#DP166: Star Wars, Vol. 1: The Destiny Path

Marvelovským Star Wars se daří výtečně. Značka - minimálně tedy v komiksovém odvětví - si udržuje solidní prodeje a jednotlivé tituly, ať už jde o klasické série či uzavřené minisérie, mají stále co nabídnout. Po ukončení hlavních pravidelných řad, tedy Star Wars, Darth Vader a Doctor Aphra, se vydavatelství rozhodlo vydat one-shot “Star Wars: Empire Ascendant”, který měl posloužit jako předehra k nově nastartovaným hlavním sériím. Jednou z nich byla i mnou zmíněná řada Star Wars, kterou si po Jasonu Aaronovi, Kieronu Gillenovi a Gregu Pakovi vzal na paškál Charles Soule. Ten již v minulosti napsal hned několik komiksů z předaleké galaxie, z nichž nejpamátnější je pravděpodobně kriticky vychvalovaný komiks Darth Vader: Dark Lord of the Sith, časově zasazený do období po Epizodě 3, takže bezpochyby šlo o ideální volbu. Nebo ne? 

Můj vztah k Charlesovi Soulovi je velice komplikovaný. Soule je autor, který nepochybně má zkušenosti se psaním a ví, co chce v rámci svých příběhů předat fanouškům. Pracuje s originálními, místy  až hravými nápady a pomineme-li ryze autorské projekty (např. Letter 44, Strange Attractors atd.), dokáže v rámci současného superhrdinského mainstreamu pracovat s postavami tak, aby do nich dal kus sebe. Každopádně, některé pokusy o jedinečné pojetí nám známých hrdinů nedopadly zrovna nejlépe, a to hlavně u Marvelu (Wolverine nebo Daredevil toho mohou být pravým důkazem). O velmi kolísavé kvalitě jeho děl se raději ani nerozepisuji. Zatímco jednou dokáže napsat příjemný, vysoce nadprůměrný titul (jmenovitě třeba výše zmíněný Vader), jindy umí napsat průměrný až podprůměrný počin. Možná i kvůli tomu mám občas chuť jej nazvat rutinérem, který na jednu stranu píše hodně, na druhou stranu si neudržuje stálou kvalitu. Nicméně, i navzdory tomu jsem se vrhl do čtení svazku “Star Wars Vol. 1: The Destiny Path”.

Dějově se kniha odehrává mezi Epizodou 5 (Impérium vrací úder) a Epizodou 6 (Návrat Jediho). Nacházíme se v situaci, kdy se rebelská posádka musí vypořádat s prekérní situací. Luke Skywalker přišel po souboji s Darthem Vaderem o ruku a zdrcující zjištění, že jeho otcem je největší záporák sloužící ve jménu mocného Impéria, ho vůbec nenechává klidným. Han Solo skončil v karbonitu, a proto jej na posádce Millenium Falcon nahradil Lando Calrissian, který se se všemi členy neshodne. Jako by toho nebylo už tak moc, po porážce při bitvě na Hothu se naši hrdinové budou muset vypořádat s imperiální komandérkou Zahrou, která chce zničit povstalce, co se jí postaví do cesty. Pro skupinku ve složení Luke, Leia, Chewbacca, Lando, C-3PO a R2D2 nastávají krušné časy a je jen na nich, aby zlé imperiální síly dříve nebo později zastavili.

Nejprve je nutné se vyjádřit ke scénáři, k jehož struktuře nemám v zásadě žádné výhrady. Soule nešetří akcí, kterou servíruje v příměřených dávkách, a kromě pompézních, dechberoucích scén taktéž dojde řada na mnohem jednodušší, značně přízemnější akčních pasáže, v rámci kterých ústřední hrdinové bojují proti Stormtrooperům. Samozřejmě, nezapomíná ani na klidnější části, během nichž může rozvinout charaktery jednotlivých postav. Obzvlášť propracovaný mi přišel Luke Skywalker, na němž si dal Soule opravdu záležet. Vzhledem k tomu, jaké trauma prožívá, se snaží zaměřit především na jeho nitro, a především na nejistotu, kdy si člověk není sám sebou jistý a netuší, co sám od sebe má očekávat. Celá Lukova linka je naprosto brilantní, což je možná také důvod, proč jsou poslední dva sešity, jež jsou zaměřené pouze na jedno nelehké Lukovo dobrodružství, asi jedním z nejpamátnějších momentů celé knihy. Smekám kloubouk dolů! 

Ani ostatní protagonisté však nejsou napsaní mizerně, byť objektivně musím uznat, že Soule do nich nevnáší moc nových prvků. Pominu-li několik lehce komických scén, kdy se Lando a Chewie mezi sebou nedokážou dohodnout na jedné věci, jsou všichni psaní stejně (tj. pouze se vzaly jejich charakterové rysy a na nich následně byla postavena celá zápletka). To na jednu stranu není na škodu, protože si věrní fanoušci k postavám utvoří lepší citovou vazbu a budou se moci lépe ponořit do světa knihy. Když to však vezmu kolem a kolem, z některých postav se rozhodně dalo vytěžit krapet více, a to hlavně z titulní záporačky, která mě bohužel moc neoslovila. O to smutnější je pak fakt, že všechny s přehledem překonává Luke, který si příběh ukradl sám pro sebe. 

Je nutné se však opět vrátit k scénáři. Ačkoliv nemám žádné větší výhrady k jeho struktuře, musím se k ní i přesto vyjádřit. Scénář jede podle klasické Star Wars šablony, kterou jsme v rámci hlavní série četli už asi tisíckrát. Ti z vás, kteří mají komiksy ze světa Hvězdných válek načtené (primárně ty z éry Jasona Aarona), asi ví, o čem píšu. Nepočítám-li poslední dva sešity, výrazně vyčnívající nejen svým pojetím, ale rovněž napojením na celou Star Wars mytologii, působí hlavní část jen jako další dobrodružství povstalců s jasně daným začátkem, prostředkem a koncem. Čtení vás sice baví, jenže nijak vás neobohatí, což je opravdu velká škoda. A jistě, dojde řada na pár skvělých momentů (např. úvodní sekvence apod.) a několik zábavných částí, ale to nemění nic na celkovém pocitu ze čtení.  

Abychom aspoň trochu skončili na pozitivní notě, musím obzvlášť vyzdvihnout kresbu Jesúse Saize. Výrazný styl kombinující bledší barevné odstíny s jemnějšími linkami tuší se perfektně hodí k vyznění celého komiksu. Doslova! Výtvarná stránka vynikne obzvlášť při pompézních bitvách ve vesmíru, jelikož se během nich může kreslíř maximálně vyřadit. Přece jenom, kdo by nechtěl vidět stránky podobné té, kterou máte přiloženou níže. Osobně dávám velký palec nahoru! 

Inu, ačkoliv se to z recenze nemuselo úplně zdát, považuji knihu “Star Wars Vol. 1: The Destiny Path” za relativně příjemný akční kousek. Ti z vás, kterým nevadí osvědčená šablona v Star Wars komiksech a toužíte po ucházejícím vyprávění, je následující kousek určený přímo pro vás. Ostatní jej také mohou vyzkoušet, ovšem dle mého názoru nesmí čekat nějakou hitparádu, ani inovativní dílo, jež by jim vyrazilo dech. Každopádně, Soulově sérii i přes chyby, o nichž jsem se rozepsal výše dám šanci, poněvadž si myslím, že série má jednak obří potenciál, jednak si myslím, že drobné vady na kráse budou v dalších dílech napraveny. Tak se nechme překvapit!