#2033: Živí mrtví 29: Jak daleko zajdem

Načítám počet zobrazení...

Dvacátý devá­tý díl série „Živí mrt­ví“, tedy kni­ha „Živí mrt­ví 29: Jak dale­ko zajdem“, je tako­vým tím kla­sic­kým nadech­nu­tím před tím, než se všech­no začne hrou­tit. Jsou zde momen­ty, kdy si sko­ro i řek­ne­te, že to Kirkman tro­chu nata­hu­je, ale mož­ná je to tím že v tuhle chví­li už věděl, že série bude brzy kon­čit a že je potře­ba se nadech­nout pořád­ně, aby bylo násled­ně mož­né při­jít s tím správ­ným finá­le. Ale ješ­tě nás čeka­jí cel­kem tři sebra­né kni­hy, tak uvi­dí­me, jak to celé dopadlo. Sérii sko­ro celou čtu v češ­ti­ně, tak na tom nehod­lám zatím nic měnit a nebu­du si finá­le načí­tat v ori­gi­ná­le, i když jsem doce­la zvě­da­vý, jak to celé dopad­ne. Alespoň ale můžu odha­do­vat a pak se poko­chat tím, jak jsem se netre­fil. Je skvě­lé, že i ve svě­tě, kde jsou všech­ny infor­ma­ce cel­kem snad­no dostup­né, může člo­věk číst tako­vou sérii v češ­ti­ně bez toho, aby se k němu dosta­ly spo­i­le­ry, pokud to tedy sám nechce.

Osady se postup­ně sbí­ra­jí po vál­ce s šep­ta­či, lidé se sna­ží zase najít svo­je mís­to a jít dál. Někomu se to daří, něko­mu tolik ne. Někteří chtě­jí zůstat tam, kde jsou, někte­ří se chtě­jí vydat dál. A Rick zjiš­ťu­je, že Eugen už něja­kou dobu komu­ni­ku­je po rádi­o­vých vlnách a něja­kou ženou. Chce s ní také mlu­vit a poda­ří se mu domlu­vit schůzku. Teď se jen dostat na mís­to, respek­ti­ve ješ­tě vybrat dob­ro­vol­ní­ky, kte­ří se na cel­kem dlou­hou ces­tu vyda­jí. To se nako­nec poda­ří. Pak je tu ale ješ­tě spous­ta dal­ších věcí, kte­ré je potře­ba vyře­šit. Co bude s Neganem? Jak se k němu ostat­ní zacho­va­jí? Co bude s Dwightem, kte­rý už pod­le vše­ho Rickovi nevě­ří? Co bude dělat Ježíš? Teď mě ta napadlo, proč je zrov­na jeho jmé­no pře­lo­že­no, když tam máme jinak všech­ny pojme­no­va­né ang­lic­ky, ale to je asi cel­kem jed­no.

V kni­ze „Živí mrt­ví 29: Jak dale­ko zajdem“ se Robert Kirkman roz­ho­dl i k něče­mu, co jsme u něj tak moc čas­to nevi­dě­li. Normálně je tu nata­ho­va­cí kapi­to­la. To je kapi­to­la posled­ní, kapi­to­la s Neganem. V před­cho­zí kapi­to­le došlo k něče­mu zají­ma­vé­mu, ale on si chce nechat odha­le­ní až na dal­ší kni­hu, tak sem dal výpl­ňo­vou kapi­to­lu, kte­rou uká­zal, jak se Negan vyrov­ná­vá s Maggie, respek­ti­ve jak sed ona srov­ná­vá s ním. Netvrdím, že je to kapi­to­la špat­ná, i když je zby­teč­ně nata­ho­va­ná, hlav­ně na začát­ku, pořád to však má svou atmo­sfé­ru, ale cítí­te, že chce­te něco jiné­ho, chce­te to, co se sta­lo té malé sku­pi­ně vysla­né Rickem. Ale ne, musí­te si počkat na tři­cá­tou kni­hu, kte­rá by sku­teč­ně moh­la být pře­lo­mo­vá. Takže pře­tr­pí­te tuhle kni­hu, pro­to­že není špat­ná, ale chce­te víc, chce­te to dal­ší, co na vás čeká.

Kniha „Živí mrt­ví 29: Jak dale­ko zajdem“ je tako­vým uklid­ně­ním před bou­ří, je to hlav­ně stu­die postav a jejich posu­nu do dal­ší fáze živo­ta po urči­té kri­zi. Někteří zůsta­nou v poho­dě, někte­ří jsou v hajzlu, někte­ří hle­da­jí ces­tu. A z hle­dis­ka psy­cho­lo­gic­ké­ho není moc co vytý­kat, je vidět, že Robert Kirkman svo­je posta­vy pros­tě pořád vel­mi dob­ře zná a ví, kam je chce zavést a co s nimi bude dělat. Jen to je dějo­vě tako­vé poma­lej­ší, hod­ně se zde stří­dá stře­dis­ko zájmu, aby nako­nec došlo k tomu, že to nej­za­jí­ma­věj­ší se nám tro­chu odsou­vá. Ale my si počká­me. Vždyť už máme sko­ro celou sérii u kon­ce, to už vydr­ží­me, když jsme to vydr­že­li něko­lik před­cho­zích let. A pořád je na co se těšit. Navíc se Kirkmanovi musí nechat, že i v tomhle poklid­něj­ším tem­pu doká­že při­jít s něčím zají­ma­vým. To je v tomhle pří­pa­dě posta­va Princezny, kte­rá je pros­tě krás­ně prd­lá. Nebude bavit kaž­dé­ho, ale já jsem si její vtír­nu­tí uží­val.

Komiks „Živí mrt­ví 29: Jak dale­ko zajdem“ zakou­pí­te na strán­kách Crew.