O koních a lidech - 55 %

Kolbeinn žije sám a jeho váš­ní jsou koně. Tentokrát je to mla­dá a krás­ná klis­na Grána. Zpočátku cho­vá nedů­vě­ru ke své­mu páno­vi, ale ten ji zkro­tí, a tak se může vydat na spo­leč­nou vyjížď­ku. Kolbeinn ale není jedi­ný, kdo má rád koně. Také ostat­ní oby­va­te­lé údo­lí cho­va­jí tato zví­řa­ta a zají­má je, co se kolem nich děje. Projížďka na Gráně neu­jde jejich očím, lépe řeče­no jejich dale­ko­hle­dům, kte­rý­mi sle­du­jí dvo­ji­ci. Kolbeinn se zasta­ví u sou­sed­ky Solveig, a poté se vydá s Gránou zpát­ky domů. Ale i Solveig má koně, krás­né­ho a nád­her­né­ho čer­né­ho hřeb­ce, jehož tou­ha po klis­ně je tak veli­ká, že ute­če z ohra­dy. Tato udá­lost zasáh­ne nejen do živo­ta Kolbeinna, ale také ostat­ních oby­va­tel ost­ro­va.

Scénář k fil­mu napsal Benedikt Erlingsson, kte­rý ho i reží­ro­val. Současně je to také herec půso­bí­cí ve fil­mech, seri­á­lech a na diva­del­ních prk­nech. Film O koních a lidech je jeho celo­ve­čer­ním debu­tem a pojed­ná­vá o váš­ni pro život a pro­po­je­ní mezi koněm a jeho pánem. Snímek netvo­ří jed­nu dějo­vou lin­ku, ale tvo­ří ho něko­lik krat­ších pří­bě­hů, kte­ré pro­po­ju­je spo­leč­né téma – koně. Sledovat tato zví­řa­ta, jak se cho­va­jí a jed­na­jí, aniž by potře­bo­va­li mlu­vit, je oprav­du záži­tek. Naopak lidé mají pro­blémy se vzta­hy mezi sebou a půso­bí drs­ně a necit­li­vě. Využívají vše kolem sebe, včet­ně koní, k pře­ži­tí v drs­né kra­ji­ně. Příběhy kon­čí vět­ši­nou smut­ně až tra­gic­ky, bez ohle­du na to, zda se jed­ná o člo­vě­ka nebo o koně. Film nemá sou­vis­lou dějo­vou lin­ku je dán pří­liš vel­ký pro­stor pro domýš­le­ní sou­vis­los­tí a vzta­hů jed­not­li­vých hrdi­nů a pří­bě­hů.

Do hlav­ní role Kolbeinna byl obsa­zen island­ský herec Ingvar Eggert Sigurðsson (Andělé vše­ho­mí­ra, Chladné svět­lo) a jeho pří­tel­ky­ni Solveit ztvár­ni­la Charlotte Bøving, pro kte­rou to byla fil­mo­vá pre­mi­é­ra. Role dvou lidí, kte­ří k sobě cítí vzá­jem­nou náklon­nost, ale záro­veň jsou vel­mi nesmě­lí, ztvár­ni­li vel­mi dob­ře. Jistě k tomu při­spě­lo i to, že víc než kon­ver­za­ci se jejich posta­vy doro­zu­mí­va­ly pohle­dy a ges­ty. Další posta­vy jsou sice také důle­ži­té, ale více na mě zapů­so­bi­li koně. Ve fil­mu jich vystu­pu­je něko­lik, ale jen u klis­ny Grány zná­me její jmé­no, pro­to­že k ní má Kolbeinn cito­vý vztah. Úlohy koní v jed­not­li­vých pří­bě­zích se odli­šu­jí v sou­vis­los­ti s osu­dem jejich maji­te­le.

Všechny pří­běhy se ode­hrá­va­jí v nád­her­né island­ské pří­ro­dě, není opo­me­nu­to ani moře. Záběry kame­ra­ma­na Gergsteinna Björgúlfssona na širo­ké trav­na­té plo­chy, zasně­že­né vrchol­ky hor, bou­ří­cí moře jsou oprav­du nád­her­né. Tyto pohle­dy jsou ale krat­ší, tak­že si je divák může vychut­nat jen vel­mi krát­ce. Hudbu ke sním­ku slo­žil David Thor Jonsson. Jeho hud­ba není nijak vtí­ra­vá, dob­ře se poslou­chá a skvě­le pro­vá­zí celý film.
Snímek trvá 81 minut, tak­že se divák nenu­dí, jen je občas pře­kva­pen vývo­jem děje. Vzhledem k někte­rým dra­ma­tic­kým a také kru­tým scé­nám je film do 15 let nevhod­ný, ale nedo­po­ru­čo­va­la bych ho ani pro milov­ní­ky zví­řat a cit­li­věj­ší pova­hy. Naopak ten, kdo má rád pří­ro­du si vychut­ná island­skou kra­ji­nu. Trocha sever­ské­ho humo­ru nedá­vá fil­mu opti­mis­mus ani radost ze živo­ta. Naopak film půso­bí depre­siv­ně a člo­věk v něm nepat­ří ke klad­ným hrdi­nům.

Důležitá infor­ma­ce pro všech­ny milov­ní­ky koní: během natá­če­ní nebyl žád­ný kůň zra­něn, ani neze­mřel.