Michelle (Emma Stone), vlivná ředitelka velké farmaceutické firmy, má oprávněný pocit, že jí leží svět u nohou. Bohužel to trvá, jen dokud se neprobudí na špinavé matraci v cizím sklepě, spoutaná, s oholenou hlavou a celá pomazaná podivným krémem. Unesli ji sem dva bratranci, Teddy (Jesse Plemons) a Don (Aidan Delbis), neochvějně přesvědčení o tom, že Michelle pochází z jiné planety a má za úkol zlikvidovat na Zemi veškerý inteligentní život. Vlasy jí oholili a tělo pomatlali, aby jí zabránili komunikovat s její mateřskou lodí. Až tak připravení jsou. Michelle je jasné, že bláznům se nemá odporovat, a tak zkouší všechny možné korporátní taktiky a triky, aby vyvázla se zdravou kůží. Až si člověk říká, jestli jsou světu nebezpečnější dva magoři, kteří dělají vše pro to, aby zachránili své bližní, nebo aktuálně uvězněný bezohledný korporátní dravec...
Režisér Yorgos Lanthimos je mnohými vnímán jako jeden z nejvýraznějších tvůrců současnosti. Začínal v domovském Řecku s filmy jako Špičák, v Hollywoodu na sebe upozornil realizací filmů jako Favoritka či Chudáčci, kdy za tento film získala herečka Emma Stone svého 2. Oscara. Stone se již pomalu stává Lanthimosovou dvorní herečkou, důkazem může být i jejich čerstvá (včetně kraťasu Vilhi) 5. spolupráce. Snímek Bugonia je konkrétně americkou předělávkou jihokorejského snímku Jigureul jikyeora!/Save the Green Planet z roku 2003. Právě americká verze této jihokorejské sci-fi se jeví jako ideální materiál pro Lanthimose - do velké míry absurdní a provokativní námět, neobvyklé postavy, temný humor, zároveň i prostor pro brakové násilí. Jak se nicméně nakonec americká verze povedla?
Od původního filmu režiséra a scenáristy Joon-hwana Janga se Bugonia odklání menšími či většími detaily - místo muže je unesena žena, dvojice je místo milostného páru tvořena ze dvou bratranců - a tak dále. Teddy v podání Jesseho Plemonse a jeho autistický bratranec Don v podání Aidana Delbise mají ztělesňovat ty nejhorší z konspiračních myslitelů, kteří se nechají snadno obalamutit dezinformačními informacemi, začnou proto věřit, že je Michelle Fuller, CEO farmaceutické společnosti, Andromeďankou - členkou mimozemské rasy, ve kterou Teddy s Donem věří. Postavu v podání Emmy Stone tak unesou, oholí jí hlavu (aby nemohla se svou rasou telepaticky komunikovat), snaží se z ní poté vymanit přiznaní a také setkání s císařem Andromeďanů. Všechno poté sice na první pohled naznačuje, že si inteligentní a navíc očividně chladnokrevná Michelle musí se svými únosci snadno poradit a namazat si je na chleba, tak jednoduché to ovšem není.
Teddy se od počátku projevuje jako osoba s duševními problémy, stačí mu poté málo, aby se jeho výbušná a agresivní povaha projevila. Michelle a její firmu viní z toho, že je jeho matka Sandy v podání Alicie Silverstone v kómatu, sám sebe poté označuje za nejchytřejšího zástupce lidské rasy. Plemons zvládá tuhle postavu ztvárnit adekvátně odpudivě, dokazuje, že je hercem, kterému jdou prvoplánoví psychopati (s incelskými sklony) hrát poměrně snadno, přičemž ovšem dokáže také postavě dodat lidštější stránku. Docela rychle se ovšem ukáže, že Teddy v Michelle našel sobě rovného soupeře. Stone se Michelle ani očividně nesnaží hrát nějak sympatičtějším způsobem, výsledkem tak jen dokazuje, jak výrazný herecký rozsah dvojnásobná držitelka Oscara má a že samotný Lanthimos jí zřejmě nechce v rámci své kariéry obsazovat do jedné a té samé role. I když se tak Michelle stává obětí únosu a minimálně Teddy s ní opravdu nejedná v rukavičkách, dá se snadno uvažovat nad tím, že Michelle není uvězněná v domě se svými únosci, ale únosci jsou ve svém domě uvězněni s ní. Vítěz pochopitelně může být jenom jeden.
Příběh tak postupně graduje způsoby, ve kterých se najde prostor pro Lanthimosovu typickou slabost pro brakové násilí i velmi černý humor. Kameraman Robbie Ryan (snímal všechny filmy Lanthimose se Stone v hlavní roli) film snímá ve formátu VistaVision, dodává poté filmu výrazný vizuál evokující předchozí spolupráce s Lanthimosem. Hudba Jerskina Fendrixe je poté užita způsobem, kdy ve správných emocích dokáže přitopit pod kotlem. Na filmu je ovšem nejvíce osvěžující to jak vychází z moderního světa sociálních bublin, ve kterých je možné narazit na sebevíc za vlasy přitažené konspirační teorie a fake news. V případě Teddyho platí, že nikdy nepůsobí jako satirická karikatura, spíše jako člověk, který může být důvěrou k pravděpodobným nesmyslům až nebezpečný sobě a svému okolí. V tomto případě se ukazuje, že tak moc nezáleží na tom, co vše se na internetu dozvídáme a co vše nám může přijít jako várka nesmyslů, záleží jenom na našem přístupu k informacím a schopnosti mediální gramotnosti ve vztahu k dezinformacím. Plemonsův Teddy sice o sobě má poměrně vysoké mínění, ztělesňuje ovšem ten největší sběr kyselých hroznů, kteří pravidelně čtou weby jako AC24 či Aeronet.
Samotný název Bugonia vychází ze starého mytologického pojmu, který hovoří o tom, že se ze zabitého býka „rodily“ včely. Samotné včely mají ve filmu výrazný prostor. Film s nimi konkrétně začíná a počátek, který je vyobrazuje nakonec nemá šanci vyšumět do ztracena. A to nejen díky faktu, že je Teddy také včelařem. Teddy se včelami dokáže ztotožnit, protože jsou to dělníci, kteří zemřou v moment, kdy doslouží. Teddy pracuje pro firmu Michelle jako podřadný zaměstnanec, věří poté v to, že Michelle ničí životní prostředí a to kvůli jejímu údajnému mimozemskému původu. Mezi dvěma rivaly tak většinu času dochází ke slovní hře na kočku a na myš, kdy si Teddy občas uvědomí, že si z něj Michelle utahuje, jindy naopak ne. Za scénářem k Bugonii přitom stojí Will Tracy, který stojí za thrillerem Menu, právě ten Bugonia dokáže evokovat poměrně snadno.
Bugonia se vlastně postupem času stává více a více chaotickým filmem (podobně jako jihokorejský originální film), o to více ovšem do velké míry vypovídá o současném světě. Bugonia ukazuje, že filmy Lanthimose mohou být velmi zábavné a audiovizuálně působivé, zároveň se pod nimi ovšem skrývá i uvědomělé jádro. A byť se postupem vyprávění stává Bugonia absurdnější a absurdnější, poměrně snadno dokáže vyvolat pocit, že by se její příběh mohl skutečně stát. Protože lidé jako Teddy skutečně existují, jak nám například ve své dvojici filmů OUCA snadno připomíná Peter Pavlík. Michelle poté evokuje různé CEO prestižních firem, na kterých jdou zpozorovat známky sociopatie (její vysvětlování nové pracovní debaty), výhrou je poté Lanthimos, který opět dokáže žánry korigovat tak, aby mohl film chvíli fungovat jako temná komedie, chvílemi zase jako vyložený thriller, ve výsledku je tak možné, že může být divák zároveň pobaven, fascinován i mírně pohoršen – a přemýšlet nad hlubšími tématy, jako je moc, kontrola či společenské normy. Každá čtvrtina filmu je svým způsobem jiná, pomalu poté spěje k finále, které vyvolává různorodé emoce a je skrze to lanthimovské až na půdu. A i po něm bude nejspíše nadále platit to, že Lanthimos patří mezi nejzajímavější tvůrce současnosti. Ani Petr Vachler by finále filmu Bugonia nenatočil líp!
Bugonia potvrzuje, že Yorgos Lanthimos patří mezi nejzajímavější a snadno nejprovokativnější tvůrce současnosti. Film kombinuje temný humor, brakové násilí a absurdní situace s precizními hereckými výkony, vizuálně poutavou kamerou a promyšlenou hudbou. Přestože se vyprávění postupně stává chaotičtějším a absurdnějším, dokáže divákovi nabídnout realistický pohled na současný svět sociálních bublin, dezinformací a společenských manipulací. Lanthimos opět dokazuje, že umí hravě kombinovat žánry - od temné komedie po thriller - a přitom ponechat film s uvědomělým a stabilním jádrem. Bugonia je tak nejen vizuálně i audiovizuálně působivým dílem, ale může bez problémů obstát i jako reflexe nad lidskou psychikou, mocí a společenskými normami...