Amadeus

Amadeus je ame­ric­ký dobo­vý živo­to­pis­ný film z roku 1984, kte­rý nato­čil Miloš Forman pod­le diva­del­ní hry Amadeus z roku 1979. Děj se ode­hrá­vá ve Vídni v dru­hé polo­vi­ně 18. sto­le­tí a je fik­tiv­ním pří­bě­hem Wolfganga Amadea Mozarta z doby, kdy opus­til Salcburk, kte­rý jeho autor popsal jako „fan­ta­zii na téma Mozart a Salieri“. Mozartova hud­ba je hoj­ně sly­šet v soun­d­trac­ku fil­mu. Film sle­du­je fik­tiv­ní sou­pe­ře­ní mezi Mozartem a ital­ským skla­da­te­lem Antoniem Salierim na dvo­ře císa­ře Josefa II. Ve fil­mu hra­jí F. Murray Abraham jako Salieri a Tom Hulce jako Mozart. Abraham i Hulce byli nomi­no­vá­ni na Oscara za nej­lep­ší muž­ský herec­ký výkon, při­čemž Abraham zví­tě­zil.

Amadeus byl uve­den do kin spo­leč­nos­tí Orion Pictures 19. září 1984, tři­náct dní po svě­to­vé pre­mi­é­ře v Los Angeles 6. září 1984. Po uve­de­ní do kin se film dočkal vše­o­bec­né­ho uzná­ní a stal se kasov­ním trhá­kem, kte­rý vydě­lal přes 90 mili­o­nů dola­rů.

Je pova­žo­ván za jeden z nej­lep­ších fil­mů všech dob, Amadeus byl nomi­no­ván na 53 cen a 40 jich zís­kal, včet­ně osmi Oscarů (včet­ně Oscara za nej­lep­ší film), čtyř cen BAFTA, čtyř Zlatých gló­bů a ceny Directors Guild of America. Od roku 2021 se jed­ná o posled­ní film, kte­rý má více než jed­nu nomi­na­ci v kate­go­rii Oscar za nej­lep­ší herec­ký výkon. V roce 1998 jej Americký fil­mo­vý insti­tut zařa­dil na 53. mís­to v žeb­říč­ku 100 let... 100 fil­mů. V roce 2019 byl film Knihovnou Kongresu USA vybrán k ucho­vá­ní v Národním fil­mo­vém regis­t­ru Spojených stá­tů jako „kul­tur­ně, his­to­ric­ky nebo este­tic­ky význam­ný“.

Děj

V zimě roku 1823 je Antonio Salieri umís­těn do psy­chi­at­ric­ké léčeb­ny poté, co pře­ži­je pokus o sebe­vraž­du, během něhož jeho slu­žeb­nic­tvo zaslech­ne, jak se při­zná­vá k vraž­dě Wolfganga Amadea Mozarta. Mladý kněz otec Vogler se k Salierimu při­blí­ží, aby Salieriho při­zná­ní upřes­nil. Salieri vyprá­ví, že už v mlá­dí v 60. letech 17. sto­le­tí tou­žil být skla­da­te­lem, což se nelí­bi­lo jeho otci. Modlí se k Bohu, aby, pokud Salieriho uči­ní slav­ným skla­da­te­lem, mu na oplát­ku slí­bil věr­nost. Brzy poté jeho otec umí­rá, což Salieri pova­žu­je za zna­me­ní, že Bůh jeho slib při­jal. V roce 1774 se Salieri stá­vá dvor­ním skla­da­te­lem císa­ře Josefa II. ve Vídni. O sedm let poz­dě­ji na recep­ci na počest Mozartova mece­ná­še, sal­cbur­ské­ho knížete-arcibiskupa, Salieri šoko­va­ně zjis­tí, že nad­po­zem­sky talen­to­va­ný Mozart je nemrav­ný a nedo­spě­lý. Salieri, zbož­ný kato­lík, nedo­ká­že pocho­pit, proč Bůh obda­řil tak vel­kým darem Mozarta mís­to něj, a dojde k závě­ru, že Bůh vyu­ží­vá Mozartova talen­tu, aby zesměš­nil Salieriho prů­měr­nost. Salieri se Boha zřek­ne a pří­sa­há, že se mu pomstí tím, že Mozarta zni­čí.

Mozartův alko­ho­lis­mus zhor­šu­je jeho zdra­ví, man­žel­ství i pověst u dvo­ra, přes­to­že stá­le vytvá­ří geni­ál­ní díla. Salieri si najme mla­dou dív­ku, kte­rá se vydá­vá za Mozartovu slu­žeb­nou, a zjis­tí, že Mozart pra­cu­je na ope­ře pod­le hry Figarova svat­ba, kte­rou císař zaká­zal. Když je Mozart před­vo­lán ke dvo­ru, aby podal vysvět­le­ní, poda­ří se mu pře­svěd­čit císa­ře, aby povo­lil pre­mi­é­ru jeho ope­ry, a to navzdo­ry Salieriho a rád­cův poku­sům o sabo­táž. Když se Mozart dozví, že jeho otec zemřel, napí­še ve svém žalu Don Giovanni. Salieri pozná, že mrt­vý voje­vůd­ce v ope­ře sym­bo­li­zu­je Mozartova otce, a vymys­lí plán; Mozarta pře­svěd­čí, že jeho otec vstal z mrtvých, aby si objed­nal Requiem. Poté plá­nu­je Mozarta zabít, jakmi­le bude dílo dokon­če­no, a pre­mi­é­ro­vat ho na Mozartově pohřbu a pro­hlá­sit dílo za své. Mezitím Mozartův pří­tel Emanuel Schikaneder Mozarta vyzve, aby pro jeho diva­dlo napsal ope­ru. Mozart mu vyho­ví, přes­to­že jeho žena Constanze nalé­há, aby Requiem dokon­čil. Po hád­ce s Mozartem Constanze odchá­zí i s jejich malým synem Karlem.

Mozartova nová ope­ra Kouzelná flét­na má vel­ký úspěch, ale pře­pra­co­va­ný Mozart se během jed­no­ho před­sta­ve­ní zhrou­tí. Salieri ho vez­me domů a pře­mlou­vá ho, aby pokra­čo­val v Requiem, a nabíd­ne se, že bude Mozarta upou­ta­né­ho na lůž­ko dik­to­vat. Druhý den ráno Mozart Salierimu podě­ku­je za přá­tel­ství a Salieri při­zná, že Mozart je nej­lep­ší skla­da­tel, kte­ré­ho zná. Constanze se vra­cí a poža­du­je, aby Salieri oka­mži­tě ode­šel. Ve svém poci­tu viny zamkne nedo­kon­če­né Requiem, aby se k Salierimu nedo­sta­lo, a Mozart vyčer­pá­ním umí­rá. Mozart je odve­zen z měs­ta a za deš­tě bez obřa­du pohřben do hro­mad­né­ho hro­bu.

V roce 1823 je Vogler pří­liš šoko­ván, než aby Salierimu dal roz­hře­še­ní, a tak se domní­vá, že „milo­srd­ný“ Bůh radě­ji zni­čil své­ho milo­va­né­ho Mozarta, než aby Salierimu dovo­lil podí­let se na sebe­men­ší čás­ti své slá­vy. Salieri s hoř­kou iro­nií slí­bí, že se bude za Voglera mod­lit a záro­veň mu dá roz­hře­še­ní spo­lu se vše­mi prů­měr­ný­mi lid­mi svě­ta jako jejich „pat­ron“. Když Salieriho vezou na koleč­kách po chod­bě a při prů­jez­du zba­vu­je paci­en­ty nemoc­ni­ce jejich vlast­ní nedo­sta­teč­nos­ti, roze­z­ní se vzdu­chem Mozartův smích.

Produkce

Ve své auto­bi­o­gra­fii Začátek, Kenneth Branagh uvá­dí, že byl jed­ním z fina­lis­tů pro roli Mozarta, ale byl vyřa­zen z úvah, když se Forman roz­ho­dl nato­čit film s ame­ric­kým obsa­ze­ním.

Mark Hamill, kte­rý ke kon­ci uvá­dě­ní diva­del­ní hry na Broadwayi nahra­dil Tima Curryho v roli Mozarta, v jed­nom roz­ho­vo­ru vzpo­mí­nal, že četl s mno­ha hereč­ka­mi kon­kurz na Mozartovu ženu Constanze a po zkouš­kách se Forman roz­ho­dl ho neob­sa­dit kvů­li jeho spo­je­ní s posta­vou Luka Skywalkera, pro­to­že se domní­val, že by mu divá­ci roli skla­da­te­le neu­vě­ři­li. Tom Hulce se údaj­ně nechal inspi­ro­vat výky­vy nálad Johna McEnroea pro ztvár­ně­ní Mozartova nevy­po­či­ta­tel­né­ho génia.

Meg Tilly byla obsa­ze­na do role Mozartovy man­žel­ky Constanze, ale den před začát­kem natá­če­ní si pře­trh­la vazy v noze. Nahradila ji Elizabeth Berridge. Do role Emanuela Schikanedera, lib­re­tisty Kouzelné flét­ny, byl obsa­zen Simon Callow, kte­rý hrál Mozarta v původ­ní lon­dýn­ské diva­del­ní insce­na­ci Amadea.

Film se natá­čel v Praze a Kroměříži. Pozoruhodné je, že Forman mohl natá­čet scé­ny v praž­ském Stavovském diva­dlu, kde před dvě­ma sto­le­tí­mi debu­to­va­ly Don Giovanni a La cle­men­za di Tito. Několik dal­ších scén se natá­če­lo v Barrandovských ate­li­é­rech.

Forman spo­lu­pra­co­val s ame­ric­kou cho­re­o­gra­f­kou Twylou Tharp.

Recepce

Kritické při­je­tí

Amadeus si na agre­gá­to­ru recen­zí Rotten Tomatoes drží 93 % na zákla­dě 95 recen­zí, s prů­měr­ným hod­no­ce­ním 8,92/10. Na webu se uvá­dí kon­sen­zus: „Velkorysý, zábav­ný a sil­ný film o živo­tě a vli­vu, a to jak pozi­tiv­ním, tak nega­tiv­ním, jed­no­ho z nej­vět­ších uměl­ců západ­ní kul­tu­ry“. Roger Ebert, kte­rý fil­mu udě­lil čty­ři hvěz­dič­ky ze čtyř, uznal, že se jed­ná o jeden z „nej­ris­kant­něj­ších hazar­dů, kte­ré fil­ma­ři za dlou­hou dobu pod­nik­li“, ale dodal, že „(v tom je geni­a­li­ta fil­mu) na tom­to pří­stu­pu není nic laci­né­ho nebo nedů­stoj­né­ho“, a nako­nec dospěl k závě­ru, že se jed­ná o „vel­ko­le­pý film, plný a něž­ný a zábav­ný a okouz­lu­jí­cí“. Ebert poz­dě­ji film zařa­dil na svůj seznam Velkých fil­mů. Peter Travers z časo­pi­su People uve­dl, že „Hulce a Abraham sdí­le­jí dvo­jí tri­umf ve fil­mu, kte­rý obsto­jí jako pro­vo­ka­tiv­ní a zázrač­ný počin“. Stanley Kauffmann z The New Republic jej zařa­dil na svůj seznam fil­mů, kte­ré sto­jí za to vidět. V jed­né nega­tiv­ní recen­zi Todd McCarthy z Variety uve­dl, že navzdo­ry „skvě­lé­mu mate­ri­á­lu a téma­tu, s nímž se dá pra­co­vat, a tak špič­ko­vé­mu talen­tu, kte­rý se na něm podí­lel“, se ve fil­mo­vé adap­ta­ci „posta­va a síla, kte­ré dílo mělo na jeviš­ti, zna­tel­ně zmen­ši­ly“. Mnoho his­to­ric­kých nepřes­nos­tí ve fil­mu vyvo­la­lo kri­ti­ku hudeb­ních his­to­ri­ků.

Tržby

Film vydě­lal ve Spojených stá­tech a Kanadě 52 mili­o­nů dola­rů a do lis­to­pa­du 1985, kdy byl ješ­tě v zámoř­ských kinech, vydě­lal celo­svě­to­vě k dneš­ní­mu dni přes 90 mili­o­nů dola­rů.

Ocenění

Film byl nomi­no­ván na jede­náct Oscarů a osm jich zís­kal (včet­ně ceny za nej­lep­ší film). Na závěr osca­ro­vé­ho cere­mo­ni­á­lu při­šel na pódi­um Laurence Olivier, aby pře­dal Oscara za nej­lep­ší film. Když Olivier děko­val Akademii za pozvá­ní, už ote­ví­ral obál­ku. Místo toho, aby ozná­mil nomi­no­va­né, jed­no­du­še pře­če­tl: „Vítězem se stá­vá Amadeus“. Úředník AMPAS rych­le vyšel na pódi­um, aby potvr­dil vítě­ze, a nazna­čil, že je vše v pořád­ku, načež Olivier pře­dal cenu pro­du­cen­to­vi Saulu Zaentzovi. Olivier (ve svých 78 letech) byl dlou­há léta nemoc­ný a prá­vě kvů­li mír­né demen­ci zapo­mněl pře­číst nomi­no­va­né. Zaentz poté Olivierovi podě­ko­val a řekl, že je mu ctí od něj cenu pře­vzít, a poté se ve své děkov­né řeči zmí­nil o ostat­ních nomi­no­va­ných: The Killing Fields, A Passage to the India, Places in the Heart a A Soldier’s Story. Maurice Jarre zís­kal Oscara za nej­lep­ší původ­ní hud­bu k fil­mu Přechod do Indie. Ve své děkov­né řeči při pře­bí­rá­ní ceny Jarre pozna­me­nal: „Měl jsem štěs­tí, že letos nemohl být oce­něn Mozart.“

Film je spo­lu s Anglickým paci­en­tem, The Hurt Locker, The Artist a Birdmanem jedi­ným vítě­zem kate­go­rie Nejlepší film, kte­rý se nikdy nedo­stal do víken­do­vé pěti­ce nej­lep­ších fil­mů od roku 1982, kdy se zača­ly zazna­me­ná­vat žeb­říč­ky. Film se během své­ho 8. víken­du v kinech dostal na 6. mís­to. Saul Zaentz pro­du­ko­val jak Amadeus, tak Anglický paci­ent.

• Foto: Photo © Warner Bros.
• Zdroj: Anglická Wikipedie