#DP152: The Department of Truth, Vol. 1: The End of the World

 Autorem článku je Daniel Palička

Scénář: James Tynion IV

Kresba: Martin Simmonds

Po delší době jsem se odhodlal k zhodnocení ryze autorského komiksu. Ano, tentokrát si od superhrdinů v latexových oblecích a potrhlých bláznů s plášti dáme trochu přestávku a v rámci dnešní recenze se zaměříme na aktuální hit vydaný pod křídly vydavatelství Image Comics, jenž sklízí pozitivní ohlasy nejen ze strany kritiků, ale také od věrných fanoušků. Jde konkrétně o “The Department of Truth”, sérii, jež se stala natolik úspěšnou, že se krátce nato začalo pracovat na její seriálové adaptaci. Abyste si udělali lepší představu, komiks začal vycházet minulý rok v září. V době psaní recenze má za sebou již sedm vydaných sešitů, přičemž kopií prvního čísla se prodalo přes 100 000. Tomu, panečku, říkám sakra solidní start! Nicméně, v čem tkví její úspěch? Je to podle mě dáno hlavně tím, že Tynion přišel s celkem neotřelým nápadem. Ale pěkně popořadě.

Děj pojednává o zcela obyčejném muži jménem Cole Turner, který se po celý život zabýval konspiračními teoriemi. Jednoho dne se však jeho život změní od základu, když se na scéně objeví nová organizace jménem Department of Truth, podle níž je mimochodem pojmenovaný samotný komiks. Ta má za cíl zvítězit nad konkurenčním Black Hatem, skupinu, jejímž cílem je dokázat, že konspirační teorie, jmenovitě zastřelení Kennedyho, placatá Země, Reptiliáni a mnohé další, jsou pravdivé. Hlavní hrdina díky tomu vstoupí do stínové války, která, jak se ukáže, nebude úplně jednoduchá.

Co osobně musím na první knize s podtitulem “End of the World” pochválit, je fakt, že se autor scénáře, James Tynion IV, nic nesnaží přehnaně uspěchat. Tempo je pomalejší, což je obří výhoda, protože má scénárista možnost lépe vykreslit vztahy mezi postavami a více si pohrát s jejich vývojem. Navíc, některé nápady pak lépe vyniknou, a tak na čtenáře udělají ještě lepší dojem. Nicméně, příběh je díky tomu přehnaně rozvleklý a chvíli trvá, než se stane něco zásadního. Z objektivního hlediska nemusí tento způsob vyprávění sednout každému, já osobně jej však mám rád. Ale přiznám se, chvíli mi trvalo, než jsem se začetl. Neberte mě špatně, já si na pomalejší rozjezd obecně potrpím, avšak u recenzovaného kousku jsem měl pocit, že se hlavní příběhová linka sem tam táhne.  

Nicméně, rychlost vyprávění na úrovni hlemýždě naštěstí nikterak neshazuje obecné kvality knihy. Postavy mi připadají propracované a sympatické, přičemž jejich vývoj jsem si užíval. Jako silný aspekt vnímám kresbu Martina Simmondse, okatě se inspirující stylem legendárního Billa Sienkiewiczse, jež tísnivou, v některých částech až hororově laděnou atmosféru dokonale doplňuje. A rovněž je nutné vypíchnout záporné postavy, které čtenáře mohou ohromit nejen svými propracovanými, až lehce znepokojivými designy, ale také tajemnými, komplexními charaktery s trochou hloubky. A co víc, nápady, s nimiž Tynion po celou dobu pracuje, vás nepřestanou udivovat. Mě osobně až překvapilo, jak si s některými koncepty v druhé polovině vyhrál. Něco takového jsem opravdu nečekal.

Pojďme si to tedy shrnout. Kniha “The Department of Truth” End of the World” je příjemným počinem, který vyniká především díky originálním nápadům a výtvarné stránce. Stojím si za tím, že série má obří potenciál a rozhodně se může vypracovat k statusu jedné z nejoriginálnějších projektů nové dekády. Zápletka se mi totiž v tuto chvíli jeví natolik zajímavá, že může zaujmout široký okruh čtenářů, a zároveň je natolik unikátní, aby oslovila nejen dlouholeté komiksové nadšence, ale taktéž čtenáře, kteří s ryze autorskými komiksovými řadami nemají moc zkušeností. Uvidíme, kam se bude Tynion se svým projektem dál ubírat, protože některé dějové linky, které perfektně nastínil, určitě sehrají větší roli v budoucím dění. Navíc, z konspiračních teorií se dá bezpochyby vytřískat mnoho neokoukaných, dostatečně nápaditých konceptů, jež mají čtenářům co říct. Nechme se překvapit!