FONTÁNA (THE FOUNTAIN)

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Podrobným pro­zkou­má­ním pro­gra­mu kin v jar­ních měsí­cích zjis­tí­me, že nový film bro­ok­lyn­ské­ho rodá­ka Darrena Aronofského nepa­t­řil k nej­hra­něj­ším titu­lům. Tuzemský dis­tri­bu­tor Fontánu uvá­dí v pou­hých šes­ti kopi­ích, tak­že lze před­po­klá­dat, že od ní zvý­še­ní prů­měr­né návštěv­nos­ti neče­ká. Není se čemu divit, Fontána je dílo obtěž­ka­né sym­bo­li­kou a nutí­cí k maxi­mál­ní pozor­nos­ti.Příběh je ve Fontáně asi nejmé­ně důle­ži­tou slož­kou, přes­to je jeho abs­tra­ho­vá­ní z fil­mu jed­ním z hlav­ních láka­del, a tak nebu­du pří­liš pro­zra­zo­vat. Uvedu pou­ze, že se děj odví­jí ve třech časo­vých rovi­nách, někdy v roce 1500, 2000 a 2500 po Kristu, a že hlav­ní­mi hrdi­ny jsou muž a žena, kte­ří v kaž­dé době před­sta­vu­jí tři růz­né posta­vy: rytí­ře a krá­lov­nu, man­žel­skou dvo­ji­ci, ast­ro­nau­ta a jeho vzpo­mín­ku. Taková je ale­spoň jed­na z mož­ných inter­pre­ta­cí.

Trojí děj a jeho pro­myš­le­né pře­pí­ná­ní a pro­po­jo­vá­ní je jed­nou z atrak­cí fil­mu. Nelineárností vyprá­vě­ní upo­mí­ná na sním­ky jako Memento, Zvrácený (Irréversible) nebo 21 gra­mů. Prvé dva jsou zná­my pro­mí­tá­ním scén odza­du, ten tře­tí je mis­trov­sky posklá­da­nou mozai­kou časo­vě nesou­vis­lých scén. Fontána se blí­ží spí­še k 21 gra­mům, navíc obsa­hu­je prin­cip vyu­ži­tý v syže­tu sním­ku Lola běží o život. Tím ale není myš­le­no, že je film eklek­tic­ký nebo epi­gon­ský – opak je prav­dou.

Fontána je Aronofského tře­tí film, po mate­ma­tic­kém a feťác­kém dra­ma­tu při­chá­zí s dra­ma­tem o nesmr­tel­nos­ti. Aronofského fil­my jsou posta­ve­ny na vizu­ál­ně půso­bi­vém ozvlášt­ně­ní jed­no­du­ché záplet­ky, kte­rou doká­že vtě­lit do osu­do­vé­ho pří­bě­hu. Mimořádně pro­cí­tě­né herec­ké výko­ny dodá­va­jí jeho fil­mům emo­ci­o­nál­ní hloub­ku. Technické zpra­co­vá­ní je pre­ciz­ní a výtvar­ně nová­tor­ské. Dramatičnost umně pod­po­ru­je hudeb­ní slož­ka, v níž vyni­ka­jí stac­ca­to­vé tahy smyč­ců. Ve Fontáně se tyto postu­py pro­je­vu­jí nej­sil­ně­ji, což z ní činí reži­sé­ro­vo vrchol­né dílo.

Podle mého míně­ní je nej­vět­ším pří­no­sem fil­mu umě­lec­ky zda­ři­lá tema­ti­za­ce lid­ské (ne)smrtelnosti. Zde se mož­ná liším od názo­ru někte­rých jiných recen­zen­tů, kte­ří za základ­ní téma fil­mu poklá­da­jí lás­ku. Tematizovaní lás­ky je ve Fontáně dob­ře patr­né, avšak zda­le­ka nejde o leit­mo­tiv. Hlavní muž­ská posta­va, ať už je to rytíř Tomas, vědec Tommy či ast­ro­naut Tom, je posed­lá pře­de­vším tou­hou obje­vit a zís­kat nesmr­tel­nost. Boj člo­vě­ka s časem všech­ny tři časo­vé rovi­ny pro­po­ju­je v jed­no­li­tý emocionálně-myšlenkový proud obra­zů. Především pozor­né­mu reci­pi­en­to­vi pak nabíd­ne sil­ný divác­ký záži­tek. Fontána je film, jaký v kinech dlou­ho nebyl a nebu­de.