Medvědobijka, henryovka a stříbrná puška - Old Shatterhandova henryovka

May popsal svo­ji henry­ov­ku v růz­ných vari­an­tách, aniž znal ori­gi­nál. Později, když této zna­los­ti nabyl, tvr­dil, že jeho „Henry“ nemá být zamě­ňo­ván s puš­kou stej­né­ho jmé­na. Podle nej­ra­něj­ší zná­mé ver­ze měla Mayova henry­ov­ka 25 kulek - ne nábo­jů! - v paž­bě. Už v dří­věj­ší době tedy exis­to­va­la více­ran­ná puš­ka, kte­rá stří­le­la kul­ka­mi. Například „opa­ko­vač­ka“ od Domenica Berselliho, ruč­ni­ce s bate­ri­o­vým zám­kem prav­dě­po­dob­ně ješ­tě z 18. sto­le­tí, měla v paž­bě 30 kulek, kte­ré moh­ly být pozvol­na stří­le­ny s dáv­ko­va­ným množ­stvím pra­chu. Tento druh ruč­ních pal­ných zbra­ní se zásob­ní­kem v paž­bě se ale tepr­ve pro­sa­zo­val, když po vyna­le­ze­ní per­kus­ní puš­ky a puš­ky se zápal­nou jehlou moh­ly být pou­ži­ty pat­ro­ny. - Takovými opa­ko­vač­ka­mi se zásob­ní­kem na pat­ro­ny v paž­bě puš­ky byly např. zná­mé sys­témy Spencera 1860 (10 ran), T. Cullena 1869 (10 ran), Warrena Evanse 1871 (26 ran), Mannlichera 1880/1882 (25 ran).

Zvláštní pozor­nost si zaslou­ží opa­ko­vač­ka sys­té­mu Evans s 26 rana­mi, kte­rá měla otá­či­vý zásob­ník se 4 kaná­ly po 6 pat­ro­nách v paž­bě a tím už jakousi podob­nost s Mayovou romá­no­vou puš­kou, také pokud jde o počet pat­ron v zásob­ní­ku. Po roce 1878 byla puš­ka zave­de­na v rus­kém námoř­nic­tvu. May byl s tím­to sys­té­mem kon­fron­to­ván, když jeden čte­nář v roce 1894 posta­vil Evansovu puš­ku nad henry­ov­ku Old Shatterhanda, ovšem v myl­né domněn­ce, že Evansův model má 34 ran. To pod­ní­ti­lo své­ho času Maye k poznám­ce, že Evansova 34-ranná puš­ka je smyš­len­kou.

Opakovačka s otoč­ným bub­nem, umís­tě­ným za hlav­ní (revol­ve­ro­vý sys­tém) by se moh­la stát předob­ra­zem puš­ky s excen­t­ric­ky se otá­če­jí­cí kou­lí Mayovy obra­zo­tvor­nos­ti. Takové puš­ky byly už v dobách kolo­vých a bate­ri­o­vých uzá­vě­rů. Známými zástup­ci z nověj­ší doby byly revol­ve­ro­vé puš­ky od Colta z let 1855/57 (6 ran) a Lefau­cheu­xe, kte­ré ale brzy zapadly. K opa­ko­vač­kám s tru­bi­co­vým zásob­ní­kem v před­ní čás­ti pat­ří sys­tém Henry z roku 1860 a všech­ny na tom sta­ví­cí typy jako Winchester, Vetterli, Krag-Peterson, Kropatschek, Mauser. Systém Henry byl vedle Spencerovy puš­ky nej­roz­ší­ře­něj­ší armád­ní opa­ko­vač­kou v ame­ric­ké občan­ské vál­ce 1861-65. Konfederalisté je ozna­čo­va­li jako „zatra­ce­né yan­ke­es­ké puš­ky, kte­ré se nabi­jí v nedě­li a stří­lí celej tejden.“ May to ve svých dílech for­mu­lo­val doce­la podob­ně.

Originální henry­ov­ka nese nápis „Henry„s Patent Oct. 16. 1860. Manufacted by the New Haven Arms Co., New Haven, Ct.“ V pro­ve­de­ní lovec­ké a vojen­ské zbra­ně byla tato ruč­ni­ce 18-ranná (17 pat­ron v zásob­ní­ku), jako kara­bi­na pak 12-ranná. Její vyná­lez­ce se jme­no­val Benjamin Tyler Henry (1821-1898). Jeho sys­tém vylep­šil Nelson King (boč­ní nabí­je­cí otvor, patent z 29. břez­na / 22. květ­na 1866) a byl dál zná­mý jako win­cheste­rov­ka 1866 fir­my Winchester Repeating Arms Company. Sto těch­to pušek a k nim 500 000 pat­ron zís­kal Benito Juarez a v roce 1867 pora­zil císa­ře Maxe Mexického. Také slav­ní indi­án­ští náčel­ní­ci Sitting Bull a Crazy Horse měli tako­vé puš­ky a s jejich pomo­cí způ­so­bi­li gene­rá­lu Custerovi v roce 1876 zni­ču­jí­cí poráž­ku.

Henryovka Karla Maye, kte­rou zís­kal v roce 1902 od Maxe Fuchse, je win­cheste­rov­ka, Henry-King-Repeating Rifle s 18 rana­mi. Nápis na hlav­ni: „Henry„s Patent Oct. 16. 1860 / King„s Patent March 29. 1866.“ Váha 4,3 kg, dél­ka hlav­ně 59,4 cm, cel­ko­vá dél­ka 107,5 cm, kalibr 10 mm (vlast­ně 9,652 mm). Winchesterovka, s níž se Max Fuchs foto­gra­fo­val v roce 1920, je jiný model s del­ší hlav­ní.

Systém Henry-Winchester, dále roz­vi­nu­tý Friedrichem Vetterlim, byl jako prv­ní opa­ko­vač­ka se samo­na­ta­ho­va­cím zám­kem nejdří­ve zave­den roku 1868 ve Švýcarsku jako armád­ní zbraň. Byla 14-ranná. „Winchesterovka á 25 ran je pod­vod“, napsal Karel May jed­no­mu čte­ná­ři v roce 1895, „a dokon­ce i vylep­še­ná Henry-Winchester (švý­car­ská Vetterliho puš­ka) měla jen 7 pat­ron. Moje henry­ov­ka je jedi­nou puš­kou na svě­tě, kte­rá má 25 ran.“ Zde se May mýlil: puš­ka sys­té­mu Vetterli 1868 měla 14 ran (13 pat­ron v tru­bi­co­vém zásob­ní­ku), poz­děj­ší vari­an­ty ovšem i méně (např. Gras-Vetterli 1882 s 9 rana­mi). Naproti tomu Winchesterovka s 25 rana­mi sku­teč­ně nee­xis­to­va­la, jiné zbra­ně (Evans 71, Mannlicher 82), kte­ré byly Henryho opa­ko­vač­ce počtem ran podob­né, ale snad ano. Podle toho neby­la Old Shatterhandova „henry­ov­ka“ jedi­nou zbra­ní s 25 rana­mi na svě­tě.

Na Nunwarzově foto­gra­fii čís. 10 měla být podle Mayova popi­su henry­ov­ka k vidě­ní. K Mayově ski­ce Radosti a stras­ti úspěš­né­ho spi­so­va­tele, Deutscher Hausschatz říjen 1896, jsou při­dá­ny sním­ky, uka­zu­jí­cí ho jako „Karla Maye - Karu ben Nemsího s henry­ov­kou.“ Protože May dostal svo­ji henry­ov­ku od Fuchse tepr­ve v roce 1902, nemoh­la být tak­to ozna­če­ná puš­ka logic­ky Henryho opa­ko­vač­kou. Ve sku­teč­nos­ti je tato puš­ka, z níž je dob­ře k pozná­ní uzá­věr, obvyklou opa­ko­vač­kou s otoč­ným cylin­dric­kým závě­rem a s Mannlicherovým zásob­ní­kem na 5 ran, jaká byla od roku 1888 zave­de­na v mno­ha evrop­ských zemích jako armád­ní puš­ka (např. Mannlicherova kara­bi­na, Rumunsko 1893; fran­couz­ská kara­bi­na Lebel 1892). Systém Mannlicher pat­řil k opa­ko­va­cím puškám se zásob­ní­kem upro­střed. Od toho­to mode­lu exis­to­va­lo více pro­ve­de­ní, také pro lov. Tak exis­to­va­la lovec­ká opa­ko­vač­ka podle němec­ké armád­ní puš­ky model 1888, 8 mm, s 5-ranným Mannlicherovým zásob­ní­kem, kte­rou nabí­zel v Německu pro lov C. G. Haenel ze Suhlu a N. v. Dreyse ze Sömmerdy.

Mayův „Henry“ M 1896 má s tím­to mode­lem vel­kou podob­nost. Na zákla­dě vyob­ra­ze­ní v „Hausschatzu“ může být se znač­nou jis­to­tou řeče­no, že Mayova henry­ov­ka model 1896 byla němec­kou puš­kou 1891 sys­té­mu Mannlicher v pro­ve­de­ní pro pěší dělo­stře­lec­tvo, ostat­ně oprav­du krát­ká ruč­ni­ce, kalibr. 7,92 mm o dél­ce hlav­ně jen 43,5 cm. Pozdější Mannlicherovy mode­ly, zvláš­tě pak lovec­ká ruč­ni­ce sys­té­mu Mannlicher-Schönauer, vyrá­bě­ná od r. 1903 rakous­kou spo­leč­nos­tí zbro­jo­vek Steyr, už sta­rý schrán­ko­vý zásob­ník nemě­ly. Patrony byly nao­pak umís­tě­ny v zevním nená­pad­ném bubín­ko­vém zásob­ní­ku.

Po těch­to zjiš­tě­ních musí o to více udi­vit, že důstoj­ník, jehož cito­val E. Weber a jemuž bylo „zabý­vá­ní se vše­mi mož­ný­mi střel­ný­mi zbra­ně­mi ... život­ním povo­lá­ním“, nebyl s to iden­ti­fi­ko­vat z foto­gra­fie henry­ov­ku mode­lu May 96! Jako odbor­ník měl lehce poznat, že tahle puš­ka byla obvyklou vojen­skou puš­kou sys­té­mu Mannlicher a jako tako­vá ovšem „zásob­ní­ko­vou zbra­ní“. Stejně tak by měl ten­to důstoj­ník vědět, že tahle puš­ka moh­la mít v zásob­ní­ku pou­ze 5 mís­to 25 nábo­jů...

Jeho henry­ov­ka, říká May, nesmí být zamě­ňo­vá­na s puš­ka­mi stej­né­ho jmé­na. To sou­hla­sí. Old Shatterhandova kou­zel­ná puš­ka je Mayův nej­vlast­něj­ší vyná­lez; tako­vá ruč­ni­ce nee­xis­to­va­la. Rovněž model Henry-Martini, kte­rý byl v roce 1871 uve­den v Anglii jako vylep­še­ná ame­ric­ká pea­bo­dy­ov­ka, se vra­cí zpět k jiné­mu Henrymu: ke skot­ské­mu puš­ka­ři stej­né­ho jmé­na, spe­ci­a­lis­to­vi na taže­né hlav­ně pro ter­čo­vé puš­ky. Zatímco ten­to model našel pou­ži­tí v Itálii a Turecku jako vojen­ská zbraň, pře­vza­li výrob­ci němec­kých ter­čo­vých pušek z toho­to sys­té­mu jen Martiniho pada­cí blo­ko­vý závěr.

---

Poznámky:

[1] Dopis Karla Maye, 2. 11. 1894, v: Frankfurter Zeitung, říš­ské vydá­ní, z 1. 4. 1937.
[2] Karel May, Deadly dust, v: Dt. Hausschatz, Regensburg, VI (1879/80).
[3] Karel May, Oranže a datle, Freiburg 1894.
[4] Karel May, Růže z Kairvánu, Osnabrück 1894.
[5] Karel May, „Vánoce!“, Freiburg 1897.
[6] V: Deutscher Hausschatz, Regensburg, XVIII (1891/92).
[7] Karel May, Vinnetou, rudý gentle­man, sv. I, Freiburg 1893.
[8] Dopis Karla Maye J. Martinimu, Mühlhausen, 22. 6. 1895; sdě­le­no od L. Patsche z Vídně.
[9] Karel May, Satan a Jidáš, sv. II, Freiburg 1897.
[10] Karel May, V Kordillerách, Freiburg 1894.
[11] Karel May, V bal­kán­ských rokli­nách, Freiburg 1892.
[12] E. Weber, Karel May - kri­tic­ké poví­dá­ní, v: K otáz­kám spi­sů pro mlá­dež, Lipsko 1903.
[13] Karel May, Černý mustang, In: Der Gute Kamerad, Stuttgat, Berlín, Lipsko, XI (1896/97).
[14] Karel May, Syn lov­ce med­vě­dů, Stuttgart, Berlín, Lipsko 1890.
[15] Ramon Díaz de la Escosura (Karel May), Lesní Růžička, Drážďany (1882).
[16] G. Ferry, Zálesák, Stuttgart, Berlín, Lipsko, bez vro­če­ní.
[17] Karel May, V zemi máh­dí­ho, sv. III, Freiburg 1897.
[18] Karel May, Old Surehand, sv. III, Freiburg 1897.
[19] Sdělení Dr. Wilhelma Schevena, Drážďany, 21.12.1927; archív K. Hoffmanna
[20] Sdělení Dr. Johannese Schützeho, Chemnitz, 31.12.1927; archív K. Hoffmanna.
[21] Neues Wiener Abendblatt, 24. 2. 1937.
[22] E. E. Kisch, Ve vile „Shatterhand“. Interview s Karlem Mayem, v: Bohemia, Praha, čís. 133, 15. 5. 1910.
[23] Bohemia, Praha, 14. 10. 1898.
[24] Dopis Karla Maye F. E. Fehsenfeldovi, Freiburg i. Br., 27. 7. 1897, v: K. Gu- enther, Karel May a jeho nakla­da­tel, Radebeul 1933.
[25] Materiály May-clubu Mnichov (1898); sdě­le­no od L. Patsche, Vídeň.
[26] Dopis Karla Maye Carlovi Felberovi, Hamburk, 18. 5. 1897.
[27] Karel May, Vinnetou, sv. IV, Freiburg 1910.
[28] J. Pugs, Ruční pal­né zbra­ně, Berlín 1970
[29] M. Thierbach, Historický vývoj ruč­ních pal­ných zbra­ní, Drážďany 1886/87.
[30] J. Schön, Historie ruč­ních pal­ných zbra­ní, Drážďany 1858.
[31] J. Fanta, Zbraně v romá­nech Karla Maye, v: KMJB 1932.
[32] B. Wandolleck, Střelné zbra­ně v romá­nu Vinnetou, v: KMJB 1923.

Použitá lite­ra­tu­ra:

• HOFFMANN, Klaus. Silberbüchse - Bärentöter - Henrystutzen, „das sind die drei berühm­tes­ten Gewehre der Welt“, Herkunft, Wirkung und Legen­de. In Jahrbuch der Karl-May-Gesellschaft 1974. Hamburg: Hansa-Verlag, 1973. Přeložil Dr. Jan Koten.
• JORDÁN, Karel. Muž zva­ný Old Shatterhand. Praha: Toužimský & Moravec, 1997. ISBN 80-85773-79-1.

---