Nevěřil jsem, že by se něco takového mohlo stát, říká o svém filmu režisér Dariusz Gajewski

Režisér Darius Gajewski mlu­vil o svém sním­ku Podivné nebe, jako o tako­vém posel­ství. Má potře­bu lidem otevřít oči, aby pocho­pi­li že ne kaž­dé vyslo­ve­né dob­ro, tím dob­rem oprav­du je. Je si ale záro­veň vědom, že reak­ce a při­jmu­tí této šoko­va­né sku­teč­nos­ti, nemu­sí být roz­hod­ně pozi­tiv­ní.

„Jedna moje kama­rád­ka, žijí­cí v Norsku, mi vyprá­vě­la šoku­jí­cí zážit­ky s Norskými úřa­dy a ale já jsem jí nevě­řil, že by se něco tako­vé­ho moh­lo stát. Když jsem se poz­dě­ji ve Stockholmu setkal s práv­ní­kem, kte­rý mi také vyprá­věl pří­běhy lidí, jenž ho skrz tuto pro­ble­ma­ti­ku požá­da­li o pomoc, tepr­ve jsem začal věřit, že se toto děje,“ popi­su­je, jak se s tím­to téma­tem sezná­mil.

„Co je nej­za­jí­ma­věj­ší, je že všich­ni z těch úřa­dů jed­na­jí v nej­lep­ších úmyslech, ale to že má někdo nej­lep­ší úmys­ly nás neza­chrá­ní,“ komen­to­val pří­stup Skandinávských úřa­dů.
„Všichni máme stej­né emo­ce, ale máme jiný zná­zor­ně­ní těch emo­cí, jak je dávat naje­vo a to je prá­vě ten pro­blém, “ říká reži­sér. „Bohužel, i když v sou­čas­nos­ti vychá­zí Polsko a Švédsko mezi sebou dob­ře, tak pro­blém je ten, že roz­dí­ly v kri­zo­vých situ­a­cích jsou vel­ké a pro­to dochá­zí k nepo­ro­zu­mě­ní,“ komen­tu­je mezi­ná­rod­ní situ­a­ci.

„Všichni žije­me ve stej­né spo­leč­nos­ti a když máme pro­blém, tak vymys­lí­me úřad, kte­rý nám ten pro­blém vyře­ší. A pokud se jed­ná o kom­pli­ko­va­ný pro­blém mezi rodi­či a dítě­tem, může ze stra­ny úřa­du nastat oprav­du vel­ký pro­blém. Jsou ti oka­mži­ky, kdy pokus o úřed­ní vyří­ze­ní, nemů­že být účin­ný“ při­bli­žo­val situ­a­ci, kte­rá se může stát komu­ko­liv z nás.
jsou ti oka­mži­ky, kdy pokus o úřed­ní vyří­ze­ní, nemů­že být účin­ný. „Lidé nema­jí vypra­co­va­nou odvo­la­cí pro­cedu­ru a je pro ně obtíž­né ji vytvo­řit a u jed­no­znač­ných pří­pa­dů pro­hrá­va­jí. Protože pro sou­dy jsou důvě­ry­hod­něj­ší sta­no­vis­ka úřa­dů než lidí z posti­že­ných rodin. Lidé úřa­dům tak důvě­řu­jí, že by je ani nena­padlo, že se děje něco špat­ně,“ řekl závě­rem k tomu­to téma­tu.

O vzni­ku fil­mu pro­zra­dil, že hereč­ka Eva..., kte­rá hra­je roli úřed­ni­ce, měla o své roli jiné před­sta­vy než reži­sér a z postar­ší úřed­ni­ce, kte­rá strikt­ně dodr­žu­je záko­ny, udě­la­la ješ­tě něko­ho více zlé­ho, než měl původ­ně reži­sér v plá­nu. „Často jsme se kvů­li tomu háda­li. Eva nemě­la tu svo­jí posta­vu ráda a stá­la si za tím, aby byla více zlá. Nakonec jsem její vizi při­jal, “ řekl o natá­če­ní. Také při­znal, že nikdy nechtěl točit s dět­mi, ale posta­va dítě­te v tom­to fil­mu byla klí­čo­vá a tak po pár Castingách, pozval na kame­ro­vé zkouš­ky deví­ti­le­tou dcer­ku svých sou­se­dů, kte­rá se uká­za­la nako­nec být tou pra­vou.

---