Orbital - Monsters Exist (2018)

Skupina Orbital je pro mě jed­no­du­še vel­kým pojmem, a když jsem u inter­ne­to­vých vrab­ců na vir­tu­ál­ní stře­še zasle­chl, že se chys­tá nové album, tak jsem se těšil poma­lu jako na Ježíška. Přeci jen od posled­ní­ho alba Wonky už uply­nu­lo dost let.

Deska s krás­ným názvem „Monsters Exist“ je důka­zem toho, že i přes (pokud počí­tám dob­ře, tak už dru­hý) roz­pad dua brat­ří Hartnollů se někte­ré věci daří zno­vu sle­pit dohro­ma­dy, a to tak, že fun­gu­jí stej­ně dob­ře jako před­tím. Na des­ce může­me najít růz­no­ro­dé věci od těch, kte­ré až mož­ná tro­chu před­ví­da­tel­ně vábí na taneč­ní par­ket („Hoo Hoo Ha Ha“), až po poma­lej­ší věci smě­řu­jí­cí k něja­ké­mu myš­len­ko­vé­mu pře­sa­hu („There Will Come a Time“). Orbital tak svo­ji deskou reflek­tu­jí aktu­ál­ní situ­a­ci, kam spa­dá glo­bál­ní kli­ma­tic­ká změ­na, ale tře­ba i v sou­čas­nos­ti hod­ně omí­la­ný Brexit (sklad­ba „P.H.U.K“, což zna­me­ná „ple­a­se help UK“). Pokud se poslu­chač doká­že vyrov­nat s jis­tou vnitř­ní nevy­rov­na­nos­tí alba, kdy zva­žu­je­te, zda si jej vzít na par­ty, nebo na klid­ný poslech u veče­ře, tak dosta­ne­te naser­ví­ro­va­nou luxus­ní nahráv­ku. Za mě jed­na z nej­lep­ších desek toho­to roku.