Černá kniha

Černá kni­ha
25.02.2007

recen­ze

Přečteno: 29 krát

Související člán­ky:

Ale o tom až poz­dě­ji. Film vyprá­ví o židov­ské dív­ce Rachel (pře­svěd­či­vá Carice van Houten), kte­rá je nuce­na se skrý­vat před nacis­ty v domě far­má­ře a jeho rodi­ny. Ovšem sta­čí jeden bom­bar­dér a tro­cha smůly a hrdin­ka si musí najít nový úkryt. Práci ji usnad­ní na lodi pro­jíž­dě­jí­cí mla­dík, kte­rý jí nabíd­ne, že se může scho­vat u něj. Gestapo ale není hloupé a je schop­né dát si dvě a dvě dohro­ma­dy, o čemž je pře­svěd­ču­je člen odbo­je, kte­rý jim nabíd­ne pře­voz lodí na bez­peč­né mís­to. Rachel si půj­čí pení­ze od staré­ho rodin­né­ho pří­te­le a při pře­vo­zu se setká se zbyt­kem rodi­ny. Idyla však netr­vá dlou­ho – němec­ký hlíd­ku­jí­cí člun vyko­ná své a jedi­ná pře­ži­vší je naše hrdin­ka, kte­rá musí potup­ně sle­do­vat, jak jsou všich­ni mrt­ví (včet­ně její rodi­ny) okrá­dá­ni nacis­ty. A tak se při­dá­vá k odbo­ji a pod jmé­nem Elis se vetře do příz­ně nacis­tic­ké­mu veli­te­li Ludwigu Müntzemu (cha­risma­tic­ký Sebastian Koch). Jenže tohle je i pro tak sil­nou ženu balan­co­vá­ní na hod­ně ten­ké hra­ně, zvláš­tě, když nás zra­dí vlast­ní city i lidé.

Paul Verhoeven má ve své fil­mo­gra­fii prak­tic­ky samé kva­lit­ní fil­my a já můžu s kli­dem pro­hlá­sit, že Černá kni­ha mu roz­hod­ně pověst nepo­ka­zí. Režisér nám sice před­klá­dá těž­ce neo­ri­gi­nál­ní pří­běh o holand­ském odbo­ji za 2.světové vál­ky, ale v tom­to pří­pa­dě to není až tak pod­stat­né. Podstatná je for­ma, jakou je nám to podá­no. Jak už jsem psal na začát­ku – je to pros­tě Paul, tak, jak ho zná­me a jak ho máme rádi. Ve fil­mu je něko­lik typic­ky ver­ho­e­ve­nov­ských scén (nehez­ky roz­stří­le­ní lidé, kou­pel ve výka­lech, expli­cit­ní naho­ta), iro­nie a hra­ní si s žánrem na kaž­dém rohu. Jenom on doká­že nato­čit emo­tiv­ní či bru­tál­ní scé­nu, kdy je divák pří­mo vtla­čen do sedač­ky pod tíhou emo­cí, aby ji nako­nec neu­vě­ři­tel­ně sho­dil něja­kou vtip­nou hláš­kou, nebo scé­nou jak z nej­la­ci­něj­ší­ho béč­ka. Několikrát se mi sta­lo, že jsem se v kině hla­si­tě roze­smál (v klad­ném smys­lu) a roz­hod­ně jsem nebyl sám. Ono je to u jeho fil­mů vět­ši­nou dost nejas­né, kde si z nás dělá sran­du a kde už to mys­lí smr­tel­ně váž­ně (hlav­ně u Hvězdné pěcho­ty to bylo pro někte­ré hod­ně sil­né kafe). Tady to ovšem všech­no doko­na­le sedí a nepů­so­bí to vůbec ruši­vě, jak by se moh­lo u dané­ho žán­ru zdát.

I když má film sko­ro dvě a půl hodi­ny, tak děj ubí­há poměr­ně sviž­ně, pod­bar­ven pří­jem­nou hud­bou a tudíž divák nemá moc šan­cí se v kině nudit. Je prav­da, že ke kon­ci fil­mu tem­po tro­chu kolísá, ale to je jen malá výt­ka. Potěší, že i když se jed­ná o čis­tě evrop­skou zále­ži­tost s napros­to mizi­vým roz­poč­tem (opro­ti Hollywoodské pro­duk­ci), půso­bí výprav­ně a nesta­ne se, že by vás ruši­la evi­dent­ní laci­nost, jak se bohu­žel v někte­rých pří­pa­dech stá­vá. Naopak se díky tomu sta­ne­me svěd­ky scén, kte­ré by se jinak v ame­ric­kých fil­mech asi těž­ko obje­vi­ly (např. odha­le­né při­ro­ze­ní). Je hez­ké vidět, že se reži­sér­ská legen­da vra­cí v plné síle a má pořád co říct.
Verdikt: Kvalitní váleč­né dra­ma u kte­ré­ho se bude­te smát, bre­čet nebo jen nechá­pa­vě krou­tit hla­vou. Záleží jen na vás, jak moc jste ochot­ni při­stou­pit na Verhoevenův režij­ní a vypra­věč­ský styl. V kaž­dém pří­pa­dě solid­ní návrat jed­né legen­dy u kte­ré­ho by jste nemě­li chy­bět.

Vaše hod­no­ce­ní

Currently 3.00/5

1

2

3

4

5

Hodnocení: 3.0 z 5 (hod­no­ce­no 1x)

Tom Siegl

Vytisknout

Komentáře

Jméno

Zapamatovat
Email

Web

Zpráva

Formát Texy

---