Bylo to zvláštní rozhodnutí. Rezervovat si erotickou masáž

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Ne pro­to, že by byl ostych – spíš podiv­ná zvě­da­vost. Něco mezi přá­ním a pochyb­nos­tí. Praha ven­ku huče­la, tram­va­je stří­br­ně míje­ly zastáv­ky a já hle­dal jmé­no salo­nu, kte­ré mi zůsta­lo v hla­vě od kama­rá­da: Relax Massage. Prý „nic vul­gár­ní­ho, ale člo­věk ode­jde tro­chu jiný“.

Uvnitř bylo ticho. Ticho, jaké se dnes už moc neno­sí. Nepřehlušené hud­bou, nevy­cpa­né small tal­kem. Jen vůně tep­lé­ho ole­je, měk­ký hlas recepč­ní a pocit, že tu nikdo nespě­chá. To bylo prv­ní, co mě zasko­či­lo. Že to niko­mu není jed­no. Že jsem tam nebyl jako kli­ent, ale jako někdo, kdo má dýchat.

Masérka mi řek­la jmé­no. Pomalým hla­sem, bez auto­ma­tis­mu. Měla klid v očích. Ten druh kli­du, kte­rý vám napo­ví, že sice nemá odpo­vě­di na všech­no, ale nebu­de vás sou­dit, ať si při­ne­se­te coko­liv.
Nevím, co jsem čekal. Snad scé­nář, jaký si člo­věk odvo­dí z fil­mů nebo domýš­lí ve fan­ta­zi­ích. Ale nic z toho nepři­šlo. Jen dotek. Jeden, poma­lý, sku­teč­ný. Ne jako začá­tek, ale jako důkaz, že už to zača­lo.

Tehdy jsem pocho­pil, že ero­tic­ká masáž není ani o těle, ani o vzru­še­ní. Je o pří­tom­nos­ti. O tom, že vás někdo vní­má. O tom, že tělo, kte­ré nosí­te celé dny mezi kan­ce­lá­ří, MHD a večer­ním stre­sem, je najed­nou něčí pozor­nos­tí. Ne pro výkon. Ne pro hod­no­ce­ní. Ale pros­tě pro­to, že exis­tu­je.

Někdy pře­mýš­lím, proč se to nazý­vá ero­tic­ké masá­že Praha. Protože slo­vo „ero­ti­ka“ v lidech spouš­tí všech­no mož­né – od zájmu po stud. Ale tady, v těch něko­li­ka met­rech čtve­reč­ních, mě to slo­vo vůbec netrá­pi­lo. Protože to, co jsem zaží­val, bylo něž­něj­ší než oče­ká­vá­ní a oprav­do­věj­ší než vět­ši­na vzta­hů, kte­ré jsem měl.

Nešlo o tech­ni­ku. I když ano – masáž byla pre­ciz­ní, zna­lá, ply­nu­lá. Ale to pod­stat­né se dělo mezi dote­ky. V dechu. V pauzách. V tichu, kte­ré mě obja­lo víc než ruce.
Byl jsem v Praze, ve zná­mém měs­tě, na zná­mé uli­ci. A přes­to jsem měl pocit, že jsem někde jin­de. Možná v sobě. V tom hlub­ším pro­sto­ru, kde se neptá­te, jest­li to je správ­ně – pro­to­že pros­tě je.

Když jsem odchá­zel, nevě­děl jsem, kolik přes­ně času uply­nu­lo. Hodina? Dvě? Měl jsem tep­lé tělo, leh­kou hla­vu a klid v hru­di, kte­rý se nedal před­stí­rat. Nikdo mi nic nevnu­co­val. Nikdo mě k niče­mu netla­čil. A přes­to – nebo prá­vě pro­to – jsem se cítil jako někdo, komu bylo dáno něco vzác­né­ho.

Neudělal jsem si sel­fíč­ko. Neposlal jsem kama­rá­dům zprá­vu.
Jen jsem šel domů. Jinak. Pomaleji. S vědo­mím, že ero­tic­ká masáž může být i o poko­ře. O dote­ku, kte­rý nic nechce. O pro­žit­ku, kte­rý nemu­sí mít nálep­ku.

Až se mě příš­tě někdo zeptá, co je to „Relax Massage“, nebu­du odpo­ví­dat sezna­mem slu­žeb. Řeknu mu: „Zajdi tam. A pak si o tom popo­ví­dá­me, ale až dru­hý den. Až ti to všech­no dojde.“

Ano, byl to salon v Praze. Ale pak jsem měl ces­tu do Brna. A tam, úpl­nou náho­dou, jsem nara­zil na něco podob­ně zvlášt­ní­ho. Ne iden­tic­ké. Ale blíz­ké. Prostor, kte­rý si na nic nehrál. Tiché míst­nos­ti, masér­ky s ruka­ma jako voda a klid, kte­rý vás obe­jme dřív, než si stih­ne­te zou­vat boty.

Byl to jiný pří­běh. Jiné měs­to. Ale ten pocit, že ero­tic­ký dotek může být léči­vý, zůstal. A pokud jste z Moravy, nebo máte ces­tu přes Brno, mož­ná najde­te odva­hu i vy. Doporučuji ero­tic­ké masá­že Brno – tiše, ale s jis­to­tou vám při­po­me­nou, že být vní­mán je někdy víc než být milo­ván.

Protože dotek, pokud je sku­teč­ný, nemá cíl. Jen směr. K sobě.