Pax, můj liščí přítel

Petr jel v autě se svým otcem a svým zví­ře­cím kama­rá­dem - lišá­kem Paxem. Toho našel ješ­tě jaké vel­mi malič­ké mlá­dě a vycho­vá­val ho až do nynějš­ka - něko­lik týd­nů. Nyní ho otec při­nu­til, aby ho z auta vysa­di­li do lesa. Začínala navíc vál­ka a otec byl nucen jít pra­co­vat - nata­ho­vat elek­tric­ké drá­ty. Petr se brá­nil, ale neby­lo mu to nic plat­né, prá­vě nao­pak. Navíc ješ­tě více zaho­řel hně­vem vůči své­mu otci. Maminku bohu­žel Petr neměl, pro­to­že zemře­la. Nyní h ho otec vezl k dědeč­ko­vi do jiné­ho měs­ta, aby tam cho­dil do ško­ly, pro­to­že nemohl zůstat sám, když otec musel odjet.

U dědeč­ka se Petr roz­ho­dl k zásad­ní­mu kro­ku - ute­če a půjde si pro Paxe. Tak to tak udě­lal. Zabalil si pár věcí a ode­šel. Na své ces­tě však měl úraz - zlo­mil si nohu. Dostal se však k zají­ma­vé ženě jmé­nem Vola. Ta byla vlast­ně svým způ­so­bem váleč­ný vete­rán. Neměla nohu a roz­hod­la se, že Petrovi pomů­že vylé­čit jeho zlo­me­ni­nu, za urči­tých pod­mí­nek. Petr se jí ze začát­ku bál, avšak nebyl k tomu žád­ný důvod. Vola zna­la mno­ho bylin a žila zvlášt­ním způ­so­bem, navíc o samo­tě. Petr se u ní učil i moud­ros­ti, kte­rou by jinak nikde nena­šel.

Pax zatím blou­dil lesem a nemohl pocho­pit, co se to sta­lo. Nechápal, kde je jeho chla­pec, proč není s ním a kde se to vlast­ně octl. Při svém blou­dě­ní se potkal s mla­dou liš­kou a jejím brat­říč­kem Skrčkem, kte­rý se chtěl hned kama­rá­dit, avšak liš­ka byla vel­mi nedů­vě­ři­vá, a to i pro­to, že Pax byl načich­lý lid­ským pachem, a ten liš­ka straš­ně nesná­še­la, pro­to­že lidé byli pří­čin­nou její­ho trá­pe­ní. Pax se setkal i s moud­rým lišá­kem Šedákem, kte­rý však během jejich přá­tel­ství při­šel o život prá­vě díky těm elek­tric­kým drá­tům, kte­ré nata­ho­val i Petrův otec. Koneckonců Pax potkal i Petrova otce, ale nešel za ním.

Na roz­díl od Petra, kte­ré­ho měl moc rád, jeho otce v obli­bě zrov­na neměl. Petr se u Voly mezi­tím trá­pil myš­len­ka­mi na Paxe. Chtěl ode­jít, ale Vola mu to moud­ře zaká­za­la. Dokud se noha zce­la nevy­lé­čí, nepři­chá­ze­lo v úva­hu, aby se vydal hle­dat Paxe. Navíc měla Vola i pod­mín­ku, že bude pra­vi­del­ně psát dědo­vi. Samozřejmě to měla pohlí­da­né, aby vyho­vě­la Petrovi, kte­rý nechtěl, aby ho děda našel. Pokaždé dala dopis řidi­či auto­bu­su, kte­rý psa­ní posí­lal vždy z jiné­ho kou­ta země. Petr se u Voly zatím mís­ty zklid­nil, pro­to­že cítil, že Pax netr­pí hla­dem ani žíz­ní a hlav­ně - žije a čeká na něj.

Pax zatím musel čelit vel­kým potí­žím. Kolem něj vybucho­va­ly drá­ty elek­tric­ké­ho napě­tí a jeho liš­čí pří­tel Skrček na to dopla­til prá­vě ztra­ce­nou zad­ní nohou. Jednoho dne Vola Petrovi pomů­že vydat se za Paxem, ovšem i Petr si bude dik­to­vat tři pod­mín­ky, tak jako Vola na začát­ku. Petr se během závě­reč­né ces­ty opa­tr­ně potlou­ká oko­lo, ale stej­ně ho uvi­dí jeden mla­dý voják, ten ho však pus­tí dál, pro­to­že tomu rozu­mí - sám doma musel zane­chat psa. Petr Paxe po vel­kém vypě­tí najde a oba dva si pad­nou do obje­tí a set­ka­jí se tvá­ří v tvář...

Vynikající pří­běh, dob­ře čti­vý, pro milov­ní­ky zví­řat doko­na­lý a také dojem­ný. Ukazuje se zde pro­po­je­ná lás­ka zví­ře­cí s tou lid­skou. Určitě dopo­ru­ču­ju jak dět­ským, tak i dospě­lej­ším čte­ná­řům.

Knihu může­te zakou­pit za 215 Kč zde.

• Autor: Sara Pennypackerová
• Ilustrace: Jon Klassen
• Žánr: pří­běhy o zví­řa­tech
• Nakladatelství: CPRESS
• Datum vydá­ní: 21. 08. 2017

---