Pohádky pro Emu právě v českých kinech

Začátkem lis­to­pa­du, tedy 3.11 vstou­pi­la do kin rodin­ná kome­die Pohádky pro Emu reži­sé­ra Rudolfa Havlíka, kte­rý na sebe upo­zor­nil popr­vé před dvě­ma lety svým prv­ním režij­ním debu­tem Zítra napo­řád, ke kte­ré­mu napsal sám i scé­nář a neji­nak tomu bylo i nyní.

Romantický pří­běh zasa­ze­ný do před­vá­noč­ní Prahy sází na humor, lás­ku a nadě­ji, kte­ré v živo­tě tolik potře­bu­je­me. „Děti jsou mož­ná to jedi­né, co v dneš­ním šíle­ném svě­tě dává smy­sl a jsou to prá­vě děti, kte­ré člo­vě­ka doká­ží změ­nit a donu­tí ho k neče­ka­ným roz­hod­nu­tím,“ říká autor a reži­sér Rudolf Havlík o svém dru­hém fil­mu.

Děj fil­mu se točí oko­lo deví­ti­le­té hol­čič­ky Emy, kte­rou její těž­ce zra­ně­ná mat­ka svě­ři­la přes soci­ál­ní pra­cov­ni­ci prá­vě Petrovi Millerovi, se kte­rým se oněch devět let nevi­dě­la. Petr pra­cu­je v Londýně, jako imi­grač­ní úřed­ník, kte­rý má za úkol odkrý­vat fin­go­va­né svat­by. Otcovství i to, že by se měl sta­rat o détě zpr­vu omí­tá, ale postu­pem času semín­ko pochyb­nos­ti, zda nemů­že být pře­ci jen jeho dce­ra a také ráz­ný, neo­sob­ní pří­stup na soci­ál­ním úřa­dě, jeho postoj k situ­a­ci mění. Malou Emičku odvá­dí do hote­lu, kde je momen­tál­ně uby­to­va­ný a za pocho­du zjiš­ťu­je, co péče o ní vlast­ně zna­me­ná. Když se poz­dě­ji situ­a­ce kom­pli­ku­je tím, že její mamin­ka zemře, tak nastá­vá vel­ká prav­dě­po­dob­nost, že se hol­čič­ka oct­ne v Dětském domo­vě. Řešení je jedi­né, nová funkč­ní rodi­na. A tak se blí­že sezna­mu­je s hote­lo­vou recepč­ní Marií Urbanovou, kte­rá žije v kom­pli­ko­va­ném vzta­hu ...

Ve fil­mu hra­je : Aňa Geislerová, Ondřej Vetchá, Ema Švábenská, Vilma Cibulková, Petr Dvořák, Marek Taclík, Jana Bernášková, Anna Polívková, Oldřich Vlach, Věra Křesadlová, Petr Čtvrtníček, Andrea Hoffmannová.

Film vychá­zí z reál­né­ho pří­bě­hu, kte­rý se stal, stá­vá a urči­tě ješ­tě sta­ne. Podle poře­ka­dla : Člověk míní, život mění, se i vyví­jí fil­mo­vý děj, kdy stro­hý, svo­bod­ný úřed­ník, malý dítě a lás­kou zkla­ma­ná žena k sobě nachá­zí ces­tu a pev­né pou­to, se kte­rým pře­ko­na­jí všech­ny pře­káž­ky.

Film sto­jí za vidě­ní, není to sic vel­ký biják, a pár scé­nek, bylo dost čitel­ných hned od prv­ní­ho oka­mži­ku, ale líbil se mi herec­ký výkon Aňi Geislerové, kte­rá ty stě­žej­ní scé­ny zahrá­la napros­to doko­na­le a reál­ně. Za zmín­ku sto­jí taky humor, kte­rý mi roz­vib­ro­val kino sedač­ku, ale i samot­ný pří­běh a jeho způ­sob odvy­prá­vě­ní. Českému fil­mu fan­dím a rodin­ným kome­di­ím, kte­ré vytáh­nou lidi spo­leč­ně do kina, ješ­tě víc, tak­že na co čekat, film prá­vě běží v čes­kých a slo­ven­ských kinech.

Hodnocení : 65%

---