Kritiky.cz > Filmy > Filmové premiéry > Hotel Transylvánie - o filmu

Hotel Transylvánie - o filmu

Hoteltrans
Hoteltrans
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

„Hotel Transylvánie je pří­běh a otci a dce­ři – jen je tím otcem zkrát­ka Drákula,“ vysvět­lu­je Genndy Tartakovsky, reži­sér sním­ku. „Stejně jako všich­ni otci je až pře­hna­ně sta­rost­li­vý a peču­jí­cí a pro svou dce­ru by udě­lal napros­to coko­liv, ale na roz­díl od jiných otců je sou­čas­ně pánem tem­not.“

Ve fil­mu Hotel Transylvánie se dozví­dá­me, že nej­slav­něj­ší svě­to­vé pří­še­ry – včet­ně Drákuly, Frankensteina, Vlkodlaka, Neviditelného muže a Mumie – jsou v sou­kro­mí stej­ní jako ostat­ní, mají své pro­blémy a potře­bu­jí si od nich občas odpo­či­nout… Ale na roz­díl od lidí žijí ve skry­tu před svě­tem, kte­rý si o nich mys­lí, že jsou... Inu, mon­stra. Sám Drákula pro­to pro­vo­zu­je pod­nik Hotel Transylvánie, kde si mohou od lidí odpo­či­nout, pro­to­že sem žád­ný člo­věk nevkro­čil již od roku 1898. Ale Drákula má vlast­ní sta­ros­ti – jeho dce­ra Mavis prá­vě dospí­vá, vlast­ně jí co nevi­dět bude 118. let, a jak se z ní stá­vá žena, děsí Drákulu ze vše­ho nej­ví­ce před­sta­va, že se mu jeho dce­ra odci­zí. Tedy vlast­ně ho kro­mě toho nej­ví­ce na svě­tě děsí česnek, ale to sem nepat­ří.

Jedním z nej­těž­ších úko­lů pro rodi­če je nechat děti žít vlast­ním živo­tem,“ míní pro­du­cent­ka Michelle Murdocca, kte­rá se na fil­mu podí­lí od jeho zro­du. „Nemůžete je navždy ochra­ňo­vat před svě­tem, musí­te zkrát­ka věřit, že se o sebe doká­ží posta­rat. Ukazuje se, že dokon­ce i Drákula se domní­vá, že okol­ní svět může být oprav­du děsi­vý.“

V Hotelu Transylvánie jsou všech­na ta mon­stra legrač­ní – legrač­něj­ší, než jste je kdy vidě­li – ale hlav­ním důvo­dem, proč nám celé ty roky vydr­že­la je to, že mají úžas­né život­ní pří­běhy,“ míní Tartakovsky. „Je v nich cosi lid­ské­ho, díky čemuž jsou nám pří­stup­ná, doká­že­me si je zami­lo­vat a půso­bí přá­tel­sky. A prá­vě to jsme obje­vi­li v našem Drákulovi – jeho osu­dy jsou úžas­né, pří­stup­né a hoř­ko­slad­ké a díky nim máte mož­nost vidět, jak lid­ský ten­to upír ve sku­teč­nos­ti je.“

Když jsem nastou­pi­la do Sony Pictures Animation – na samém počát­ku exis­ten­ce této spo­leč­nos­ti, před dese­ti lety – a podí­va­la jsem se na plá­no­va­né fil­my, oka­mži­tě mě Hotel Transylvánie zau­jal,“ vzpo­mí­ná Murdocca, kte­rá také pro­du­ko­va­la prv­ní celo­ve­čer­ní sní­mek Sony Pictures Animation Lovecká sezó­na. „Líbilo se mi, kolik legra­ce si bylo mož­né užít se vše­mi těmi kla­sic­ký­mi posta­va­mi, když se jich ujme­me poně­kud odliš­ným způ­so­bem. A když se k pro­jek­tu při­po­jil Adam Sandler, kte­rý v původ­ním zně­ní mlu­ví Drákulu, ote­vře­ly se nám nej­růz­něj­ší mož­nos­ti toho, kým by Drákula mohl být – najed­nou jsme vidě­li poten­ci­ál kome­die pes­t­řej­ší a zají­ma­věj­ší, než jsme si do té doby před­sta­vo­va­li.“

Kromě půso­bi­vé­ho rodin­né­ho pří­bě­hu vde­chl reži­sér pří­bě­hu Hotelu Transylvánie také oje­di­ně­lou a zábav­nou podo­bu. Tartakovsky, tři­náct­krát nomi­no­va­ný na Emmy, je mezi ani­má­to­ry veli­ce zná­mý tím, že si ho osob­ně vybral George Lucas, aby vytvo­řil seri­ál Star Wars: Klonové vál­ky jakož­to tvůr­ce seri­á­lů Samuraj JackDexterova labo­ra­toř. Současně jako kon­cepč­ní výtvar­ník a tvůr­ce sto­ry­bo­ar­dů vytvo­řil finál­ní akč­ní sek­ven­ci ve sním­ku Iron Man 2 a vytvo­řil také sty­li­zo­va­ný a vel­mi výji­meč­ný úvod k fil­mu Kazatel. V pří­pa­dě Hotelu Transylvánie, své­ho prv­ní­ho celo­ve­čer­ní­ho sním­ku, tou­žil Tartakovsky po nato­če­ní ani­mo­va­né­ho fil­mu, jaký by neměl obdo­by: v době, kdy se vět­ši­na ani­mo­va­ných fil­mů tou­ží co nej­ví­ce při­blí­žit rea­li­tě, se Tartakovsky sna­žil vyu­žít mož­nos­tí, kte­ré ani­mo­va­ný film opro­ti hra­né­mu nabí­zí. Tím, že se pří­liš nene­chal sva­zo­vat rea­lis­tič­nos­tí, mohl pod­le svých slov stvo­řit svět „reál­něj­ší než ten reál­ný“ - zábav­něj­ší a emo­ci­o­nál­něj­ší, než jaký je ten náš. „V celo­ve­čer­ním fil­mu se sna­ží­te o maxi­mál­ní rea­lis­tič­nost. Ale já jsem se chtěl vydat napros­to opač­ným smě­rem a vytvo­řit ani­ma­ce, kte­ré půso­bí pře­hna­ně a zábav­ně,“ vysvět­lu­je. „V tele­vi­zi může­te uplat­ňo­vat sty­li­za­ci a kari­ka­tu­ry, aby kaž­dý váš pro­jekt vypa­dal uni­kát­ně, a já oprav­du tou­žil po mož­nos­ti uplat­nit to i v celo­ve­čer­ním fil­mu. Chtěli jsme, aby naše ani­ma­ce byly až pře­hna­ně expre­siv­ní. Veškeré pohy­by ve fil­mu jsou kari­ko­va­né a nere­a­lis­tic­ké. To tomu­to sním­ku dodá­vá jeho ener­gii a ener­gie je pro mě u fil­mu vším.“

Když mlu­ví­me o pře­há­ně­ní, máme tím na mys­li, že jsou pře­hna­né rysy obli­če­je, těles­né pro­por­ce a když vidí­te ani­mo­va­né posta­vy v pohy­bu, půso­bí to zábav­ně a oje­di­ně­le a roz­hod­ně se to vůbec nepo­do­bá rea­li­tě,“ popi­su­je Murdocca. „Každý aspekt výtvar­né­ho návr­hu postav je tomu­to pře­há­ně­ní při­způ­so­ben. Ve fil­mu se obje­vu­je scé­na, ve kte­ré Drákula a Jonathan jdou a Drákulovy nohy půso­bí jako nohy něja­ké­ho pavou­ka. Nepodobá se to niče­mu, co jsem zatím kdy vidě­la.“

Drákula je před­ur­čen k tomu, aby byl neod­dis­ku­to­va­tel­ným vůd­cem pří­šer – ať už jde o jeho sílu, domi­nan­ci, cha­risma a mož­ná až pře­hna­ně sta­rost­li­vou pova­hu – a to vše z něj sho­dou okol­nos­tí dělá také výteč­né­ho hote­li­é­ra. Mavis je ale jeho sla­bi­nou. Bojí se o její bez­peč­nost a drží ji celý život v hote­lu, dale­ko od lidí s lou­če­mi, na kte­ré si tak dob­ře pama­tu­je. Když ale do hote­lu vstou­pí prv­ní člo­věk v jeho his­to­rii, začnou se Drákulovy peč­li­vé plá­ny bor­tit. Co si má zou­fa­lý upír počít? Nadále Mavis ochra­ňo­vat před vše­mi lid­mi, nebo ji nechat, aby roz­táh­la svá (neto­pý­ří) kří­d­la a vylét­la do svě­ta?

Jedná se o sku­teč­ně zce­la nový pohled na Drákulu. „Na Drákulu jsem hrdý asi nej­ví­ce ze všech postav – je to zábav­ná a šíle­ná posta­va,“ svě­řu­je se reži­sér. „Moc rád sle­du­ji, jak lidé na jeho ani­ma­ci rea­gu­jí – na to, jak je bláz­ni­vá a zábav­ná. Nejdůležitější je, že se nikdy nebe­re pří­liš váž­ně – je to pros­tě jen vel­ká zába­va.“

Drákula je vlast­ně jako kaž­dý jiný otec,“ popi­su­je Adam Sandler, kte­rý upí­ra v ori­gi­ná­le namlu­vil. „Je pře­hna­ně sta­rost­li­vý, mani­pu­la­tiv­ní a tak tro­chu šíle­ný – ale mys­lí to dob­ře: má oba­vy, aby se jeho dce­ři něco nesta­lo.“

Mavis je svým otcem neu­vě­ři­tel­ně roz­maz­lo­va­ná. Je ale své­hla­vá a sil­ná a v mno­ha ohle­dech se jed­ná o běž­nou sto­osm­nác­ti­le­tou dív­ku. Dům, ve kte­rém vyrost­la, ji už poně­kud nudí – žije v hote­lu celý život – a tou­ží po ces­to­vá­ní, pro­ží­vá­ní živo­ta napl­no a po pozná­vá­ní svě­ta. Teď potká­vá nezná­mé­ho člo­vě­ka, kte­rý by jí něco tako­vé­ho mohl spl­nit. Měla by ale rod­ný dům opus­tit a zlo­mit otci srd­ce, nebo zůstat a utrá­pit se sama?

Mavis se podo­bá spous­tě jiných dospí­va­jí­cích,“ míní Selena Gomez, kte­rá jí v ori­gi­ná­le pro­půj­či­la hlas. „Má hez­ký účes, oblé­ká se sty­lo­vě, je tro­chu pro­tiv­ná, ale je také veli­ce upřím­ná a zále­ží jí na otci – jen by zkrát­ka tou­ži­la po troš­ce nezá­vis­los­ti. Jde o něco podob­né­ho, co pro­ží­vá spous­ta dívek v mém věku – zou­fa­le tou­ží po svo­bo­dě, po mož­nos­ti pozná­vat svět. Všichni jí vyprá­vě­jí, jaký je, ale ona by ho chtě­la poznat na vlast­ní kůži a pozná­vat nové lidi a být nezá­vis­lá.“

Jonathan je typic­ký jed­n­a­dva­ce­ti­le­tý muž, kte­rý se vydal s bato­hem na zádech na ces­ty po Evropě. Je sebe­vě­do­mý, plný živo­ta, upo­ví­da­ný, zvě­da­vý a vese­lý – nemluvě o tom, že skvě­le jez­dí na ska­te­bo­ar­du. Teď ovšem nara­zil na hotel plný pří­šer. Aby mu Drákula pomohl mezi ně zapad­nout a aby se o jeho pří­tom­nos­ti hote­lo­ví hos­té nedo­zvě­dě­li, pomů­že mu s pře­vle­kem a před­sta­vu­je ho všem jako Johnnysteina, Frankensteinova údaj­né­ho bra­tran­ce. Drákulův plán se ale začne bor­tit ve chví­li, kdy si Johnnystein veli­ce dob­ře poro­zu­mí s Mavis a Jonathan zapo­me­ne na svůj původ­ní slib Drákulovi, totiž že při nej­bliž­ší vhod­né pří­le­ži­tos­ti ute­če.

Drákulovým nej­lep­ším pří­te­lem (a Mavisiným oblí­be­ným „strýč­kem Frankem“) není nikdo jiný než Frankenstein – pře­rost­lý dob­rák. Je to už dáv­no, co děsil ves­ni­ča­ny a čet­ní­ky. Teď je to tuc­to­vý ženáč, kte­rý zbož­ňu­je svou ado­p­tiv­ní rodi­nu Draka a Mavis. Jaké je jeho pře­kva­pe­ní, když se na osla­vě Mavisiných 118. naro­ze­nin setká s bra­tran­cem, o kte­rém neměl dosud tuše­ní – s Johnnysteinem (Jonathan v narych­lo vymyš­le­ném přestro­je­ní).

Frank vypa­dá jako vel­ký drs­ňák, ale ve sku­teč­nos­ti by se pro kaž­dé­ho roz­krá­jel,“ říká Kevin James, jeho před­sta­vi­tel v původ­ním zně­ní. „A to mys­lím doslo­va. Například když má ces­to­vat, tak to sku­teč­ně rea­li­zu­je a je pře­pra­vo­ván v něko­li­ka zava­za­dlech. Nepřejte si vědět, kolik času trá­ví na letiš­tích při odba­ve­ní.“

Frankensteinova milo­va­ná žena se jme­nu­je Eunice. Zatímco Frank je vlíd­ný dob­rák, Eunice se s nikým nemaz­lí. Stále něco kri­ti­zu­je, je nezdvo­ři­lá a doká­že se cho­vat pěk­ně pro­tiv­ně, ale v jádru je to milu­jí­cí man­žel­ka.

To nej­lep­ší, co o Eunice můžu říct, je, že má veli­ce útlé nohy a štíh­lý pas,“ popi­su­je Fran Drescher, kte­rá ji v ang­lič­ti­ně dabo­va­la. „Je to více­mé­ně Mavisina teta. Dělá jí sta­ros­ti sku­teč­nost, že Drak byť jen uva­žu­je o mož­nos­ti pus­tit Mavis do svě­ta – proč by jinak sta­věl svůj hotel, když ji v něm nehod­lá chrá­nit? Rozhodně je hod­ně své­rázná.“

Wayne je vlkodlak – přes den je to nešťast­ný úřed­ník a v noci vel­mi vyčer­pa­ný otec. Se svou ženou Wandou měli spous­tu štěňat a on násled­kem toho nemá takřka ener­gii na pře­čká­ní dne a kvů­li zápa­chu z plen takřka při­šel o čich. Takže ačko­liv na dovo­le­nou při­jíž­dí i se svý­mi roz­pus­ti­lý­mi dět­mi a těhot­nou man­žel­kou, nemů­že se jí dočkat. V hote­lu může být sám sebou a mož­ná si dokon­ce bude mít šan­ci i tro­chu zdřím­nout.

Jeho žena Wanda je milá, pří­jem­ná a veli­ce mateř­ská. Musí – je mat­kou něko­li­ka tuc­tů malých štěňat a dal­ší jsou na ces­tě.

Ona děti pros­tě milu­je,“ pro­zra­zu­je její dabér­ka Molly Shannon. „Je šťast­nou mat­kou a tou­ží po dal­ších dětech.“

Věhlasný Neviditelný muž se jme­nu­je ve sku­teč­nos­ti Griffin. Umí se dob­ře scho­vá­vat a pro­to­že ho nikdo nevi­dí, má sklo­ny k tomu své přá­te­le něčím pole­kat. Nejde dale­ko pro něja­kou vtip­nou poznám­ku, ale ačko­liv je kolem sebe neu­stá­le roz­dá­vá, sám je neu­mí při­jí­mat – je veli­ce cit­li­vý, zejmé­na co se týče jeho kudr­na­tých zrza­vých vla­sů.

Mumie Murray je zava­li­tý chla­pík, zamo­ta­ný do obva­zů. Jako býva­lý bavič slav­ných egypt­ských fara­o­nů je Murray veli­ce milý a na kaž­dém večír­ku je ihned stře­dem pozor­nos­ti. Většinu roku pro­ži­je hlu­bo­ko ve své egypt­ské hrob­ce, tak­že kdy­ko­liv, když při­je­de na návště­vu k Drákulovi, je při­pra­ven si uží­vat. Je s ním obrov­ská legra­ce a humor vyu­ží­vá k tomu, aby se vyhý­bal kon­flik­tům, kte­rým se sna­ží vyhnout za kaž­dou cenu.

Hlavním kucha­řem v Hotelu Transylvánie pak není nikdo jiný než Quasimodo, hrba­tý Francouz, pro­sla­ve­ný zvo­ně­ním na zvo­ny a ukrý­vá­ním se v katedrálách. Teď je z něj ale gastro­no­mic­ký génius, kte­rý hote­lo­vým hos­tům při­pra­vu­je ty nej­bi­zar­něj­ší lahůd­ky. Chce, aby v kuchy­ni vše fun­go­va­lo pod­le něj – momen­tál­ně se doža­du­je toho, aby na menu při­by­lo lid­ské maso, navzdo­ry tomu, že mon­stra už žád­né­ho člo­vě­ka nesněd­la celé věky. Málokdo ho poslou­chá, kro­mě jeho věr­né pomoc­ni­ce, kry­sy Esmeraldy. Její nos se neple­te, jak rád říká, a spo­leč­ný­mi sila­mi vyč­mu­cha­jí člo­vě­ka, o kte­rém je pře­svěd­čen, že se v hote­lu ukrý­vá.

Hotel Transylvánie vypa­dá doce­la jinak než kte­rý­ko­liv z před­cho­zích fil­mů spo­leč­nos­ti Sony Pictures Animation – a to je přes­ně tím, po čem zástup­ci spo­leč­nos­ti tou­ži­li. „Stylem Sony Pictures Animation je nemít žád­ný pev­ný styl,“ pro­zra­zu­je pro­du­cent­ka Michelle Murdocca. „Necháváme reži­sé­rům vol­nost, aby fil­my, na kte­rých pra­cu­jí, zpra­co­va­li v tako­vém sty­lu, jaký uzna­jí za vhod­né. Proto byl kaž­dý z našich fil­mů odliš­ný a spe­ci­fic­ký – nena­lez­ne­te žád­ný spo­leč­ný prvek.“

            Režijní křes­lo Hotelu Transylvánie při­padlo Genndymu Tartakovskymu, jehož vize ovliv­ni­la to, jak se posta­vy sním­ku budou vyja­d­řo­vat. Vzhledem k tomu, že film měl být legrač­ní, niko­liv stra­ši­del­ný, bylo pro jeho tvůr­ce důle­ži­té, aby byly jeho posta­vy za tím­to úče­lem pří­mo stvo­ře­né. „Postavy muse­ly být veli­ce uni­ver­zál­ní – pro­chá­ze­jí širo­kou šká­lou emo­cí, od sty­lu kla­sic­ké gro­tes­ky až po umír­ně­něj­ší a veli­ce lid­ské výra­zy.“

Při prá­ci s mon­st­ry může­te sku­teč­ně popus­tit uzdu fan­ta­zii,“ míní Carlos Grangel, jeden z výtvar­ní­ků postav. „Můžete posou­vat hra­ni­ce, při­jít s bláz­ni­vým sty­lem – je to krás­ná šan­ce vše dohnat do extré­mu a kaž­dou posta­vu stvo­řit co nej­za­jí­ma­věj­ší.“

Pokud napří­klad sle­du­je­te Drákulu, všim­ne­te si, že někdy vypa­dá doce­la nor­mál­ně, a najed­nou, v rám­ci stej­né scé­ny, má tři­krát vět­ší oči a hla­vu má dvoj­ná­sob­nou,“ říká Tartakovsky. „Nechci, aby divá­ci nezbyt­ně nut­ně vidě­li, o co se pokou­ší­me – sta­čí, když to budou vní­mat.“

Něco tako­vé­ho vyža­do­va­lo poru­še­ní někte­rých kla­sic­kých ani­mač­ních pra­vi­del. „Většinou ani­má­to­ři s mode­lem posta­vy v počí­ta­čo­vé ani­ma­ci naklá­da­jí jako s lout­kou. Můžete se s ní vol­ně pohy­bo­vat, ale ten, kdo pro­jek­tu velí, vyme­zu­je hra­ni­ce. Pro mě je ale počí­tač jenom nástro­jem, stej­ně jako tuž­ka – měli bychom mít mož­nost uplat­nit ho tak, jak se nám zachce,“ sou­dí Tartakovsky. „Taková byla naše filo­zo­fie a naštěs­tí ji všich­ni pod­po­ro­va­li a doká­za­li jsme vel­ké věci.“

Jedním pří­kla­dem je Drákulův plášť, kte­rý nám toho o jeho posta­vě říká takřka tolik jako její fyzic­ký vzhled samot­ný. „Je do své­ho pláš­tě zce­la zaha­le­ný a má veli­ce úzkou silu­e­tu,“ říká Murdocca. „Byla to vel­ká výzva pro ani­má­to­ry a vel­ká výzva pro tým, kte­rý měl na sta­ros­ti simu­la­ci látek – byla otáz­ka, jak docí­lit toho, po čem Genndy tou­ží – a ve fil­mu to nako­nec vypa­dá úžas­ně.“

Jonathan je napros­tým opa­kem Drákuly – pokud má Drákula vše peč­li­vě pod kon­t­ro­lou, pak Jonathan je zce­la mimo jakou­ko­liv kon­t­ro­lu, nemá žád­né hra­ni­ce. Ale z ani­mač­ní­ho hle­dis­ka musel na plát­ně půso­bit stej­ně inten­ziv­ně – vytvá­ře­li jsme ho pod­le osob­nos­ti Andyho Samberga, jeho dabé­ra, a prá­vě jeho hlas a výkon nám pomoh­ly defi­no­vat, kým tato posta­va je,“ říká Tartakovsky.

Frankensteina vytvo­řil Carter Goodrich. „Stvořil obří posta­vu s obrov­ský­mi bota­mi. Ožila před námi gigan­tic­ká figu­ra plná vlíd­nos­ti a zra­ni­tel­nos­ti – tako­vé­ho Frankensteina jsem ješ­tě nikdy nevi­dě­la,“ při­zná­vá Murdocca.

Museli jste ho ihned poznat, ale sou­čas­ně jsme ho chtě­li vytvo­řit tako­vé­ho, aby byl poně­kud jiný, než bys­te oče­ká­va­li,“ říká Goodrich. „Nalezli jsme poně­kud odliš­ný pří­stup, se kte­rým jsme moh­li pra­co­vat. Jde tu o jeho základ­ní silu­e­tu, objem, ale sou­čas­ně o osob­nost jako tako­vou – je to milý chla­pík, kte­rý s něčím boju­je.“

Goodrich byl také zod­po­věd­ný za návrh Griffina – kte­rý je zce­la nevi­di­tel­ný, až na své brý­le. A inspi­ra­ci nemu­sel Goodrich hle­dat dale­ko – našel ji nece­lé dva cen­ti­me­t­ry dale­ko, pro­to­že Griffinovy brý­le vytvo­řil pod­le těch vlast­ních.

Třetím čle­nem týmu, zod­po­věd­né­ho za tvor­bu postav, je Carlos Grangel, kte­rý, jak pro­hla­šu­je Murdocca, má poměr­ně netra­dič­ní pre­fe­ren­ce, co se umě­lec­kých mate­ri­á­lů týče. „Poslali jsme mu mai­lem seznam postav, o kte­ré se měl poku­sit, a on nám jejich náčrt­ky poslal na kra­bi­cích od cere­á­lií,“ vzpo­mí­ná Murdocca. „V jeho stu­diu ve Španělsku všich­ni mají povin­nost nosit mu sta­ré kra­bi­ce od cere­á­lií, roz­tr­hat je a on na ně zevnitř kres­lí. Pracuje s nimi ve vrst­vách a pak to celé dává dohro­ma­dy – má v tom jaký­si bláz­ni­vý sys­tém a já ho ani v nejmen­ším nechá­pu, ale výsle­dek je neu­vě­ři­tel­ný.“

Proč zrov­na kra­bi­ce od cere­á­lií? „Mám rád jejich pati­nu, jejich bar­vy,“ říká. „Když mám před sebou čis­tý list papí­ru, nevím, co mám kres­lit, kde začít. Barvy mi pomá­ha­jí. Nemluvě o tom, že když udě­lám náčr­tek na prázd­nou kra­bi­ci, tedy před­mět, kte­rý byl stej­ně urče­ný do odpa­du, tak pokud se mi návrh nepo­ve­de, je to jed­no, pros­tě ho můžu bez výči­tek zaho­dit a začít zno­vu.“

Jedním z jeho nej­zá­sad­něj­ších pří­no­sů byl návrh mumie Murrayho. „Než se na něm začal podí­let Carlos, před­sta­vo­val jsem si Murrayho jako kla­sic­kou mumii, pohublou a malou, a měli jsme ho tak v plá­nu do fil­mu zakom­po­no­vat, ale pak nám Carlos poslal obří­ho a kula­té­ho Murrayho,“ vysvět­lu­je Murdocca. „Jeho návrhy a pózy byly úžas­né. Má malé nohy a ruce, ale je veli­ce expre­siv­ní. Tenhle nápad jsme zkrát­ka muse­li vyu­žít.“

            „Mohli jsme stvo­řit obtloustlou mumii, kte­rá se napros­to liší od běž­ných zvyk­los­tí,“ říká Grangel. „Měli jsme mož­nost pojmout tuhle posta­vu nějak zce­la nová­tor­sky a zábav­ně, stvo­řit mumii pro dal­ší gene­ra­ci.“

Grangel také navr­hl celou řadu ved­lej­ších postav, mimo jiné čaro­děj­nic­ké pokoj­ské, bez­hla­vé­ho řidi­če a hudeb­ní kost­liv­ce. „Protože pochá­zím ze Španělska, mám pově­do­mí o mexic­kých tra­di­cích a líbí se mi úžas­né kres­by a posta­vič­ky, sou­vi­se­jí­cí se svát­kem mrtvých,“ říká. „Toužil jsem po mož­nos­ti se na tuhle kul­tu­ru odká­zat a vzdát jí hold. Studoval jsem ji, jak to jen bylo mož­né, a sehnal jsem si co nej­ví­ce refe­renč­ních obráz­ků. Měl jsem pocit, že je to veli­ce zábav­né a napros­to odliš­né.“

Když byly posta­vy vytvo­ře­ny, ujal se výtvar­né strán­ky fil­mu samot­né­ho Marcelo Vignali. „Hotel v mno­ha ohle­dech zastu­pu­je roli váž­né­ho člo­vě­ka, kte­rý kon­tras­tu­je s ostat­ní­mi legrač­ní­mi posta­va­mi,“ sou­dí.

Přesto se našly pří­le­ži­tos­ti, jak hotel samot­ný do humo­ru zapo­jit. „V mno­ha sta­rých horo­ro­vých fil­mech se pou­ží­va­jí veli­ce tea­trál­ní osvět­lo­va­cí efek­ty. Řekli jsme si, že něco tako­vé­ho chce­me ve fil­mu mít také, ale jako kome­di­ál­ní prvek, niko­liv stra­ši­del­ný.“

Tvorba výtvar­né strán­ky byla veli­ce nároč­nou zále­ži­tos­tí, jako v pří­pa­dě kte­ré­ho­ko­liv ani­mo­va­né­ho fil­mu. Vignali si je vědom toho, že ji při­tom vět­ši­na divá­ků nedo­ká­že plně doce­nit. „Na ani­mo­va­ném fil­mu je pozo­ru­hod­né to, že si divá­ci patr­ně tak úpl­ně neu­vě­do­mu­jí, že v něm musí­te vytvo­řit sku­teč­ně napros­to vše. U hra­né­ho fil­mu mohou jeho tvůr­ci vyu­žít exte­ri­é­rů, kte­ré již někde exis­tu­jí. Ale v pří­pa­dě ani­mo­va­né­ho musí­me od zákla­du stvo­řit napros­to vše – až do tako­vých detai­lů, jaký­mi je počet zrnek pra­chu ve vzdu­chu,“ svě­řu­je se. „Jakou hloub­ku ost­ros­ti chce­me, kolik svět­la se má posta­vě odrá­žet do tvá­ře? Musíme zvá­žit kaž­dou drob­nost.“

Vignali míní, že nej­vět­ší výzvou a sou­čas­ně nej­vět­ším úspě­chem byla tvor­ba hote­lo­vé recep­ce. „Navrhoval jsem už celou řadu loka­cí a tahle je roz­hod­ně nej­vět­ší, jakou jsem kdy vytvá­řel,“ tvr­dí. „Na dél­ku měří přes 50 met­rů. Recepce samot­ná při­po­mí­na­la tvor­bu celé ves­ni­ce, pro­to­že jsou zdi roz­dě­le­né slou­py a kaž­dá z jed­not­li­vých čás­tí má něja­ký spe­ci­fic­ký prvek – oblou­ky, okna, dveř­ní zárub­ně, krb, dokon­ce i obří var­ha­ny. Nejprve jsem vytvo­řil půdo­rys, pak tepr­ve dopl­nil tře­tí roz­měr. Ve finá­le jsme pra­co­va­li tak, jako bychom vytvá­ře­li kuli­sy pro hra­ný film, s odní­ma­tel­ný­mi stě­na­mi – takřka jako dome­ček pro panen­ky – aby divák měl mož­nost nahléd­nout do všech kou­tů. Byly to doslo­va mon­stróz­ní kuli­sy. Pak jsme samo­zřej­mě muse­li vytvo­řit doplň­ky, muse­li jsme vědět, zda je krb vyba­ven sto­ja­nem na pole­na, kolik svět­la do míst­nos­ti vrhá, kam pově­sit tapi­sé­rie, a dokon­ce i kam umís­tit pukli­ny na zdech. Byl to ohrom­ně nároč­ný úkol.“

Hlavní ani­má­tor James Crossley dohlí­žel ve spo­leč­nos­ti Sony Pictures Imageworks na prá­ci více než 90 ani­má­to­rů, kte­ří byli pově­ře­ni úko­lem vdech­nout posta­vám život. Crossley pro­hla­šu­je, že pře­vést Tartakovskyho před­sta­vy do 3D počí­ta­čo­vé ani­ma­ce bylo veli­ce nároč­né, ale nako­nec se to vypla­ti­lo. „Genndy je zvyk­lý na ruč­ní ani­ma­ci. Když jsme se setka­li, hovo­ři­li jsme spo­lu o úžas­né ener­gii, návr­zích a kari­ka­tu­rách, kte­ré je ve svě­tě ruč­ní ani­ma­ce mož­né rea­li­zo­vat, a o tom, jak bychom je moh­li pou­žít v ani­ma­ci počí­ta­čo­vé,“ říká.

Aby toho bylo mož­né dosáh­nout, bylo tře­ba ani­má­to­ry nau­čit pra­co­vat odliš­ným způ­so­bem, než na jaký byli zvyklí. Obvykle se počí­ta­čo­vá ani­ma­ce sou­stře­dí na to, co je fyzic­ky mož­né ve sku­teč­ném svě­tě, ale v pří­pa­dě Hotelu Transylvánie je mož­né coko­liv. „Museli jsme igno­ro­vat ome­ze­ní toho, co je rea­li­zo­va­tel­né ve sku­teč­nos­ti – chtě­li jsme, aby film byl zábav­ný a půso­bil zce­la jiným sty­lem,“ svě­řu­je se Crossley. „Můžeme tu mít posta­vu, kte­rá poska­ku­je před kame­rou sem a tam, udě­lá něja­kou šíle­nost a zce­la popře gra­vi­tač­ní záko­ny – to vše jsou obvykle v počí­ta­čo­vé ani­ma­ce zapo­vě­ze­né postu­py. Film je zalo­žen na kari­ka­tu­rách, mno­hem více než to, co je fyzic­ky mož­né, nás zají­ma­la výtvar­ná strán­ka a ener­gie. Pak, pokud bylo tře­ba, aby daná věc půso­bi­la uvě­ři­tel­ně­ji, jsme zvol­na při­dá­va­li zpět dal­ší prv­ky.“

V prů­bě­hu celé­ho pro­ce­su vzni­ku měl Tartakovsky hlav­ní slo­vo v tom, jaký styl kari­ka­tur chce ve fil­mu vidět. „Když Genndy pra­cu­je na sty­lu ani­ma­cí, v pod­sta­tě o fil­mu uva­žu­je jako o sérii 2D kre­seb, kte­rým ve 3D pro­sto­ru vdech­ne­me život,“ popi­su­je Michelle Murdocca. „Například když zva­žu­je­me něja­kou ani­ma­ci, sed­ne si Genndy k table­tu a sle­du­je ji a při­tom na table­tu kres­lí – vytvá­ří pózy, kte­ré budou pro ani­má­to­ry vodít­kem.“

Daniel Kramer ze spo­leč­nos­ti Sony Pictures Animation byl také klí­čo­vým čle­nem týmu, neboť zastá­val funk­ci vedou­cí­ho týmu vizu­ál­ních efek­tů. Kramer dohlí­žel na prá­ci zhru­ba 300 lidí, při­čemž měl na sta­ros­ti celá oddě­le­ní, zabý­va­jí­cí se ani­ma­cí oble­če­ní, vla­sů či efek­tů. Stejně jako v pří­pa­dě ostat­ních sou­čás­tí fil­mu ale bylo i v tom­to pří­pa­dě tře­ba uplat­nit zce­la nové postu­py. „Máme k dis­po­zi­ci simu­la­ce vla­sů a látek – soft­ware, kte­rý počí­ta­či umož­ňu­je pra­co­vat s jejich pohy­by a rea­lis­tic­ky je simu­lo­vat. Pokud vám lát­ka splý­vá z oblé­ho rame­ne, má samo­zřej­mě sama také oblý tvar,“ vysvět­lu­je Kramer. „Genndy je ale vel­kým pří­z­niv­cem ostře ohra­ni­če­ných linií. Zajímá ho pře­de­vším to, jak vypa­dá silu­e­ta posta­vy. Takže naše simu­la­ce neko­re­spon­du­jí s tím, jak chce posta­vy vykres­lo­vat on, ost­ré linie jsou pří­liš mír­né. Abychom to napra­vi­li, řeši­li jsme vše ruč­ně, sní­mek po sním­ku.“

Pokud vám něja­ká posta­va doslo­va vystře­lí ze zábě­ru zrych­le­ním z nuly na sto kilo­me­t­rů v hodi­ně za dvě sekun­dy, není pří­liš leh­ké zaří­dit, aby se na ní udr­že­lo oble­če­ní,“ smě­je se.

Hotel Transylvánie je pre­zen­to­ván ve 3D a na celý pro­ces dohlí­žel odbor­ník na 3D fil­my Von Williams. „Nechtěli jsme, aby se jed­na­lo o pří­liš vtí­ra­vé 3D – spí­še aby celý záži­tek posou­va­lo někam dále, abys­te měli pocit, že se sku­teč­ně nachá­zí­te v hote­lu s Drakem a Mavis,“ pro­hla­šu­je.

Klíčovým úko­lem tak pro Williamse a jeho tým bylo zajis­tit, aby ani­mač­ní styl Hotelu Transylvánie půso­bil správ­ně i ve 3D. „Film je ani­mo­va­ný veli­ce zábav­ným a plo­chým gra­fic­kým sty­lem,“ říká. „Po tom Genndy tou­žil, ale sou­čas­ně byl veli­ce ote­vře­ný vyu­ži­tí 3D. Vlastně se ve fil­mu obje­vu­jí scé­ny, ve kte­rých nás sám pobí­zel, abychom 3D efekt zdů­raz­ni­li, abychom se ho nebá­li vyu­žít. Pracovat s ním na něčem tako­vém je vel­ká zába­va – tahle slož­ka tvor­by fil­mu ho oprav­du bavi­la.“

Williamsovou nej­ob­lí­be­něj­ší 3D sek­ven­cí je „sto­lo­vá scé­na“, ve kte­ré Drak a Jonathan pro­lé­tá­va­jí hote­lem na léta­jí­cích sto­lech. „V jed­nu chví­li se vše mění takřka v sur­fař­ský či ska­te­bo­ar­do­vý závod,“ popi­su­je. „Rychlý pohyb nám veli­ce pěk­ně demon­stru­je ani­ma­ci, krá­su a archi­tek­tu­ru hote­lu a také 3D – mys­lím, že to se bude líbit kaž­dé­mu.“

Na digi­tál­ní tvor­bu fil­mu dohlí­že­la kopro­du­cent­ka Lydia Bottegoni. Na ani­ma­cích se pra­co­va­lo para­lel­ně v domov­ských pro­sto­rách Sony Pictures Imageworks v Culver City v Kalifornii a ve van­cou­ver­ském stu­diu Imageworks. „Talent ani­má­to­rů z Culver City a z Vancouveru jsme doká­za­li oprav­du dob­ře vyu­žít,“ míní. „Měli jsme k dis­po­zi­ci přes 300 uměl­ců, z toho ve vrchol­ných fázích výro­by fil­mu 100 ani­má­to­rů. Největší výzvou při prá­ci s tak vel­kým týmem je udr­žet po tvůr­čí strán­ce pově­do­mí o zámě­rech reži­sé­ra – zajis­tit, aby všich­ni jas­ně chá­pa­li, čeho se Genndy sna­ží dosáh­nout, a také to, aby nedo­chá­ze­lo k neče­ka­ným změ­nám v cho­vá­ní postav. Genndy má s ani­ma­cí zku­še­nos­ti, tak­že chá­pe, jak spo­lu­pra­co­vat s ani­má­to­ry, a umí s nimi komu­ni­ko­vat pří­mo. Jednalo se o sku­teč­ně těs­nou spo­lu­prá­ci, navzdo­ry tomu, jak vel­ký tým se na fil­mu podí­lel.“


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Hotel Transylvánie – Genndy Tartakovsky se nám prvně představil ve filmu15. února 2019 Hotel Transylvánie – Genndy Tartakovsky se nám prvně představil ve filmu Bram Stoker, autor slavného románu o nejznámějším upírovi všech dob, se musel ve svém hrobě nejen obracet, on v něm musel přímo rotovat, když režisér Genndy Tartakovsky udělal z jeho […] Posted in Retro filmové recenze
  • Hotel Transylvánie 214. února 2016 Hotel Transylvánie 2 Tak zas vyšel na domácí nosiče další dětský film. Je to zábavné, hororové a vždy skončí dobrým koncem. Kdo zná Hotel Transylvánie, tak ví, že je to o tom, že nejslavnější upír, jak je […] Posted in Filmové recenze
  • Hotel Transylvánie 2 - Obsah/O filmu29. září 2015 Hotel Transylvánie 2 - Obsah/O filmu OBSAH Zdá se, že Hotelu Transylvánie se začíná dařit. Dracula konečně ustoupil ze svých striktních zásad ubytovávat v hotelu pouze příšery a ten se proto otevírá i lidským […] Posted in Speciály
  • Hotel Transylvánie 3: Příšerózní dovolená - recenze1. srpna 2018 Hotel Transylvánie 3: Příšerózní dovolená - recenze Dnes přinášíme recenzi na novou Transylvánii! Petr Rychlý jako Adam Sandler (Drákula) je stejně bezchybný jako v dílech předchozích. Drákula a jeho mimika jsou na dabing velmi těžká […] Posted in Dabing
  • Machři 2 - 55 %20. srpna 2013 Machři 2 - 55 % Lenny (A.Sandler) se po letech vrací z Los Angeles do svého rodného města na východním pobřeží. Usazuje se se svou ženou Roxanne (Salma Hayek) a třemi dětmi ve velkém domě na předměstí. […] Posted in Filmové recenze
  • Machři: Adam Sandlerova parta se sjednocuje pro komický pohřeb10. května 2023 Machři: Adam Sandlerova parta se sjednocuje pro komický pohřeb Adam Sandler je tu s dalším filmem a tentokrát posbíral téměř celou svojí partu a naservíroval ji najednou v jednom filmu. Machři pojednávají o jednom opětném shledání skupiny dětských […] Posted in Retro filmové recenze
  • Když si Chuck bral Larryho16. března 2021 Když si Chuck bral Larryho Není těžké si vyvodit z názvu to, že film se bude týkat homosexuální tématiky. Nečekejte žádnou druhou Zkrocenou horu, ale něco poněkud méně vážného. Ale současně je pravda to, že i když […] Posted in Retro filmové recenze
  • Hubieho Halloween8. října 2020 Hubieho Halloween Dobrosrdečný, ale trochu bázlivý Hubie není v Salemu moc oblíbený. Když se ale na Halloweena začnou dít strašidelné věci, rozhodne se ve svém městečku zjednat pořádek..... Adam Sandler je […] Posted in Filmové recenze
  • Zohan: Krycí jméno Kadeřník1. ledna 2024 Zohan: Krycí jméno Kadeřník Herec Adam Sander poměrně často rozděluje diváckou obec, někteří ho nemohou vystát pro mírně ujetý humor jednoduššího rázu, jiní jeho postavy milují. Faktem je, že Sander svou kariéru […] Posted in Retro filmové recenze
  • 50x A Stále Poprvé29. září 2018 50x A Stále Poprvé Jak mnozí víte, je to docela nový a dost podařený film. Vypráví o mladíkovi(Henrym) a o jedné pěkné slečně(Lucy). Henry, to je velký sukničkář, který neustále střídá jednu blondýnu za […] Posted in Retro filmové recenze

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 4,12237 s | počet dotazů: 252 | paměť: 72203 KB. | 24.02.2024 - 20:37:54