Eragon

Kdysi dáv­no v pře­da­le­ké zemi (zná­mé též jako Česká repub­li­ka) se na kon­ci dne sešli dva zná­mí. Jeden z nich byl žíz­niv novi­nek ze svě­ta fil­mů, a jal se táza­ti toho dru­hé­ho.

„Co ten nový film? Eragon, tuším… Tys ho viděl, že?“

„Ano,“ děl na to dotá­za­ný se zamyš­le­ným výra­zem ve tvá­ři.

„A jaké to je?“ jsa žádostiv pou­ta­vé­ho vyprá­vě­ní pokra­čo­val prv­ní.

Jeho spo­leč­ník se zahle­děl na obzor, kde si vítr pohrá­val s koruna­mi stro­mů, jež mu vzdo­ro­vi­tě odo­lá­va­ly. Jeho myš­len­ky se pře­nes­ly do tem­né­ho lesa, kde sku­pi­na ozbro­jen­ců (už od pohle­du zlo­du­chů) pro­ná­sle­do­va­la jezd­ky­ni s malým dopro­vo­dem. Věci, kte­ré spat­řil, ale neby­ly to, co hle­dal. Jeho zrak se vzná­šel nad tem­ným lesem a pát­ral po někom jiném, někom… Ano, tady je!

Chlapče, chlap­če, o co se to vlast­ně sna­žíš? To ti máme věřit, že se jen tak pofla­ku­ješ lesem, hle­dáš, z čeho si zít­ra udě­láš kalo­ric­kou sní­da­ni a náh­le kde se vzal, tu se vzal podiv­ný kámen. Tohle na nás zkou­šíš? Tak jo, bere­me. Proč bys nemohl v lese najít hez­ký šut­rák? To jen my, smr­tel­ní­ci, v lese nachá­zí­me špi­na­vé pet láhve. Ale dob­ře, dob­ře, nebu­du se do tebe navá­žet, mlu­ví ze mě smu­tek, že jsem zatím nic tak zají­ma­vé­ho v lese nena­šel (snad jen jed­nou sta­rou botu bez tka­ni­ček).

Ze šut­ru se vyklu­be vej­ce a z vej­ce vyle­ze malý roz­to­mi­lý drá­ček. Fajn, hez­ky se na to kou­ká, hned bych ho bral domů. Co mi ale, Eragone, oprav­du vadí, je něco jiné­ho. Záhy usly­šíš větu ve sty­lu : „Ty jsi Neo (Dračí jez­dec), na pilul­ky se vykaš­li, pojď zachra­ňo­vat svět!“ Ne, nejde o chy­bu v Matrixu! Musím ti sice při­číst k dob­ru, že se něko­li­krát během fil­mu vzmů­žeš na cha­bou obra­nu ve smys­lu : “Já nic, já oby­čej­ný ves­ni­čan, kde­pak hrdi­na!“, ale sám tomu pře­ce nevě­říš.

Musím ti také pobla­ho­přát. Po ukon­če­ní kari­é­ry dra­čí­ho jezd­ce se dob­ře uplat­níš v země­děl­ství. Můžeš tře­ba cho­vat hos­po­dář­ská zví­řa­ta, nebo něco na ten způ­sob. Ne kaž­dý umí vyho­dit malé­ho dráč­ka naho­ru k nebe­sům a zpát­ky se mu za oka­mžik vrá­tí vel­ký dospě­lý drak (v tvém pří­pa­dě dra­či­ce).

Zlo ale nikdy nespí, jeden nemu­sí být Saruman, aby pocí­til, že se někde obje­vil nový dra­čí jez­dec. Nynější vlád­ce (a ex-dračí jez­dec) si dával zále­žet, aby zůstal nume­ro uno a ostat­ní dra­čí jezd­ce peč­li­vě vyvraž­dil. Tvůj pří­chod mu dělá čáru přes roz­po­čet, pro­to je pro­ti tobě zau­ja­tý. Co mi ale nedá­vá smy­sl, proč si tě spíš nepo­kou­ší zís­kat do svých slu­žeb? Proč hned od začát­ku na tebe poštve své zabi­já­ky? Že by tvůj duchov­ní otec Christopher Paolini byl tak moc ovliv­něn PC hra­mi, kde pla­tí prin­cip: já-zajíc (dob­ro, svět­lá stra­na síly), ty-vlk (zlo, tem­ná stra­na síly), cíl-vítěz může být jen jeden? Kdyby fan­dil des­ko­vým hrám, tak by věděl, že ne kaž­dý troll v úzké tma­vé chod­bě musí být zabit. S kaž­dým se dá domlu­vit a zís­kat si ho do své dru­ži­ny. Nebudu před­bí­hat děj, tře­ba nás chceš všech­ny pře­kva­pit v dru­hém dílu. Možná, že nám uká­žeš něja­ký ten vnitř­ní zápas, i když kar­ty jsou roz­dá­ny už od začát­ku, tak­že pochy­bu­ji.

Každopádně já žád­nou kníž­ku ješ­tě nena­psal, ale asi se do toho pus­tím. Když může fun­go­vat svět zalo­že­ný na 3 růz­ných rasách, z nichž jenom jed­na je uni­kát­ní a dal­ší dvě najde­me v kaž­dé fan­ta­sy kni­ze či fil­mu, proč by nemohl fun­go­vat ten můj? Prostě si vypůj­čím něja­ké rasy z Warhammeru, říz­nu je něčím z Pána prs­te­nů a vymys­lím si jed­nu či dvě vlast­ní. Dokonce bych tam mohl při­dat dra­čí jezd­ce, když je to teď v kur­zu. Sice mě dro­bet před­bě­hl Christopher Paolini a také William King (tri­lo­gie Andělé smr­ti, Hadí věž a Královnin vrah), ale já zakouz­lím a ono to urči­tě půjde, i kdy­by nic, ska­ve­ni s Tanquolem v čele to jis­tí. Ale zpát­ky k tobě!

Nesmíš se na mě zlo­bit, jenomže sku­teč­nost, že ti zabi­li nevlast­ní­ho otce (vlast­ní­ho strý­ce) a ty ho teď (po zatla­če­ní slzy) chceš najed­nou pomstít, mě pře­kva­pí a roz­ru­ší asi jako když po čtvrt­ku při­jde pátek. Nechci ti brát prá­vo na smu­tek, ale drti­vá vět­ši­na hrdi­nů začí­ná tak, že ztra­tí blíz­ké­ho a mají v úmys­lu ho pomstít. Ty nejsi žád­ný Conan, jsi jen dal­ší z fan­ta­sy posta­vi­ček, co si utřou slzu a jdou máchat mečem. Nejsi v tomhle výji­meč­ný, nic ve zlém.

Také se obdi­vu­ji tvé­mu výcvi­ku ve zbra­ni. Vzpomínám si na jed­no­ho mla­dé­ho muže, kte­ré­ho mi hod­ně při­po­mí­náš. Žil si takhle v malé ves­nič­ce ve Francii, dělal tam ková­ře. Jednou ale zjis­til, že je synem šlech­ti­ce a vydal se s nim na výpra­vu do Svaté země. Na jed­né ze zastá­vek mu otec uká­zal jis­tý trik s mečem a v dal­ším zábě­ru se zjis­ti­lo, že tohle sta­čí, aby se z ková­ře stal zdat­ný šer­míř. Jinými slo­vy, nemám o tebe žád­né oba­vy. Brom (všich­ni ho měli za žeb­rá­ka, ale uká­za­lo se, že jde o býva­lé­ho dra­čí­ho jezd­ce - dnes už bez draka) ti také uká­zal pár tri­ků, pama­tuj si je a slá­va tě nemi­ne! Jako správ­ný hrdi­na máš věš­tec­ké sny, jen tak dál! Chápu, že bys rad­ši HBO, ale jeden si nemů­že vybí­rat!

Ještě jed­nou tě žádám o pro­mi­nu­tí, avšak tvůj svět mi tro­chu při­po­mí­ná Pána prs­te­nů. Já tě nesou­dím, ty jsi ten život nevy­bí­ral, ty ho jenom žiješ, ale tvůj duchov­ní otec by se nad sebou měl zamys­let! Také mu vzkaž, že po vět­ši­nu fil­mu se sko­ro nic nedě­je, ať ti do dru­hé­ho dílu pro­pa­šu­je něja­kou dal­ší dějo­vou linii, nebo ale­spoň kva­lit­ní pří­běh! Takhle to půso­bí, že jenom jdeš, jdeš, potkáš pár usmr­kan­ců, kte­ré pora­zíš. Zjistíš, že umíš kouz­la, zase někam jdeš, pak si odsko­číš na záchran­nou misi, pak zase někam jdeš, koneč­ně dosáh­neš cíle, men­ší bit­ka a je konec. Nechci tě deptat ješ­tě víc, ale tvůj spo­leč­ník (syn zrád­né­ho dra­čí­ho jezd­ce) mi při­jde cha­risma­tič­těj­ší, než jsi ty. V dru­hém dílu na tom zapra­cuj!

Vidím, že se netvá­říš nad­še­ně. To jsem nechtěl! Hleď, není všech­no tak špat­né, jak si to mož­ná vyklá­dáš! Tak tře­ba král Galbatorix (John Malkovich) je doce­la sym­pa­tic­ký zlo­duch a když dosta­ne ve dvoj­ce víc pro­sto­ru, moh­lo by to být ku pro­spě­chu věci. Ta tvo­je dra­či­ce Safira nevy­pa­dá nej­hůř a nápad tele­pa­tic­ké komu­ni­ka­ci mezi vámi dvě­ma je zají­ma­vý. Černokněžník Durza (Robert Carlyle) je člo­věk na svém mís­tě, přes­ně tak si urči­tě kaž­dý divák před­sta­vu­je zlé­ho slu­žeb­ní­ka tyran­ské­ho krá­le. Brom (Jeremy Irons) je jed­ním z mých oblí­be­ných her­ců, tak­že si ho sem také napíšu jako fil­mo­vé plus, ško­da, že musí umřít. Tak vidíš!

Upřímně, Eragone, dou­fám, že prv­ní díl je jen leh­kým oťuk­nu­tím téma­tu a že ve dvoj­ce napl­no uká­žeš kouz­lo svě­ta, v němž je ti sou­ze­no žít. A nebuď smut­ný, že tě nechvá­lím. Věz ale, že když se najdou divá­ci, kte­ří jsou ochot­ni kou­kat se na par­tu sou­ro­zen­ců, kterak pen­dlu­jí přes skříň mezi dvě­ma svě­ty, najdou se i ti, kte­ří se necha­jí vtáh­nout do tvé rea­li­ty! Dávej si ovšem pozor na pří­z­niv­ce Prstenů, mají vyš­ší náro­ky. Snad se ti dob­ře pove­de ve dvoj­ce, svou pre­mi­é­rou jsi neo­hro­mil, ale teď o tobě víme. Příště nás nezklam!

Unaveně při­vřel oči a oto­čil se ke své­mu spo­leč­ní­ko­vi. „Není to až tak špat­né,“ řekl. „Dá se na to jed­nou kouk­nout!“

Žánr: Fantasy
Délka: 104 minu­ty
Režie: Stefen Fangmeier
Kamera: Hugh Johnson
Hudba: Patrick Doyle
Hrají: Edward Speleers (Eragon), Jeremy Irons (Brom), John Malkovich (král Galbatorix), Sienna Guillory (Arya), Robert Carlyle (Durza), Garrett Hedlund (Murtagh), Alun Armstrong, Christopher Egan, Gary Lewis, Djimon Hounsou, Rachel Weisz (hlas Safiry)