Jiří Březina: Polednice - 100 %

Na Promlčení, detek­tiv­ku, kte­rá si loni zís­ka­la pozor­nost milov­ní­ků toho­to žán­ru, navá­zal šestatři­ce­ti­le­tý Jiří Březina dal­ší kni­hou – Polednicí. I když navá­zal – dějo­vě Polednice před­chá­zí Promlčení, v němž se vůbec popr­vé setká­me s detek­ti­vem Tomášem Volfem. Konečně se tak dozví­me, proč se mla­dý Volf v Promlčení oci­tl v poli­cej­ním archi­vu mís­to, aby roz­plé­tal slo­ži­té kri­mi­nál­ní pří­pa­dy…

V Promlčení se Volf, o němž se dozví­me jen to, že je váš­ni­vým kuřá­kem, „kafa­řem“, poslou­chá metal, posi­lov­ně se vyhý­bá a na zevněj­šek pří­liš nedbá (byť jeho nedba­lá ele­gan­ce mu při­ve­de do peřin kole­gy­ni poli­cej­ní psy­cho­lož­ku, tak­že „něco“ na něm být musí), nachá­zí na začát­ku kari­é­ry. Se stej­ně nezku­še­nou kole­gy­ní Evou Černou dosta­nou pří­pad – na síd­liš­ti je nale­ze­no tělo mrt­vé dív­ky. Nováčci Volf a Černá se měli původ­ně zau­čit na sebe­vraž­dě, namís­to toho byli při­vo­lá­ni k vraž­dě. Případ se zdá jed­no­du­chý – hol­ku z eskor­tu zavraž­dil její kumšaft. Když se za pár dní na síd­liš­ti najde dal­ší tělo – stej­ným způ­so­bem zavraž­dě­ná šest­nác­ti­le­tá pan­na, je jas­né, že pří­pa­dy spo­lu sou­vi­sí, byť obě­ti nespo­ju­je nic, než to, že jsou to mla­dé ženy s dlou­hý­mi vla­sy. Mladí poli­cis­té neú­spěš­ně pát­ra­jí, jejich nad­ří­ze­ní si v médi­ích „honí“ tri­ko a obča­né pani­ka­ří. Případ si pře­bí­rá Praha. Volf a Černá – spíš soli­té­ři než par­ťá­ci – jed­na­jí na vlast­ní pěst. Vraha sice pomo­hou usvěd­čit, jejich ris­ko­vá­ní je však zřej­mě bude stát kari­é­ru kri­mi­na­lis­tů… Ale nepřed­bí­hej­me – na síd­liš­ti, scho­va­ná za tlus­tý­mi závěsy, žije se svým chla­peč­kem Marta. Zatímco život v jejím bytě se zasta­vil, ven­ku tepá a ubí­há. Jak se její pří­běh pro­po­jí s Volfovým?

„Na zemi leže­la hro­ma­da hadrů, něja­ké ohma­ta­né časo­pi­sy a neu­vě­ři­tel­ně špi­na­vá a umaš­tě­ná mat­ra­ce. Na mat­ra­ci se ve vlast­ních zvrat­cích válel on. Ano, musel to být on. Polednice. Vlasy mu splý­va­ly přes obli­čej a spo­lu se zasta­ve­ným řečiš­těm zvrat­ků sté­ka­ly na pod­la­hu. Ohromné bílé tělo mu v oblas­ti pasu vylé­za­lo z tep­lá­ků a trič­ka.“

Jiří Březina opět před­ve­dl umě­ní zkrat­ky a pro­po­je­ní něko­li­ka dějo­vých linií. Kdo je vra­hem začnou čte­ná­ři tušit až v posled­ní čtvr­ti­ně více jak dvou­setstrán­ko­vé kni­hy. Polednice není tak pro­pra­co­va­ná jako Promlčení, kde se musel autor popa­so­vat s mno­ha his­to­ric­ký­mi remi­nis­cen­ce­mi (vyhná­ní Němců, násil­ná soci­a­li­za­ce ven­ko­va), přes­to jde o jed­nu z nej­lep­ších čes­kých detek­ti­vek posled­ní­ho dese­ti­le­tí.  Zdá se, že Březina má dob­ře našlápnu­to – čte­ná­řům nabí­zí detek­tiv­ky s „chyt­rý­mi“ záplet­ka­mi, děj zby­teč­ně neroz­vol­ňu­je, tak­že čte­nář nemu­sí nudou pře­ska­ko­vat strán­ky.

Polednici lze, stej­ně jako Promlčení a Březinovu prvo­ti­nu Na kop­ci (za níž zís­kal cenu Jiřího Marka). Pokud autor spl­ní svůj slib, zdá se, že s pod­po­ru­čí­kem Volfem se čte­ná­ři budou setká­vat i nadá­le.

• Autor:Jiří Březina
• Žánr:detek­tiv­ka
• Nakladatelstvi:MOTTO
• Datum vydá­ní:22.08.2016

Kniha ke kou­pi na Albatrosmedia.cz.

---