I nejmenší děti ve věku kolem dvou let jsou vybíravými čtenáři. Potěšit by je mohlo leporelo Ivo a Radka Houfových Jak včelí medvídci malovali chaloupku.
Jde vlastně o jeden z příběhů podle knihy Jiřího Kahouna a také o epizodu z loutkového seriálu Večerníčků z poloviny osmdesátých let. Hlavními postavami jsou čmeláčí kluci, zažívající různá dobrodružství, při nichž se setkávají s dalšími obyvateli hmyzí říše.
Na hmyzí příběhy si i po letech vzpomenou mnozí dospělí, stejně jako na „vtíravé“ – v dobrém slova smyslu písničkové texty Zdeňka Svěráka a Petra Skoumala.
„Tam, kde v noci jasně svítí světlušky, tam, kde za srdce tě berou berušky, tam, kde vesele si žijí čmeláci, tam, kde brouk si z brouka dělá legraci, tam nás dneska večer možná čekají, pojďme po špičkách a potají.“
Příběhy z knížky i epizody z Večerníčku jsou doslova „prošpikovány“ legračními hláškami. Tak třeba: „Sádlo, samý sádlo… To je ale mazaná rodina, oni mají všude samý sádlo,“ nebo „Žádná lochneska, já jsem Splešťule blátivá.“
Stejně veselý je i text a nejinak je tomu u ilustrací leporela Jak včelí medvídci malovali chaloupku. To se takhle jednou čmeláčí maminka vydá za babičkou a nechá doma dva neposedné čmeláčí kluky a čmeláčí miminko. Jenže – na louce se chystá sláva, beruška si bere berušáka. Malé čmeláky zaujmou motýli, kteří se na svatbu pořádně vybarvili a rozhodnou se se také pěkně vymalovat. Anebo ještě líp – vymalovat si chaloupku. „To není chaloupka, to je přímo galerie““ ohodnotí dílo kolemjdoucí Pučmeloud, který se rozhodl, že bude v chaloupce bydlet. „Naštěstí“ čmeláčí miminko začne plakat, což Pučmelouda odradí od jeho úmyslu. Vše zachrání laskavá maminka a taky déšť. Po něm je chaloupka už zase hezky obyčejná jako dřív.
Českou pohádkovou klasiku nejde jinak než doporučit.
Hodnocení: 100 %
- Jak včelí medvídci malovali chaloupku
- Text: Radek Houf
- Ilustrace: Ivo Houf
- Vydáno: 2017, Albatrosmedia
- Počet stran: 12
Knihu si můžete koupit na AlbatrosMedia.cz za 84 Kč (se slevou).