Deník tramvajačky - Karolína Hubková

(2 hlasů, průměr: 4,50 z 5)

Loading...

„Koleje lidi spo­ju­jí. I když, důle­ži­těj­ší je spíš kaž­dý jeden ces­tu­jí­cí, kte­ré­ho sve­ze­me. Kdo bychom byli, kdy­bys­te neby­li?„

Autorka kni­hy je zapá­le­ná tram­va­jač­ka, šťast­ný to člo­věk, kte­rý má rád své povo­lá­ní a tak i vět­ši­na její­ho dení­ku je o tram­va­jích a pra­cov­ním pro­stře­dí, ale nechy­bí ani infor­ma­ce ze sou­kro­mý.
Knížku jsem si vybra­la nejen díky pěk­né­mu oba­lu, kte­rý pro­dá­vá, ale také pro­to, že mám ráda dení­ky, kte­rým pisa­tel sezna­mu­je čte­ná­ře se svým živo­tem. A tím dru­hým důvo­dem je ten, že mám ráda lidi, kte­rý si ze své­ho povo­lá­ní udě­la­li své hob­by a tak mís­to čes­ké­ho rem­cá­ní na dal­ší pra­cov­ní den, si ráda pře­čtu o tom, že se někdo do prá­ce těší a srší pozi­tiv­ním smýš­le­ním na všech­ny stra­ny. A proč ne? Proč nedě­lat svo­jí pro­fe­sy s lás­kou a ješ­tě být na ní hrdá. Vždyť si lidé pra­cov­ní pozi­ce vybí­ra­jí sami (pokud je k tomu netla­čí tíži­vá situ­a­ce).
Karolínu Hrbkovou jako autor­kou jsem pozna­la až prá­vě díky této kni­ze, i když uvá­dí že už dáva­la něja­ké roz­ho­vo­ry do médií a v doprav­ním pod­ni­ku pat­ří mezi slav­nou tram­va­jač­ku, kte­rá o své pro­fe­si ráda hovo­ří. Lásce k tram­va­jím jí při­ve­dl její otec - tram­va­ják a nyní ji v ní udr­žu­je také její man­žel Pepa, kte­ré­ho pozna­la v prá­ci.
Ale zpět k dení­ku, kte­rý je spí­še tako­vý občas­ník. Je to žen­ský pohled na kaž­do­den­ní život řidi­če, tedy řidič­ky a v dení­ku komen­tu­je běž­né kaž­do­den­ní situ­a­ce. Dává nahléd­nout také do kaž­do­den­ní ruti­ny tram­va­já­ků a vlast­ně i dal­ších pro­fe­si­o­nál­ních řidi­čů, kte­ří mají zod­po­věd­nost za bez­peč­nou pře­pra­vu masy lidí, kte­rý neu­stá­le pen­dlu­jí. Vyznává se také k vozov­ně ve Střešovicích, oblí­be­ným his­to­ric­kým vozům či těm zce­la moder­ním, sezna­mu­je čte­ná­ře s tech­ni­kou říze­ní , ale také napří­klad s tram­va­jác­kou han­týr­kou. A co se týče zmí­ně­né­ho sou­kro­mý, nechci pro­zra­zo­vat detai­ly, ale v sou­hr­nu nechy­bí tam ani život­ní vzle­ty či pády, svat­ba, naro­ze­ní mimin­ka, hos­to­vá­ní v pořa­dech, vol­ný čas s mužem či tram­va­jo­vý­mi přá­te­li opět v blíz­kos­ti vozov­ny.
Myslím, že odteď než nastou­pím do tram­va­je, podí­vám se, zda ji náho­dou neří­dí Karolína, pro­to­že i řidič není jen stroj, kte­rý vás dove­ze z bodu A do bodu B, ale také cit­li­vý člo­věk, pozo­ro­va­tel z kabi­ny, kte­rý má také všed­ní sta­ros­ti.
Knihu jsem pře­čet­la během dvou dnů a na rela­xa­ci mi úpl­ně sta­či­la. Díky zna­los­ti pro­fe­se, kte­rou vyko­ná­vá už deset let, jsem si před­sta­vi­la, jaké to je být tram­va­jač­kou. A bylo to fajn poznat zase něja­ký jiný obor, než ten ve kte­rým pra­cu­ji.

Počet stran: 200

Datum vydá­ní: 4.5 2023

Formát : 300 - 200 mm, váza­ná s lami­no­va­ným oba­lem

Ilustrace: Monika Pavlovičová

Knihu lze objed­nat zde:

Deník tram­va­jač­ky | Albatrosmedia.cz

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře