(zatím nehodnoceno)
Loading...Ve filmu Decibely lásky jste si vyzkoušel kromě herectví různé disciplíny – tanec, zpěv, hru na klavír, jízdu na popelářském voze - co z toho bylo pro vás novinkou a co bylo pro vás nejnáročnější?
Je úžasné, že v jednom filmu jsem si mohl vyzkoušet takhle pestrou škálu disciplín. Herectví, tanec a zpěv samozřejmě patří k hlavní náplni hudebního filmu, s tím jsem tak nějak počítal. Ale překvapení nastalo, když jsem se dozvěděl, že mám ve filmu hrát na piano. Nijak mě neuklidnilo ani režisérovo přání, že chce natočit v jednom záběru moje ruce a přešvenknout na má zpívající ústa. 🙂 Vzhledem k tomu, že hru na klavír na rozdíl o jiných nástrojů neovládám, byl to pro mě zpočátku úkol zhola nemožný. Nakonec jsme všechno zvládli. A jízda na popelářském voze? Ta snad patří do seznamu základních životních snů každého malého kluka. Pokaždé, když jsem vyskočil na stupátko, proplula mnou prazvláštní hrdost a člověk má hned pocit, že mu patří celá silnice. Auta kvůli vám zastavují a malí kluci lačně sledují vaši reflexní vestu... Já si díky Decibelům tento klukovský sen splnil, za což jsem moc vděčný.
Jaké jiné sny jste měl o své budoucnosti, čím jste si jako kluk přál být, až vyrostete?
Popelář je samozřejmě vysněné zaměstnání každého špunta. Já jsem měl kromě klasického popeláře ještě období profesionálního basketbalisty, ale to bylo dáno tím, že jsem chodil na sportovní základní školu a tam jsem basketbal skutečně závodně hrál. Ale od malička jsem měl vlastně hrozně rád muziku a pohyb, takže jsem pořád něco zpíval a u toho padal na zem. Takže jsem mohl být třeba něco jako operní kaskadér. Dá se říct, že zaměstnání, které mám teď, není od původní idey vlastně až tak vzdálené 🙂
Hlavní hrdina Decibelů lásky usiluje o to jít za svým snem a prosadit se v umění. Vy se od malička pohybujete v kumštu, hrajete, tančíte, moderujete – které vlastnosti – kromě talentu - považujete osobně za nejdůležitější, aby to člověk dokázal?
Hmmm... to je otázka za milion dolarů. 🙂 Spousta lidí je přesvědčená o tom, že herectví je o náhodě, kontaktech a penězích. Nevím. Já ten pocit nikdy neměl. Kdykoliv jsem šel na casting, nebo schůzku s režisérem, scenáristou, nebo producentem, vždycky jsem měl obrovský respekt ke komukoliv od „kumštu“. Myslím, že respekt... anebo ještě lépe - Pokora. Pokora, to je to slovo, které se pomalu vytrácí nejen z kulturních kruhů. Kdekdo přijde a myslí si, že může hrát divadlo nebo hrát ve filmu. To mě moc mrzí. Já osobně se snažím být pokorný a mít úctu nejen k lidem od divadla a filmu, ale především k řemeslu samotnému. Já se taky při pohledu na krásný dům nebudu chtít stát architektem. Taky si neřeknu: „Když to zvládl on, tak já taky“, když můj poslední výkres je ze čtvrté třídy základní školy. Takže ve zkratce: Pokora k řemeslu a k lidem, co ho dělají, nemyslet si, že nám všechno spadne do klína a... úsměv. 🙂
Přineslo Vám natáčení Decibelů lásky i nějaké nové zajímavé setkání (s někým z hereckých kolegů) nebo novou zkušenost?
Samozřejmě !!! Už dlouho jsme se například na sebe těšili s Luckou Vondráčkovou, se kterou jsme se ve filmu ještě nepotkali. Stejně tak jsem měl obrovskou radost z paní Janžurové a z pana Hrušínského, které jsem na place rovněž potkal poprvé. Nesmím ale zapomínat na skvělé lidi ve štábu a úžasné profesionály - pana Smutného, Petra Čadka, Jirku Klenku a spoustu jiných. Co se týče herců „mojí generace“, myslím, že jsme vytvořili skvělou partu, která si po celé natáčení pomáhala a mimoto si užila spoustu srandy i mimo plac.
Dostali jste se při natáčení některé scény i do nějaké situace, která se třeba úplně nedařila, nebo se s ní pojí nějaká historka?
Přiznám se, že historky z natáčení nejsou moje silná disciplína. 🙂 Vtipných i těžkých momentů bylo na tomto natáčení opravdu dostatek. Zvlášť, když je váš parťák plzeňská modla Pavel Horváth. S ním to bylo prakticky pořád stejné. Všichni na place pusu od ucha k uchu a slzy v očích od smíchu. Musím uznat, že nás Pavel nešetřil. Asi nejsem jediný, kdo v Pavlovi našel bezvadného komika s citem pro humor a skvělého parťáka, který se nezalekne žádné herecké výzvy. Za těžké chvíle považuji hlavně časovou náročnost celého natáčení. Spousta scén byla točená v noci (někdy i k ránu) a konkrétně na můj organismus to mnohdy nepůsobilo jako dvakrát silný balzám. 🙂
Po uvedení traileru k Decibelům se podle ohlasů diváci hodně těší na romantickou linku lásky postav, které hrajete vy a Betka Bartošová. Jste filmový divák – romantik nebo vyhledáváte spíš jiný žánr?
Většinou o sobě mluvím jako o poměrně kritickém filmovém divákovi. V podstatě je mi jedno, jestli se dívám na sci-fi, nebo na Sex ve městě. I když se přiznám, že bez romantických komedií s Hughem Grantem bych se klidně obešel.. 🙂 Jsem schopen se dívat deset hodin na Pána prstenů a brečím u Titanicu. Rád sleduji staré filmy od Truffauta, Pasoliniho a Bergmana. Ale miluji Johnnyho Deppa a přiznávám, že k jeho filmům jsem někdy dost nekritický, což je ale výjimka, potvrzující pravidlo. 🙂 Rád nad filmem přemýšlím, hledám na něm to dobré, ale zároveň zkoumám, jak to natočit líp. Nicméně jsem pořád ve stádiu „nasávání“. Až mi bude šedesát, budu sedět v houpacím křesle, kouřit doutník s kočkou na klíně, tak budu nejspíš schopen odpovědět na tuto otázku lépe. 🙂
Části seriálu: Decibely lásky
- Alžběta Bartošová: Nefér situacemi se nezabývám
- Aneta Vrzalová: Průpravu na Decibely lásky jsem měla už v šesti letech
- Decibely lásky
- Filip Cíl: Jízda na popelářském voze je sen každého špunta
- Lucie Vondráčková: Když máte dobrého partnera, to se to tancuje
- Pavel Horváth: Zpívám rád a je to na mně doufám znát
- Petr Čadek: Rád učím tančit herce
- Petra Svoboda: Vánek přímotopu ve vlasech
Nejnovější komentáře