Autorem recenze je Daniel Palička.
Scénář: Kieron Gillen
Kresba: Dan Mora
Ceny Eisnera letos byly opravdu zajímavé. Jsem rád, že jsem se za těch několik měsíců mohl dostat ke komiksům od různých vydavatelství, které si zasloužily vaši pozornost a které podle mého názoru stály za zrecenzování. Celá „eisnerovská mánie“ na Comics Blogu pro mě byla něco tak neskutečného a úžasného, že se to nedá ani popsat. Bohužel, něco musí skončit, a tak touto recenzí oficiálně ukončuji recenzování titulů, jež v letošním roce byly nominovány, abych se mohl posunout dál k těm, které si taktéž zaslouží pozornost. Abych vás trochu navnadil, očekávat určitě můžete něco málo ze stáje Marvelu, ovšem na konkurenční DC též dojde. Více prozatím neřeknu. Ovšem vraťme se k poslední eisnerovské recenzi, ve které se tentokrát podíváme na první knihu ze série „Once & Future“, jež nese podtitul „The King is Undead“.
„Once & Future“ je série vydávaná pod taktovkou vydavatelství BOOM! Studios, kterou jsem si chtěl už delší dobu přečíst. Samotný koncept se mi totiž velmi zamlouval, a navíc na postu scénáristy byl můj velký oblíbenec Kieron Gillen, jenž mě již několikrát dokázal přesvědčit o tom, že nejen superhrdinské řady, ale taktéž své vlastní autorské dokáže napsat nápaditě, neortodoxně a poutavě. První čísla mi však díky nedostatku času dlouhodobě unikala, a tak jsem se k samotnému projektu dostal teprve s vyhlášením letošních Eisnerů. V té chvíli jsem si řekl: „Hm, je to nominováno v kategorii Nejlepší nová série. Že bych si to konečně přečetl?“ Nakonec jsem tak učinil a knížku, který obsahuje prvních šest sešitů, jsem během jednoho dne dočetl. Ale teď přichází ta nejdůležitější otázka. Stojí podle mě úvodní svazek za přečtení?
Komiks pojednává o dvojici hrdinů - Bridgette McGuire, postarší lovkyni monster, a jejím synovi Duncanovi, pracujícím jako správce místního muzea - kteří se musí společně postavit zločinecké nacionalistické skupině, jejímž hlavním cílem je pomocí magického artefaktu probudit z mrtvých starodávnou bytost z artušovských legend, díky které by mohli úspěšně ovládnout celý svět a podmanit si jej. Nebudou to mít ovšem tak jednoduché, protože když se do něčeho vloží duo dobrodruhů, nedopadne to nikdy dobře. Navíc, jak se později ukáže, ne vždycky může oživený tvor s neuvěřitelnou mocí pomoci ku prospěchu věci, a tak se nám zápletka ještě více zkomplikuje.
Pokud vám při popisu děje v hlavě ihned naskočil Indiana Jones, pak se vám ani nedivím. Když se totiž začtete, začnete si uvědomovat několik věcí. Jednak je tempo velmi rychlé a svižné. Autor se snaží všechno servírovat, co nejzběsileji to jde, takže už v prvním čísle se dočkáme hned několika zásadních zvratů. Střihy, respektive přechody mezi jednotlivými scénami, mají dynamiku na úrovni filmové produkce, přičemž postavy a jejich vlastnosti nám jsou průběžně prezentovány za pochodu pomocí jejich osobitého chování a reakcí v určitých situacích. Gillen se zkrátka nijak nezdržuje nepodstatnými zbytečnostmi a snaží se věnovat podstatným věcem, důležitým pro hlavní příběhovou linku, což rozhodně musím ocenit. A druhak se musím pozastavit nad titulní dvojicí, jejíž vztah je podobný rodinnému poutu mezi Indym a Henrym Jonesem z „Poslední křížové výpravy“. Naštěstí však nejde jen o líné kopírování. Jak Duncan, tak Bridgette vás budou bavit a jejich vzájemné interakce vám určitě vykouzlí úsměv na tváři. Přestože nejde o nejlépe napsané postavy vůbec, dokážou si vás i tak získat.
Všechno krásně doplňuje kresba Dana Mory, jehož hravý styl s jemnějšími linkami perfektně pasuje k atmosféře komiksu. Umí si pohrát jak s lidskými postavami, tak i s nadpřirozenými, přičemž zejména u druhé jmenované skupiny si mohl krásně vyhrát s designy. Když navíc dojde na brutálnější sekvence, kde stříká krev do všech stran a přijde čas na hromadné zabíjení, nepůsobí to lacině, ani přehnaně nuceně. Naopak to některé scény, přesněji řečeno jejich celkové vyznění, ještě povyšuje. Připočtěte si k tomu barvitý coloring Tamry Bonvillain a rázem je čtenář z výtvarné stránky doslova nadšený.
Abych ovšem jenom nechválil, musím se pozastavit nad několika negativy. Jak jsem psal už výše, tempo je zběsilé, což je na jednu stranu dobře, jelikož komiks aspoň lépe odsýpá, na druhou stranu si myslím, že by občas neuškodilo, kdyby scénárista trochu zpomalil, protože člověk pak může důležité informace, jež jsou pro vyprávění důležité, vstřebat lépe. Snaha tady občas je, ale k dokonalosti to má ještě daleko. Co se týče záporáků, nejsou podle mě špatní, avšak u příštího dílu bych ocenil větší důraz na rozvinutí jejich osobností. Při čtení jsem je sice vnímal zcela bez problémů, nicméně po dočtení jsem si na ně dokázal sotva vzpomenout. Je to způsobeno hlavně tím, že jsou koncipováni strašně genericky. Přece jenom, vojáci zločinecké organizace a hrozba sahající až do pradávné mytologie není nic originálního. O záporácké motivaci už raději vůbec nepíšu. Na jednu stranu pro to mám pochopení, neboť k dobrodružným příběhům to již odjakživa patří, na druhou stranu bych byl příště rád, kdyby se tvůrci trochu zamysleli a zlosyny udělali propracovanější. Aspoň jejich designy nejsou k zahození, když už nic jiného.
„Once & Future, Vol. 1: The King is Undead“ je příjemná odpočinková záležitost, která je vtipná, svižná a šíleně akční. Přestože první svazek není dokonalý a zároveň se ani nejedná o to nejlepší, co jsem v rámci letošních Eisnerů měl tu čest číst, stále bych mohl první knihu označit za nadprůměr v rámci aktuální komiksové produkce. V případě, že hledáte komiks, u kterého se budete hlavně bavit a nebudete nad ním moc přemýšlet, je tento kousek určený přímo pro vás. Do druhého dílu s velkou pravděpodobností půjdu, jelikož jsem dost zvědavý na to, jak si Gillen pohraje s osudy postav a jejich postupným vývojem, ovšem jestli se k sérii někdy v budoucnu vrátím, nadále zůstává otázkou. Zatím jsem někde na hranici a v hlavě se nedokážu pořádně rozhodnout. Tak uvidíme. Možná svůj názor ještě od základu přehodnotím.
