Bugonia - Režisér Chudáčků a americká předělávka jihokorejské černé komedie

Zdroj: Focus Features

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Michelle (Emma Stone), vliv­ná ředi­tel­ka vel­ké far­ma­ceu­tic­ké fir­my, má opráv­ně­ný pocit, že jí leží svět u nohou. Bohužel to trvá, jen dokud se nepro­bu­dí na špi­na­vé mat­ra­ci v cizím skle­pě, spou­ta­ná, s oho­le­nou hla­vou a celá poma­za­ná podiv­ným kré­mem. Unesli ji sem dva bra­tran­ci, Teddy (Jesse Plemons) a Don (Aidan Delbis), neo­chvěj­ně pře­svěd­če­ní o tom, že Michelle pochá­zí z jiné pla­ne­ty a má za úkol zlik­vi­do­vat na Zemi veš­ke­rý inte­li­gent­ní život. Vlasy jí oho­li­li a tělo pomatla­li, aby jí zabrá­ni­li komu­ni­ko­vat s její mateř­skou lodí. Až tak při­pra­ve­ní jsou. Michelle je jas­né, že bláznům se nemá odpo­ro­vat, a tak zkou­ší všech­ny mož­né kor­po­rát­ní tak­ti­ky a tri­ky, aby vyváz­la se zdra­vou kůží. Až si člo­věk říká, jest­li jsou svě­tu nebez­peč­něj­ší dva mago­ři, kte­ří děla­jí vše pro to, aby zachrá­ni­li své bliž­ní, nebo aktu­ál­ně uvěz­ně­ný bez­o­hled­ný kor­po­rát­ní dra­vec...

Režisér Yorgos Lanthimos je mno­hý­mi vní­mán jako jeden z nej­vý­raz­něj­ších tvůr­ců sou­čas­nos­ti. Začínal v domov­ském Řecku s fil­my jako Špičák, v Hollywoodu na sebe upo­zor­nil rea­li­za­cí fil­mů jako Favoritka či Chudáčci, kdy za ten­to film zís­ka­la hereč­ka Emma Stone své­ho 2. Oscara. Stone se již poma­lu stá­vá Lanthimosovou dvor­ní hereč­kou, důka­zem může být i jejich čer­stvá (včet­ně kraťa­su Vilhi) 5. spo­lu­prá­ce. Snímek Bugonia je kon­krét­ně ame­ric­kou pře­dě­láv­kou jiho­ko­rej­ské­ho sním­ku Jigureul jikyeora!/Save the Green Planet z roku 2003. Právě ame­ric­ká ver­ze této jiho­ko­rej­ské sci-fi se jeví jako ide­ál­ní mate­ri­ál pro Lanthimose - do vel­ké míry absurd­ní a pro­vo­ka­tiv­ní námět, neob­vyk­lé posta­vy, tem­ný humor, záro­veň i pro­stor pro bra­ko­vé nási­lí.  Jak se nicmé­ně nako­nec ame­ric­ká ver­ze poved­la?

Od původ­ní­ho fil­mu reži­sé­ra a sce­náris­ty Joon-hwana Janga se Bugonia odklá­ní men­ší­mi či vět­ší­mi detai­ly - mís­to muže je une­se­na žena, dvo­ji­ce je mís­to milost­né­ho páru tvo­ře­na ze dvou bra­tran­ců - a tak dále. Teddy v podá­ní Jesseho Plemonse a jeho autis­tic­ký bra­tra­nec Don v podá­ní Aidana Delbise mají ztě­les­ňo­vat ty nej­hor­ší z kon­spi­rač­ních mys­li­te­lů, kte­ří se necha­jí snad­no oba­la­mu­tit dez­in­for­mač­ní­mi infor­ma­ce­mi, začnou pro­to věřit, že je Michelle Fuller, CEO far­ma­ceu­tic­ké spo­leč­nos­ti, Andromeďankou - člen­kou mimo­zem­ské rasy, ve kte­rou Teddy s Donem věří. Postavu v podá­ní Emmy Stone tak une­sou, oho­lí jí hla­vu (aby nemoh­la se svou rasou tele­pa­tic­ky komu­ni­ko­vat), sna­ží se z ní poté vyma­nit při­zna­ní a také setká­ní s císa­řem Andromeďanů.  Všechno poté sice na prv­ní pohled nazna­ču­je, že si inte­li­gent­ní a navíc oči­vid­ně chlad­no­krev­ná Michelle musí se svý­mi únos­ci snad­no pora­dit a nama­zat si je na chle­ba, tak jed­no­du­ché to ovšem není.

Teddy se od počát­ku pro­je­vu­je jako oso­ba s dušev­ní­mi pro­blémy,  sta­čí mu poté málo, aby se jeho výbuš­ná a agre­siv­ní pova­ha pro­je­vi­la. Michelle a její fir­mu viní z toho, že je jeho mat­ka Sandy v podá­ní Alicie Silverstone v kóma­tu, sám sebe poté ozna­ču­je za nej­chytřej­ší­ho zástup­ce lid­ské rasy. Plemons zvlá­dá tuhle posta­vu ztvár­nit ade­kvát­ně odpu­di­vě, doka­zu­je, že je her­cem, kte­ré­mu jdou prvo­plá­no­ví psy­cho­pa­ti (s incel­ský­mi sklo­ny) hrát poměr­ně snad­no, při­čemž ovšem doká­že také posta­vě dodat lid­štěj­ší strán­ku. Docela rych­le se ovšem uká­že, že Teddy v Michelle našel sobě rov­né­ho sou­pe­ře. Stone se Michelle ani oči­vid­ně nesna­ží hrát nějak sym­pa­tič­těj­ším způ­so­bem, výsled­kem tak jen doka­zu­je, jak výraz­ný herec­ký roz­sah dvoj­ná­sob­ná drži­tel­ka Oscara má a že samot­ný Lanthimos jí zřej­mě nechce v rám­ci své kari­é­ry obsa­zo­vat do jed­né a té samé role. I když se tak Michelle stá­vá obě­tí úno­su a mini­mál­ně Teddy s ní oprav­du nejed­ná v ruka­vič­kách, dá se snad­no uva­žo­vat nad tím, že Michelle není uvěz­ně­ná v domě se svý­mi únos­ci, ale únos­ci jsou ve svém domě uvěz­ně­ni s ní. Vítěz pocho­pi­tel­ně může být jenom jeden.

Příběh tak postup­ně gra­du­je způ­so­by, ve kte­rých se najde pro­stor pro Lanthimosovu typic­kou sla­bost pro bra­ko­vé nási­lí i vel­mi čer­ný humor. Kameraman Robbie Ryan (sní­mal všech­ny fil­my Lanthimose se Stone v hlav­ní roli) film sní­má ve for­má­tu VistaVision, dodá­vá poté fil­mu výraz­ný vizu­ál evo­ku­jí­cí před­cho­zí spo­lu­prá­ce s Lanthimosem. Hudba Jerskina Fendrixe je poté uži­ta způ­so­bem, kdy ve správ­ných emo­cích doká­že při­to­pit pod kot­lem. Na fil­mu je ovšem nej­ví­ce osvě­žu­jí­cí to jak vychá­zí z moder­ní­ho svě­ta soci­ál­ních bub­lin, ve kte­rých je mož­né nara­zit na sebe­víc za vla­sy při­ta­že­né kon­spi­rač­ní teo­rie a fake news. V pří­pa­dě Teddyho pla­tí, že nikdy nepů­so­bí jako sati­ric­ká kari­ka­tu­ra, spí­še jako člo­věk, kte­rý může být důvě­rou k prav­dě­po­dob­ným nesmys­lům až nebez­peč­ný sobě a své­mu oko­lí. V tom­to pří­pa­dě se uka­zu­je, že tak moc nezá­le­ží na tom, co vše se na inter­ne­tu dozví­dá­me a co vše nám může při­jít jako vár­ka nesmys­lů, zále­ží jenom na našem pří­stu­pu k infor­ma­cím a schop­nos­ti medi­ál­ní gra­mot­nos­ti ve vzta­hu k dez­in­for­ma­cím. Plemonsův Teddy sice o sobě má poměr­ně vyso­ké míně­ní, ztě­les­ňu­je ovšem ten nej­vět­ší sběr kyse­lých hroz­nů, kte­ří pra­vi­del­ně čtou weby jako AC24 či Aeronet.

Samotný název Bugonia vychá­zí ze staré­ho myto­lo­gic­ké­ho pojmu, kte­rý hovo­ří o tom, že se ze zabi­té­ho býka „rodi­ly“ vče­ly. Samotné vče­ly mají ve fil­mu výraz­ný pro­stor. Film s nimi kon­krét­ně začí­ná a počá­tek, kte­rý je vyob­ra­zu­je nako­nec nemá šan­ci vyšumět do ztra­ce­na. A to nejen díky fak­tu, že je Teddy také vče­la­řem. Teddy se vče­la­mi doká­že zto­tož­nit, pro­to­že jsou to děl­ní­ci, kte­ří zemřou v moment, kdy doslou­ží. Teddy pra­cu­je pro fir­mu Michelle jako pod­řad­ný zaměst­na­nec, věří poté v to, že Michelle ničí život­ní pro­stře­dí a to kvů­li její­mu údaj­né­mu mimo­zem­ské­mu půvo­du. Mezi dvě­ma riva­ly tak vět­ši­nu času dochá­zí ke slov­ní hře na koč­ku a na myš, kdy si Teddy občas uvě­do­mí, že si z něj Michelle uta­hu­je, jin­dy nao­pak ne. Za scé­ná­řem k Bugonii při­tom sto­jí Will Tracy, kte­rý sto­jí za thrille­rem Menu, prá­vě ten Bugonia doká­že evo­ko­vat poměr­ně snad­no.

Bugonia se vlast­ně postu­pem času stá­vá více a více cha­o­tic­kým fil­mem (podob­ně jako jiho­ko­rej­ský ori­gi­nál­ní film), o to více ovšem do vel­ké míry vypo­ví­dá o sou­čas­ném svě­tě. Bugonia uka­zu­je, že fil­my Lanthimose mohou být vel­mi zábav­né a audi­o­vi­zu­ál­ně půso­bi­vé, záro­veň se pod nimi ovšem skrý­vá i uvě­do­mě­lé jádro. A byť se postu­pem vyprá­vě­ní stá­vá Bugonia absurd­něj­ší a absurd­něj­ší, poměr­ně snad­no doká­že vyvo­lat pocit, že by se její pří­běh mohl sku­teč­ně stát. Protože lidé jako Teddy sku­teč­ně exis­tu­jí, jak nám napří­klad ve své dvo­ji­ci fil­mů OUCA snad­no při­po­mí­ná Peter Pavlík. Michelle poté evo­ku­je růz­né CEO pres­tiž­ních firem, na kte­rých jdou zpo­zo­ro­vat znám­ky soci­o­pa­tie (její vysvět­lo­vá­ní nové pra­cov­ní deba­ty), výhrou je poté Lanthimos, kte­rý opět doká­že žán­ry kori­go­vat tak, aby mohl film chví­li fun­go­vat jako tem­ná kome­die, chví­le­mi zase jako vylo­že­ný thriller, ve výsled­ku je tak mož­né, že může být divák záro­veň poba­ven, fas­ci­no­ván i mír­ně pohor­šen – a pře­mýš­let nad hlub­ší­mi téma­ty, jako je moc, kon­t­ro­la či spo­le­čen­ské nor­my. Každá čtvr­ti­na fil­mu je svým způ­so­bem jiná, poma­lu poté spě­je k finá­le, kte­ré vyvo­lá­vá růz­no­ro­dé emo­ce a je skr­ze to lan­thi­mov­ské až na půdu. A i po něm bude nej­spí­še nadá­le pla­tit to, že Lanthimos pat­ří mezi nej­za­jí­ma­věj­ší tvůr­ce sou­čas­nos­ti. Ani Petr Vachler by finá­le fil­mu Bugonia nena­to­čil líp!

Bugonia potvr­zu­je, že Yorgos Lanthimos pat­ří mezi nej­za­jí­ma­věj­ší a snad­no nej­pro­vo­ka­tiv­něj­ší tvůr­ce sou­čas­nos­ti. Film kom­bi­nu­je tem­ný humor, bra­ko­vé nási­lí a absurd­ní situ­a­ce s pre­ciz­ní­mi herec­ký­mi výko­ny, vizu­ál­ně pou­ta­vou kame­rou a pro­myš­le­nou hud­bou. Přestože se vyprá­vě­ní postup­ně stá­vá cha­o­tič­těj­ším a absurd­něj­ším, doká­že divá­ko­vi nabíd­nout rea­lis­tic­ký pohled na sou­čas­ný svět soci­ál­ních bub­lin, dez­in­for­ma­cí a spo­le­čen­ských mani­pu­la­cí. Lanthimos opět doka­zu­je, že umí hra­vě kom­bi­no­vat žán­ry - od tem­né kome­die po thriller - a při­tom pone­chat film s uvě­do­mě­lým a sta­bil­ním jádrem. Bugonia je tak nejen vizu­ál­ně i audi­o­vi­zu­ál­ně půso­bi­vým dílem, ale může bez pro­blé­mů obstát i jako reflexe nad lid­skou psy­chi­kou, mocí a spo­le­čen­ský­mi nor­ma­mi...

Verdikt: 80%