Malostranské humoresky - kniha

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Malostranské humo­res­ky jsou sou­bor poví­dek od spi­so­va­te­le Karla Pecky, roz­dě­le­ných do tří čás­tí, při­čemž dohro­ma­dy jich je v této kni­ze osm­náct a všech­ny jsou dob­ré, aspoň teda pod­le mého názo­ru. Hned prv­ní povíd­ka má název Adventní sta­ros­ti. Vypráví o tom, jak jeden muž dělal ve svém bytě úpra­vy, dá se říci i rekon­struk­ci a znač­ně mu to kom­pli­ko­va­li řeme­sl­ní­ci, napří­klad zed­ní­ci či tope­ná­ři. Nejenže dá se říci, že zdr­žo­va­li pra­cov­ní pro­ces, ale ješ­tě byl nucen maji­tel bytu, respek­ti­ve jeho pří­tel pro ně vyvá­řet a sám domá­cí neu­stá­le vařil kafe. K tomu mu tam kou­ři­li, až han­ba poví­dat. K tomu e ješ­tě musí při­po­čí­tat obtíž­né shá­ně­ní kot­le. Pouze díky zná­mos­tem se k němu dostal rela­tiv­ně rych­le.

Další z poví­dek – Mafie vel­ká a malá vyprá­ví o jis­tém panu Antonovi, oby­čej­ném muži, kte­rý měl však nadá­ní ke psa­ní, a to detek­ti­vek. Jedna tako­vá byla vel­mi zda­ři­lá a dokon­ce ji i vyda­li. Jednoho dne pana Antona pozval jis­tý mla­dý scé­náris­ta, aby spo­lu dohod­li pod­mín­ky o zfil­mo­vá­ní jeho kniž­ní­ho pří­bě­hu, poně­vadž se mu to líbi­lo. Dostával pení­ze nebo­li hono­rá­ře, avšak jenom polo­vi­nu, aby to bylo spra­ved­li­vé. Ovšem scé­náris­té zača­li vystr­ko­vat růž­ky a nuti­li díla pře­pra­co­vat. Pan Anton byl vcel­ku poho­to­vý a zruč­ný, tak­že mu to nedě­la­lo pro­blémy.

Další povíd­ka zase vyprá­ví o tom, že na Vinohradech nekve­te lás­ka. Pan Roman v ní popi­su­je, jak se vždy sezná­mil s něja­kou ženou na Vinohradech a nikdy to nedo­padlo dob­ře. Například jeho man­žel­ství se roz­padlo poté, kdy se zača­li hádat o pení­ze. Jelikož to vyklá­dal v hos­po­dě, kam cho­dí­val, tak ostat­ní pro­nes­li, že se jed­ná o zce­la banál­ní pří­pad. Ovšem hned uve­dl dal­ší kapi­to­lu své­ho živo­ta spo­je­nou s nevy­da­ře­ný­mi lás­ka­mi z Vinohrad. Seznámil se s jed­nou ženou, a když už s ní byl v jejím bytě, tak se mu sta­la nemi­lá věc. Mladá dáma cho­va­la zví­řa­ta, na čemž není nic špat­né­ho, ale měla i hady a jeden z nich v noci ute­kl a pokou­šel se zardou­sit pana Romana.

V povíd­ce Buldoček zase všich­ni řeší, co udě­lat s pej­skem, kte­rý se zabě­hl do hos­po­dy. Stalo se tak jed­no­ho veče­ra a všech­no osa­zen­stvo i spo­lu s obslu­hou zača­lo pře­mýš­let, co s ním. Seděl tam i pan Rippl, cho­va­tel psů, kte­rý se roz­či­lo­val nad lid­mi, jaké jsou to svi­ně, když by moh­li opus­tit tako­vé­ho pej­ska. Hospodský Pepa ho vyhnal, vzá­pě­tí se však přihna­la paní Alena z kuchy­ně a zabu­rá­ce­la, kde je pes a co kdo s ním udě­lal. Nakonec vyběh­la na uli­ci a pej­ska si při­nes­la zpát­ky, při­pra­ve­ná brá­nit ho vlast­ním tělem.

V povíd­ce Jagothello se nájem­ní­ci byto­vé­ho domu roz­či­lu­jí, že jim na dvůr nain­sta­lo­va­li expo­zi­ci nahých těl, pře­váž­ně tedy žen­ských. Pan Miloš, jenž byd­lel také v tom domě, kvů­li tomu vesměs při­šel o pří­te­le. Jedna z jeho sou­se­dek, kte­rou si sám pro sebe pojme­no­val Krákora Vránová, se mu svě­ři­la, že má strach z toho množ­ství lidí, kte­ří se cho­dí kou­kat na ty nahé těla. Pan Miloš nele­nil a začal psát dopis odpo­věd­ným čini­te­lům. V dopi­se si mimo jiné stě­žo­val na reak­ci OPBH, se kte­rou jed­nal, ale bez­vý­sled­ně. Považoval totiž za svou občan­skou povin­nost to něko­mu nahlá­sit, co se v jejich domě děje.

Tato kni­ha poví­dek je vel­mi dob­rá, roz­hod­ně ji dopo­ru­ču­ju kaž­dé­mu, i když jsou star­ší­ho data – původ­ní vydá­ní bylo v roce 1985, ale to pře­ce vůbec neva­dí. Má 296 stran.

Věnovalo nakla­da­tel­ství Atlantis.

• Autor: Karel Pecka
• Žánr: belet­rie
• Nakladatelství: Atlantis
• Datum vydá­ní: 1992