Metoda Markovič: Hojer

Photo © Archiv TV Nova

Filmfanaticovi dosud chy­bě­la zku­še­nost s novác­ký­mi séri­e­mi z pro­duk­ce Voyo. Nenalákal mě Král Šumavy, nepo­da­ři­lo se to Ivetě, uspě­la až Metoda Markovič: Hojer. A padlo hned něko­lik mýtů.

Seriál popi­su­je sku­teč­né pří­pa­dy kri­mi­na­lis­ty Jiřího Markoviče a uka­zu­je detai­ly poli­cej­ní prá­ce v teh­dej­ším Československu. Odehrává se v něko­li­ka časo­vých rovi­nách, ale stě­žej­ní dějo­vou lin­kou je pří­pad séri­o­vé­ho vra­ha Ladislava Hojera.

SOCIALISTICKÁ BUBLINA
Pokud jste žili v tom, že jedi­ným séri­o­vým vra­hem v Československu byl nechval­ně pro­sla­ve­ný spar­ta­ki­ád­ní vrah, pak si může­te odškrt­nout prv­ní zbo­ře­ný mýtus. Podle vlád­nou­cí komu­nis­tic­ké gar­ni­tu­ry sice v soci­a­lis­tic­kém zří­ze­ní maso­ví vra­zi nee­xis­to­va­li, jen­že my víme, že zaví­rat oči před pro­blé­mem ho neod­stra­ní. Nešlo to v Černobylu a samo­zřej­mě to nešlo ani v pří­pa­dě séri­o­vých zabi­já­ků za želez­nou opo­nou. Děsivých vražd pros­tě ten­krát bylo dost. Jen se o nich nepsa­lo a nee­xis­to­val inter­net.

LEPŠÍ NEŽ ČT I HBO?
Metoda Markovič: Hojer pat­ří jed­no­znač­ně k tomu nej­lep­ší­mu, co u nás v žán­ru kri­mi seri­á­lů od revo­lu­ce vznik­lo. Srovnání se skvě­lý­mi Devadesátkami z pro­duk­ce České tele­vi­ze je zce­la na mís­tě. I Nova umí nato­čit kva­lit­ní mini­sé­rii. Další mýtus tedy padl. Pro Filmfanatica však bylo šoku­jí­cím zjiš­tě­ním, že novác­ká kri­mi mě bavi­la více, než posled­ní série věhlas­né znač­ky Temný pří­pad. Jednoduše WOW!

Když se však zví­da­vý divák podí­vá, kdo sto­jí za režií, zjis­tí, že Pavel Soukup má za sebou tře­ba i oce­ňo­va­nou sérii #annais­mis­sing. Svoji kva­li­tu tedy potvr­dil a Filmfanatic věří, že od talen­to­va­né­ho tvůr­ce se může­me těšit na dal­ší skvě­lé podí­va­né. Pokud by se navíc Voyo v budouc­nu sta­lo mís­tem, kde by svo­ji šan­ci dostá­va­li podob­ně naděj­ní auto­ři, bylo by to pro čes­kou kine­ma­to­gra­fii jed­no­du­še skvě­lé. Uvidíme.

Kriminalista Markovič vás nej­spíš bude mást svým vstříc­ným pří­stu­pem k séri­o­vé­mu vra­ho­vi, ale závě­reč­ný epi­log jeho postoj dosta­teč­ně vysvět­lí. Kromě dobo­vé atmo­sfé­ry a kos­tý­mů jsou pro úspěch série stě­žej­ní prá­vě cha­rak­te­ry a herec­ké výko­ny. Pochvalu zaslou­ží prak­tic­ky celý herec­ký ansám­bl (Lněnička, Uhlík, Neužil, Mišík i Kotek), což se nestá­vá čas­to ani u věhlas­něj­ších pro­duk­cí. Československá ver­ze Fincherovových Mindhunter tedy roz­hod­ně sto­jí za vidě­ní!