Miluji nakupování

Miluji naku­po­vá­ní. Myslím, že asi jako spous­ta žen. Na roz­díl od mužů. Někdy si říkám, že jsem snad „sho­pa­ho­lik“!

Není nic úžas­něj­ší­ho při­jít do obcho­du a pro­bí­rat se botič­ka­mi, šatič­ka­mi a šper­ky! Jasně, také po kaž­dé na to není nála­da, ale když je ta správ­ná a máte s sebou super par­ťá­ka pro naku­po­vá­ní, neznám nic lep­ší­ho! (Nejsem dob­rá úpl­ně ve všem, ale v naku­po­vá­ní mám čer­ný pásek.)

Vždycky mě po naku­po­vá­ní bolí pří­jem­ně nohy. Bloudění a pro­chá­ze­ní obcho­dů má své zvlášt­ní kouz­lo. Pak se sta­vím na kávu a na něja­ký ten záku­sek a pro­bí­rám se tím, co jsem si prá­vě kou­pi­la. Většinou jdu naku­po­vat s kama­rád­kou, kte­rá má stej­nou „úchyl­ku“ jako já. Proto se taky ráda občas podí­vám na film, Báječný svět sho­pa­ho­li­ků. Nemusím utra­tit tisí­ce, ale úpl­ně mi sta­čí aspoň něja­ké drob­nos­ti ke spo­ko­je­nos­ti. Někdy si i jen tak s kama­rád­kou sed­ne­me do obchoďá­ku na kávu a pozo­ru­je­me davy lidí, jak cho­dí sem a tam a pro­hlí­že­jí si různá zbo­ží.

Vždycky mě poba­ví, když jde­me oko­lo něja­ké­ho odcho­du a je tam prázd­no. To tam vždyc­ky schvál­ně zajde­me, vidí­me znudě­nou pro­da­vač­ku, kte­rá by nám nej­ra­dě­ji pro­da­la nej­draž­ší věc, co tam má. Nepříjemně si nás pro­hlí­ží, a když si nic nevy­be­re­me, tak nám neod­po­ví ani na pozdrav, když odchá­zí­me. Nejraději ale cho­dím do tako­vých obcho­dů, kde není ani málo a ani moc lidí a hlav­ně tam nejsou vlez­lé pro­da­vač­ky! Protože, když koli­krát někam při­jde­te a ješ­tě se ani nerozkou­ká­te a hned máte za „zad­kem“ nepří­jem­nou žen­skou, co se vás ptá, jest­li jste si vybra­la, tak se vždy oto­čím a jdu pryč. Samozřejmě chá­pu, že to je jejich náplň prá­ce, ale někdy sta­čí vyčkat.

Já jsem kdy­si také pro­dá­va­la, ale tahle prá­ce mě roz­hod­ně nena­pl­ňo­va­la, ale asi dob­rá zku­še­nost to byla. Také jsem vlast­ně pocho­pi­la to, že pra­co­vat s lid­mi není až tak jed­no­du­ché. Prodávala jsem v potra­vi­nách a ješ­tě na ves­ni­ci. Takže si asi umí­te před­sta­vit, jak to tam někdy vypa­da­lo. Pamatuji si hlav­ně čtvr­tek. To se dostá­va­la uze­ni­na a všich­ni „sta­rou­sed­lí­ci“ ji oka­mži­tě chtě­li! Nechtěli čekat, až to pře­be­re­me a dáme do led­nic. Někdy to byl oprav­du masa­kr! Nebo si pama­tu­ji, že k nám cho­dil jeden pán a na všech­no se ptal, zda je to čer­stvé. Od té doby měl pře­zdív­ku „pan čer­s­tvý“.

Čím dál více se ale zbo­ží kupu­je přes inter­ne­to­vé e – sho­py. Je to poho­dl­něj­ší a hlav­ně tam seže­ne­te oprav­du snad všech­no! Já jsem si něko­li­krát objed­na­la zbo­ží, kte­ré jsem nikde nemoh­la najít. Jenže se mi také pár­krát sta­lo, že jsem byla pěk­ně zkla­ma­ná! Jenže to je prá­vě rizi­ko inter­ne­tu. Pokud si objed­ná­vá­te, parfémy, hrníč­ky, nebo tako­vé věci, co si nemu­sí­te zkou­šet, je to fajn.

Ale pokud si objed­ná­vá­te něco na sebe, tak to už je koli­krát troš­ku pro­blém. Asi nikdy se mi nesta­lo, že bych si objed­na­la špat­nou veli­kost. Spíš jsem byla zkla­ma­ná, jak výro­bek ve sku­teč­nos­ti vypa­dá. Nejen tře­ba bar­vou, ale i mate­ri­á­lem. Jednou jsem si objed­na­la šaty, kte­ré na obráz­ku vypa­da­ly úžas­ně, ale ve sku­teč­nos­ti jak barva, tak i mate­ri­ál obráz­ku roz­hod­ně neod­po­ví­dal! Takže jsem zase na dlou­hou dobu vylé­če­ná, objed­ná­vat si něco přes inter­net! Raději zůsta­nu u svých kamen­ných obchůd­ků a obchoďá­cích, kde si vše vyzkou­ším a v kli­du si můžu dát i něco dob­ré­ho. Takže pokud se tenhle víkend chys­tá­te naku­po­vat, stej­ně jako já, tak vám pře­ji pří­jem­né toul­ky po obcho­dech.

Zdroj Foto: Pixabay

---

Článek je sou­čás­tí webu target=„_blank“ rel=„noopener“>Domácírady | Rady pro váš dům - recepty,zdraví, vaře­ní, tren­dy...

---