Frida - Moje zbloudilá babička ve víru dějin

Podle pra­me­nů byla Frida Židovka a pro­sti­tut­ka, pochá­ze­la z Lelese, naro­di­la se 3.září 1908, její mat­ka se jme­no­va­la Hani a otec Moric a měla tři sest­ry a tři bra­t­ry. Opakovaně se stě­ho­va­la a neu­stá­le nahla­šo­va­la nové adre­sy. Měla syna Bertholda, kte­rý se nako­nec stal veli­ce zná­mým psy­chi­at­rem. 

Nina F. Grünfeldová se vydá­vá na ces­tu do minu­los­ti spo­leč­ně se svým otcem pát­rá po babič­ce Fridě. V růz­ných zázna­mech, archí­vech i pro­to­ko­lech sklá­dá stříp­ky minu­los­ti své babič­ky, kte­rá neby­la nikterak růžo­vá.

Mrazivý, bolest­ný, mís­ty až suro­vý pří­běh o jed­né ženě, pro­sti­tu­ce, kte­rá navzdo­ry vše­mu vydr­že­la oprav­du hod­ně. Je to kni­ha o hle­dá­ní sama sebe, o tou­ze někam pat­řit, o stes­ku o pro­mar­ně­né lás­ce k syno­vi a nejen to..Kniha vel­mi dojem­ná, dechbe­rou­cí čte­ní, kte­ré vás nene­chá spát a nebu­de­te chtít kni­hu zavřít, než ji dočte­te, tak jak jsem to měla já.

Kniha se mně líbi­la a musím říci, že jsem tak sil­ný pří­běh už hod­ně dlou­ho nečet­la. Opět obdo­bí vál­ky, pro­stře­dí kon­cen­t­rač­ních tábo­rů, účin­ky cyk­lo­nu B, infekč­ní nemo­ci, na prv­ní pohled nesku­teč­ně šíle­né věci, na dru­hou stra­nu naše ději­ny na kte­ré pros­tě nemů­že­me zapo­mí­nat. Knihu jsem muse­la pros­tě dočíst až do kon­ce a nemoh­la od ní ode­jít. Chtěla jsem vědět, jak to nako­nec s Fridou dopad­ne. Vyprávění její vnuč­ky i syna vám neda­jí jen tak spát. Dokončují vlast­ně celý děj, myš­len­ky, kte­ré máte v hla­vě, otáz­ky, na kte­ré nezná­te odpo­věď vám tito dva doká­žou odpo­vě­dět. Jste zvě­da­ví, jak to nako­nec Fridou dopad­ne? Neváhejte a pusť­te se do čte­ní.

Ukázka z kni­hy:

„Dvě ze tří sester emi­gro­va­ly a tře­tí, kte­rá žila poblíž, se odmí­ta­la o otce Morice sta­rat, a tak žil ve sta­ro­bin­ci,“ při­ky­vo­va­la jsem. „Není nepřed­sta­vi­tel­né, že ho dce­ry nemě­ly rády, mož­ná prá­vě pro­to?“ Táta sou­hla­sil. Pokud se naše spe­ku­la­ce zaklá­da­ly na prav­dě, bylo ješ­tě pozo­ru­hod­něj­ší, že Frida v sobě navzdo­ry veš­ke­ré­mu poni­žo­vá­ní a pro­ti­ven­ství našla sílu žít dál.

„Třeba si drže­la emoč­ní odstup?„dohadovala jsem se. Z doku­men­tů zře­tel­ně vyplý­va­lo, že Frida neby­la zrov­na prav­do­mluv­ná.

„Porušovala sli­by, lha­la a kradla. V opi­los­ti nadá­va­la a obna­žo­va­la se. Možná se i pra­la, co my víme. To, že tě chtě­la zís­kat do péče, mohou sou­vi­set s mateř­skou lás­kou, ovšem moh­la také jed­nat vypo­čí­ta­vě, tře­ba se sna­ži­la zachrá­nit sebe. Co mys­líš?“ zají­ma­lo mě. Tátovi se tako­vá před­sta­va neza­mlou­va­la, přes­to ji roz­ve­dl.

„Lze si před­sta­vit, že měla poně­kud sní­že­nou schop­nost empa­tie, ale z toho mála, co jsme zjis­ti­li, tako­vé ukva­pe­né závě­ry činit nelze.“

Tátovými ústy pro­mlu­vil odbor­ník.

„Na zákla­dě toho, co víme, se spíš nabí­zí pohled, že se sta­la obě­tí dra­ma­tic­kých okol­nos­tí, její destruk­tiv­ní cho­vá­ní klid­ně moh­lo být for­mou sebe­po­ško­zo­vá­ní a snad sou­vi­se­lo se sna­hou zmír­nit bolest v duši. Kvůli komu nebo čemu touhle boles­tí trpě­la, netu­ší­me. Možná je vysvět­le­ní zce­la banál­ní, tře­ba chtě­la jenom pře­žít.

Několik slov o autor­ce:

Nina F.Grünfeldová (*1966) je nor­ská reži­sér­ka a spi­so­va­tel­ka a čes­ko­slo­ven­ský­mi koře­ny. Vystudovala mj. maso­vou komu­ni­ka­ci, fil­mo­vou a tele­viz­ní tvor­bu a fil­mo­vou režii. Přednáší na vyš­ší odbor­né ško­le v Lillehammeru. Ve fil­mo­vé a lite­rár­ní tvor­bě se čas­to věnu­je tema­ti­ce holo­caus­tu.

 

Autor: Nina Grünfeldová

Přeložila: Kateřina Krištůfková

Žánr: belet­rie

Vydáno: 2022, Vydala Grada pod znač­kou  COSMOPOLIS, Praha

Počet stran: 336

Vazba kni­hy: pev­ná šitá vaz­ba

ISBN 978-80-271-3059-7

Knihu může­te kou­pit zde

 

---