlav­ní posta­va v podá­ní Juliana Westa, respek­ti­ve baro­na Nicholase de Gunzburga, kte­rý se stal mece­ná­šem (v dneš­ní době by se asi pou­žil pojem pro­du­cent) fil­mu, je podob­ný Howardu Phillipsu Lovecraftovi. Podoba je nepo­pi­ra­tel­ná, nesou­hla­sím však s tím, že je záměr­ná, i když se samo­zřej­mě mohu mýlit. Ale pro ty, kdo mis­tra z něja­ké foto­gra­fie zna­jí, bude film rezo­no­vat dal­ší taju­pl­nou notou.

            Zde se rov­nou k něče­mu při­znám. Myslím si, že ze všech fil­mů, kte­ré zde zatím byly pre­zen­to­vá­ny (Kabinet dok­to­ra Caligariho, Golem, Nosferatu, Häxan, Fantom ope­ry, Dracula, M, Frankenstein, Dr. Jekyll a pan Hyde a Zrůdy) je prá­vě Vampyr fil­mem, kte­rý lze nej­ví­ce nazvat horo­rem, pro­to­že se sku­teč­ně sna­ží o to, aby jeho atmo­sfé­ra byla děsi­vá, tís­ni­vá a depre­siv­ní. Z toho­hle fil­mu si totiž nebu­du pama­to­vat pří­běh, ale jed­not­li­vé neza­po­me­nu­tel­né obra­zy a poci­ty, kte­ré ve mně film vyvo­lal.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

            Film s nej­lep­ší horo­ro­vou atmo­sfé­rou, s níž se ame­ric­ké fil­my toho obdo­bí nemo­hou pří­liš srov­ná­vat. Je to dáno ale tím, že na úkor atmo­sfé­ry a obra­zů je potla­čen pří­běh.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

            Mně vadi­la v pod­sta­tě pou­ze jed­na věc. Kopie, kte­rou jsem zís­kal, měla děsi­vou kva­li­tu obra­zu, což do jis­té míry sni­žo­va­lo záži­tek z fil­mu. Ale niko­li nato­lik, abych si Vampyra neu­žil. Přesto, pokud bude­te schop­ni zís­kat lep­ší kopii, radě­ji se podí­vej­te na ni. A měj­te u sle­do­vá­ní v noci zhas­nu­to.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 27.5.2019

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---