La Boh?me

Jedna z nej­zná­měj­ších oper G. Pucciniho La Bohéme vstu­pu­je do kin díky odváž­né­mu rumun­ské­mu reži­sé­ro­vi Robertu Dornhelmovi. Jde o nej­hra­něj­ší ope­ru na svě­tě, kte­rá spat­ři­la svět­lo svě­ta před více než sto lety na diva­del­ních prk­nech v Turíně. Robert se za svůj dosa­vad­ní život divá­kům do pod­vě­do­mí pří­liš nedo­stal a ani neby­lo čím. jeho něko­li­ka­le­té zku­še­nos­ti s toče­ním doku­men­tár­ních cyk­lů pro tele­viz­ní sta­ni­ci ORF poma­lu pře­šly k tvor­bě TV seri­ál a TV fil­mů. Proto si mys­lím, že je na mís­tě polo­žit si zásad­ní, řeč­nic­kou otáz­ku “ Je to ten pra­vý muž, jenž měl dostat do rukou, tak ost­ré otě­že“?

Kdo se zatím s tím­to roman­tic­kým pří­bě­hem plné­ho váš­ně a čis­té lás­ky  neměl šan­ci sezná­mit, tak je tato pří­le­ži­tost, v podo­bě struč­né recen­ze, nasta­ve­na pří­mo pro vás. Možná, že mno­hé z vás , i ne-operníky, pře­svěd­čí o brz­ké návštěvě  kina. V hlav­ní roli muzi­ká­lu La Bohéme může­me poznat Rolanda Villazona, jenž nemá pří­liš vel­ké zku­še­nos­ti před kame­ro­vým objek­ti­vem, ale pře­ce jenom z něj vychá­zí urči­té cha­risma, kte­ré zce­la zapa­dá do celé­ho kon­tex­tu roman­tic­ké­ho muzi­ká­lu. Příběh je zasa­zen do 19 stol.

Kdesi v Paříži obý­va­jí stro­hý byt čty­ři přá­te­lé, bás­ník Rodolfo (Rolando Villazón), malíř Marcello (George von Bergen), hudeb­ník Schaunard (Adrian Erod) a filo­zof Colline (Vitaly Kovalyov) jenž jako správ­ní bohé­mo­vé sice mají hlu­bo­ko do kapsy, ale za to vášeň pro buja­rý život nechy­bí ani jed­no­mu z nich. Jednoho dne se přá­te­lé domlu­ví na osla­vě v při­leh­lé hospůd­ce a všich­ni až na Rodolfa se ode­be­rou na již zmí­ně­né mís­to. Neustále zasně­ný bás­ník pro jed­nou radě­ji zůsta­ne ve svém svě­tě knih a zahlou­bán do čte­ní si uží­vá bla­ho­dár­né­ho ticha, jenž má pří­z­ni­vý dopad na jeho duši.

Ze souzně­ní a har­mo­nic­ké­ho sta­vu ho náh­le vyru­ší kle­pot na dve­ře za nimiž ho čeká milé pře­kva­pe­ní v podo­bě cho­ré sou­sed­ky Mimi (Anna Netrebko). Ti dva si na prv­ní pohled pad­nou do oka a od té chví­le se mezi nimi začne roz­ví­jet jeden okvět­ní lís­tek lás­ky za dru­hým. Osud jim sice nepře­je, ale to dvě hrd­lič­ky neod­ra­dí a jejich pou­to je čím dál tím víc sil­něj­ší. Bohužel ope­ra se těž­ko pře­ná­ší na fil­mo­vé plát­no a to fil­mu veli­ce ubli­žu­je. Zpěv, jenž bychom měli mož­nost vstře­bá­vat z pře­pl­ně­ných ocho­zů národ­ní­ho diva­dla se stím­to nedá srov­ná­vat.

Dokonce si trouf­nu říci, že je někde o dvě tří­dy níž. Herecké výko­ny nejsou špat­né, Roland Villazón doka­zu­je, že je to pan herec,  ale  v ope­ře je důle­ži­tý ten pomy­sl­ný osob­ní kon­takt s her­ci, kte­rý zde samo­zřej­mě chy­bí a tím se z téměř dvou­ho­di­no­vé podí­va­né stá­vá těž­kostra­vi­tel­ný marathón, jenž zaujme jen oprav­do­vé nad­šen­ce. Já osob­ně nemám nic pro­ti muzi­ká­lo­vé tvor­bě, ale pod­le mého názo­ru pat­ří na diva­del­ní prk­na, kde jsou pánem své situ­a­ce. Filmové plát­no je pro ten­to žánr neváb­ným hábi­tem, kte­rý může jen ublí­žit, ale přes­to vše musím odva­hu reži­sé­ra Dornhelma pochvá­lit a uznat, že se stím popral sta­teč­ně.

 

Ten kdo by si rád zašel na ope­ru, ale bojí se diva­del­ní­ho pro­stře­dí má jedi­neč­nou pří­le­ži­tost v podo­bě fil­mo­vé­ho zpra­co­vá­ní a pro vyzna­va­če diva­del­ní ope­ry se ten­to film sta­ne zají­ma­vou nabíd­kou..

Naše hod­no­ce­ní: 

6

Podobné člán­ky

La Boh?me

11. May 2009 - 19:44 — Patrik Chlumecky

---