Krvavý Johann – Recenze – 20 %

Photo © Orbis Pictures / MOVIE FACTORY s.r.o.

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Český fan­ta­sy horor Krvavý Johann je laci­nou bra­ko­vou podí­va­nou, jehož tvůr­ci jsou žán­ro­vý­mi fanouš­ky, kte­ří mají v obli­bě níz­ko­roz­počto­vé horo­ro­vé kome­die a krva­vé splat­te­ry z 80. let a roz­hod­li se nato­čit něco podob­né­ho v čes­kých reá­li­ích. Režisérem a sce­náris­tou sním­ku je celo­ve­čer­ně debu­tu­jí­cí fil­mař Jakub Krumpoch, jenž jeho námět sple­tl dohro­ma­dy z něko­li­ka dosud nepub­li­ko­va­ných poví­dek spi­so­va­te­lů Františka Kotlety a Kristýny Sněgoňové, kte­ří se spe­ci­a­li­zu­jí na čes­kou lite­rár­ní fan­ta­sy tvor­bu, a dal jim jed­no­tí­cí rámec vol­ně nava­zu­jí­cí na legen­du o Faustovi, jak ji popsal ve svém díle J.W. Goethe.

Photo © Orbis Pictures / MOVIE FACTORY s.r.o.

Postavy zná­mé z faus­tov­ské­ho mýtu sní­mek oži­vu­je v sou­čas­né Praze. Zničehonic se ve měs­tě obje­ví pří­zrak úlis­né­ho Mefistofela, převtě­lí se do náhod­né­ho taxi­ká­ře (Jan Dolanský) a dojde k Faustovu domu na Karlově náměs­tí. Tam v jeho skle­pe­ní způ­so­bí výbuch, kte­rý zabi­je škol­ní exkur­zi a pro­bu­dí zpět k živo­tu po sta­le­tích pro­kle­tí Johanna Fausta (Marek Holý), jenž se vydá na ces­tu pomsty za svou kdy­si milo­va­nou Markétou, kte­rá oneh­dy jemu na zlost uto­pi­la jejich dce­ru Helenu. Markétě (Věra Janků, po omla­ze­ní ve dru­hé polo­vi­ně fil­mu Lenka Vlasáková) je tou dobou již přes 500 let, ale stá­le žije v Praze, neb dis­po­nu­je nad­při­ro­ze­ný­mi schop­nost­mi, kte­ré jí umož­ňu­jí ovlá­dat teleki­ne­zi a omla­zo­vat se pomo­cí vysá­vá­ní život­ní ener­gie z těl jiných lidí (kte­ré kvů­li tomu musí zabít).

Explozi v pod­ze­mí pře­ži­je stře­do­ško­lač­ka Helena (Martina Babišová), kte­rá je ve sku­teč­nos­ti onou domně­le zemře­lou dce­rou Fausta a Markéty (ale neví o tom!!), při­čemž dis­po­nu­je stej­ný­mi schop­nost­mi jako Markéta a také je zhru­ba 500 let sta­rá. Kromě ní výbuch pře­ži­je též její uči­tel­ka Jana (Jana Bernášková), z níž se sta­ne nemrt­vá bes­tie poží­ra­jí­cí syro­vé maso, což poně­kud zne­jis­tí její­ho man­že­la (Roman Zach), jenž sho­dou okol­nos­tí pra­cu­je též na Karlově náměs­tí jako dok­tor v tam­ní nemoc­ni­ci. Faust se mezi­tím sezná­mí s dvo­ji­cí pro­sti­tu­tek (kte­ré ztvár­ni­ly por­no­he­reč­ky), udě­lá z nich upír­ky a začne s jejich pomo­cí budo­vat armá­du nemrtvých…

Photo © Orbis Pictures / MOVIE FACTORY s.r.o.

V celém fil­mu a jeho pun­ko­vé este­ti­ce děla­né na kole­ni pomo­cí mini­mál­ních pro­střed­ků lze jed­no­znač­ně vysle­do­vat mno­ho vli­vů odkou­ka­ných z jiných kine­ma­to­gra­fic­kých děl, jež tvůr­cům Krvavého Johanna zřej­mě poslou­ži­ly jako inspi­rač­ní vzo­ry. Vzpomenout si lze na ranou tvor­bu Sama Raimiho či Petera Jacksona nebo sko­ro na coko­li od stu­dia Troma, kte­ré na laci­ných, nechut­ných, nevkus­ných a krva­vých bra­cích vysta­vě­lo svou pověst. Krvavý Johann let­mo při­po­me­ne i grind­hou­se poči­ny Quentina Tarantina a Roberta Rodrigueze, spous­tu béč­ko­vých horo­rů se zom­bies a v jed­né jeho scé­ně je dokon­ce pří­mý paro­dic­ký odkaz na Terminátora.

Problém je, že na roz­díl od zmí­ně­ných zahra­nič­ních vzo­rů nemě­li tvůr­ci Krvavého Johanna dost fil­mař­ské­ho talen­tu, kre­a­tiv­ních nápa­dů či schop­nos­tí na to, aby rea­li­za­ce jejich vizí půso­bi­ly sty­lo­vě, efekt­ně a zábav­ně. Výsledkem je pou­ze ultra-laciná céč­ko­vá sláta­ni­na s para­me­t­ry ama­tér­ské­ho fil­mu nato­če­né­ho něko­li­ka nad­šen­ci. Financí neby­lo dost ani na fil­mo­vé sví­ce­ní, nato­ž­pak na mož­nost natá­čet jaké­ko­li akč­ní či davo­vé scé­ny. Vrcholem fil­mo­vé výpra­vy jsou tudíž umě­lé uře­za­né kon­če­ti­ny a jed­na scé­na, v níž jde asi tucet krva­vě namas­ko­va­ných kom­par­zis­tů něko­lik vte­řin po (lidu­prázd­ném) Václavském náměs­tí. Dva nebo tři mini­ma­lis­tic­ké digi­tál­ní tri­ky to moc nevy­lep­ší. Tomu odpo­ví­dá i „vel­ko­le­pé“ finá­le, v němž se schy­lu­je k epic­ké bitvě, posta­vy se dušu­jí, že stej­ně jako před půl tisí­ci­le­tím zase srov­na­jí polo­vi­nu měs­ta se zemí, ale v pod­sta­tě celé jejich střet­nu­tí skon­čí během ani ne minu­ty jed­ním pích­nu­tím nožem.

Photo © Orbis Pictures / MOVIE FACTORY s.r.o.

Herecké výko­ny jsou čas­to mimo­řád­ně topor­né a pros­té jaké­ko­li obli­čejo­vé mimi­ky, což se týká i vět­ši­ny pro­ta­go­nis­tů hlav­ních postav. V kon­tras­tu k nim jsou zas mani­a­kál­ně pře­hna­né herec­ké exce­sy někte­rých ved­lej­ších figur (Mefistofeles, upír­ky). Příběh se roz­pa­dá do nepří­liš pro­vá­za­ných epi­zo­dek pro­klá­da­ných výpl­ňo­vý­mi zábě­ry. Mdlé a na logi­ku rezig­nu­jí­cí vyprá­vě­ní pře­ska­ku­je mezi něko­li­ka sou­běž­ný­mi pří­bě­ho­vý­mi lini­e­mi, kte­ré se zásad­ně liší ve svém tónu – pasá­že s Markétou a Helenou se sna­ží být straš­li­vě seri­óz­ní a osu­do­vé, scé­ny s Faustem a jeho ocho­če­ný­mi las­civ­ní­mi upír­ka­mi likvi­du­jí­cí­mi návštěv­ní­ky noč­ní­ho sado-maso klu­bu ale­spoň pra­cu­jí s něja­kou horo­ro­vou nad­sáz­kou a ved­lej­ší linie sle­du­jí­cí sna­hu dvou pani­ka­ří­cích dok­to­rů zba­vit se mrt­vo­ly, aby je u toho nechy­ti­la poli­cie, je pro změ­nu jak z čer­né kome­die. V Krvavém Johannovi je zce­la běž­né, když na scé­nu bru­tál­ní­ho masa­k­ru, jehož polo­na­hé aktér­ky se potí­ra­jí cizí krví a navzá­jem se u toho ero­tic­ky oli­zu­jí, nava­zu­je scé­na jak vystři­že­ná z epi­zo­dy seri­á­lu Ulice, v níž se na chod­bě v mezi­pat­ře pot­ka­jí dva sou­se­di a vedou dia­log o tom, proč byl jeden z nich se svým dítě­tem na pro­cház­ce.

Na Krvavém Johannovi je tak znát sna­ha vytvo­řit něco podob­né­ho, co nabí­dl před dva­ce­ti lety Choking Hazard (kte­rý sám o sobě také nebyl nic moc). Výsledný pro­dukt ale nemá pří­liš dale­ko ani k jiným nechtě­ně směš­ným, sce­náris­tic­ky cha­bým a rea­li­zač­ně po všech strán­kách nezda­ře­ným poku­sům o tem­něj­ší žánro­vé poči­ny z méně dáv­né doby, jako byly např. Labyrint s Lucií Vondráčkovou, Daria s Jaromírem Noskem nebo horor Isabel o ost­rav­ských upí­rech. Důrazem na explo­a­tač­ní rovi­nu skr­ze zábě­ry na praž­ské uli­ce, v nichž kro­mě bez­do­mov­ců, pro­sti­tu­tek a opi­lé mlá­de­že sko­ro nepo­tká­te niko­ho jiné­ho, má Krvavý Johann blíz­ko i k pří­šer­né­mu thrille­ru nato­če­né­mu na mobil­ní tele­fon Město. Lepší je jen v tom ohle­du, že na roz­díl od něj nabí­zí i něja­ké žánro­vé atrak­ce, na nichž si pří­z­niv­ci horo­rů (nebo spí­še horo­ro­vých kome­dií, pro­to­že napě­tí nebo stra­ši­del­nou atmo­sfé­ru v Krvavém Johannovi nena­jde­te) mohou ale­spoň tro­chu smls­nout.

Photo © Orbis Pictures / MOVIE FACTORY s.r.o.

Je mož­né, že někte­ří divá­ci si Krvavého Johanna uži­jí jako guilty-pleasure, tedy jako záži­tek, kte­rý je poba­ví (byť tře­ba i svou mizer­nou kva­li­tou), ačko­li se za to nej­spíš budou tro­chu sty­dět. Kromě toho je vždy povzbu­zu­jí­cí, když se v kinech obje­ví něja­ký nový pokus o pro­sa­ze­ní fil­mo­vé­ho žán­ru, jenž se v kon­tex­tu čes­ké kine­ma­to­gra­fie vysky­tu­je jen spo­ra­dic­ky. A fan­dit tvůr­cům tako­vých poči­nů není od věci. Ale takhle tedy oprav­du ne.