Mlha války – zpověď architekta moci

Robert McNamara byl jed­ním z nej­ex­po­no­va­něj­ších minis­trů obra­ny USA. Tenhle sra­te­gic­ký post zastá­val v letech 1961 až 1968 – tedy v době vrchol­né Vietnamské vál­ky. Sloužil pod pre­zi­den­tem J. F. Kennedym i L. B. Johnosenem. Ještě před­tím pra­co­val v nej­vyš­ším vede­ní auto­mo­bil­ky Ford (od lis­to­pa­du 1960 dokon­ce jako její pre­zi­dent – prv­ní, kte­rý nebyl z rodi­ny Fordů) a nao­pak po kon­ci poli­tic­ké kari­é­ry půso­bil ve vede­ní Světové ban­ky (ve funk­ci pre­zi­den­ta v letech 1968 až 1981). Mohlo by se zdát, že doku­ment, kde se tenhle muž bude dělit o své názo­ry a zku­še­nos­ti, by mohl být zají­ma­vý. Sakra, jas­ně že je!

V ori­gi­ná­le nese podti­tul Dvanáct lek­cí ze živo­ta Roberta S. McNamary a na zákla­dě toho si drží svo­je epi­zo­dic­ké slo­že­ní. Každá část se věnu­je tro­chu jiné pro­ble­ma­ti­ce, ale celým doku­men­tem se jako vodi­cí lin­ka táh­ne prá­vě posta­va McNamary – stej­ně jako stín Vietnamské vál­ky.

Bez nad­sáz­ky bych ho ozna­čil za archi­tek­ta moci, ale tady to nevní­mej­te v nega­tiv­ním slo­va smys­lu. McNamara je pře­de­vším prag­ma­tik. Jeho posto­je i násled­ná roz­hod­nu­tí tudíž vychá­zí a vychá­ze­la z důklad­ných ana­lýz daných situ­a­cí, čísel i sou­vis­los­tí. Bohužel, jak sám při­zná­vá, někdy měl k dis­po­zi­ci jen ome­ze­ný počet zdro­jů, tak­že koneč­né roz­hod­nu­tí nemu­se­lo být vždy tím nej­lep­ším mož­ným. Ale jako správ­ný prag­ma­tik a ana­ly­tik nad tím nero­ní slzu.

Můžete si vybrat, jest­li se pro vás Robert McNamara po zhléd­nu­tí toho­to doku­men­tu sta­ne (jed­no­du­še) váleč­ným zlo­čin­cem, nebo iko­nou, ke kte­ré bude­te vzhlí­žet – i když s urči­tý­mi pochy­ba­mi. Bezesporu to byl moud­rý muž, kte­rý dělal v těž­kých časech těž­ká roz­hod­nu­tí a prak­tic­ky do kon­ce své­ho živo­ta si za nimi stál. Na což nejsme v našich poli­tic­kých kru­zích vůbec zvyklí.

Historický účet jeho půso­be­ní v čele nej­moc­něj­ší armá­dy teh­dej­ší­ho (i sou­čas­né­ho) svě­ta je tedy dodnes obe­střen mlhou. Nesporným fak­tem ale zůstá­vá, že šlo o jed­nu z nej­za­jí­ma­věj­ších osob­nos­tí ame­ric­ké poli­ti­ky dru­hé polo­vi­ny 20. sto­le­tí.

---