Mrazík - Vánoční kolorit ze SSSR.

Bylo neby­lo, žil kdy­si sta­ře­ček (Pavel Pavlenko), kte­rý měl hod­nou a pra­co­vi­tou dce­ru Nastěnku (Natalja Sedych), jen­že si vzal zlou ženu (Věra Altajskaja), kte­rá je oba týra­la stej­ně jako její roz­maz­le­ná dce­ra Marfuša (Inna Čurikova). A protože Marfuša pří­liš krá­sy nepo­bra­la, o to víc mace­cha nená­vi­dě­la půvab­nou Nastěnku, a pře­mýš­le­la jak se jí zba­vit, až ji nako­nec jed­né kru­té zimy do lesa vyhna­la a dou­fa­la, že tam zmrz­ne nebo ji vlci seže­rou. V lese naštěs­tí pečo­val o zasně­že­né stro­my kou­zel­ný Mrazík (Alexandr Chvylja), stráž­ce zim­ní­ho lesa, car mete­li­ce a bou­ře. A ten, protože byl spra­ved­li­vý, pomohl Nastěnce a posta­ral se oni. A ve stej­ný čas, ovšem na jiném mís­tě zas, vydal se do svě­ta pohled­ný silák Ivánek (Eduard Izotov). Loupežníky pře­mohl, s ježi­ba­bou (Georgi Millyar) si pora­dil, ale dědeč­ka Hříbečka (Galina Borisova) ura­zil, tak­že se stal med­vě­dem a musel kona­ti dob­ré skut­ky, aby zno­vu zís­kal zpět své lid­skou tvář...

V Rusku, v Česku a něko­li­ka dal­ších zemích milo­va­ná vánoč­ní kla­si­ka, v Americe nao­pak nej­hor­ší film všech dob. Těchto reak­cí se dočka­la kla­sic­ká rus­ká pohád­ka Mrazík, kte­rá se sta­la pře­de­vším u nás vánoč­ní kla­si­kou, kte­rou vět­ši­na lidí pra­vi­del­ně sle­du­je. Jenomže prá­vě dle odliš­ných kon­ti­nen­tů se líčí i ode­zva ohled­ně kva­lit téhle rus­ké pohád­ky. Kde je tedy vlast­ně prav­da?

V pod­sta­tě někde mezi. Pohádka už teh­dy vyhlá­še­né­ho pohád­ko­vé­ho reži­sé­ra Alexandra Roua se v zása­dě dá pou­žít jako ide­ál­ní pří­klad ohled­ně vní­má­ní odliš­ných kul­tur a odliš­ných men­ta­lit a jaké mají násled­ný vliv. Přijetí samot­né­ho Mrazíka se totiž odví­jí od stan­dard­ních před­po­kla­dů dané země o tom, jak má ide­ál­ní pohád­ka vypa­dat. Především z fak­tu, že Mrazík vyšel v roce 1964, tedy v době, kdy zuři­la Studená vál­ka mezi USA a Sovětským sva­zem se dá snad­no pocho­pit, proč byla prá­vě tato pohád­ka v Americe ozna­če­na jako nej­hor­ší film i přes­to, že se bez­po­chy­by najde mno­ho hor­ších kusů. Jenomže záro­veň to nezna­me­ná, že by Mrazík byl doko­na­lým fil­mem, kte­rý by si neza­slou­žil žád­nou kri­ti­ku. Tak vše­o­bec­né­ho svě­to­vé­ho uzná­ní se navíc pohád­ka pořád­ně dočka­la až něko­lik let po svém vydá­ní a z vel­ké čás­ti se dá říct, že je Mrazík do vel­ké míry tak po fil­mař­ské strán­ce směš­ný, že v tom záro­veň dost mož­ná spo­čí­vá i jeho vlast­ní kouz­lo.

Scenárista fil­mu Nikolaj Erdman v pod­sta­tě vytvo­řil pohád­ku, kde vět­ši­na postav sym­bo­li­zu­je špat­né lid­ské vlast­nos­ti a sla­bos­ti. Ivánek je tře­ba vylo­že­ný zástup­ce pýchy, Marfuša závis­ti, Baba Jaga poté zase hně­vu. Dost mož­ná i díky rea­lis­tic­ké­mu zob­ra­ze­ní je tahle pohád­ka pří­stup­něj­ší než by se moh­lo zdát a v někte­rých ohle­dech by se dalo říct, že Mrazík dost sluš­ně bilan­cu­je mezi vyob­ra­ze­ním reál­ně fun­gu­jí­cí­ho svě­ta a záro­veň pohád­ko­vé­ho svě­ta, kde nechy­bí boha­tý zástup kla­sic­kých pohád­ko­vých moti­vů.

Z důvo­dů, kte­ré pra­me­ní z pří­liš níz­ké­ho roz­počtu někte­ré kuli­sy půso­bí vylo­že­ně úsměv­né a pla­tí to i ohled­ně masek (Ivánek s med­vě­dí hla­vou), spe­ci­ál­ních efek­tů (kou­zel­né léta­jí­cí peříč­ko oči­vid­ně pohá­ní lano) nebo tech­nic­kých efek­tů (moment, kdy kame­ra oble­tí kolem něko­li­ka čle­nu štá­bů je dodnes ide­ál­ní ukáz­kou toho, že by poří­ze­ný mate­ri­ál měl kon­t­ro­lo­vat někdo, kdo je své­práv­ný). Vyloženě to tak chví­le­mi může půso­bit tak, že je Mrazík více­mé­ně tak tro­chu líná fil­ma­ři­na, kte­rá byla toče­na tako­vým tím sty­lem ´´ dětem to bude jed­no a stej­ně se budou bavit´´. Tenhle efekt ostat­ně pla­til i na mě a musím se při­znat, že i po 100+ reprí­zách a uvě­do­mě­ní si, že má Mrazík spous­tu zásad­ních chyb má pro mě Mrazík pořád své spe­ci­fic­ké kouz­lo a vlast­ně se ho jeho sle­do­vá­ním vždy bavím. Čím dál tím více to ale spí­še fun­gu­je na bázi toho, že se vysmí­vám sám sobě v tom ohle­du jak málo mi teh­dy sta­či­lo k spo­ko­je­nos­ti a uvě­do­mě­ní si, že dět­ské oči jsou někdy oprav­du vylo­že­ně sle­pé.

Samotné herec­ké obsa­ze­ní roz­hod­ně špat­né není- Alexandr Chvylja je do role Mrazíka ide­ál­ní vol­ba, Eduardu Izotovovi role Ivánka jas­ně sed­la, teh­dy 14-letá Natalja Sedych byla ide­ál­ní vol­ba samot­né­ho reži­sé­ra a pře­mlou­vá­ní jejich rodi­čů roz­hod­ně stá­lo za to a pře­de­vším Georgij Milljar jako Baba Yaga je jed­no­du­še geni­ál­ní vol­ba. Tenhle nedo­ce­ně­ný rus­ký herec mimo­cho­dem při zni­če­ní potru­bí v domě, kde se film natá­čel zachrá­nil veš­ke­ré kopie a bez něj by veš­ke­rý poří­ze­ný mate­ri­ál napo­řád zmi­zel a z Mrazíka by se tak bez něj nesta­la ta legen­dár­ní vánoč­ní kla­si­ka. Milljar byl mož­ná člo­věk, kte­rý neměl k alko­ho­lu dale­ko a samot­ný reži­sér si ho tak musel hlí­dat, k úspě­chu toho­hle fil­mu ale z vel­ké čás­ti při­spěl prá­vě on. Problém je mož­ná v tom, že v pří­pa­dě posle­chu ori­gi­nál­ní ver­ze je vidět, že Rou nebyl zrov­na ide­ál­ní na vede­ní her­ců a v jis­tých chví­lích jsou vylo­že­ně topor­né. A i proto je mož­ná nadá­le lep­ší v pří­pa­dě Mrazíka upřed­nost­ňo­vat čes­ký dabing.

Veškeré zvu­ko­vé efek­ty (včet­ně zví­ře­cích zvu­ků) vytvo­řil imi­tá­tor Antonín Jedlička a i on obda­ro­val Mrazíka spe­ci­fic­kým tech­nic­kým záze­mím. Kameraman Dmitrij Surenskij sice nena­to­čil nej­hez­čí pohád­ku všech dob, záro­veň se mu ale někdy sku­teč­ně daři­lo nato­čit ale­spoň pár pěk­ných zábě­rů. Jen ty šven­ky mu bohu­žel moc nešli a je to sku­teč­ně vidět. Skladatel Nikolai Budashkin poté vytvo­řil soun­d­track, kte­rý se stal stej­ně iko­nic­kým jako samot­ný film a byl to prá­vě on, kdo vytvo­řil melo­dii k iko­nic­ké pís­ni ´´ Prašná ces­tič­ka´´ (rus­ký ori­gi­nál­ní název neznám). Když jsme u toho, prá­vě samot­ný CZ dabing Mrazíka byl výbor­ně zvo­le­ný a to nejen hlav­ní pár Josef Zíma a Eva Klepáčová (Sama Klepáčová se do role tak tro­chu styd­li­vé Nastěnky totál­ně vži­la), ale pře­de­vším legen­dár­ní František Filipovský jako Baba Yaga. A vzhle­dem k fak­tu, že Mrazík v ruš­ti­ně sku­teč­ně před­vá­dí chví­le­mi topor­né výko­ny, dabing se stal pri­o­ri­tou a to i pře­de­vším proto, že ty herec­ké výko­ny díky němu ve finá­le půso­bí lépe než v ori­gi­ná­le.

Mrazík je jedi­neč­ný. Těžce ucho­pi­tel­ná pohád­ka, kte­rá má spous­ty klad­ných i zápor­ných aspek­tů a dost mož­ná sku­teč­ně zále­ží jen na pohle­du na věc a pří­pad­né schop­nos­ti nasa­dit si na chví­li dět­ské brý­le. Mrazík mož­ná není mis­trov­ská fil­ma­ři­na a je z něko­li­ka pád­ných důvo­dů prá­vem k smí­chu, záro­veň má též ale něko­lik klad­ných aspek­tů, jako pohád­ka dosta­teč­ně fun­gu­je a vylo­že­ně neu­ra­zí i v pří­pa­dě, že jste ho vidě­li sto­krát. Mrazík u nás zli­do­věl a z vánoč­ních progra­mů v brz­ké době prav­dě­po­dob­ně jen tak nezmi­zí. Přesto je ale vlast­ně vždyc­ky fajn ho vidět a sku­teč­ně je na něm zají­ma­vé pozo­ro­vat, jak se názor odví­jí od kon­ti­nen­tál­ní­ho zařa­ze­ní. A Američané? Ty nedo­ká­žou oce­nit ani Pelíšky (i přes­to, že je to vlast­ně pocho­pi­tel­né). Žádný film není pro kaž­dé­ho, Stevenu Spielbergovi se Mrazík líbil a tahle pohád­ka, kte­rá je vlast­ně hod­ně spe­ci­fic­kým úka­zem své doby měla to štěs­tí, že se své­ho význam­né­ho posta­ve­ní na poli oblí­be­nos­ti pohá­dek jen tak nezba­vi­la a prav­dě­po­dob­ně ani jen tak nezba­ví. A pře­ce jen se dá říct, že je to čás­teč­ně zaslou­že­ně.

Celý film k vidě­ní v CZ dabin­gu zde: 

Verdikt: 3 z 5

---

Photo © Gorky Film Studios

---

---