Jan Svěrák o filmu Po strništi bos

O čem je film Po str­niš­ti bos?

Je to komor­ní vyprá­vě­ní o jed­né rodi­ně oči­ma malé­ho osmi­le­té­ho chla­peč­ka. Stejně jako Obecná ško­la, Kolja, Vratné lah­ve, kaž­dý ten film byl komor­ní pří­běh vyprá­vě­ný na vel­kém his­to­ric­kém plát­ně.

Kde se film natá­čel?

Kromě hlav­ní­ho měs­ta, kde film začí­ná, jsme natá­če­li hlav­ně ve Slavonicích, což je měs­to na kra­ji naší země, kde se na dlou­hou dobu zasta­vil čas. Dnes je to památ­ko­vá rezer­va­ce, tak­že ať obrá­tí­te kame­ru kam­ko­li, může­te natá­čet his­to­ric­ký film.

Hlavní roli hra­je malý Alois Grec. Jste spo­ko­je­ný s výbě­rem?

Ten chla­pe­ček má zvlášt­ní cha­risma. Dokážete se do něj vcí­tit a přes něj se dívat na svět. Obličej mu žije a vy máte pocit, že si něco neu­stá­le mys­lí. Když se ho ale zeptá­te: Na co mys­líš? Tak odpo­ví: Na nic. Ale na tom obli­če­ji vidí­te, že to uvnitř žije.

Jak jste vybí­ra­li před­sta­vi­te­le dal­ších dět­ských rolí?

Děti jsme obsa­zo­va­li v Praze vět­ši­nou z dra­ma­tic­kých krouž­ků. Udělali jsme ale také cas­ting ve sla­vo­nic­ké ško­le v nadě­ji, že najde­me něko­ho do ven­kov­ské klu­kov­ské par­ty. A obje­vi­li jsme Pepu, kte­rý hra­je Prcka, ven­kov­ské­ho klu­ka, kte­rý je jiný, než ti Pražáci. Umí sku­teč­ně cho­dit bos a házet šut­ry.  Našli jsme tam také před­sta­vi­tel­ku Míly ze zahrad­nic­tví. Nádhernou dív­ku, kte­rá vypa­dá jako z pro­tek­to­rát­ní dese­ti­ko­ru­ny. Ostatní děti ze sla­vo­nic­ké ško­ly si zahrá­ly v kom­par­zu.

Jaká byla spo­lu­prá­ce s tako­vý­mi „her­ci“?

Rád pra­cu­ji s dět­mi. Při tro­še štěs­tí doká­ží dát fil­mu vel­kou oprav­do­vost, pro­to­že ješ­tě nema­jí herec­ké maný­ry a situ­a­ce čas­to sku­teč­ně pro­ží­va­jí. Největší pro­blém bývá uhlí­dat děti, kte­ré sto­jí popr­vé před kame­rou, aby se nedí­va­ly do objek­ti­vu. Když jsou ve scé­ně čty­ři najed­nou, tak může­te vzít jed na to, že to někte­ré z nich nevy­dr­ží. První dny to vypa­da­lo, že film pro­to nikdy nedo­kon­čí­me.  Ale sta­či­lo vydr­žet. Po týd­nu si na kame­ru naši her­ci zvyk­li a po dvou týd­nech se už i sami reží­ro­va­li.

Je prav­da, že jste chtěl obsa­dit do fil­mu sám sebe?

Chtěl jsem, aby tatí­nek Fanouš byl v tomhle fil­mu podob­ný tomu z Obecné ško­ly, pro­to­že je to vyprá­vě­ní o téže rodi­ně. Tehdy ho hrál můj táta a tak jsem si pohrá­val s myš­len­kou, že bych si ho zahrál ten­to­krát já. Jsem táto­vi podob­ný (když si odmys­lí­te jeho vou­sy) a mám i podob­ný hlas. Ale vzdal jsem to, pro­to­že bych nedo­ká­zal film reží­ro­vat a záro­veň v něm i hrát.

 

Nakonec tedy padla vol­ba na Ondřeje Vetchého…

Ondra Vetchý se mi straš­ně líbil ve fil­mu Báječná léta pod psa. Chtěl jsem, aby to bylo podob­né, aby doká­zal zahrát člo­vě­ka, kte­rý má sám se sebou dost pro­blé­mů, hlav­ně se svo­jí odva­hou. Ale vím, že on posled­ní dobou hra­je samé machry… Film je o odva­ze a ten tatí­nek odváž­ný není. Věděl jsem, že Ondra by to doká­zal, ale chtěl jsem mu pomoct i tím, že by pro­šel něja­kou fyzi­o­gno­mic­kou změ­nou, aby si lépe před­sta­vil, že je někdo jiný. Tak jsem mu řekl, že ho neob­sa­dím, pokud nezhub­ne, nepře­sta­ne cvi­čit a neu­dě­lá něco se svým obli­če­jem. Původně jsem mys­lel i na něja­kou men­ší plas­ti­ku, na to ale nepři­stou­pil. Ale zhu­bl devět kilo­gra­mů a nechal si vyho­lit vla­sy nad čelem a to je od něj vel­ká oběť.  Věřím, že mu tyhle změ­ny pomoh­ly hrát tu roli jinak, než je zvyk­lý.

Nabízí se srov­ná­ní s Obecnou ško­lou, nebu­de to hod­ně podob­né?

Myslel jsem si, že to bude hod­ně podob­né Obecné ško­le, bál jsem se té podob­nos­ti, abychom nena­to­či­li něco, co už jsme jed­nou udě­la­li, abychom se neo­pa­ko­va­li. Ale už během natá­če­ní jsme zjis­ti­li, je to jiný film. S Obecnou ško­lou má spo­leč­né­ho jen humor a urči­tou nos­tal­gii. Je to film o dět­ství, ale je hlav­ně pro dospě­lé, kte­ří si chtě­jí na dět­ství vzpo­me­nout.

---