Kniha džunglí - Obsah/O filmu

Hodnocení článku

(zatím nehodnoceno)

Načítám počet zobrazení...

OBSAH

Snímek Kniha džunglí je zcela novým hraným výpravným zpracováním dobrodružství Mauglího, lidského mláděte, vychovávaného vlky. Když se objevuje obávaný tygr Šér Chán, poznamenaný svým setkáním s člověkem, který hrozí tím, že zničí kohokoliv, koho bude považovat za hrozbu, zjišťuje Mauglí, že už v džungli není vítaným hostem. Nucen opustit jediný domov, který kdy poznal, se vydává na pozoruhodnou pouť sebepoznání v doprovodu přísného mentora Baghíry a volnomyšlenkářského medvěda Balůa. Na své cestě se Mauglí setkává s obyvateli džungle, kterým nejde vždy pouze o jeho dobro, ať už se jedná o krajtu Ká, jež svým svůdným hlasem a uhrančivým pohledem lidské mládě fascinuje, či upovídaného krále Ludvíka, který se Mauglího pokouší přemluvit, aby mu prozradil tajemství záhadného a smrtícího červeného květu: ohně.

O FILMU

Film na motivy nestárnoucího díla Rudyarda Kiplinga Kniha džunglí se inspiruje klasickým filmem společnosti Disney, ale přistupuje k němu svým specifickým způsobem. „Snažíme se zohledňovat mýtičtější prvky Kiplingovy předlohy,“ říká režisér Jon Favreau, „ale necháváme prostor pro to, co si pamatujeme z filmu z roku 1967 a snažíme se tedy zachovat kouzlo, které tento snímek společnosti Disney obsahoval.“

Tvůrci filmu při jeho tvorbě uplatnili nejmodernější technologie, aby příběh měli možnost vyprávět soudobým a poutavým způsobem, který v sobě spojuje živé herecké výkony s ohromujícím, počítačově generovaným prostředím a výjimečnými fotorealistickými zvířaty, jež výtvarníci filmu stylizovali tak, aby aspekty vyprávění podtrhli. „Kniha džunglí je obecným příběhem o dospívání, který oslovuje každého,“ míní producent Brigham Taylor. „Walt tento příběh vypravoval prostřednictvím klasické ruční animace, a my nyní máme možnosti, jak těmto postavám skutečně vdechnout život, vytvořit je zcela fotorealistické a uvěřitelným a věrohodným způsobem do jejich prostředí zasadit skutečného živého chlapce. Možnosti docílit něčeho takového s dnešními technologiemi prostě nešlo odolat.“

Podle Favreaua je nejdůležitější ze všeho příběh. „Myslím, že filmy musí divákům nabízet emocionální zážitek,“ soudí režisér. „Velkolepá podívaná nic neznamená, pokud divákům na postavách filmu nezáleží. Každý příběh potřebuje lidskost, emoce a postavy, které procházejí vývojem, ale také humor – to vše prezentované způsobem, který nijak nenarušuje zbytek filmu. Dočkáme se tak scén, při kterých si budete nervozitou kousat nehty a přemýšlet, jak asi ten chlapec skončí.“

Nováček Neel Sethi představuje jedinou lidskou postavu filmu, chlapce Mauglího. Sethi, kterému je nyní 11 let, byl vybrán z tisíců nadějných kandidátů, kteří byli objeveni v rámci pátrání, probíhajícího po celém světě. Hvězdný herecký tým dále zahrnuje Billa Murrayho (Ztraceno v překladu) coby hlas Balůa, Bena Kingsleyho (Learning to Drive, Muž na laně) coby Baghíru, Idrise Elbu (Star Trek Do neznáma) jako Šér Chána a Lupitu Nyong’o (12 let v řetězech, Star Wars: Síla se probouzí) coby matku vlčici Rakšu. Scarlett Johansson (Avengers: Age of Ultron) propůjčila svůj hlas krajtě Ká, Giancarlo Esposito (Perníkový táta) namluvil vůdce vlčí smečky Akélu a Christopher Walken (Lovec jelenů) propůjčil svůj nezapomenutelný hlas postavě krále Ludvíka.

Postavy a příběhy Knihy džunglí dokázaly během své existence oslovit fanoušky po celém světě. Anglický spisovatel Rudyard Kipling, narozený v Bombaji, svou lásku k Indii vyjevil v této knize z roku 1894, aby na její oblibu navázal o rok později dílem Druhá kniha džunglí. Ačkoliv jsou tyto knihy obecně považovány za dětskou literaturu, jejich příběhy plné krásných míst a mluvících zvířat si dokázaly získat pozornost nejen dětí, ale i dospělých, a často byly pro čtenáře jejich vůbec prvním seznámením s Indií. Kipling, který tyto knihy napsal ve Vermontu, kde zakládal rodinu, vydal i další následné knihy a sbírky povídek, aby se nakonec ve svých 32 letech stal nejlépe placeným spisovatelem na světě. V roce 1907 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.

„Kiplingovy příběhy se drží mýtického vypravěčského stylu Josepha Campbella „hrdina s tisícem tváří“,“ prohlašuje režisér Jon Favreau. „Rodí se nový hrdina – mladý chlapec, který dospívá v prostředí džungle, plném archetypálních postav. Pro mě jako pro režiséra je to velice tvůrčí námět.“

Kiplingovy příběhy se za 12 desetiletí od své publikace dočkaly hned několika adaptací. Animovaný snímek společnosti Walt Disney Animation Studios Kniha džunglí v režii Wolfganga Reithermana byl v nemalé míře přepracován poté, co měl Walt Disney pocit, že prvotní verze scénáře, které zachovávaly temnější vyznění Kiplingových příběhů, jsou příliš vážné. Film měl premiéru 18. října 1967, rok po Disneyho smrti, a stal se zbožňovanou klasikou. Jeho hudební složka, tvořená památnými písněmi jako The Bare Necessities Terryho Gilkysona či I Wanna Be Like You bratrů Shermanových, má své fanoušky dodnes. Snímek Kniha džunglí byl poté do kin uveden ještě dvakrát a k dispozici byl také na videokazetách, DVD a Blu-ray discích, získal si fanoušky všech generací a zajistil Mauglímu a jeho zvířecím přátelům i nepřátelům pevné místo v srdcích diváků celého světa.

„Pouto mezi Mauglím a Balůem na mě jako na malého chlapce velice zapůsobilo,“ říká Favreau. „Připomnělo mi můj vlastní vztah s mým dědečkem, který tvořil velkou součást mého života. Moc se mi líbilo, že je Mauglí rošťák, který má pořád nějaké potíže. Není standardním, slušně vychovaným chlapcem. Ta velká divoká zvířata ho neděsí, vlastně se mezi nimi cítí jako doma. Je velice houževnatý, ale po citové stránce také velice zranitelný, zejména pokud jde o Balůa.“

„Klasická animovaná verze Knihy džunglí od společnosti Disney v sobě měla něco zábavného,“ pokračuje Favreau. „Zbožňoval jsem v ní hudbu a vzpomínám si, že se mi o postavách filmu zdály velice živé sny. Mezi scény, které na mě po vizuální stránce udělaly velký dojem – a které se snažím v naší verzi znovu oživit – jsou ty, v nichž Mauglí pluje po řece na Balůově břiše, krajta Ká s jejíma uhrančivýma očima a majestátnost pochodujících slonů.“

Stejně jako v případě Favreaua se i producent Brigham Taylor k Mauglího příběhu dostal v dětství prostřednictvím zmíněné animované klasiky. „Dávno předtím, než jsem měl vůbec ponětí o Kiplingově díle, jsem viděl animovaný film od Disneyho. Stejně jako na většinu dětí na mě jeho úžasné postavy a splněný sen života v džungli udělaly obrovský dojem. Kniha džunglí je nyní zásadním a obecným příběhem, jehož čas po technologické stránce konečně nadešel a my ho jsme schopni poprvé v historii odvyprávět v takové podobě, jak si ho Kipling skutečně představoval: skutečný chlapec ve skutečné džungli ve společnosti skutečných zvířat, kterým shodou okolností rozumí.“

Tvůrci filmu neměli v plánu natočit záběr po záběru kompletní remake animované verze, ani se nechtěli stoprocentně vrátit ke Kiplingově verzi. Najít pro tuto verzi to pravé pojetí bylo pro ně velice důležité. Favreauova adaptace Knihy džunglí se inspiruje oblíbenou animovanou klasikou společnosti Disney, ale zachovává současně dopad a mytologii, které jsou vlastní původním příběhům Rudyarda Kiplinga. „Jsme věrní postavám animovaného filmu,“ říká Taylor. „A v jiných ohledech jsme převzali něco z realismu a vyznění Kiplingových příběhů. Snažíme se přiklánět k interpretaci postav takové, jakou známe z animované verze, ale provádíme různé změny, které dávají v naší verzi větší smysl.“

„Neustále jsme se vraceli k základní představě Mauglího coby chlapce, vychovávaného v džungli, který je nucen ji opustit kvůli hrozbě velkého zákeřného nepřítele – tygra Šér Chána,“ popisuje Favreau. „Máme tu Mauglího, který vede spokojený a bezstarostný život, ale do džungle tak docela nezapadá, protože je člověk. Ačkoliv ho vychovali vlci a žil v džungli, postrádá fyzické předpoklady pro přežití v takovém prostředí. Džungle je sice krásná a někteří její obyvatelé jsou přátelští, ale současně se jedná o velice nebezpečné místo.“

„Kiplingem se inspirujeme v tom ohledu, že se jedná o prostředí, kde vám skutečně hrozí nebezpečí,“ pokračuje režisér. „Pro dítě tam není bezpečno. Převzali jsme základní strukturu příběhu animované verze, ale učinili jsme tak způsobem, díky kterému chápete, že v příběhu jde o mnohé. Pohráváme si s atmosférou podstatně větších rizik, ve které není jednoznačně dáno, že přežijete.“

„Jedná se o příběh o dospívání dítěte, které se snaží přijít na to, jaká je jeho role,“ dodává Taylor. „Je to skutečné dobrodružství, v sázce je mnohé, ale současně se jedná o film, který je vřelý a lidský. Takovou kombinaci je těžké nalézt, ale Jonovi se to vše podařilo dokonale vystihnout.“

Podle Favreaua je právě tato rovnováha tím, co oslovuje diváky všech generací. „Jako rodič jsem ohromně vděčný, pokud se objeví film, na který mohu vzít své děti, ale který současně nepodceňuje jejich inteligenci. Děti jsou schopné sledovat velice sofistikované příběhy. Waltovým snem vždy bylo spojovat rodiny dohromady, ale ne nutně tím nejočividnějším nebo nejpředvídatelnějším způsobem.“

„Pokud jste fanouškem filmů společnosti Disney, všimnete si v naší verzi drobností, které skládají poklonu odkazu tohoto filmu,“ pokračuje režisér. „Pokud jste dítětem, které vidí Knihu džunglí poprvé, může se vám stát, že při jeho sledování ohromením zapomenete jíst popcorn. Bude to skutečně zábavná podívaná.“

„Když myslím na Disneyho odkaz, přemýšlím především o Waltově původním snu,“ říká režisér Jon Favreau. „Dílo Walta Disneyho ovlivnilo mou tvorbu. Postupy, které používal, byly ve své době považovány za vrchol filmové technologie. Byl prvním, kdo pevně spojil zvukovou stopu s obrazem, takže chování postav dokonale ladilo s hudebním doprovodem – to bylo něco, co tehdy diváky naprosto ohromilo. Disney se pohyboval na technologickém vrcholu.“

Aby tvůrci filmu zachovali Disneyho oddanost technologiím, snažili se přijít na způsob, jakým by diváky co nejvíce vtáhli do světa, který ve své verzi tohoto příběhu stvořili. „Položili jsme si otázku, jak bychom mohli takový svět stvořit?“ říká Favreau. „Ptali jsme se sami sebe, jak můžeme tyhle technologie a výrazové prostředky uplatnit tak, abychom naplno využili jejich potenciál. V ideálním případě jsme toužili po tom, aby diváci zapomněli, že se jedná o technologie – prostě by uvěřili, že to, co sledují, je skutečné.“

Tvůrci filmu dali dohromady tým expertů, kteří se podíleli na filmech jako Pi a jeho život, Gravitace či Avatar. Vedoucí týmu vizuálních efektů Rob Legato se na tomto filmu začal podílet velice záhy po zahájení přípravných prací, aby navrhl pracovní postupy, systémy a prostředky pro vizuální efekty, při jejichž realizaci by uplatnil ta nejmodernější filmová kouzla, která by režisérovi filmu umožnila posunout hranice toho, čeho je na filmovém plátně možno dosáhnout. „Jedná se o fotorealistický film, vycházející ze skutečného světa,“ míní Legato. „Na tom je cosi velice zajímavého.“

„Používáme to nejlepší z procesů fotorealistické animace, technik motion-capture i klasického hraného filmu, a tohle všechno následně kombinujeme způsobem, který dosud nikdo nepoužil,“ vysvětluje Favreau. „Zjistili jsme, že můžeme použít ty nejmodernější technologie, abychom vytvořili něco, co divákům bude připadat jako naprosto realistické a přirozené.“

„Pokud chcete, aby vše působilo uvěřitelně, musí ve vašem světě platit skutečné fyzikální zákony,“ pokračuje režisér. „Mauglí i základní grafické návrhy jsou velice realistické, ale při tvorbě džungle jsme do značné míry popustili uzdu fantazii. Podobně jako v případě Disneylandů jsme si uvědomili, že pokud zvířata vytvoříme poněkud větší, než doopravdy jsou, pomůže nám to zdůraznit, jak zranitelně se ten malý chlapec v džungli cítí. Každý kousek záběru je vyplněný pozoruhodnými detaily. Máme tu překrásné a svěží prostředí džungle a výtvarné vedení a kameru, které odkazují na původní záběry z animovaných filmů.“

Legatův tým vizuálních efektů spolupracoval s animačním týmem Andyho Jonese a celou spolupráci oba týmy zahájily důkladným studiem podkladových materiálů. „Základem naší reality jsou záběry divokých zvířat v co nejlepším světle,“ říká Jones. „Poté vycházíme také ze skutečných referenčních fotografií zvířat. Následně jsme na základě hereckých výkonů dabérů zvířecích postav některé prvky poněkud doladili, ale nikdy ne tolik, aby naše zvířata působila přehnaně stylizovaně.“

Tvůrci filmu využili k zachycení hereckých výkonů zvířat nejnovějších technologií počítačové grafiky. „Každé zvíře má ojedinělé citové projevy,“ říká Favreau. „Tygr vyjadřuje hněv naprosto jinak, než je tomu v případě vlka nebo medvěda.“

Místo aby se tvůrčí tým pokoušel počítačové prvky džungle zasazovat do záběrů džungle skutečné, rozhodl se vytvořit celou džungli takřka kompletně digitálně. „Zjistili jsme, že můžeme některé prvky nadsadit a rozšířit, například měřítko,“ popisuje Favreau. „Můžeme vzít porost z indických džunglí a některé barevné tóny zvýraznit. Ale vše vychází ze skutečnosti.“

„Diváci budou schopni vnímat velkolepost indické džungle,“ dodává Legato. „Budou moci tuto exotickou krajinu okusit na vlastní kůži. To je jedním z důvodů, proč jsou návštěvy kina tak zábavné – spatříte místa, která jste dosud neviděli. Zažijete je. Projdete se po nich.“

Takový postup si vyžadoval pečlivé plánování a rozsáhlé previzualizační přípravy, zejména s ohledem na to, že lidský hrdina filmu, Mauglí, se prostředí, ve kterém se ocitá dotýká a interaguje s ním. Výtvarníci vybudovali reálné dekorace – přičemž vytvořili jen to, co bylo pro potřeby daného záběru nezbytně nutné – a ty následně zasadili do počítačově generovaného prostředí. „Mohli jsme se podívat na monitory a spatřit na nich virtuální dekorace, které jsme už měli vytvořené, i to, jak dokonale do celkového prostředí zapadají,“ míní Favreau. „Když jsme se podívali na monitor se Simulcamem, měli jsme možnost vidět kompletní záběr. Mohli jsme kamerou pohnout a podívat se do dálky – byly vidět každá hora a každý strom, které tam měly být.“

Podle režiséra bylo každé rozhodnutí učiněno s ohledem na divácký zážitek. „Diváci se s námi musí vypravit na divokou jízdu. Touží po vzrušení, dobrodružství, smíchu. A touží po emocích. Snažil jsem se natočit film, jaký bych já sám chtěl vidět.“