Ledové království - první animovaný MEGAHIT

Jen v pohád­ce mohou posta­vy pro­ží­vat své pří­běhy s pís­ní na rtech a neu­tu­cha­jí­cí sna­hou zalí­bit se sobě navzá­jem a také divá­kům. Ledové krá­lov­ství Arendelle je sice kde­si na seve­ru, kde pra­cu­jí leda­ři a mís­to koní vozí sáně sobi, ale lidé se umí stej­ně dob­ře zami­lo­vá­vat a jsou odváž­ní, když je to potře­ba. Dvě krá­lov­ské sest­ry, Anna a Elza, hle­da­jí k sobě po letech opět ces­tu a to není jed­no­du­ché.  Elza totiž v sobě nosí kouz­lo, kte­ré se jí nepo­da­ří uta­jit ani ovlád­nout a pro­to v den její plno­le­tos­ti pohl­tí krá­lov­ství trva­lá zima. Mrzne, až praští, všu­de je sníh. Nikdo z toho není ned­še­ný, ani Elza nejá­sá. Uteče dale­ko od lidí do ledo­vé­ho zám­ku a tepr­ve tam se cítí dob­ře. Jenže to se zase nelí­bí její sestře Anně, kte­rá má vlast­ní před­sta­vy, jak chce žít. Jednak by ráda pře­mlu­vi­la Elzu k návra­tu a taky by se hodil něja­ký pohled­ný mla­dík. Je už vel­ká hol­ka a jako správ­ná prin­cez­na hle­dá své­ho prin­ce. Jestli to bude šlech­tic Hans nebo ledař Kristoff, to se musí ješ­tě uká­zat. Každopádně Elza se do vše­ho pouš­tí s ener­gií a nad­še­ním, jak to jen pohád­ko­vé posta­vy umí. Na své ces­tě do ledo­vé­ho zám­ku potká­vá drs­né­ho obchod­ní­ka Oakena, vese­lé­ho sně­hu­láč­ka Olafa i trolly. Konec pohád­ky dopad­ne jako kaž­dý správ­ný konec pohád­ky. Milující se milu­jí a ti špat­ní musí kon­čit špat­ně.

Film je určen dětem a rodi­nám s dět­mi a nekla­de si žád­né vel­ké cíle. Je to pře­de­vším pohád­ka, kde vystu­pu­jí posta­vy s čitel­ným a dětem pocho­pi­tel­ným cha­rak­te­rem. V pří­bě­hu jsou také ury­tá mrav­ní pona­u­če­ní a posel­ství, kte­ré v tom­to pří­pa­dě posi­lu­je vzá­jem­né vzta­hy sou­ro­zen­ců. Také přá­tel­ství a lás­ka se pozna­jí pod­le míry obě­ta­vos­ti a dob­rých úmys­lů. Tak se malý divák dozví, že kaž­dý má něja­kou sla­bost nebo nedo­ko­na­lost, ale je potře­ba se s tím vyrov­nat a nau­čit se žít spo­ko­je­ně. Hlavní posta­vy,  prin­cez­ny Anna a Elza, pro­chá­zí pří­bě­hem s emo­ce­mi a jejich zku­še­nos­ti je vlast­ně posi­lu­jí. Ale nejde jen o lás­ku, strach nebo oba­vy. Autoři nadáv­ko­va­li divá­kům i tro­chu komic­kých scén, o kte­ré se posta­ra­jí Oaken, vévo­da z Kradákova nebo sně­hu­lák Olaf.

Jako správ­ný film pro děti nabí­zí Ledové krá­lov­ství něko­lik pís­ni­ček, kte­ré umoc­ňu­jí urči­tou situ­a­ci a při­po­mí­na­jí svým zpra­co­vá­ním muzi­ká­lo­vá čís­la. Osobně oce­ňu­ji píseň leda­řů, kte­rá zazní v úvo­du fil­mu a potom zpěv žen­ské­ho sbo­ru, kte­rý zazní při Elzině koru­no­va­ci. Kdyby se auto­rům hud­by poda­ři­lo i v dal­ších pís­ních udr­žet hudeb­ní­ho sty­lu, pak by mohl být film doce­la půso­bi­vý. Jenže dal­ší pís­nič­ky jsou už hod­ně pod­bí­zi­vé a mohou mož­ná dob­ře půso­bit jako dopro­vod při vystou­pe­ních na vánoč­ních besíd­kách. Prostě a jed­no­du­še, auto­ři nechtě­li divá­ky pře­tě­žo­vat posle­chem nároč­něj­ší­ho hudeb­ní­ho dopro­vo­du a to je v zása­dě v sou­la­du s celým fil­mem. Pod hudeb­ní slož­kou fil­mu jsou pode­psá­ni auto­ři Robert Lopez (Medvídek Pú), Kristen Anderson-Lopes (Medvídek Pú) a Christope Beck.

I když se film tvá­ří jako hod­ně vzdá­le­ná vari­an­ta Sněhové krá­lov­ny od Hanse Christiana Andersena,ale  je to pře­de­vším jen podo­ba vněj­ší. Autorům se nej­spíš zalí­bi­lo pro­stře­dí zim­ní kra­ji­ny a pak mož­nost, jak novou tech­no­lo­gií vyprá­vět pří­běh v zemi ledu a sně­hu. Opět se vrá­tím k úvod­ní scé­ně leda­řů, kde se je dob­ře vidět roz­díl mezi sně­hem ledem i vod­ní hla­di­nou. Ve fil­mu je ješ­tě něko­lik scén, kdy si ani­má­to­ři vyhrá­li nejen se sně­hem, ale pře­de­vším v pro­sto­ru vytvá­ří růz­né ledo­vé útva­ry a zamr­za­jí­cí před­mě­ty. A prá­vě ono něko­li­krát opa­ko­va­né narůs­tá­ní ledu se časem okou­ká a pře­sta­ne být zají­ma­vé. Naopak divác­ky vděč­ná a osvě­žu­jí­cí je ani­ma­ce sně­hu­lá­ka Olafa, jehož slo­že­ná posta­va umož­ňu­je růz­né pro­sto­ro­vé vari­an­ty sesku­pe­ní a umoc­ňu­je komič­nost této posta­vy.

Scénář k fil­mu napsa­la Jennifer Lee (scé­nář Raubíř Ralf) a sou­čas­ně se podí­le­la spo­lu s Chrisem Buckem (Tarzan, Divoké vlny) na režii.  Ledové krá­lov­ství se jako jejich spo­leč­né díl­ko zařa­di­lo mezi prů­měr­né fil­my pro děti. Proti tomu Raubíř Ralf nabí­dl vlast­ní pří­běh a pře­de­vším pes­t­řej­ší zába­vu a množ­ství vizu­ál­ních efek­tů.

Film potě­ší pře­de­vším dětí a jejich rodi­če, kte­ří si půjdou do kina oddych­nout. Po fil­mo­vém před­sta­ve­ní bude dob­ré se však vrá­tit k pohád­ce Sněhová krá­lov­na v písem­né vari­an­tě od kla­si­ka.

---