Králova zahradnice - Život v zahradě

Srdcem celé­ho pří­bě­hu Královy zahrad­ni­ce je výji­meč­ný svět zahrad a zahrad­nic­tví, kte­ré v té době před­sta­vo­va­lo vel­mi význam­né odvět­ví. Zahradníci byli respek­to­va­ní odbor­ní­ci.

Alan Rickamn upo­zor­ňu­je: “V zahra­dách té doby se vůbec neob­je­vo­va­ly kvě­ti­ny. Vše byla archi­tek­tu­ra. A všech­no se děla­lo ve vel­kém měřít­ku.” Zahrady zám­ku ve Versailles se pro krá­le Ludvíka XIV. Staly posed­los­tí. “Měl tako­vou moc, že mohl pře­stě­ho­vat celý dvůr z Louvru, vybu­do­vat palác ve Versailles a oko­lo něj nej­ú­žas­něj­ší zahra­dy na svě­tě, to všech­no na mís­tě, kde dřív byly baži­ny.”

“Také byl problém se zavla­žo­vá­ním, slav­né fon­tá­ny moh­ly ve sku­teč­nos­ti fun­go­vat jen čas od času. Když král prochá­zel zahra­da­mi, čeka­li tam lidé, kte­ří pomo­cí pra­por­ků dáva­li zna­me­ní, že Ludvík už jde, aby se fon­tá­ny postup­ně spouš­tě­ly v mís­tech, kudy měl projít. Král se ovšem mohl domní­vat, že vodo­trys­ky fun­gu­jí stá­le.”

Jedinečným prv­kem v zahra­dách je Lasturový háj (Bosquet des Rocailles), kte­rý se vymy­ká z přís­né for­mál­nos­ti celých zahrad. Představuje malý kou­sek cha­o­su. Ve Versailles se nachá­zí dodnes. Kate Winslet ho navští­vi­la: “Bylo úpl­ně magic­ké stát upro­střed Lasturového háj­ku úpl­ně sama. V naší repli­ce při natá­če­ní jsem se cíti­la podob­ně.”

Tým fil­mo­vých zahrad­ní­ků ovšem neu­stá­le zápa­sil s ang­lic­kým deš­ti­vým poča­sím. “Když prše­lo, naše zahra­da se neu­stá­le proměňo­va­la v bahen­ní lázeň: blá­to v kapsách, ve vla­sech, na botách,” říká Gail Egan.

Hlavní před­sta­vi­tel­ka se ovšem nijak nebá­la ušpi­nit, sezna­mo­va­la se s pra­cí zahrad­ní­ků, aby se své posta­vě více při­blí­ži­la, a zablá­ce­ná byla neu­stá­le. “Každý večer jsem ze sebe muse­la oškra­bo­vat bahno,” smě­je se Kate Winslet.

Zahrada je ve fil­mu kuli­sou pozvol­na roz­kvé­ta­jí­cí­mu pří­bě­hu lás­ky mezi dvě­ma zahrad­ní­mi archi­tek­ty, Sabine a Le Notrem. “Jde o setká­ní mys­lí a duší, kte­ré v sobě navzá­jem probou­ze­jí tvo­ři­vost,” říká Kate Winslet.

“Sabine má zce­la odliš­né vní­má­ní pří­ro­dy, zahrad­nic­tví i desig­nu než Le Notre. On uva­žu­je mate­ma­tic­ky, v geo­me­t­ric­kým pojmech. Vše je propočí­ta­né. Ale když do jeho živo­ta vstou­pí tato žena, začne vidět věci jinak. Pomáhá mu zno­vu obje­vo­vat sebe samé­ho,” říká Matthias Schoenaerts.

O reži­sé­ro­vi Schoenaerts pozna­me­ná­vá: “Alan má obrov­ský smy­sl pro detail a je cit­li­vý k lidem.” Kate Winslet dodá­vá: “Vždy přes­ně ví, co chce. Dokáže dát věcem struk­tu­ru, na jejíž bázi si pak může­te dát svo­bo­du ve spon­tán­ních momen­tech.”

“Měli jsme svo­bo­du vytvo­řit si svůj vlast­ní svět,” říká Ivana Primorac.

Sám Alan Rickman se za natá­če­ním ohlí­ží jako za obdo­bím “spo­lu­prá­ce, kama­rád­ství, vzá­jem­né úcty, nachá­ze­ním věcí, o kte­rých jste nemě­li ani tuše­ní, kte­ré vás pře­kva­pi­ly, a momen­tů emo­ci­o­nál­ní síly, ze kte­rých mi doslo­va spadla čelist.”

---