Pema Chödrön nás naučí žít s lehkostí v nejistotě a změně

„Žít s leh­kos­tí může­te teh­dy, když se uvol­ní­te ze svých život­ních trau­mat a pocí­tí­te více lás­ky k sobě i dru­hým“. Takže zhru­ba o tom­to by měla nová kni­ha budd­his­tiské mniš­ky Pemy Chödrön měla být. V mno­hém by se s ní dalo sou­hla­sit, v něčem bych však pole­mi­zo­va­la. A tak, když jsem dočet­la těch 188 stran věno­va­ných téma­tu, kterak se smí­řit s tím, že život je jed­na vel­ká nejis­to­ta, jed­na vel­ká pro­měn­ná, odnes­la jsem si něko­lik poznat­ků.

Nic s tím nena­dě­lá­me, smí­řit se s tím musí­me

A je na kaž­dém z nás, jak to udě­lá a jest­li se mu to vůbec poda­ří. Jiná ces­ta ale není a to, i když bale­no do las­ka­vých slov, se stá­le, neú­stup­ně a plí­ži­vě linu­lo celou kni­hou jako čer­ve­ná nit. Žádné růžo­vé obláč­ky, pros­tě to tak je. Jistota a bez­pe­čí jsou dočas­né. Vždy. Té nejis­to­ty a neu­stá­lé změ­ny a pře­lí­vá­ní živo­ta sem a tam, bychom si nevá­ži­li štěs­tí. Bez slz nechut­ná­me smích. Ona změ­na nese nejen nepěk­né udá­los­ti a nejis­to­ty, kte­ré bychom si radě­ji odpus­ti­li, ale také ty pozi­tiv­ní, kte­ré nám prá­vě při­ná­ší po prou­du nové věci, novou ener­gii, svě­ží vodu. Ne, nelze to ze živo­ta vyma­zat, tak či onak je nut­no s tím nějak smí­řit. A k tomu je celý ten­to text určen.

Pema Chödrön vza­la své tři závaz­ky, tako­vé sli­by vůči sobě samým, část své­ho uče­ní a kur­zu, kte­rý prak­ti­ku­je ve svém kláš­te­ře a roz­vi­nu­la to způ­so­bem, kte­rý pod­le jejích slov, je blíz­ký západ­ním lidem. Osobně si mys­lím, že bliž­ší text bude těm, kdo už s budd­his­mem něja­kou zku­še­nost mají, ale i ti ostat­ní si v tom hla­di­vém a svým způ­so­bem nety­pic­ky exo­tic­kém poví­dá­ní vez­mou mno­ho prak­tic­kých rad. Ona je to v pod­sta­tě tako­vá psy­cho­lo­gie o tom, jak zvlá­dat stres. Jak si lépe uvě­do­mit sebe samé­ho, své smě­řo­vá­ní a smí­řit se sám se sebou. S nedo­stat­ky, ale také najít to zla­to, kte­ré v sobě kaž­dý má.

Lidé jsou v pod­sta­tě dob­ří

Toto mi tak moc dob­ře nešlo. S tím nejsem schop­ná na sto pro­cent sou­hla­sit. Lidé asi jsou v pod­sta­tě dob­ří, ale… No tady bych se moh­la pus­tit do nepří­jem­né pole­mi­ky, ale za to mohou asi prá­vě pře­čte­né kni­hy o lid­ské civi­li­za­ci a fakt, že mož­ná „dob­rost lidí“ má co dělat s lid­ským IQ. Minimálně tím emoč­ním. Nepaušalizovala bych i vzhle­dem k tomu, že v lid­ské spo­leč­nos­ti je jis­té pro­cen­to psy­chi­at­ric­kých poruch, u kte­rých před­po­klá­dat auto­ma­tic­kou „dob­rost lid­ství“ může být nebez­peč­né. Ale pokud se pohy­bu­je­me v nor­mál­ních lid­skýc kru­zích, ano, autor­ka má prav­du. Bolest, zlost, vztek – je důsle­dek vlast­ní boles­ti a pro­ží­va­né­ho trau­ma­tu. Ale věřím, že to autor­ka mys­le­la dob­ře a že měla na mys­li pře­de­vším lidé vyš­ší inte­li­gen­ce. Tady si to už kaž­dý musí pro­brat sám, ale to smí­ře­ní se sebou, s tokem času – to je nesmír­ně těž­ké.

Pema tu při­vá­dí čte­ná­ře na zají­ma­vé myš­len­ky, nechá­vá je samot­né roz­jí­mat nad téma­ty, navr­hu­je cvi­če­ní a jem­ně postr­ká­vá las­ka­vě lid­ským tex­tem k řeše­ní. K myš­le­ní, kte­ré vás při­ve­de k vlast­ní­mu řeše­ní.

Popravě nevím, je-li TOTO uni­ver­zál­ní návod. Ale je to roz­hod­ně dob­rý námět k zamyš­le­ní, jest­li by TOTO nemohl být uni­ver­zál­ní návod.

Jedna z dob­rých knih, kte­ré si může­te pře­číst prá­vě v oněch chví­lích nejis­tot a změn s vírou, že prá­vě v ní najde­te účin­né řeše­ní a popo­str­če­ní k řeše­ní své situ­a­ce.

Ukázka:

„V této sou­vis­los­ti si vzpo­mí­nám na jed­nu pří­ho­du, k níž došlo, když bylo mému ztřeš­tě­né­mu syno­vi asi dva­náct. Stáli jsme na malič­kém můst­ku na pří­di veli­ké lodi – tak tro­chu jako Leonardo di Caprio a Kate Winsletová ve fil­mu Titanik – a já jsem mu zača­la vyklá­dat o svém stra­chu z výšek. Říkala jsem mu, že nevím, zda tam vydr­žím, pro­to­že mám nej­růz­něj­ší nepří­jem­né fyzic­ké poci­ty a nohy mě pře­stá­va­jí nést.  Nikdy neza­po­me­nu výraz jeho tvá­ře, když zare­a­go­val slo­vy: „Mam, ale já se cítím úpl­ně stej­ně!“ Rozdíl byl v tom, že on při tom byl napros­to bla­že­ný.“

O autor­ce:

Pema Chörön je budd­his­tic­ká mniš­ka a žáky­ně Chögyama Trungpy rin­po­če­ho, jed­no­ho z nej­vliv­něj­ších budd­his­tic­kých uči­te­lů 20. sto­le­tí. V sou­čas­né době půso­bí jako před­sta­ve­ná a uči­tel­ka v kláš­te­ře Gampo Abbey na ost­ro­vě Cape Breton v kanad­ské pro­vin­cii Nova Scotia, prv­ním tibet­ském kláš­te­ře urče­ném pro oby­va­te­le Západu. Z mno­ha inspi­ru­jí­cích knih, kte­ré napsa­la, vyšly v nakla­da­tel­ství Synergie napří­klad titu­ly Jak medi­to­vat a Místa, kte­rá vás děsí.

Vydalo nakla­da­tel­ství Synergie Publishing SE, www.synergiepublishing.com

---