Dabing českých herců českými herci

Mnohdy se tak stá­vá u her­ců mla­dých, začí­na­jí­cích a nezku­še­ných. Učebnicovým pří­kla­dem může být  napří­klad nej­pů­vab­něj­ší fil­mo­vá lolit­ka sedm­de­sá­tých let Jaroslava Schallerová ve své prv­ní a život­ní roli v surre­a­lis­tic­kém horo­ru Valerie a týden divů (1970) Jaromila Jireše, ve kte­rém ztvár­ni­la titul­ní roli. Hlas jí teh­dy pro­půj­či­la Slávka Hozová, poz­dě­ji zná­má jako man­žel­ka che­mi­ká­ře Ječmena (Josef Somr) z Básníků. A v tom­to fil­mu neby­la Schallerová jedi­nou pře­da­bo­va­nou hereč­kou, jeli­kož Petru Kopřivovi, před­sta­vi­te­li Orlíka, pro­půj­čil hlas řádo­vě zná­měj­ší herec - Josef Abrhám. V dal­ších svých fil­mo­vých rolích (My ztra­ce­ný hol­ky, Láska, Třicet panen a Pythagoras) se už Schallerová mlu­vi­la sama, pou­ze v posled­ně jme­no­va­ném za ni zpí­va­la Jitka Molavcová a opět pře­da­bo­va­ná byla ve slovensko-českém tele­viz­ním fil­mu Iba lás­ka (1975), ve kte­rém její­mi ústy pro­mlou­va­la Hana Maciuchová.

V sedm­de­sá­tých letech nemlu­vil svým hla­sem nejen princ Pavel Trávníček, ale i krás­né hereč­ky jako Jaroslava Schallerová nebo Marie Horáková (dnes Míková).

Známějším pří­pa­dem je Pavel Trávníček, kte­ré­ho v jeho prů­lo­mo­vé a nej­slav­něj­ší roli prin­ce z legen­dár­ní pohád­ky Tři oříš­ky pro Popelku (1973) pře­da­bo­val Petr Svojtka (+35), poz­dě­ji zná­mý pře­de­vším z role psy­chi­at­ra z Arabely (1980), jeli­kož reži­sé­ru Václavu Vorlíčkovi vadil Trávníčkův výraz­ný brněn­ský pří­zvuk. Paradoxem je, že  poz­děj­ších letech se Trávníček stal jed­ním z nej­vy­hle­dá­va­něj­ších dabé­rů, vzpo­meň­me napří­klad na jeho neza­po­me­nu­tel­né­ho „Hawkeyho“ Pierce (Alan Alda) z kul­tov­ní­ho kome­di­ál­ní­ho seri­á­lu M*A*S*H (1972 - 1983). K pře­da­bo­vá­ní jed­né z hlav­ních rolí sáhl Vorlíček i ve svých dal­ších fil­mo­vých pohád­kách Jak se budí prin­cez­ny (1977) a Princ a Večernice (1979). Představitelka Růženky Marie Horáková (dnes Míková) tak pro­mlou­vá hla­sem Nadi Konvalinkové a slo­ven­ský herec Juraj Ďurdiak ali­as princ Velen byl stej­ně jako Trávníček v Popelce pře­da­bo­ván Svojtkou.

A když ješ­tě zůsta­ne­me u Vorlíčkových fil­mů, tak jeden herec v nich měl své­ho dvor­ní­ho dabé­ra. Oldřich Velen měl nato­lik sil­ný brněn­ský akcent, že mu ve fil­mech a seri­á­lech Václava Vorlíčka pra­vi­del­ně pro­půj­čo­val hlas Lubor Tokoš, nejen ve výše zmí­ně­ných Jak se budí prin­cez­ny a Arabele, ale i ve fan­ta­sy kome­di­ích Jak uto­pit dr. Mráčka aneb Konec vod­ní­ků v Čechách (1974) a Což takhle dát si špe­nát (1976). Naopak reál­ný Velenův hlas může­me sly­šet v kla­sic­kých kome­di­ích scé­náris­tic­ké­ho tan­de­mu Svěrák - Smoljak Jáchyme, hoď ho do stro­je! (1974) a Marečku, podej­te mi pero! (1976) (obo­jí v režii Oldřicha Lipského) a v nepo­sled­ní řadě i v jeho život­ní roli v seri­á­lu Slovácko sa nesúdí (1975 - 1984).

Oldřich Velen a Lubor Tokoš vystu­po­va­li ve fil­mech a seri­á­lech Václava Vorlíčka jako jeden muž.

Právě v Arabele bylo hned něko­lik postav pře­da­bo­vá­no a to i včet­ně samot­né titul­ní role. Princeznu Arabelu měla původ­ně hrát Libuše Šafránková, kte­rá však one­moc­ně­la a natá­če­ní kvů­li němec­ké kopro­duk­ci nemoh­lo být odlo­že­no, tudíž byla obsa­ze­na slo­ven­ská hereč­ka Jana Nagyová (dnes Pulm), sest­ra slo­ven­ské­ho zpě­vá­ka a Zlatého sla­ví­ka z roku 1985 Petra Nagye. Šafránková se k Arabele nako­nec vrá­ti­la a pře­da­bo­va­la ji na post­syn­chro­nech. V pokra­čo­vá­ní Arabela se vra­cí aneb Rumburak krá­lem říše pohá­dek (1993) pak Arabelu kom­plet­ně pře­vza­la mlad­ší sest­ra Šafránkové Miroslava. Na post­syn­chro­ny se nao­pak kvů­li úra­zu nemoh­la dosta­vit před­sta­vi­tel­ka čaro­děj­ni­ce Jana Andresíková, z jejíchž úst tak v seri­á­lu zní hlas Jany Dítětové. Předabovaná byla rov­něž Luba Skořepová, kte­rá hrá­la ježi­ba­bu z per­ní­ko­vé cha­loup­ky (bohu­žel se mi však nepo­da­ři­lo nikde zjis­tit, kte­rá hereč­ka ji mlu­vi­la). Ve zmí­ně­ném pokra­čo­vá­ní již sly­ší­me oprav­do­vé hla­sy obou here­ček. Zapomenout nemů­že­me ani na Václava Lohniského, kte­rý hrál zlo­dě­je Fouska a post­syn­chro­nů se nedo­žil, pro­čež jej pře­da­bo­val Jiří Bruder.

Samostatnou kapi­to­lou jsou pře­da­bo­va­ní slo­ven­ští her­ci v čes­kém fil­mu. Mnozí z těch nej­zná­měj­ších jako Milan Lasica, Július Satinský, Marián Labuda nebo sest­ry Vašáryové se nau­či­li tak dob­ře čes­ky, že se mlu­vi­li sami, byli mezi nimi však i tací, kte­ré jsme z našich fil­mů pra­vi­del­ně slý­cha­li pře­da­bo­va­né. Ukázkovým pří­kla­dem byl žen­ský idol Michal Dočolomanský, kte­ré­mu v jeho nej­zná­měj­ší čes­ké roli detek­ti­va Nicka Cartera v paro­dic­ké kome­dii Adéla ješ­tě neve­če­ře­la (1977) Jiřího Brdečky a Oldřicha Lipského pro­půj­čil hlas loň­ský jubi­lant František Němec a jako hra­bě Teleke z Tölökö v Tajemství hra­du v Karpatech (1981) od téhož tvůr­čí­ho týmu mlu­vil jeho ústy nedáv­no zesnu­lý ex-principál Karlínského diva­dla Ladislav Županič. K opa­ko­va­né­mu spo­je­ní Dočolomanského a Němce došlo o čtvrt­sto­le­tí poz­dě­ji v čer­né dra­me­dii Perníková věž (2002), v níž „Dočko“ ztvár­nil jed­nu ze svých posled­ních rolí, otce hlav­ní­ho ´hrdi­ny (Jan Dolanský).

Mnozí slo­ven­ští her­ci se v čes­kém fil­mu mlu­vi­li sami, avšak Michal Dočolomanský, Jana Nagyová (dnes Pulm) a Zdena Studenková k nim ve svých nej­zná­měj­ších rolích nepa­t­ři­li. 

Podobným pří­pa­dem je i Zdena Studenková, jeden z nej­vět­ších slo­ven­ských fil­mo­vých sex-symbolů, kte­rou čeští divá­ci zna­jí pře­de­vším jako jed­nu ze tří mami­nek a zpě­vač­ku Gábinu Bednářovou z rodin­né „vese­lo­hry sto­le­tí“ S tebou mě baví svět (1982) Marie Poledňákové, kde nejen, že její­mi ústy zpí­va­la Helena Vondráčková, ale záro­veň ji mlu­vi­la Naďa Konvalinková (kte­rá je mezi žena­mi zřej­mě rekord­man­kou v pře­da­bo­vá­vá­ní, kro­mě obou již zmí­ně­ných rolí nemů­že­me zapo­me­nout na Moniku Pelcovou ali­as prin­cez­nu Adélku z kul­tov­ní pohád­ky S čer­ty nejsou žer­ty (1984) Hynka Bočana). Hlas Studenkové nesly­ší­me ani v lech­ti­vých hudeb­ních kome­di­ích Anděl s ďáblem v těle (1983) a Anděl svá­dí ďáb­la (1988) Václava Matějky, v nichž ztvár­ni­la hlav­ní roli pro­sti­tut­ky Renáty, při­čemž v prv­ním fil­mu ji hlas pro­půj­či­la Eva Hudečková a ve dru­hém Jarmila Švehlová. Naopak sama Studenková mlu­vi­la v roli Boženy Škvorové, man­žel­ky pod­ni­ka­te­le Karla Škvora (Tomáš Töper) v seri­á­lu První repub­li­ka (2014 - 2018).

Když už jsem výše zmí­nil Básníky, tak hned dvě „Šafránek girls“ byly pře­da­bo­vá­ny. „Jeskyňka“ Adriana Tarábková (dnes Romanová) ani neby­la pro­fe­si­o­nál­ní hereč­ka a navíc Slovenka, tudíž u ní pře­da­bo­vá­ní neby­lo žád­né pře­kva­pe­ní (hlas jí pro­půj­či­la Miriam Chytilová). Avšak ani „Píšťalka“ Eva Vejmělková (kte­rou kvů­li tří­díl­né muzi­ká­lo­vé limo­ná­dě Fontána pre Zuzanu Dušana Rapoše mno­zí rov­něž myl­ně mají za Slovenku) se sama nemlu­vi­la, jeli­kož reži­sé­ru Dušanu Kleinovi vadil její sil­ný ost­rav­ský akcent, a z jejích úst sly­ší­me sig­ni­fi­kant­ní hlas Zlaty Adamovské. Ve výše zmí­ně­né Fontáně pre Zuzanu (1985) ji pro změ­nu pře­da­bo­va­la slo­ven­ská hereč­ka Zuzana Skopálová. Naopak auten­tic­ký hlas Vejmělkové může­me sly­šet v seri­á­lu Chlapci a chla­pi (1998) a dět­ském (dvoj)filmu a seri­á­lu záro­veň Kačenka a stra­ši­dla (1992) (dru­há fil­mo­vá část nes­la název Kačenka a zase ta stra­ši­dla).

Předabované „Šafránek girls“ z Básníků: Adriana „Jeskyňka“ Tarábková (dnes Romanová) a Eva „Píšťalka“ Vejmělková k nám mlu­vi­ly hla­sy Miriam Chytilové a Zlaty Adamovské.

V osm­de­sá­tých letech vstou­pil na čes­ké stří­br­né plát­no milo­va­ný i nená­vi­dě­ný feno­mén, nej­ú­spěš­něj­ší tuzem­ský komerč­ní reži­sér posled­ních dekád Zdeněk Troška. Tento lido­vý mega­lo­man z jiho­čes­kých Hoštic pro­slul dvě­ma prou­dy své­ho fil­mo­vé­ho reper­toá­ru - lido­vý­mi kome­di­e­mi, kte­ré repre­zen­to­va­ly série Slunce, seno..., Kameňák a Babovřesky, a pohád­ka­mi. Zatímco však v prv­ně jme­no­va­né kate­go­rii sázel vět­ši­nou na auten­ti­ci­tu a i neher­ci se mlu­vi­li sami, u pohá­dek byl nao­pak pre­ciz­něj­ší a mno­ho­krát z úst (zejmé­na začí­na­jí­cích) her­ců zně­jí jiné hla­sy než jejich vlast­ní. Už v jeho prv­ní pohád­ce O prin­cezně Jasněnce a léta­jí­cím šev­ci (1987) titul­ní hrdin­ka a dosa­vad­ní dět­ská hvězda Michaela Kuklová byla pře­da­bo­vá­na Sylvou Sequensovou, dce­rou reži­sé­ra Jiřího Sequense. V této pohád­ce svým hla­sem nemlu­ví ani před­sta­vi­tel­ka Sluneční paní Venuše Humheyová, z jejíchž úst jis­tě kaž­dý roz­po­zná hlas Jany Preissové. Kuklovou Troška obsa­dil do hlav­ní role i v dvoj­po­hád­ce Z pek­la štěs­tí 1-2 (1999 a 2001) a v roman­tic­kém dra­ma­tu Andělská tvář (2002), kde už se však mlu­vi­la sama. Ve Z pek­la štěs­tí se však pro změ­nu sám nemlu­vil před­sta­vi­tel hlav­ní muž­ské role Honzy Miroslav Šimůnek, kte­ré­ho pře­da­bo­val Filip Blažek, kte­rý s tím měl již zku­še­nost z tele­viz­ní pohád­ky RumplCimprCampr (1997) Zdeňka Zelenky, v níž pro­půj­čil hlas Ivanu Horovi, před­sta­vi­te­li prin­ce Huberta. Ani před­sta­vi­tel nena­žra­né­ho Valihracha Karel Liebl nemlu­vil vlast­ním hla­sem a pře­da­bo­val jej Vlastimil Zavřel (nao­pak Lieblův sku­teč­ný hlas může­me sly­šet v Kameňáku, kde hrál hos­tin­ské­ho). V této pohád­ce byl hlas změ­něn i něko­li­ka epi­zod­ním rolí, napří­klad z úst šen­kýř­ky (Klára Vostárková) sly­ší­me dabér­ku kocou­ra Azraela ze Šmoulů Danielu Bartákovou a hlas její­ho syna Lojzka (Michal Rejšek) se sho­du­je s hla­sem Kevina (Macaulay Culkin) ze Sám doma 1-2 (1990 a 1992), což byla nej­slav­něj­ší dabin­go­vá role býva­lé dět­ské hvězdy Jana Kalouse (+39). Několik epi­zod­ních postav bylo pře­da­bo­vá­no i v dal­ší Troškově pohád­ce Nejkrásnější hádan­ka (2008). Naopak ke změ­ně hla­su hlav­ní role došlo v Čertově nevěs­tě (2011), kde teh­dy začí­na­jí­cí hereč­ku Evu Josefíkovou (dnes Podzimkovou) ali­as prin­cez­nu Štěpánku pře­da­bo­va­la Jitka Ježková. S při­bý­va­jí­cí­mi zku­še­nost­mi už pak tato hereč­ka svůj hlas neskrý­va­la (viz. Probudím se vče­ra, Vejška, pohád­ky Korunní princ a Princezna a půl krá­lov­ství).

Pohádky Zdeňka Trošky byly pře­da­bo­va­né vel­mi čas­to. Své o tom ví Michaela Kuklová, Miroslav Šimůnek nebo Eva Josefíková (dnes Podzimková), kte­ří v nich hrá­li hlav­ní role. 

V nul­tých a desá­tých letech došlo hned k něko­li­ka obdob­ným pří­pa­dům, že někte­ré mlad­ší slo­ven­ské hereč­ky, z nichž mno­hé rov­něž najde­me ve výše zmí­ně­né desít­ce nej­krás­něj­ších Slovenek, byly pře­da­bo­vá­ny jen v někte­rých rolích, avšak v dal­ších jejich poči­nech si už osvo­ji­ly češ­ti­nu. Do této sku­pi­ny pat­ří napří­klad Andrea Kerestéšová (dnes Růžičková), kte­rou v jejím fil­mo­vém debu­tu, tee­nager­ské kome­dii Rafťáci (2006) Karla Janáka pře­da­bo­va­la Andrea Elsnerová, ale o tři roky poz­dě­ji v její nej­zná­měj­ší roli v seri­á­lu Vyprávěj (2009 - 2013) už mlu­vi­la sama, což bylo pocho­pi­tel­né už pro­to, že posta­va Evy Dvořákové (roze­né Martinákové) byla rov­něž Slovenka. Elsnerová svůj něž­ný hlas pro­půj­či­la rov­něž i sestrám Lucii a Petře Molnárovým v pohád­ce Tři živo­ty (2007) Jiřího Stracha. I jed­na z nej­ob­sa­zo­va­něj­ších Slovenek v čes­kém fil­mu Kristína Svarinská nemlu­vi­la vlast­ním hla­sem v pohád­ce Nejlepší pří­tel (2017) Karla Janáka a pře­da­bo­va­la ji Marika Šoposká. V dal­ších čes­kých fil­mech jako 10 pra­vi­del jak sba­lit hol­ku (2014), Teroristka (2019) nebo Srdce na dla­ni (2022) už hlas Svarinské sly­ší­me v ori­gi­nál­ním zně­ní. I dal­ší čas­to obsa­zo­va­ná Slovenka, zrz­ka Vica Kerekes měla svou dvor­ní dabér­ku Hanu Kusnejrovou v pohád­kách Dešťová víla (2010) a Anděl Páně 2 (2016) a his­to­ric­kém dra­ma­tu 7 dní hříchů (2012), zatím­co v mno­ha jiných fil­mech (Muži v nadě­ji, Příběh Kmotra, Křídla Vánoc, Něžné vlny) ji nepo­tře­bo­va­la.

Mladé slo­ven­ské hereč­ky Andrea Kerestéšová (dnes Růžičková), Vica Kerekes nebo Kristína Svarinská byly pře­da­bo­vá­ny pou­ze někdy.

Tak to by byl let­mý prů­let pří­pa­dy, kdy se čeští a slo­ven­ští her­ci ve fil­mu sami nemlu­vi­li. Na mno­hé pře­da­bo­va­né jsem jis­tě zapo­mněl nebo jen pou­ze nezmí­nil (jeden tako­vý pří­pad za všech­ny je model­ka Simona Krainová, kte­ré v Kamarádovi do deš­tě 2: Příběhu z Brooklynu (1992) Jaroslava Soukupa pro­půj­či­la hlas Ljuba Krbová). Pokud bys­te měli něja­ké dal­ší nápa­dy, kdy má tvář her­ce cizí hlas, dis­ku­se je ote­vře­ná a může­te do ní své tipy libo­vol­ně uvá­dět.

Tento člá­nek záro­veň vychá­zí i na blo­gu DJ Vlado’s World.

Zdroj: Wikipedie, CSFD, filmovyprehled.cz; Foto: © Filmové stu­dio Barrandov, Česká tele­vi­ze, Bontonfilm, Falcon, Divadlo na Vinohradech