Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (Bacurau, I Lost My Body a další)
Filmové recenze

Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (Bacurau, I Lost My Body a další)

— 13. října 2019 0 comment
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Bacurau (Kleber Mendonca Filho + Juliano Dornelles, Brazílie) – Společensko-politicky anga­žo­va­né dra­ma, kte­ré začí­ná jako nená­pad­ný intim­ní náhled do živo­ta semknu­té ves­nic­ké komu­ni­ty na bra­zil­ském ven­ko­vě, se postup­ně pře­ro­dí do str­hu­jí­cí­ho (skoro)thrilleru, v němž se tato komu­ni­ta musí semknout na obra­nu pro­ti utla­čo­va­te­lům. Pečlivě vysta­vě­ný a v řadě tvůr­čích pří­stu­pů ino­va­tiv­ní sní­mek dodr­žu­je kon­zis­tent­ně pozvol­né tem­po vyprá­vě­ní, jež poma­lič­ku dáv­ku­je infor­ma­ce tak ako­rát, aby si divák doká­zal domys­let vše potřeb­né. Pointa je úder­ná a skvě­le pro­ve­de­ná, gra­du­jí­cí děj dopro­vá­zí jas­ně zře­tel­ná kri­ti­ka a množ­ství meta­for, odka­zu­jí­cích na skry­tou sílu pros­té­ho lidu a jeho his­to­rie, jen úvod fil­mu se zdá být mož­ná pří­liš zdlou­ha­vý. Každopádně jde o film s ori­gi­nál­ním pří­bě­hem, rea­li­zo­va­ným neví­da­nou for­mou. (80%)



I Lost My Body(Jérémy Clapin, Francie) – Film je pro­stře­dek, jímž se dají říct i tako­vé věci, kte­ré skr­ze žád­né jiné médi­um sdě­lit nejdou. Nejnovějším důka­zem je ten­to ani­mo­va­ný sní­mek, gej­zír tvůr­čích, sce­náris­tic­kých a režij­ních nápa­dů, for­mál­ně, obsa­ho­vě i emo­ci­o­nál­ně str­hu­jí­cí, nepřed­ví­da­tel­ný, do detai­lu pro­myš­le­ný a zkrát­ka krás­ný a úžas­ný. Příběh vyprá­ví o vyrov­ná­vá­ní se se ztrá­tou na psy­chic­ké i fyzic­ké úrov­ni a ode­hrá­vá se ve dvou rovi­nách, kdy v jed­né sle­du­je­me pří­běh hlav­ní­ho hrdi­ny, zami­lo­va­né­ho doru­čo­va­te­le piz­zy, a ve dru­hé jsme svěd­ky surre­a­lis­tic­ké a napí­na­vé ody­sey jeho omy­lem uříz­nu­té ruky, kte­rá oži­je a roz­hod­ne se najít své­ho maji­te­le. Působivý, inten­ziv­ní a prud­ce ori­gi­nál­ní film je pokaž­dé o krok napřed před divá­kem, chytře si pohrá­vá s jed­not­li­vý­mi moti­vy, kon­krét­ní­mi obra­zy i vypra­věč­skou struk­tu­rou a pre­ciz­ně, s leh­kos­tí, humo­rem, ale i vel­kou por­cí smut­ku napl­ňu­je uni­kát­ní a oso­bi­tou vizi, kte­rá vás zce­la uhra­ne a jako bonus vás nau­čí sku­teč­ně vní­mat svo­je ruce a vážit si jich. (90%)

Le Daim/Deerskin(Quentin Dupieux, Francie) – Jednoduchá absurd­ní kome­di­ál­ní his­tor­ka o chla­po­vi (Jean Duchardin), kte­rý si upřím­ně oblí­bí svou novou bun­du z pra­vé jele­ni­ce a roz­hod­ne se rea­li­zo­vat svůj sen. Film sto­jí na zábav­ně samo­li­bém výko­nu hlav­ní­ho pro­ta­go­nis­ty a na non­sen­so­vé logi­ce fikč­ní­ho svě­ta, jenž rezig­nu­je na něja­ké akce a reak­ce, o hlav­ním hrdi­no­vi a jeho minu­los­ti vám prak­tic­ky nic neřek­ne a jen pří­mo­ča­ře (avšak niko­li hlou­pě) napl­ňu­je svůj uje­tý námět. Na Dupieuxe tako­vý diet­ní stan­dard, je to v pod­sta­tě jen hříč­ka, ale obsa­hu­je pár nápa­dů, jimž se dá dob­ře zasmát. (60%)



Girl on the Third Floor (Travis Stevens, USA) – Horor s tuc­to­vým námě­tem (muž při­jíž­dí zre­kon­stru­o­vat sta­rý dům, kte­rý nedáv­no kou­pil, aniž by tušil, že sta­ve­ní je pro­kle­té a stra­ší v něm), ale i s poměr­ně ori­gi­nál­ní kon­cep­cí, kte­rá ono­mu domu dodá­vá spe­ci­fic­kou myto­lo­gii a stra­še­ní inter­pre­tu­je jako odpla­tu za morál­ní pochy­be­ní. Pomalý roz­jezd evo­ku­je zne­po­ko­ji­vé pro­cedu­rál­ní dra­ma o rekon­struk­ci obyd­lí, z jehož útrob prak­tic­ky jen záhad­ně eja­ku­lu­jí nej­růz­něj­ší teku­ti­ny a vypa­dá­va­jí skle­něn­ky, postu­pem času se ale sní­mek dopra­cu­je i k bru­tál­něj­ším výje­vům. Pozoruhodný a myš­len­ko­vě sti­mu­lu­jí­cí žán­ro­vý pří­spě­vek, u něhož zamr­zí ako­rát to, že se sna­ží spíš zne­chu­tit a roze­smát než napí­nat a děsit a že jeho poin­ta je zají­ma­věj­ší než posta­vy a herec­ké výko­ny jejich před­sta­vi­te­lů. (70%)



5 Is the Perfect Number (Igor Tuveri, Itálie) – Stylová noir gan­gs­ter­ka o pěti kapi­to­lách, nato­če­ná pod­le komik­su, jehož autor je záro­veň reži­sé­rem fil­mu. Na vizu­ál­ní strán­ce si dal zále­žet (posta­vy v baloňá­cích, deš­těm zali­té dobo­vé ulič­ky, efekt­ní pře­střel­ky), ale už ne tolik na tuc­to­vém pří­bě­hu, v němž se stár­nou­cí mafi­án musí vrá­tit z důcho­du, aby pomstil smrt své­ho syna. Děj kro­mě vizu­á­lu táh­ne i solid­ní režie a jako vždy cha­risma­tic­ký Toni Servillo (jemuž při­hrá­va­jí Valeria Golino a Carlo Buccirosso), jehož posta­va však má být vete­rán v letech a záro­veň i schop­ný zabiják-gentleman, neo­hro­zi­tel­ný mlad­ší­mi nepřá­te­li, což nepů­so­bí úpl­ně věro­hod­ně a sní­mek kvů­li tomu v kom­bi­na­ci s pře­pja­tý­mi, tea­trál­ní­mi dia­lo­gy a absen­cí jakých­ko­li emo­cí půso­bí stej­ně umě­le jako háko­vi­tý nos hlav­ní­ho hrdi­ny. (40%)



En el pozo/In the Quarry (Bernardo Antonaccio + Rafael Antonaccio, Uruguay) – Komorní drama/thriller o třech mužích a jed­né ženě (všich­ni ani ne tři­ce­ti­le­tí), trá­ví­cích spo­leč­ný let­ní den u zato­pe­né­ho lomu, při­čemž ta žena je pří­tel­ky­ní jed­no­ho z nich, s dru­hým zahý­bá tomu prv­ní­mu a ten tře­tí je pří­to­men hlav­ně kvů­li tomu, aby to ris­kant­ní setká­ní nepů­so­bi­lo až moc neprav­dě­po­dob­ně (což se úpl­ně neda­ří). Film je posta­ven na pokři­ve­ných cha­rak­te­rech postav, jejich vyhro­cu­jí­cích se vzta­zích a kon­flik­tech, dlou­hých dia­lo­zích, solid­ních herec­kých výko­nech, ome­ze­ných loka­cích, něko­li­ka úspor­ných rekvi­zi­tách a na poma­lém budo­vá­ní ner­vóz­ní­ho napě­tí a atmo­sfé­ry plné nejis­to­ty, úškleb­ků, pode­zří­vá­ní a vyhro­žo­vá­ní. Docela půso­bi­vé diva­dlo za pou­ži­tí mini­mál­ních pro­střed­ků, i tak ale nelze zakrýt fakt, že vět­ši­na fil­mu je pře­de­vším zdlou­ha­vým čeká­ním na to, až se něco koneč­ně sta­ne, a upřím­ně řeče­no se toho nesta­ne zas až tolik. Pár scén nicmé­ně za to čeká­ní sto­jí. (60%)



Snatchers(Stephen Cedars + Benji Kleiman, USA) – Hororová kome­die o stře­do­ško­lač­ce, kte­rá po nechrá­ně­ném sexu otě­hot­ní a poro­dí dva mimo­zemš­ťa­ny, kte­ří chtě­jí vyhu­bit lid­skou rasu (nebo co) – a to všech­no během pou­hých dvou dnů. Film tím­to způ­so­bem tema­ti­zu­je oba­vy z těho­ten­ství nác­ti­le­tých a i díky vyu­ží­vá­ní prak­tic­kých tri­ků a lou­tek při­po­mí­ná podob­ně ladě­né sním­ky z 80. let. I navzdo­ry mlá­de­ži nepří­stup­né­mu ratingu je však poměr­ně krot­ký (utr­ha­né hla­vy a kon­če­ti­ny jsou maxi­mum, naho­ta žád­ná, humor by sem tam potře­bo­val při­ost­řit hra­ny) a v jádru zůstá­vá stan­dard­ní stře­do­škol­skou kome­dií o rodin­ných vzta­zích hlav­ní hrdin­ky a jejím napra­ve­ném přá­tel­ství s nej­lep­ší kama­rád­kou, v níž se sice najde pár pove­de­ných nápa­dů a vti­pů, avšak vyva­žu­jí to dia­lo­go­vé scé­ny typu „troš­ku pani­ka­ří­me, ale nedá­vá­me to na sobě moc znát a sna­ží­me se vymys­let, co bude­me dělat,“ kte­ré zabí­ra­jí dobrou polo­vi­nu fil­mu. (60%)



The Cleansing Hour(Damien LeVeck, USA) – Horor s kome­di­ál­ní­mi prv­ky o fil­mař­ském týmu pro­du­ku­jí­cím na inter­ne­tu popu­lár­ní vymí­tač­skou show, jejíž posled­ní živý pře­nos (s naja­tý­mi her­ci a pře­dem při­pra­ve­ný­mi tri­ky pocho­pi­tel­ně) zne­na­dá­ní naru­ší sku­teč­ný démon a řád­ně zamí­chá se sle­do­va­nos­tí. Na atrak­tiv­ním námě­tu vysta­vě­ná his­tor­ka naru­šu­je horo­ro­vou atmo­sfé­ru komic­ký­mi ele­men­ty, jejichž efek­ti­vi­ta je však mír­ně pro­měn­li­vá, stej­ně jako někte­ré herec­ké výko­ny, zci­zu­jí­cí ele­men­ty a kolí­sa­vé tem­po vyprá­vě­ní. Film, vyprá­vě­jí­cí pře­de­vším o zhoub­nos­ti lží, léči­vé moci odpuš­tě­ní a o fas­ci­na­ci hrů­zou a nási­lím, nicmé­ně i tak obsa­hu­je dosta­teč­né množ­ství nápa­dů a šťav­na­tých scén, vydr­ží kon­zis­tent­ně bavit od začát­ku do kon­ce a má hned něko­lik pře­kva­pi­vých point i vylo­že­ně rozkoš­ný závěr, kte­rý si dovo­lí tref­ně rýp­nout na správ­ném mís­tě. (70%)



Achoura (Talal Selhami, Maroko/Francie) – První maroc­ký horor s mon­strem. Příběh o sku­pi­ně dáv­ných přá­tel z dět­ství, kte­ří si jako malí pro­šli trau­ma­tic­kým zážit­kem s nezná­mým netvo­rem, pak po čase ztra­ti­li paměť a nyní se toho netvo­ra vyda­jí zno­vu kon­fron­to­vat, aby tím zabrá­ni­li záhad­né­mu mize­ní dětí v oko­lí, by byl doce­la sluš­ný, kdy­by tak nápad­ně nepři­po­mí­nal děj To od Stephena Kinga. Představte si Kingův román nacpa­ný do fil­mu se sto­pá­ží 90 minut, ose­ka­ný o veš­ke­rou psy­cho­lo­gii postav a vět­ši­nu stra­ši­del­ných momen­tů (film je děsi­vý jen mini­mál­ně a zmí­ně­né mon­strum je navíc mís­ty ošk­li­vě digi­tál­ní) a zbu­de vám děra­vě vyprá­vě­né a mís­ty poně­kud zma­te­né pří­bě­ho­vé tor­zo, navíc s nepří­liš pře­svěd­či­vý­mi her­ci a mizer­ně zvo­le­nou hud­bou. Pozitiva tvo­ří ako­rát výběr loka­cí, občas kame­ra a pře­de­vším pak moti­vy odvo­ze­né z maroc­ké kul­tu­ry a národ­ních tra­dic, díky nimž sní­mek půso­bí ale­spoň tro­chu neo­kou­ka­ně. (30%)

Swallow (Carlo Mirabella-Davis, USA) – Psychologické dra­ma o mla­dé těhot­né ženě v domác­nos­ti, jejíž kaž­do­den­ní akti­vi­ta sestá­vá z vaře­ní, uklí­ze­ní, hra­ní mobil­ních her a úpor­né sna­hy dělat své­ho man­že­la, kte­rý si toho sotva všim­ne, šťast­ným. Jde o por­trét ženy uto­pe­né v tís­ni­vém vzta­hu s utis­ku­jí­cím a mani­pu­la­tiv­ním part­ne­rem a jeho rodi­nou, navíc v pro­stře­dí, v němž se cítí být neschop­ná, neu­ži­teč­ná a pod­řad­ná a kde nemů­že sama udě­lat nic, co by jí umož­ni­lo zažít uspo­ko­je­ní z vlast­ní­ho úspě­chu – a tak začne poly­kat růz­né před­mě­ty, nej­pr­ve drob­né, ale pak i poměr­ně vel­ké a nebez­peč­né. Komorní film, posta­ve­ný na důsled­ně pro­pra­co­va­ných posta­vách a herec­kém výko­nu Haley Bennett s per­fekt­ně ublí­že­ným výra­zem ve tvá­ři, slou­ží jako bri­lant­ní stu­die vzni­ku men­tál­ních poruch a fun­gu­je v tom­to smě­ru i jako spo­le­čen­ská kri­ti­ka. V posled­ní tře­ti­ně nicmé­ně od toho­to kon­cep­tu tro­chu uhne a začne hle­dat koře­ny pro­blé­mů hlav­ní hrdin­ky někde jin­de, což je tro­chu ško­da, pro­to­že tím ubí­rá na inten­zi­tě závě­reč­né katar­zi, kte­rá kvů­li tomu půso­bí jako zásah mimo terč. (70%)


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,64305 s | počet dotazů: 259 | paměť: 72201 KB. | 01.05.2024 - 19:03:08