Jack a Jill | Jack and Jill [20 %]

Adam Sandler pla­tí ješ­tě stá­le za kome­di­ál­ní­ho kla­si­ka, nej­vět­ší iko­nu ame­ric­ké­ho kome­di­ál­ní­ho expor­tu. Bohužel v posled­ních letech kva­li­ta jeho sním­ků znač­ně kolísá. U člo­vě­ka kte­rý začí­nal na dement­ních kome­di­ích, přes kte­ré se dostal do v rám­ci mož­nos­tí úchyl­né, avšak zábav­né pro­duk­ce, se toto může zdát jako poně­kud zbrk­lý výrok. Avšak poté, co u jeho posled­ní­ho fil­mu člo­věk vzpo­me­ne na anál­ní zná­sil­ně­ní Hitlera ana­na­sem u samot­né­ho sata­na, jako výjev vytří­be­né­ho a sofis­ti­ko­va­né­ho humo­ru, něco je špat­ně. Ale člo­věk si za to může sám. Jack a Jill jsou totiž jas­ná ukáz­ka toho, že dou­fat v zázra­ky je v dneš­ní době vel­mi ris­kant­ní pod­nik a tomu, koho neod­ra­dí pekel­né trai­le­ry, tomu není pomo­ci. Pro ty, co nera­di čeka­jí, zde je sumari­za­ce celé­ho člán­ku.   

Jack žije cel­kem spo­ko­je­ný život. Má spo­ko­je­nou rodi­nu a vede úspěš­nou reklam­ní agen­tu­ru, kte­rá se zabý­vá toče­ním reklam­ních spo­tů pro zná­mé fir­my. Jejich nej­vět­ší kli­ent si ale prá­vě při­ká­zal sehnat do své­ho nové­ho spo­tu legen­du Hollywoodu, her­ce Al Pacina. Jakoby nesta­čil ten­to téměř nespl­ni­tel­ný úkol v prá­ci, Jackovi dojíž­dí na prázd­ni­ny jeho dvoj­če, sest­ra Jill. Celé díku­vzdá­ní tak bude muset trpět své­ho otrav­né­ho sou­ro­zen­ce. To však ješ­tě netu­ší, že Jill neplá­nu­je jen tak rych­le odjet. Pokusí se pro­to při­jít s plá­nem, jak zase na něja­ký čas dostat sest­ru ze své­ho živo­ta, aby mohl pokra­čo­vat ve svém nor­mál­ním živo­tě. Bohužel pro něj, jeho cíl v prá­ci, Al Pacino, si vyhlíd­ne Jill jako svo­ji ide­ál­ní part­ner­ku a ne nebe­re jako odpo­věď. 

Ano, Al Pacino. V novém fil­mu Adama Sandlera hra­je jed­nu z důle­ži­tých rolí sám Kmotr, Zjizvená tvář a mno­ho dal­ších iko­nic­kých postav. Možná už tady by se hodi­lo roze­brat, jak k něče­mu tako­vé­mu moh­lo dojít. Ano pení­ze jsou sice moc­ným láka­dlem, nicmé­ně co je moc to je pří­liš. Ale zastav­me se na chví­li u samot­né­ho hlav­ní­ho pro­ta­go­nis­ty. Sandler totiž jako­by vyčer­pal v Trestné lavi­ci zbyt­ky potřeb o vari­a­ci postav a v posled­ní době hra­je stá­le doko­la tu stej­nou posta­vu, ako­rát s jiným nápi­sem na jme­nov­ce. Ne, že by tomu někdy bylo jinak (teď si dovo­lím igno­ro­vat dvě váž­něj­ší polo­hy kte­ré před­ve­dl), nicmé­ně v posled­ní době je to pros­tě až pří­liš oka­tý zved­nu­tý pro­střed­ní­ček smě­rem k davu lidí pro­tes­tu­jí­cích před stu­di­em s ban­ne­ry s nápi­sy „Co takhle něco jiné­ho, Adame?“. Originality by se tu totiž člo­věk nedo­ře­zal. Sandler se vykrá­dá co to jde, zatím­co se při­tom tvá­ří svým kuli­šác­kým výra­zem s nadě­jí, že mu to vyjde. Tentokráte ješ­tě navíc ve dvoj­ná­sob­né por­ci sebe sama, nej­spí­še pro­to, že se mu nechtě­lo volat někte­ré­mu ze svých kama­rá­dů, ať mu tu střih­ne jeho potroublou sest­ru. Rob Schneider nej­spí­še na víc než na cameo neměl čas.     

Ono ač se to mož­ná nezdá, psát něco na adre­su Jack a Jill a držet si při­tom urči­tou úro­veň zdra­vé­ho rozu­mu je téměř nad­lid­ský úkol. Stejně jako nena­dá­vat na to, jak si někdo něco tak stu­pid­ní­ho a infan­til­ní­ho mohl dovo­lit vůbec vypus­tit do kin. Nemá smy­sl to ten­to­krát pro­ta­ho­vat a říci to na rovi­nu. Jack a Jill sice nepat­ří mezi nej­hor­ší sním­ky co jsem kdy viděl, nicmé­ně roz­hod­ně pat­ří mezi ty, kte­ré u mě vyvo­la­ly potře­bu si mís­to sle­do­vá­ní děje píchat pro­piskou do oka. Ne snad pro­to, že by tam ze sebe všich­ni děla­li debi­la nebo se  tro­pi­ly pro­va­ře­né infan­til­ní vtíp­ky, ale hlav­ně pro­to, že Jack a Jill jsou hodi­na a půl čis­té­ho pek­la, kte­ré­mu k doko­na­los­ti chy­bí snad jen ta por­ce fekál­ní­ho humo­ru.  Všechno ostat­ní tu už totiž je. Včetně Dunkacci­na.   

Koktejl :