Jako letní sníh - Komenský rules!

Dokudrama Jako let­ní sníh mapu­je život­ní pří­běh Jana Amose Komenského (David Švehlík/Alois Švehlík), kte­rý se stal kvů­li svým pře­svěd­če­ním a názo­rům patr­ně nej­zná­měj­ším čes­kým vyhnan­cem. Většinu živo­ta strá­vil mimo svou vlast, ale přes­to svý­mi jedi­neč­ný­mi myš­len­ka­mi, kte­ré zazna­me­nal v téměř 200 kni­hách a spi­sů, zásad­ně před­bě­hl svo­ji dobu a ovliv­nil celý svět...

Jan Amos Komenský pat­ří mezi nej­vý­znam­něj­ší osob­nos­ti čes­ké his­to­rie, kte­rý pře­de­vším ve vel­ké míře ovliv­nil kla­sic­ký typ uče­ní, zalo­žil moder­něj­ší pří­stup v rám­ci peda­go­gi­ky a napros­tým prá­vem bývá nazý­ván jako „ Učitel náro­dů“. Taková význam­ná his­to­ric­ká oso­ba by se poté měla dočkat též důstoj­né­ho audi­o­vi­zu­ál­ní­ho zpra­co­vá­ní, kte­ré nyní sku­teč­ně dora­zi­lo. Ne ovšem zrov­na v kla­sic­ké podo­bě.

Jako let­ní sníh je dokudra­ma­tem, což v pra­xi zna­me­ná, že jsou sku­teč­né udá­los­ti dra­ma­tic­ky sehrá­ny pro úče­ly audi­o­vi­zu­ál­ní­ho díla. Režie toho­to doku­ma­d­ra­ma­tu se poté ujmul Lubomír Hlavsa, kte­rý má s podob­ným typem fil­mů již své zku­še­nos­ti. Již před­tím točil Hlavsa nato­čil dokudra­ma Jan Hus- Cesta bez návra­tu nebo Poslední útěk Jeronýma Pražského. Hlavsa tak v zása­dě vkro­čil do už osvěd­če­ných vod a ten­to­krát si vzal na paškál prá­vě život uči­te­le náro­dů. A hned ze začát­ku roku vzni­kl doku­ment, kte­rý si urči­tě zaslou­ží svou pozor­nost. A to i pře­de­vším díky tomu jak vydat­ná podí­va­ná to ve výsled­ku je.

Jako let­ní sníh je fas­ci­nu­jí­cí zále­ži­tost, kte­rá uka­zu­je, že pře­ce jed­nou za čas může i v naších kon­či­nách vznik­nout důstoj­né pře­vy­prá­vě­ní his­to­ric­kých pra­me­nů a to i když se zamys­lím nad his­to­ric­kou věr­nos­tí a zda sku­teč­ně vznik­lo to nej­lep­ší ztvár­ně­ní Jana Amose Komenského. Nemůžu se sice pro­hlá­sit za kdo­ví­jak vel­ké­ho odbor­ní­ka na život­ní potí­že Jana Amose Komenského a jeho život jsem si do nejmen­ších detai­lů nena­stu­do­val, pocho­pil jsem ale jed­nu věc- Debutující sce­náris­ta Martin Fahrner pod Hlavsovým dohle­dem zvlá­dl dát dohro­ma­dy pro­jekt, kte­rý Komenského nezob­ra­zu­je jenom jako památ­nou oso­bu čes­ké (a do jis­té míry i svě­to­vé) his­to­rie, ale též jako lid­skou bytost, kte­rá se muse­la vyrov­nat se svý­mi ztráta­mi, kte­rá chy­bo­va­la a kte­rá se do mor­ku kos­tí byla za svůj názor a pří­stup. Jako let­ní sníh vyob­ra­zu­je Komenského jako nor­mál­ní lid­skou oso­bu a z jeho obsáh­lé­ho živo­to­pi­su schvál­ně vypíchl ty nej­zá­sad­něj­ší udá­los­ti, kte­ré for­mo­va­li nejen jeho, ale záro­veň i jeho pří­stup v živo­tě a jeho odkaz.

Jako let­ní sníh je pořád tele­viz­ní film, kte­rý se tak musel obe­jít s o hod­ně men­ším roz­poč­tem než vel­ké čes­ké his­to­ric­ké sním­ky, kte­ré násled­ně dora­zí do kin. Jako let­ní sníh se tak na tenhle úkor nemů­že násled­ně pyš­nit kdo­ví­jak roz­máchlou výpra­vou a přes­to jsem měl pocit, že během sle­do­vá­ní kou­kám na něco vel­ko­le­pé­ho. Velice sil­ně tomu napo­má­ha­jí i zpo­ma­lo­va­cí sek­ven­ce, kte­ré sku­teč­ně půso­bí jak z vel­ké­ho holly­wo­od­ské­ho bloc­kbus­te­ru a těch málo sku­teč­ně vel­kých scén díky tomu půso­bí parád­ně. Jenomže i přes­to, že v Jako let­ní sníh jde jinak spí­še vět­ši­nu času o kon­fron­to­vá­ní s odliš­ný­mi lid­mi, kte­rým chtěl Komenský co nej­ví­ce pro­dat svo­je vní­má­ní ide­ál­ní­ho uči­va a celé se to pořád ode­hrá­vá spí­še v inte­ri­é­rech, kde posta­vy půso­bi­vě komu­ni­ku­jí. Jenomže se při­tom všem doká­že navíc pro­dat ten dobo­vý kontext- Mluví se tu o Českém sta­vov­ském povstá­ní nebo ne zrov­na ide­ál­ním způ­so­bu vlá­dy Habsburků. Celé to při­tom sku­teč­ně sálá dobo­vým náde­chem a Jako let­ní sníh je bez­po­chy­by nej­lep­ší his­to­ric­ký čes­ký film za hod­ně dlou­hou dobu.

Vizuální strán­ka fil­mu je dal­ší výrazná část- Na celém dokudra­ma­tu je zce­la jas­ně poznat, že za kame­rou stal někdo, kdo si s obra­zo­vou kom­po­zi­cí a este­ti­kou pros­tě a jed­no­du­še vyhrál. Pavlu Koppovi se tak sku­teč­ně daří vytvo­řit nád­her­né zábě­ry, při­čemž výraz­ný počet z nich by dost mož­ná stál i za zará­mo­vá­ní. Kopp si záro­veň ohlí­dal prvotříd­ní osví­ce­ní, jeho kame­ra je sviž­ná a i díky němu Jako let­ní sníh tolik fun­gu­je. Je totiž záro­veň his­to­ric­ká a dobo­vá až na půdu, záro­veň je ale nato­če­na nesku­teč­ně svě­žím způ­so­bem. I díky tomu bude dost mož­ná pro mlad­ší divá­ky pří­stup­něj­ší než vět­ši­na kla­sic­kých doku­men­tár­ních sním­ků.

Jako let­ní sníh fun­gu­je i díky skvost­né­mu herec­ké­mu ansám­bl. Duo Švehlíků je v roli Komenského napros­to parád­ní a kaž­dý navíc dostá­vá pří­le­ži­tost zahrát zce­la odliš­ný typ Komenského- David Švehlík toho Komenského, kte­rý živo­tem pro­plou­vá, Alois Švehlík zase Komenského, kte­rý je živo­tem dáv­no pro­ško­len. Oba byli ide­ál­ní tre­fou do čer­né­ho a lep­ší cas­ting už snad nepři­pa­dá v úva­hu. Oba jsou v roli při­ro­ze­ní, i v poklid­ných scé­nách napros­to herec­ky tri­um­fu­jí a oba Švehlíci jsou tak v rám­ci toho­to fil­mu tre­fou do čer­né­ho. Kromě dvo­ji­ce Švehlíků se ale zde před­ve­de veli­ce skvost­ně i tako­vý Igor Bareš, kte­rý se v roli malí­ře Rembrandta nesku­teč­ně vyřá­dil nebo Vladimír Javorský, kte­rý rolí Mikuláše Drabíka doka­zu­je, že se do rolí alko­ho­li­ků a zblou­di­lých exis­ten­cí pořád nesku­teč­ně hodí.

Tohle dokudra­ma v ide­ál­ních chví­lích vyu­ží­vá cita­ci Komenského spi­sů a už vidím výtky, kte­ré budou smě­řo­vat smě­rem, že se film na celý ten pohled ohled­ně „ zlé kato­lic­ké církve“ dívá pří­liš jed­no­směr­ně a nepouš­tí se do pohle­du na dru­hou stra­nu min­ce. Je to ale holý nesmysl- Tenhle film má totiž mapo­vat pří­běh Komenského a tudíž by se měl zce­la jis­tě točit prá­vě i kolem jeho názo­rů a pohle­du na pro­blémy, kte­ré ho sužo­va­li. Vinou dél­ky 90 minut je to celé mož­ná zkrat­ko­vi­té až moc a tro­chu del­ší pasáž a roz­ta­že­ní někte­rých pře­sko­ků do minu­los­ti by Jako let­ní­mu sně­hu ješ­tě tro­chu více pro­spě­lo, jinak jsem ale sku­teč­ně měl pocit z toho, že lépe to snad ani udě­lat nešlo. A jed­no­du­še jsem byl nad­še­ný, jak moc se to vlast­ně celé poved­lo.

Už na začát­ku roku jed­no­du­še dora­zi­lo obra­zo­vě pod­ma­ni­vé dokudra­ma, kte­ré záro­veň vel­mi bra­vur­ně zpra­co­vá­vá kon­fron­ta­ci mezi star­ším Komenským a Rembrandtem. Celé ty dis­ku­ze mezi star­ším Komenským a Rembrandtem mě mož­ná ve finá­le bavi­li víc než pře­sko­ky do Komenského minu­los­ti a vůbec by mi vlast­ně neva­di­lo, kdy­bych byl na jejich roz­ho­vo­rech posta­ve­ný samot­ný film. Ty roz­ho­vo­ry totiž půso­bí sil­ně, nejen díky skvě­lé dvo­ji­ci Švehlík-Bareš, ale také díky fak­tu, že Komenský a Rembrandt se od sebe ve finá­le v zása­dě liší méně než by čeka­li. A lep­ší teč­ku za celým fil­mem si film snad vybrat nemohl.

Naprosto sebe­vě­do­mé dokudra­ma, kte­ré na Komenského mož­ná nevr­há úpl­ně nové svět­lo, jeho odkaz ale zpra­co­vá­vá skvě­le a celé to fun­gu­je díky nád­her­né­mu vizu­á­lu (Hezky Pavlis!), pove­de­né hud­bě, cel­ko­vé­mu parád­ní­mu dobo­vé­mu náde­chu a feno­me­nál­ním herec­kým výko­nům. Je to rea­lis­tic­ké dokudra­ma, kte­ré se může též rado­vat z pove­de­né­ho scé­ná­ře, kte­rý kom­pli­ko­va­ný pří­běh Jana Amose Komenského doká­zal pře­táh­nout do funkč­ní podo­by. Dlouho jsem u nás nevi­děl tak uni­kát­ní záži­tek, kte­ré­mu je z mno­ha důvo­dů fakt snad­né pod­leh­nout. Užil jsem si to hod­ně a jde v mno­ha ohle­dech o hod­ně spe­ci­ál­ní záži­tek. Komenský rules!

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

Photo © Česká tele­vi­ze / Radek Miča