#25 - The Tingler (1959)

Říká vám něco jmé­no Vincent Price? Myslím, že kaž­dé­mu fanouš­ko­vi horo­rů je ale­spoň pově­do­mé. „The Tingler“ je prv­ním fil­mem, kde se s tou­to legen­dou v rám­ci seri­á­lu o 101 nej­lep­ších horo­rech setká­me.

The Tingler

USA, 1959, 82 minut

Režie:William Castle

Scénář: Robb White

Hrají:

Vincent Price (Doktor Warren Chapin)

Judith Evelyn (Martha Higgins)

Darryl Hickman (David Morris)

Philip Coolidge (Oliver „Ollie“ Higgins)

Po malé exkur­zi ve Velké Británii se vrať­me do Spojených stá­tů a zpět k čer­no­bí­lé­mu fil­mu, kte­rý stá­le ješ­tě vlá­dl horo­ro­vé­mu dění. Amerika se zatím nein­spi­ro­va­la fil­my stu­dia Hammer a dál si ved­la svou – bar­vě se více méně vyhý­ba­la. A ono bylo jen dob­ře, ale­spoň do jis­té míry. Dokážete si před­sta­vit, že by Psycho bylo pro­ve­de­no v bar­vě? Já mys­lím, že úči­nek by nebyl tak sil­ný jako v čer­no­bí­lém pro­ve­de­ní. Ale nut­no říci, že „The Tingler“ není úpl­ně čer­no­bí­lým fil­mem, jed­na barva se tu pře­ce jen obje­ví. Rudá. Proč rudá je mys­lím jas­né.

Film sám o sobě je vel­mi zvlášt­ním díl­kem. Jednoznačně se jed­ná o horor, ale záro­veň je k němu při­stu­po­vá­no s nad­hle­dem a s humo­rem. Svědčí o tom už úvod, kde se nám před­sta­vu­je William Castle, sám reži­sér a pro­du­cent v jed­né oso­bě, kte­rý nám říká, abychom kři­če­li, pro­to­že křik v tu pra­vou chví­li nám může zachrá­nit život. Castle byl pro mě horo­ro­vý vizi­o­nář, podob­ně jako Alfred Hitchcock, a to pře­de­vším pro­to, že záži­tek chtěl maxi­mál­ně pře­ná­šet do pub­li­ka, a to nejen vizu­ál­ně. Při pro­mí­tá­ní „Tinglera“ umís­til pod někte­rá seda­dla vibru­jí­cí mecha­nismy, kte­ré se roz­běh­ly v ten správ­ný moment a donu­ti­ly tak divá­ky sku­teč­ně kři­čet. Jednoduchá, ale přes­to geni­ál­ní myš­len­ka.

William Castle v tom­to obdo­bí, tedy řek­ně­me v letech 1958 až 1968, pro­ží­vá svůj nej­vět­ší úspěch, jeho fil­my jsou oblí­be­né a nut­no říci, že odliš­né od fil­mů, kte­ré na divá­ky chr­lí zmi­ňo­va­ný Hitchcock. „Tingler“ je prv­ním fil­mem, kte­rý v rám­ci 101 nej­lep­ších horo­rů před­sta­vu­je mon­strum niko­li lid­ské, ale jak­si zví­ře­cí, hmy­zí, nelid­ské, divo­ké – prav­da, asi bych neměl opo­me­nout King Konga, ale ten měl k lid­ské­mu cho­vá­ní poměr­ně blíz­ko. Tingler, pod­le něhož je film pojme­no­ván, je orga­nis­mem, kte­rý exis­tu­je v kaž­dém lid­ském těle. Živi se stra­chem a čím víc se bojí­me, tím víc v nás ros­te. A jak ho zahnat? Sám reži­sér nám dal návod – musí­me kři­čet. Jednoduchá myš­len­ka, ale vlast­ně geni­ál­ní, a pře­de­vším ori­gi­nál­ní. I když v dneš­ní době je „Tingler“ k smí­chu, pořád je to div­ná pře­rost­lá sto­nož­ka a vel­ký hmyz ode­dáv­na v člo­vě­ku vzbu­zu­je nepří­jem­né poci­ty. A zas tak nemotor­né Tinglerovo pro­ve­de­ní není.

Kromě zají­ma­vé­ho pří­bě­hu má film i skvě­lou ústřed­ní posta­vu, a to v podá­ní her­ce, kte­rý je pro mě posled­ní sku­teč­nou horo­ro­vou iko­nou. Nemůže jím být nikdo jiný, než Vincent Price, kte­ré­ho u nás lidé zna­jí pře­de­vším jako staré­ho věd­ce, kte­rý stvo­řil Střihorukého Edwarda. Mimochodem prá­vě reži­sér Tim Burton byl vel­kým obdi­vo­va­te­lem Vincenta Price – i pro­to chtěl, aby Price v jeho fil­mu hrál. Zde však pozná­vá­me skvě­lé­ho her­ce v plné síle a zjiš­ťu­je­me, že tenhle muž nepo­tře­bo­val žád­ný kos­tým či mas­ku, sta­čil mu jeho pro­táh­lý obli­čej, úzký kní­rek, výraz­né kou­ty a neza­po­me­nu­tel­ný hlas, aby doká­zal hrát v horo­ro­vých fil­mech a stát se neza­po­me­nu­tel­ným před­sta­vi­te­lem na poli toho­to žán­ru. Doktor Chapin je v jeho podá­ní dosta­teč­ně hrdin­ný, i když se hlav­ně sna­ží zamést to, co napáchal, ale také dosta­teč­ně zvrá­ce­ný, aby o podob­ném výzku­mu, kte­rý ve fil­mu pro­vá­dí, vůbec pře­mýš­lel.

„The Tingler“ je skvě­lou ukáz­kou toho, že bylo mož­né i na kon­ci pade­sá­tých let v Americe nato­čit horor, kte­rý nepa­ra­zi­to­val na kla­sic­kých horo­rech z let tři­cá­tých, měl skvě­lou myš­len­ku a hlav­ně i pro­ve­de­ní. Nejděsivější scé­ny se ode­hrá­va­jí v napros­té tmě a my sly­ší­me jen Pricův hlas, kte­rý nás nabá­dá, ať kři­čí­me. Křičíme o svůj život!

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Z poměr­ně jed­no­du­ché myš­len­ky byl nato­čen vel­mi ori­gi­nál­ní sní­mek, kte­rý doká­že ade­kvát­ně mísit horor s humor­ný­mi prv­ky. Scény z „bytu hrů­zy“, krva­vá lázeň ane­bo hon za Tinglerem v kině jsou sku­teč­ně skvě­le pro­ve­de­né a jsou ozdo­bou fil­mu. Stejně tak finá­le, kte­ré dál pří­běh zamo­tá­vá.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

V dneš­ní době mož­ná málo ponu­ré, mís­ty až pří­liš komic­ké. Ale stej­ně pros­tě není mož­né Vincentu Pricovi uzmout jeho obrov­ské cha­risma, kte­rým nás pro­vá­zí celým fil­mem. Tenhle muž byl ozdo­bou kaž­dé­ho fil­mu, v němž hrál. Zde ale nemys­lím ozdo­bu pou­ze v rám­ci okras­nos­ti, ale i herec­ké­ho umě­ní. A také dojmu, kte­rý na plát­ně vytvá­řel.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 2.9.2019

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---