Medvědí bratři

V novém vzru­šu­jí­cím ani­mo­va­ném dob­ro­druž­ství z pro­duk­ce stu­dia Walta Disney se vydá­me do nád­her­né kra­ji­ny v seve­ro­zá­pad­ní Americe, kde se ode­hrá­vá pří­běh chlap­ce Kenaie. Jeho život se neče­ka­ně změ­ní v oka­mži­ku, kdy jej Velký duch pro­mě­ní v med­vě­da – zví­ře, kte­ré mla­dý Kenai nená­vi­dí nej­ví­ce. Ve své nové podo­bě se spřá­te­lí s med­vě­dím mlá­dě­tem jmé­nem Koda a poma­lu začí­ná pře­mýš­let, jak se vrá­tit do své­ho lid­ské­ho těla. V patách je mu však jeho bra­tr, kte­rý chce Kenaie pomstít, aniž by věděl, že pro­ná­sle­du­je jeho samé­ho…

V dob­ro­druž­ném pří­bě­hu o sta­teč­nos­ti, cti a sebe­po­zná­ní, ve kte­rém se obje­vu­je spous­ta nových a neza­po­me­nu­tel­ných posta­vi­ček, se mísí dechbe­rou­cí ani­ma­ce s city a humo­rem.

 

 

O FILMU

Medvědí brat­ři je film, kte­rý Disneyho flo­rid­ské stu­dio ozna­ču­je za své prv­ní oprav­do­vé dít­ko. Idea fil­mu se zro­di­la prá­vě zde a celý pro­ces jeho vzni­ku byl řízen lid­mi z toho­to stu­dia.

Tým Disneyho ani­má­to­rů se myš­len­kou nato­čit film o med­vě­dech popr­vé začal zabý­vat v obdo­bí vzni­ku sním­ku Lví král . V původ­ních ver­zích scé­ná­ře byl pří­běh vel­mi dra­ma­tic­ký a obsa­ho­val prv­ky Shakespearovy hry Král Lear . Projekt byl pod pra­cov­ním názvem Bears aktiv­ně vyví­jen zku­še­ným ani­má­to­rem Aaronem Blaisem a vedou­cím vývo­jo­vé­ho oddě­le­ní flo­rid­ské­ho stu­dia Chuckem Williamsem . Blaise začal na pro­jek­tu pra­co­vat v roce 1997 a brzy se k němu při­po­jil i dru­hý reži­sér Bob Walker .

„ Byl to v pod­sta­tě původ­ní pří­běh, “ říká Williams . „ Spolu s Aaronem jsme zača­li čte­ním růz­ných mýtů a legend o pro­mě­nách ve zví­řa­ta, kte­ré se váží k domo­ro­dým Američanům. Zjistili jsme, že pří­běhy o trans­for­ma­ci lidí ve zví­řa­ta se tra­do­va­ly prak­tic­ky v kaž­dé svě­to­vé kul­tu­ře. Spousta z nich pojed­ná­va­la o chlap­cích, kte­ří se mění v med­vě­dy v oka­mži­ku, kdy se stá­va­jí muži. Některé z nich vyprá­vě­ly dokon­ce i pří­běhy lidí, kte­ří po něja­kou dobu před­stí­ra­li, že jsou med­vě­dy, a tepr­ve poté se sta­li plno­hod­not­ný­mi čle­ny kme­ne. Naším původ­ním nápa­dem bylo nato­čit pří­běh o vzdo­ro­vi­tém syno­vi, kte­rý se pro­mě­ní v med­vě­da a musí se se svým otcem usmí­řit, aby se mohl vrá­tit zpět do své lid­ské podo­by. “

K fil­ma­řům se při­po­jil scé­náris­ta Tab Murphy ( Tarzan , Zvoník u Matky boží , Atlantida: Tajemná říše ), kte­rý napsal prv­ní ver­zi scé­ná­ře. Ten násled­ně pro­šel úpra­va­mi od Lorne Camerona , Davida Hoseltona , Stevea Bencicha a Rona J. Friedmana , kte­ří obo­ha­ti­li struk­tu­ru pří­bě­hu a dia­lo­gy. Na vývoj pří­bě­hu dohlí­žel Steve Anderson , kte­rý při tom úzce spo­lu­pra­co­val s pro­du­cen­tem, reži­sé­ry a týmem kres­lí­řů, aby spo­lu s nimi mohl vytvo­řit sto­ry­bo­ar­dy.

Po fil­mech Legenda o Mulan a Lilo a Stitch čekal tým ani­má­to­rů z flo­rid­ské­ho stu­dia popr­vé úkol roz­po­hy­bo­vat na plát­ně posta­vy, jejichž drti­vou vět­ši­nu tvo­ři­la zví­řa­ta. Ve fil­mu se obje­vu­je celá plejá­da oby­va­tel zví­ře­cí říše včet­ně vel­kých bera­nů, čip­mu­n­ků, med­vě­dů, losů a mamu­tů, díky čemuž ani­má­to­ři muse­li pro­nik­nout do tajů jejich ana­to­mie a způ­sobů pohy­bu. K tomu jim dopo­mohl tým exper­tů a odbor­ných asi­s­ten­tů, kte­ří spo­lu se sku­teč­ný­mi med­vě­dí­mi mlá­ďa­ty a něko­li­ka dal­ší­mi zví­řa­ty navští­vi­li stu­dio. Nápomocen byl také ochrán­ce med­vě­dů a spi­so­va­tel Timothy Treadwell , kte­rý je auto­rem kni­hy Among Grizzlies: Living with Wild Bears in Alaska .

Hlavním ani­má­to­rem posta­vy Kenaie (v jeho med­vě­dím těle) byl zku­še­ný ani­má­tor Byron Howard , kte­rý ve stu­diu na Floridě půso­bí už celých 10 let a zatím napo­sle­dy pra­co­val na ani­ma­ci postav Nani a Cobra Bubbles z fil­mu Lilo a Stitch . „ Nikdy před­tím jsem zví­ře nea­ni­mo­val, “ při­zná­vá Howard . „ A i přes­to­že med­vě­di mohou mít ve vzpří­me­né polo­ze podob­nou posta­vu jako člo­věk, stav­ba jejich těla se od lid­ské­ho vel­mi liší. Když se Kenai popr­vé pro­mě­ní v med­vě­da, sna­ží se i nadá­le cho­dit po dvou nohách, ale neda­ří se mu to. Je vel­mi nemotor­ný, pro­to­že jeho tělo se až pří­liš změ­ni­lo. Brzy ale zjis­tí, že mno­hem sná­ze to jde po čtyřech. Animovat med­vě­dy je jed­no­duš­ší než vět­ši­nu ostat­ních čtyřnož­ců, pro­to­že na roz­díl od ostat­ních při chůzi nepo­u­ží­va­jí aktiv­ně prs­ty. Jejich těles­ná schrán­ka je navíc zaba­le­na do mohut­né­ho kula­té­ho oba­lu, díky němuž ani­má­to­ro­vi odpa­dá spous­ta sta­ros­tí s detail­ním vyob­ra­ze­ním jeho ana­to­mie. V pří­pa­dě Kenaie, kte­rý je člo­vě­kem v kůži med­vě­da, jsme muse­li med­vě­dí tělo ‚nau­čit‘ něko­li­ka lid­ským ges­tům. “

„ Kenai je mla­dý med­věd střed­ní veli­kos­ti, kte­rý má oko­lo dvou met­rů a váží asi 400 kilo, “ dodá­vá Howard . „ O med­vě­dí ana­to­mii a způ­so­bu jejich pohy­bu jsme se mno­ho nau­či­li od Stuarta Sumida (pro­fe­sor bio­lo­gie se zamě­ře­ním na pohyb zví­řat) a jeho ženy Beth Rega . Výtvarník Terryl Whitlatch , kte­rý pra­co­val na dvou posled­ních fil­mech ze série Star Wars, nama­lo­val čty­ři­cet nebo pade­sát stran kre­seb med­vě­dí ana­to­mie, kte­ré nám moc pomoh­ly. Udělali jsme si také exkur­zi do pří­rod­ní­ho par­ku v Silver Springs, kde jsme stá­li pou­ze pár desí­tek cen­ti­me­t­rů od něko­li­ka dospě­lých med­vě­dů. “

 

Hlavním ani­má­to­rem med­vě­da Kody byl Alex Kupershmidt , kte­rý u Disneyho pra­cu­je již 21 let a v před­cho­zím fil­mu Lilo a Stitch měl na sta­ros­ti posta­vu Stitche. „ Stitch a Koda mají spo­leč­né to, že jsou oba mlá­ďa­ta. Stitch ovšem vyros­tl beze svých rodi­čů a je poměr­ně nevy­rov­na­ný. Koda byl nao­pak vycho­ván vel­mi dob­ře: je čest­ný, zása­do­vý a má dosta­tek sebe­jis­to­ty. “

„ Medvědi ve věku Kody jsou leh­čí a mno­hem hra­věj­ší, “ pokra­ču­je Kupershmidt . „ Jejich pohy­by nejsou tak ele­gant­ní a cho­va­jí se tro­chu divo­če­ji, stej­ně jako malé děti. Proto jsme se sna­ži­li, aby se Koda pohy­bo­val tak jako malé dítě – tro­chu neo­hra­ba­ně. Hodně nám pomoh­lo, když do stu­dia při­ved­li něko­lik živých med­vě­dích mlá­ďat a my jsme s nimi moh­li strá­vit pár chvil. “

Jednou z nej­o­ri­gi­nál­něj­ších vlast­nos­tí fil­mu je způ­sob prá­ce s pomě­rem stran plát­na. Film začí­ná se stan­dard­ním pomě­rem stran 1.85:1, kte­rý se pou­ží­vá pro vět­ši­nu sou­čas­ných fil­mů. Přibližně ve tře­ti­ně fil­mu, kdy Kenai zjis­tí, že se pro­mě­nil v med­vě­da, se však obraz roz­ší­ří do for­má­tu Cinemascope, tedy 2.35:1.

„ Pro mě byl ten­to film skvě­lou pří­le­ži­tos­tí zob­ra­zit krá­sy ame­ric­ké­ho seve­ro­zá­pa­du, “ říká Walker . „ Ve for­má­tu Cinemascope jsme měli mno­hem více pro­sto­ru a moh­li jsme pro­to lépe vyob­ra­zit krá­su a roz­sáh­lost pro­stře­dí, ve kte­rém se film ode­hrá­vá. Říkali jsme si, že když se Kenai pro­mě­ní v med­vě­da, moh­lo by podob­nou změ­nu zažít záro­veň i pub­li­kum. “

„ V oka­mži­ku pro­mě­ny se barev­ná pale­ta změ­ní z mat­ných tónů na jas­né, syté a krás­né bar­vy. Je to v pod­sta­tě mno­hem jem­něj­ší ver­ze Čaroděje ze Země Oz. Spousta lidí si ale této změ­ny dost mož­ná ani nevšim­ne, “ dodá­vá Blaise .

„ Výroba toho­to fil­mu byla díky rea­lis­tic­ké ani­ma­ci zví­řat vel­mi nároč­ná, “ říká Kupershmidt . „ Pro flo­rid­ské stu­dio to byl ale vel­ký krok vpřed. Pokud byl Lilo a Stitch náš Dumbo, pak je tohle náš Bambi. Jsem hrdý zejmé­na na to, že se nám v nejdo­jem­něj­ších scé­nách fil­mu poda­ři­lo udr­žet odstup od pře­hna­ných emo­cí, stej­ně jako tomu bylo ve skvě­lých fil­mech jako Dumbo nebo Kráska a zví­ře. Diváci už s těmi­to posta­va­mi ušli vel­mi dlou­hou ces­tu a pokud jim nechá­me pro­stor, necha­jí své emo­ce vol­ně ply­nout sami. “

---