(zatím nehodnoceno)
Loading...Autorem článku je Daniel Palička.
Scénář: Jonathan Hickman
Kresba: Russell Dauterman
Série „Giant-Size X-Men“ se nám pomalu, ale jistě chýlí ke svému konci. Následující one-shot, který se zaměřuje na Storm, sice není úplně poslední - tím je až nadcházející „Giant-Size X-Men: Tribute to Wein & Cockrum“ - ovšem naplno završuje příběh, který započal již v sešitě „Giant-Size X-Men: Jean Grey & Emma Frost“. Ano, konečně před sebou máme poslední kapitolu, na kterou jsme snad všichni netrpělivě čekali, a tak je načase se na ni podrobně podívat. Zvládl Hickman příběh ukočírovat? Podařilo se mu navázat na dosavadní vydané sešity a završit všechno, co v rámci one-shotů postupně budoval? O tom se nechte sami přesvědčit v následující recenzi, kde se podíváme na zoubek komiksu „Giant-Size X-Men: Storm“.
Abych všechno uvedl na pravou míru, já mám Storm poměrně rád. Nevím, jestli bych ji mohl zařadit do žebříčku nejlepších mutantských superhrdinů vůbec, každopádně jde o zajímavou postavu, která má mezi X-Meny právoplatné místo. Přiznám se, že její osobnost mě nikdy nepřestane překvapovat svou tajemností. To, co s ní scénárista Jonathan Hickman rozehrál od samého prvopočátku, pro mě bylo vcelku překvapivé, protože bych nečekal, že bych postavu, jakou je právě ona, viděl v takové roli. Najednou je podstatně slabší, zranitelnější a smrtelnější, což je poloha, v níž jednu z nejsilnějších a obecně nejznámějších mutantek Marvelu vidíme opravdu málokdy. Abyste však měli představu, o čem celou tu dobu píšu, a nekoukali udiveně na monitor vašeho počítače, objasním všechno při popisu děje. Bohužel si nemohu odpustit drobné vyzrazení zápletky z předchozích dílů, protože bez toho to opravdu nejde. Snad mi to pro tentokrát odpustíte.
Příběh začíná zásadním zjištěním, které jsme se již dozvěděli na konci recenzovaného one-shotu „Jean Grey & Emma Frost“. Storm je ze záhadného důvodu nakažená a má v těle neznámý druh techno-organického viru, jenž jí koluje v těle a s každou další minutou ji zabíjí. Tento problém se snaží vyřešit, a tak se s pomocí dalších mutantů sídlících na Krakoe snaží dojít ke zdárnému řešení, což sice bylo částečně znázorněno i v předchozích částech, ovšem zde všechno vrcholí. Jak se jí to podaří a zda vůbec přežije, vám samozřejmě nevyzradím. Mohu nicméně prozradit, že jednoduchá cesta k cíli to zdaleka nebude a na hrdiny bude čekat nelehká výzva.
Čím musím začít, a co zároveň mohu ze všeho nejvíce vypíchnout, je kresba Russella Dautermana. Ten nadále dokazuje, že je jeden z nejlepších současných kreslířů Marvelu. S každičkým panelem si vyhrává na sto procent, přičemž jeho postavy, hlavně ty ženské, vypadají nádherně. A když už jsem psal o odstavec výše o Storm, nemohu si odpustit jednu drobnou poznámku, na které se shodne valná většina komiksových fanoušků na internetu. Ororo nikdy nevypadala v současných moderních X-Menech krásněji, a to už je podle mě co říct. Ovšem kromě toho musím ještě pochválit rozvržení stránek a panelování, s nímž si kreslíř umí skutečně vyhrát a s nímž umí dokonale pracovat. V tomto směru opravdu nemám co vytknout, a tak jenom dodám, že výtvarná stránka celého one-shotu je na vskutku mistrovské úrovni. Co se ovšem týče příběhu, tady komiks trochu pokulhává.
Neberte mě špatně, z objektivního hlediska se nejedná o podprůměrný komiks, to vážně ne, a už v žádném případě bych si nedovolil tvrdit, že se jedná o odpad. Jde naopak o nadprůměrný kousek, který má své kvality. Chování a motivaci jednotlivých postav, jež se v průběhu vyprávění objeví na scéně, rozumíte, neboť dávají smysl a v kontextu děje nepůsobí hloupě, ba ani směšně. Zvraty fungují, a když už dojde na akci, je famózní, za což částečně může kresba, o níž jsem se již detailně rozepsal. Tak v čem je zakopaný pes? Podle mě problém tkví hlavně v tempu. Sešit má sice o několik stránek navíc, což je jedině dobře, protože se aspoň může lépe pracovat s hrdiny a s jejich osobnostmi, nicméně v hlavě mi i tak kolovala jedna a ta samá myšlenka pořád dokola: všechno to rozhodně šlo vyřešit mnohem lépe. Linka, jež se řeší již od úplně prvního vydaného one-shotu, sice krásně zahrnula všechny hrdiny, s nimiž se pracovalo v rámci předchozích dílů, a propojila všechno, co se doposud budovalo v rámci „Giant-Size X-Men“, což je vskutku chválihodné, jenomže po přečtení máte pocit, jako kdyby se všechno muselo vyřešit rychle a strašně uspěchaně. O finálním souboji pak raději nemluvím. Přestože byl vážně velkolepý, jde na něm poznat, jak Hickman chtěl zápletku rozuzlit v co nejkratším čase. Je to podle mě veliká škoda, jelikož v one-shotu najdete místa, jež by mohla za normálních okolností fungovat ještě o stupeň lépe.
Kdybych to měl shrnout, sešit „Giant-Size X-Men: Storm“ rozhodně není špatný. Má několik pozitiv, díky nimž bych jej mohl s přehledem zařadit mezi nadprůměr v rámci současné produkce, i přesto každopádně nejde o bezchybný kousek. Je na něm šíleně poznat, že scénárista Jonathan Hickman chtěl všechno urychlit a vyřešit co možná nejzběsileji, protože zkrátka neměl dostatek prostoru. Ačkoliv do sebe všechno krásně zapadlo a postavy, jejichž vzájemné interakce byly napsány bravurně, jsou uvěřitelné, nemohu se zbavit dojmu, že závěr mohl být mnohem lepší. I tak se ovšem jedná o příjemný nadprůměrný sešit, jenž svými kladnými stránkami dokáže předčit mnohé podprůměrné tituly, které nedokážou nabídnout tolik jako recenzovaný one-shot.
Sérii „Giant-Size X-Men“ - minimálně tedy části tvořící jeden velký celek - máme konečně za sebou! Nyní bych jenom krátce sumarizoval své dojmy z celé řady, ať si vy, čtenáři, uděláte představu, jak na všechny sešity obecně nahlížím. Jako první musím podotknout, že nápad na vytvoření one-shotů, jež se zpočátku zdají jako úplně samostatné, ale nakonec vytvářejí jednu velkou mozaiku s uceleným příběhem, je skvělý. Kdo chce, může si vybrat jen konkrétní sešity se svými oblíbenými postavami, ovšem kdo má zájem, může si koupit všechny a přečíst si je chronologicky za sebou. Za mě jde o skvělý tah ze strany Marvelu, a to nejen z obchodního hlediska. Co se týče kvality jednotlivých one-shotů, ta je místy velmi nevyvážená. Ze všech nejvíce vyčnívá minule recenzovaný „Fantomex“, jenž mimo jiné může fungovat krásně samostatně, naopak „Nightcrawler“, u kterého jsem měl velká očekávání, mě bohužel nejvíce zklamal. Ve výsledku však z jednotlivých povídek převládají vcelku pozitivní dojmy. Pokud si chcete zpříjemnit čas v aktuální situaci a nechcete číst nic přehnaně dlouhého, můžete sešity z řady „Giant-Size X-Men“ vyzkoušet. Podle mě to za váš čas rozhodně stojí.
Nejnovější komentáře