Nelze tento japonský příběh odvyprávět od začátku, nešli/y byste na to. A bylo by to na škodu.
Je to kameramanský film zasazený do přírody lesů, luk a strání, a svěží trávy, s prvním bílým sněhovým popraškem, a s tříštivými vlnami, které narážejí na skálu. Zde dá průchod Toru Watanabe svým citům naplno. Jeho křik se také tříští o skaliska, a on se čistí od bolesti, a jak slábne příboj , slábne i jeho bolest. Bude trvalá, ale bude slábnout. Vietnamský režisér TRAN ANH HUNG (1962) usiloval 4 roky v letech 2004-2008, aby mu japonský osobitý literát HARUKI MURAKAMI dal autorská práva na NORVEI NO MORI ( Norské dřevo) - Murakami chtěl dvě věci po něm: scénář a rozpočet. Hung žije ve Francii a myslí francouzsky, tudíž scénář z francouzštiny nechal přeložit do angličtiny a do japonštiny. Pak spoléhal na tým, se kterým pracoval v lokalitách japonských. NORSKÉ DŘEVO svého autora natolik proslavil, že musel od světa utíkat do samoty. Málokomu se podaří , aby jeho román byl přeložen do 36 jazyků, byly vydány desetimilionové náklady jeho titulu. Čím to asi bude? Jednak patří ke generaci, která uměla zachytit slavnou epochu let na rozhraní šedesátých až sedmdesátých. Zrodila Beatles a také jedna z jejich písní dala titul románu i filmu. I když se to ani nevysvětluje. Toru má číst VELKÝ GATSBY, ale ani jednou kamera nenajede na titul knížky. Poznáme to podle toho, že v ulicích Tokia , se mísí davy protestujících, za novou reformu a střety s japonskou policií. Náš hrdina Toru, ale tyto aktivity studentské míjí. Jeho vnitřní svět patří příteli a jeho kamarádce z dětství. Murakami uměl zachytit svět studenstkých lásek, uchopit sex a jeho otevřenost, a tu pak umocnil Hung a kameraman PIN BING LEE . Autor rozehrál příběh žen - studentek sotva osmáctiletých, a ve třech polohách , nám v hlubokém niterném ponoru zasadil slovo o sexu do otevřené krajiny, jednou v jasné svěží trávě, podruhé v bílé ploše sněhového poprašku, a potřetí v skalisku , o které se tříští příboj. Jak naznačují obrazové sekvence, tak i práce kameramana tomu podléhala. Kamera buď stoupá rytmicky s krokem Toru, který na výzvu dopisem běží za Naoko , do horské terapeutické léčebny. Nebo naopak kamera panoramuje celou plochou po svěží zelené trávě, kde si Toru, promítá intimní vztah s Naoko, která mu přiznává, že sotva ho viděla, mohla zvlhnout a přijmout ho. V této krajině je i schopna přiznat, že se svým dětským přítelem, vyrůstali do jeho sedmácti let. Po intimních prohrách, si Kiaki (zde si nejsem jista jeho křesním jménem) pustí na sebe v autě výfukové plyny , utěsní okna auta, a skončí svůj mladý život v sedmnácti letech, že se mu dvakrát nepodařil koint. Naomi, mohla mít v sobě zárodek schizofrenie, který mohl být latentní, a nemusel se projevit u ní tak brzy.
Jako v dvaceti letech, ale jenom z dialogů v otevřené krajině sněhu, lze dovodit, že její návraty a touha být stále mladá, jenom osmnáctiletá a i když ji bude dvacet, že se zase chce vrátit do svých osmnácti let, že chce zemřít mladá. Zaváže Toru, aby ji nikdy neopustil, aby na ni nikdy nezapomněl. Skoro se jí to podaří, aby další, již třetí mladý život skončil patalogicky. S filmem by se dalo pracovat jako s dobrou tématickou látkou na různé semináře . Toru, má jednak přítele, právníka ze studií, který přes svůj vztah s velmi noblesní dívkou , je s největší pravděpodobností proutníkem, který má na kontě již svedených 70 dívek. Toru mu nikdy neodmítne noční procházky čtvrtí Shindžuku, kde se dají dívky lehce získat na jednu noc. Právník Nagasawa jde ale dál, a vyžaduje, aby si dívky , ještě k ránu prohodili. I to Toru neodmíne. Ve třetí poloze nám Murakami filmařsky zpracovaný Hungem rozehrává intimní sex mezi učitelkou klavíru, která dvojici Naoko a Toru musí provázet jako doprovod při jejich intimních výpovědích, a Toru. Po smrti Naoko, která nezvládla svět vnitřích hlasů, zapomenutí na minulost a nedobrovolný odchod přítele z dětství, pak sama v konfrontaci se svým duševním světem a světským, volí smrt oběšením. Kamera nám dvakrát ukazuje špičku nohy ženy, jednou po milování, jsou plné života a jednou po smrti oběšením, jsou suché, stažené. I tyto detaily tam hrají malou plíživou roli. Bing Lee je nám podsouvá, ale my je necítíme uvnitř v sále kina, až nás film opustí, tak jdeme sami krajinou, míjíme okolní svět, a tiše si vybavujeme klidnou plochu krajiny , jarní, zimní, a podzimní s příbojem, a hukotem moře. Obrazové sekvence mluví za svoje autory, a nebylo třeba nižádných slov. Pokud je Murakami použil a Hung převzal, tak jsou neobyčejně otevřená slova o sexu. Neočekávali bychom je v japonské etnice, která je spíše intimní a uzavřená okolnímu světu. Zde nám ji Murakami - Hung dávají naplno vyznít. Kamera měla neobyčejně krásnou lokalitu , a nechala panoramovat a těšila se z ní. Pokud najela na detail, tak do této svěží přírody, nám zaznívají slova dívky, která po odmlce 4 měsíční , je schopna promluvit, co pro ni znamenal sex s Toru. Ale zároveň ho zaváže, se slibem, že musí na mi myslet. Tady by mohla být první začínající patologie. Toru to podstupuje, a podstupuje i noční výlety s právníkem, proutníkem, a i když mu jeho noblesní přítelkyně vytýká, že on se nemusí podbízet do takového života, tak ani neví, že by to měl odmítat. Třetí jeho kontakt se sexem, je, kdy vyhoví, aniž by ženu miloval.
Je to požadavek formou prosby, když učitelka hudby, odchází z terapeutického pracoviště z hor . Po 7 letech, a před jejím novým pracovním uplatněním, žádá Toru, aby se s ní pomiloval. Turu žasne, zdali to musí být, ale také neodmítne jejímu zvláštnímu požadavku. Oba dva , jakoby tímto sexem, vyzráli. Učitelka hudby v ženu, která přiznává, že po sedmi letech, se vrací do normálního života. A Toru nám v závěrečných titulcích přiznává, že jeho kontakt s mrtvými, se začal oddalovat. Rozevírat, aby se mohl se vrátit k jiné ženě. Studentce, Midori, protože Reiko mu otevřela oči, že za smrtí Naoko Toru nestojí. Midori, mu lidskými citovými slovy říkala, že již toho hodně zkusila, a prožila, a chce být nyní šťastna. Matka ji umřela v dětství, a o otci hovoří , že odjel za přítelem do Uruguaye. V pravdě, ale leží v komatu v nemocnici. I o něho přichází. Volá Toru, že ji zemřel otec, ale nechce ho mít na pohřbu. Schází se spolu, vyměnují si dialogy o sexu, a neuvažují, že by spolu začali chodit. Midori je schona mu říci, že byla s přítelem na chalupě a plánovali divoký sex. A místo užívání ji přišla menstruace a bylo po divokých orgiích. Se smíchem, jen tak při popíjení drinku. Toru ji vyděšeně naslouchá ve veřejném baru, a schovává se za jejíma slovama. Po pravdě nevím, kolik má MURAKAMI let. V Japonsku jsem byla třikrát. Vybírala samurajské filmy, o policajtu, co umí karate, o šógunech, a vždy jsem slyšela, a i zažívala cudnost ve vztazích mezi dvojice. Také Japonec vás nezavede do domácností a nemluví o intimních věcech. Proto MURAKAMI musel působit jako smršť, když vyšel román NORSKE DŘEVO. Nejenom tím samým faktem, že je Japonec, ale tou odvahou dialogů velmi otevřených s jakou pracuje a hovoří o sexu. Pravda je ta, že působí jinak četba takových textů a jiná je citlivost kamery, která snímá sex studentského zrání . Jednak je příběh posazený do let šedesátých až sedmdesátých. Kdy se mladí scházeli , hráli na fanty, četli západní literaturu, zpívali anglické a americké songy a písně o lásce. Oblíbenost románu VELKY GATSBY pak dává nahlédnout do světa, vytrvalého, trpělivého, cílevědomého, jak dojít k cíli, a získat renomé ve velké společnosti významných lidí. Ale svět, který je nám představován, je svět zmítajících se mladých lidí v citech, které zrají, nejenom věkem, ale střetem se smrtí, kdy dozrávají v muže. Napočítala jsem, že film NORSKE DŘEVO má 133 minut. Tedy 2 hodiny 13 minut. Dá se říci, že to skoro ani nebylo cítit. Dívák se nenudí. V závěru filmu nakonec i Toru ví, že když zavolá Midori, že je jí i schopen říci, že s ní chce začít žít nový vztah a všechno od začátku.
A nyní mohu říci i začátek filmu, kdy vidíme Kiakiho, jak si utesńuje okenice v autě, a pouští si výfukové plyny, a ulehá na zadní sedadlo auta... Když mě to říkali v Japonsku v osmdesátých letech, nevěřila jsem tomu ani. Přesto je to pravda. V Japonsku je nejvíce sebevražd na světě. Je to přetechnizovaná země, s heroismem, a také s faktem, že neúspěchy řeší rychle sebevraždami. V tu dobu, tehdy, jsem ještě neznala počítače, ani jejich negativní citový vztah, a dopad na mladou generaci. Rodiče dětí, si mě stěžovali, že se dospívající přestali s nimi radit, vypovídat svoje traumata, a hromadně se svolávají a páchají sebevraždy v autě, mnohdy po čtyrech. Nebo formou kamikadze , a nejvice sebevražd je na neopětovaný vztah, neúspěch v sexu atd. Tady hrdina dvakrát selže v sexu a pustí si výfukové plyny... Proto jsem zážitek z tohoto filmu odvyprávěla obrácenou pyramidou. Pokud s tímto postupem nesouhlasíte, je to na vás. Já vybírala japonské filmy, a mám na ně utříbený vkus, mám ráda jejich citlivý přístup a jemný vkus a empatii k druhému člověku. S kterým jednám, mám kus společné cesty ujít, a v intimních vztazích Japonci se doslova propletou nejenom těly ale i duší. A to chtěl vypsat slovně Haruki Murakami a filmařsky zobrazit Tran Anh Hung. Pražská premiéra se otvírá na 10.2. 2010 v kině Lucerna. Myslím, že to bude oblíbený studentský film. Pro naši generaci to bylo kdysi Mlčení od Ingmara Bergmana, a pro vaši genaraci to bude Norské dřevo. Přeji vám příjemný zážitek.
