Pink Floyd: The Wall - Nejslavnější film Alana Parkera.

Je zamče­ný v poko­ji jaké­ho­si losan­gel­ské­ho hote­lu a hla­vou mu táh­nou klí­čo­vé oka­mži­ky jeho živo­ta. Rocková hvězda Pink (Bob Geldof), na jehož kon­cert se už mož­ná kde­si ven­ku schá­ze­jí tisí­ce fanouš­ků. Sedí tu a utá­pí se v děsi­vých před­sta­vách a vizích. Scény repre­sí a lid­ské agre­si­vi­ty se stří­da­jí s frustru­jí­cí­mi vzpo­mín­ka­mi na dět­ství bez otce, zato s pře­hna­ně ochra­ni­tel­skou mat­kou (Christine Hargreaves), na ško­lu, pokou­še­jí­cí se všech­ny sem...lít do jed­né bez­tva­ré, nemys­lí­cí masy, na ženu (Eleanor David), kte­rá jej zra­di­la. Sedí tu, obehnán pomy­sl­nou ochran­nou zdí, kte­rou si kolem sebe kdy­si vybu­do­val, a neví jak dál.

Pink Floyd: The Wall je dost mož­ná jeden z nej­zvlášt­něj­ších fil­mů všech dob a přes­to prá­vě o něm jeho titul zvlášt­ní­ho fil­mu zna­me­ná vel­mi láka­vou lichot­ku. S pou­ži­tím hud­by Pink Floyd a inspi­ro­va­ním sku­teč­né­ho živo­ta frontma­na této sku­pi­ny Rogera Waterse vzni­kl film, kte­rý vzni­kl spo­leč­ně s novým albem Pink Floydů- The Wall.

Režie se ujmul vel­ký fan­da Pink Floydů Alan Parker a prá­vě on je strůj­cem téhle šíle­né podí­va­né, kte­rá vlast­ně vznik­la bez žád­né­ho sepsa­né­ho scé­ná­ře a jenom stá­la na tex­tech a vnitř­ních poci­tech Rogera Waterse. A přes­to vzni­kl jeden z dost mož­ná nej­o­so­bi­těj­ších fil­mů všech dob.

Pink Floyd má prv­ky muzi­ká­lu, fan­ta­sy a záro­veň obsa­hu­je výraz­né a důle­ži­té ani­mo­va­né sek­ven­ce. Je to celé vel­mi ambi­ci­oz­ní spo­je­ní Watersových vnitř­ních kon­flik­tů s vel­mi sil­ným poje­tím, kte­ré vel­mi snad­no jde do mor­ků kos­tí.

Hlavní hrdi­na Pink je na zalo­žen na trau­ma­tech ze živo­ta Rogera Waterse- Stejně jako Roger při­šel Pink o otce za 2. svě­to­vé vál­ky což byla zásad­ní udá­lost jeho živo­ta, kte­rá ho ovliv­ni­la a Waters vel­mi čas­to na chy­bě­jí­cí­ho otce vzpo­mí­nal i ve svých tex­tech. Zároveň film pojed­ná­vá o Watersově/Pinkově až pří­liš sta­rost­li­vé mat­ce, kom­pli­ko­va­né­ho man­žel­ství a násled­né­ho pohle­du na svět. Celé tohle inspi­ro­vá­ní Watersovým život­ním pří­bě­hem je poté dopro­vá­ze­no sku­teč­ně nepří­jem­ný­mi výje­vy a pře­de­vším je The Wall fil­mem, kte­rý vyni­ká pře­de­vším hud­bě Pink Floydů. Hudba Pink Floydů, jejich album The Wall a film Pink Floyd- The Wall spo­leč­ně fun­gu­jí v sil­né sym­bi­óze a ve finá­le dohro­ma­dy tvo­ří oprav­du výraz­ný fil­mo­vý záži­tek.

Waters si měl původ­ně zahrát i hlav­ní roli Pinka, Alan Parker mu ale upřím­ně řekl, že je jako herec neschop­ný a zvo­lil tak prá­vě Boba Geldofa, kte­rý do role roz­pol­ce­né­ho a zni­če­né­ho uměl­ce sed­ne bra­vur­ně. Zároveň na mně ale Geldof už pohle­du půso­bí nesym­pa­tic­ky a měl jsem kvů­li tomu tak tro­chu pro­blém k The Wall pev­ně při­růst. Tohle ale není film, kte­rý by sázel na herec­ké výko­ny či posta­vy samot­né o sobě (ten film vlast­ně pořád­ně nemá ani jed­no z toho). Jde totiž pře­de­vším o sku­teč­nou ukáz­ku sil­né­ho vizu­ál­ní­ho zpra­co­vá­ní a pře­de­vším vel­mi kom­pli­ko­va­né mys­li prá­vě Rogera Waterse.

Je Pink Floyd: The Wall vlast­ně sku­teč­ně film nebo jenom 90-minutový video­klip? Za mně jde o něco mezi tím a roz­hod­ně to nezna­me­ná něco nega­tiv­ní­ho. Je to vel­mi zvlášt­ní sní­mek ke kte­ré­mu se dost mož­ná auto­ma­tic­ká ces­ta hle­dá pří­liš těž­ko. A přes­to divák po zhléd­nu­tí pozná, že viděl něco mimo­řád­né­ho. Pink Floyd: The Wall roz­hod­ně není jen dal­ší kost­kou ve zdi ale spe­ci­fic­ký fil­mař­ský uni­kát, kte­rý je dnes prá­vem ozna­čo­ván za kul­tov­ní kla­si­ku.......

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

---

Photo © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)

---