MARIKA ŠOPOSKÁ

Marika Šoposká (nar.1989). V roce 2010 absol­vo­va­la hudebně-dramatický obor Pražské

kon­zer­va­to­ře. Účinkovala na řadě praž­ských diva­del­ních scén (Malá scé­na Divadla pod Palmovkou, Činoherní klub, Divadlo v Celetné, Strašnické diva­dlo, v sezo­ně 2010(2011 ztvár­ni­la na jeviš­ti ND v Praze posta­vu Bianky ve Zkrocení zlé ženy.

 Filmografie (výběr): Laputa (2015, režie Jakub Šmíd), Jan Hus (TV seri­ál 2015, režie Jiří Svoboda), První repub­li­ka (TV seri­ál 2014, režie Biser Arichtev), Cirkus Bukowsky (TV seri­ál 2013, režie JanPachl), Micimutr (2011, režie Vít Karas), Poupata (2011, režie Zdeněk Jiráský), Diliono a čert (2009, režie Jaroslav Hovorka), Rytmus v patách (2009, režie Andrea Sedláčková), Bába (krát­kom. 2008, režie Zuzana Špidlová), O Šípkové Růžence (2006, režie Zdeněk Zelenka)

 

Jaké bylo pro vás natá­če­ní?

Diky natá­če­ní Laputy jsem se potka­la při prá­ci se spous­tou svých kama­rá­dů, což bylo hroz­ně pří­jem­ný. Hrát sest­ru s Terkou bylo parád­ní. Už jsme spo­lu na kon­zer­va­to­ři hrá­ly v jed­nou před­sta­ve­ní, zná­me se dlou­ho, tak­že jsme na sebe hez­ky napo­je­né, i když jsme kaž­dá tro­chu jiná. A snad nám to fun­go­va­lo dob­ře. A hlav­ně jsem potka­la reži­sé­ra Jakuba Šmída, o kte­rém dou­fám ješ­tě všich­ni hod­ně usly­ší­me. Práce s ním pro mě byla skvě­lá, v něčem těž­ká, pro­to­že je dost pun­tič­kář, má přes­nou před­sta­vu a nic mu neu­nik­ne. Klidně se v jed­nou zábě­ru nimrá, dokud pro něj není doko­na­lej. Já mám tako­vou prá­ci ráda, mě baví, že mě herec­ky někam posu­nu­je. I když sly­šet po pat­nác­ti klap­kách, že to pořád neby­lo ono, je pro her­ce někdy už dost frustru­jí­cí...

Jak vní­má­te svou posta­vu Niko a její vztah se sestrou Johankou?

Myslím, že jejich vztah je dost obvyk­lý mezi star­ší a mlad­ší sestrou. Ta mlad­ší je tro­chu stře­vo a ta star­ší, Johanka, při­hlí­ží, jak se Niko v růz­ných situ­a­cích ztra­p­ňu­je, při­tom dou­fá, že z toho časem vyros­te. Ale přes­to­že jsou kaž­dá jiná, je mezi nimi sester­ská lás­ka a soudrž­nost.
Co pod­le vás pří­běh Laputy vypo­ví­dá o gene­ra­ci sou­čas­ných mla­dých lidí kolem tři­cít­ky?

Pro hod­ně mla­dých lidí je dneska asi dost těž­ké vybrat si z toho nepře­ber­né­ho množ­ství mož­nos­tí. Možná potře­bu­jou strá­vit něja­ký čas v malé kavár­ně, mezi par­tou přá­tel, kde se pro­lí­na­jí jejich živo­ty na malém úze­mí, aby se pak moh­li vydat do svě­ta s tro­chu jas­něj­ší před­sta­vou toho, co chtě­jí.

---