#DP166: Star Wars, Vol. 1: The Destiny Path

Marvelovským Star Wars se daří výteč­ně. Značka - mini­mál­ně tedy v komik­so­vém odvět­ví - si udr­žu­je solid­ní pro­de­je a jed­not­li­vé titu­ly, ať už jde o kla­sic­ké série či uza­vře­né mini­sé­rie, mají stá­le co nabíd­nout. Po ukon­če­ní hlav­ních pra­vi­del­ných řad, tedy Star Wars, Darth Vader a Doctor Aphra, se vyda­va­tel­ství roz­hod­lo vydat one-shot “Star Wars: Empire Ascendant”, kte­rý měl poslou­žit jako pře­de­hra k nově nastar­to­va­ným hlav­ním séri­ím. Jednou z nich byla i mnou zmí­ně­ná řada Star Wars, kte­rou si po Jasonu Aaronovi, Kieronu Gillenovi a Gregu Pakovi vzal na paškál Charles Soule. Ten již v minu­los­ti napsal hned něko­lik komik­sů z pře­da­le­ké gala­xie, z nichž nej­pa­mát­něj­ší je prav­dě­po­dob­ně kri­tic­ky vychva­lo­va­ný komiks Darth Vader: Dark Lord of the Sith, časo­vě zasa­ze­ný do obdo­bí po Epizodě 3, tak­že bez­po­chy­by šlo o ide­ál­ní vol­bu. Nebo ne? 

Můj vztah k Charlesovi Soulovi je veli­ce kom­pli­ko­va­ný. Soule je autor, kte­rý nepo­chyb­ně má zku­še­nos­ti se psa­ním a ví, co chce v rám­ci svých pří­bě­hů pře­dat fanouškům. Pracuje s ori­gi­nál­ní­mi, mís­ty  až hra­vý­mi nápa­dy a pomineme-li ryze autor­ské pro­jek­ty (např. Letter 44, Strange Attractors atd.), doká­že v rám­ci sou­čas­né­ho super­hr­din­ské­ho main­stre­a­mu pra­co­vat s posta­va­mi tak, aby do nich dal kus sebe. Každopádně, někte­ré poku­sy o jedi­neč­né poje­tí nám zná­mých hrdi­nů nedo­padly zrov­na nej­lé­pe, a to hlav­ně u Marvelu (Wolverine nebo Daredevil toho mohou být pra­vým důka­zem). O vel­mi kolí­sa­vé kva­li­tě jeho děl se radě­ji ani nero­ze­pi­su­ji. Zatímco jed­nou doká­že napsat pří­jem­ný, vyso­ce nad­prů­měr­ný titul (jme­no­vi­tě tře­ba výše zmí­ně­ný Vader), jin­dy umí napsat prů­měr­ný až pod­prů­měr­ný počin. Možná i kvů­li tomu mám občas chuť jej nazvat ruti­né­rem, kte­rý na jed­nu stra­nu píše hod­ně, na dru­hou stra­nu si neu­dr­žu­je stá­lou kva­li­tu. Nicméně, i navzdo­ry tomu jsem se vrhl do čte­ní svaz­ku “Star Wars Vol. 1: The Destiny Path”.

Dějově se kni­ha ode­hrá­vá mezi Epizodou 5 (Impérium vra­cí úder) a Epizodou 6 (Návrat Jediho). Nacházíme se v situ­a­ci, kdy se rebel­ská posád­ka musí vypo­řá­dat s pre­kér­ní situ­a­cí. Luke Skywalker při­šel po sou­bo­ji s Darthem Vaderem o ruku a zdr­cu­jí­cí zjiš­tě­ní, že jeho otcem je nej­vět­ší zápo­rák slou­ží­cí ve jmé­nu moc­né­ho Impéria, ho vůbec nene­chá­vá klid­ným. Han Solo skon­čil v kar­bo­ni­tu, a pro­to jej na posád­ce Millenium Falcon nahra­dil Lando Calrissian, kte­rý se se vše­mi čle­ny neshod­ne. Jako by toho neby­lo už tak moc, po poráž­ce při bitvě na Hothu se naši hrdi­no­vé budou muset vypo­řá­dat s impe­ri­ál­ní koman­dér­kou Zahrou, kte­rá chce zni­čit povstal­ce, co se jí posta­ví do ces­ty. Pro sku­pin­ku ve slo­že­ní Luke, Leia, Chewbacca, Lando, C-3PO a R2D2 nastá­va­jí kruš­né časy a je jen na nich, aby zlé impe­ri­ál­ní síly dří­ve nebo poz­dě­ji zasta­vi­li.

Nejprve je nut­né se vyjá­d­řit ke scé­ná­ři, k jehož struk­tu­ře nemám v zása­dě žád­né výhra­dy. Soule nešet­ří akcí, kte­rou ser­ví­ru­je v pří­mě­ře­ných dáv­kách, a kro­mě pompéz­ních, dechbe­rou­cích scén tak­též dojde řada na mno­hem jed­no­duš­ší, znač­ně pří­zem­něj­ší akč­ních pasá­že, v rám­ci kte­rých ústřed­ní hrdi­no­vé boju­jí pro­ti Stormtrooperům. Samozřejmě, neza­po­mí­ná ani na klid­něj­ší čás­ti, během nichž může roz­vi­nout cha­rak­te­ry jed­not­li­vých postav. Obzvlášť pro­pra­co­va­ný mi při­šel Luke Skywalker, na němž si dal Soule oprav­du zále­žet. Vzhledem k tomu, jaké trau­ma pro­ží­vá, se sna­ží zamě­řit pře­de­vším na jeho nit­ro, a pře­de­vším na nejis­to­tu, kdy si člo­věk není sám sebou jis­tý a netu­ší, co sám od sebe má oče­ká­vat. Celá Lukova lin­ka je napros­to bri­lant­ní, což je mož­ná také důvod, proč jsou posled­ní dva seši­ty, jež jsou zamě­ře­né pou­ze na jed­no neleh­ké Lukovo dob­ro­druž­ství, asi jed­ním z nej­pa­mát­něj­ších momen­tů celé kni­hy. Smekám klou­bouk dolů! 

Ani ostat­ní pro­ta­go­nis­té však nejsou napsa­ní mizer­ně, byť objek­tiv­ně musím uznat, že Soule do nich nevná­ší moc nových prv­ků. Pominu-li něko­lik lehce komic­kých scén, kdy se Lando a Chewie mezi sebou nedo­ká­žou dohod­nout na jed­né věci, jsou všich­ni psa­ní stej­ně (tj. pou­ze se vza­ly jejich cha­rak­te­ro­vé rysy a na nich násled­ně byla posta­ve­na celá záplet­ka). To na jed­nu stra­nu není na ško­du, pro­to­že si věr­ní fanouš­ci k posta­vám utvo­ří lep­ší cito­vou vazbu a budou se moci lépe pono­řit do svě­ta kni­hy. Když to však vez­mu kolem a kolem, z někte­rých postav se roz­hod­ně dalo vytě­žit kra­pet více, a to hlav­ně z titul­ní zápo­rač­ky, kte­rá mě bohu­žel moc neo­slo­vi­la. O to smut­něj­ší je pak fakt, že všech­ny s pře­hle­dem pře­ko­ná­vá Luke, kte­rý si pří­běh ukra­dl sám pro sebe. 

Je nut­né se však opět vrá­tit k scé­ná­ři. Ačkoliv nemám žád­né vět­ší výhra­dy k jeho struk­tu­ře, musím se k ní i přes­to vyjá­d­řit. Scénář jede pod­le kla­sic­ké Star Wars šab­lo­ny, kte­rou jsme v rám­ci hlav­ní série čet­li už asi tisíc­krát. Ti z vás, kte­ří mají komiksy ze svě­ta Hvězdných válek načte­né (pri­már­ně ty z éry Jasona Aarona), asi ví, o čem píšu. Nepočítám-li posled­ní dva seši­ty, výraz­ně vyční­va­jí­cí nejen svým poje­tím, ale rov­něž napo­je­ním na celou Star Wars myto­lo­gii, půso­bí hlav­ní část jen jako dal­ší dob­ro­druž­ství povstal­ců s jas­ně daným začát­kem, pro­střed­kem a kon­cem. Čtení vás sice baví, jen­že nijak vás neo­bo­ha­tí, což je oprav­du vel­ká ško­da. A jis­tě, dojde řada na pár skvě­lých momen­tů (např. úvod­ní sek­ven­ce apod.) a něko­lik zábav­ných čás­tí, ale to nemě­ní nic na cel­ko­vém poci­tu ze čte­ní.  

Abychom aspoň tro­chu skon­či­li na pozi­tiv­ní notě, musím obzvlášť vyzdvih­nout kresbu Jesúse Saize. Výrazný styl kom­bi­nu­jí­cí bled­ší barev­né odstí­ny s jem­něj­ší­mi lin­ka­mi tuší se per­fekt­ně hodí k vyzně­ní celé­ho komik­su. Doslova! Výtvarná strán­ka vynik­ne obzvlášť při pompéz­ních bitvách ve vesmí­ru, jeli­kož se během nich může kres­líř maxi­mál­ně vyřa­dit. Přece jenom, kdo by nechtěl vidět strán­ky podob­né té, kte­rou máte při­lo­že­nou níže. Osobně dávám vel­ký palec naho­ru! 

Inu, ačko­liv se to z recen­ze nemu­se­lo úpl­ně zdát, pova­žu­ji kni­hu “Star Wars Vol. 1: The Destiny Path” za rela­tiv­ně pří­jem­ný akč­ní kou­sek. Ti z vás, kte­rým neva­dí osvěd­če­ná šab­lo­na v Star Wars komik­sech a tou­ží­te po uchá­ze­jí­cím vyprá­vě­ní, je násle­du­jí­cí kou­sek urče­ný pří­mo pro vás. Ostatní jej také mohou vyzkou­šet, ovšem dle mého názo­ru nesmí čekat něja­kou hit­pa­rá­du, ani ino­va­tiv­ní dílo, jež by jim vyra­zi­lo dech. Každopádně, Soulově sérii i přes chy­by, o nichž jsem se roze­psal výše dám šan­ci, poně­vadž si mys­lím, že série má jed­nak obří poten­ci­ál, jed­nak si mys­lím, že drob­né vady na krá­se budou v dal­ších dílech napra­ve­ny. Tak se nech­me pře­kva­pit!