Poslední závod – Recenze – 70 %

České spor­tov­ní dra­ma Poslední závod při­šlo do kin 24. břez­na 2022, tedy přes­ně v den 109. výro­čí tra­gic­ky ukon­če­né­ho běž­kař­ské­ho závo­du na 50 kilo­me­t­rů, jenž se konal v Krkonoších roku 1913. Náhlá změ­na poča­sí teh­dy na zasně­že­ných hře­be­nech zasko­či­la pořa­da­te­le i závod­ní­ky, a to včet­ně legen­dár­ní­ho čes­ké­ho lyža­ře Bohumila Hanče a jeho kama­rá­da Václava Vrbaty, jimž od té doby sto­jí v kop­cích nad Špindlerovým Mlýnem spo­leč­ný pomník. Jejich pří­bě­hem se zao­bí­ral již čes­ko­slo­ven­ský sní­mek Synové hor z roku 1956 a nyní jej zno­vu pře­vy­prá­věl doku­men­ta­ris­ta, sce­náris­ta a reži­sér Tomáš Hodan, mimo jiné čas­tý spo­lu­pra­cov­ník Marka Najbrta (Kancelář Blaník) a reži­sér doku­men­tu Filmový dob­ro­druh Karel Zeman.

Foto: BONTONFILM a.s.

 

Oproti Synům hor se však tvůr­ci Posledního závo­du roz­hod­li osu­dy obou lyža­řů stej­nou měrou dopl­nit ješ­tě o jed­nu reál­nou his­to­ric­kou posta­vu, a sice o vše­stran­né­ho čes­ké­ho spor­tov­ce němec­ké­ho půvo­du Emericha Ratha. Ten byl totiž ono­ho závo­du v roce 1913 též účas­ten, neb jako jedi­ný závo­dil s Čechy i v dobách, kdy Němci čes­ké závo­dy z naci­o­na­lis­tic­kých důvo­dů boj­ko­to­va­li. Byl nada­ným olym­pi­o­ni­kem a vyzna­va­čem pocti­vé dři­ny, přes­to se však kvů­li své národ­ní pří­sluš­nos­ti, byť naro­zen v Praze, stal pro­ble­ma­tic­kou oso­bou pro všech­ny nad­chá­ze­jí­cí poli­tic­ké reži­my.

Bohulibý záměr při­vést zno­vu na svět­lo posta­vu ději­na­mi zkou­še­né­ho a takřka zapo­me­nu­té­ho spor­tov­ní­ho nad­šen­ce, a to pro­střed­nic­tvím nao­pak dlou­ho­do­bě zná­mé his­to­ric­ké udá­los­ti, nicmé­ně nara­zil na to, že Emerich Rath figu­ru­je v pří­bě­hu Hanče a Vrbaty pou­ze jako jed­na z ved­lej­ších figur. Kvůli tomu se jej tvůr­ci roz­hod­li pře­su­nout více do popře­dí zařa­ze­ním dru­hé vypra­věč­ské rovi­ny, v níž již sta­rý Rath nastu­pu­je v roce 1959 na mís­to topi­če v hor­ské bou­dě, jenž v té době slou­ži­la jako odbo­rář­ská rekre­ač­ní zota­vov­na. Snímek pro­to v celém svém prů­bě­hu nepra­vi­del­ně pře­pí­ná mezi dvě­ma časo­vý­mi lini­e­mi – v té prv­ní si mla­dé­ho Emericha Ratha zahrál Marek Adamczyk, zatím­co ve dru­hé ztvár­nil tutéž posta­vu Oldřich Kaiser.

Foto: BONTONFILM a.s.

 

Poslední závod je tudíž od začát­ku do kon­ce roz­kro­čen mezi dvě­ma sub­jek­ty, jimž se sna­ží stří­da­vě věno­vat pozor­nost, sice spra­ved­li­vě, leč bohu­žel tak tro­chu na úkor obou. Jeho náplň by snad­no vysta­či­la na dva samo­stat­né fil­my, z čehož vyplý­vá, že sna­ha slou­čit pří­běhy jed­not­li­vých hrdi­nů do jed­no­ho cel­ku se neo­be­šla bez kom­pro­mi­sů. U Bohumila Hanče (Kryštof Hádek) si tře­ba scé­nář dává zále­žet na vykres­le­ní jeho moti­va­ce se závo­dě­ním skon­čit a radě­ji zao­pat­řo­vat rodi­nu, zatím­co jeho náh­lé­mu roz­hod­nu­tí poru­šit slib a na posled­ní chví­li se závo­du pře­ci jen zúčast­nit (patr­ně z naci­o­na­lis­tic­kých důvo­dů, k nimž se však do té doby sta­věl dost ambi­va­lent­ně) stej­ná péče věno­vá­na není.

Namísto přá­tel­ství Hanče s Vrbatou (Vladimír Pokorný) se pak sní­mek sou­stře­dí na posta­vu obě­ta­vé­ho Ratha, aby tak skrz něj mohl pro­vá­zat obě časo­vé linie, kte­ré jinak pří­liš orga­nic­ky pro­po­je­né nejsou (Oldřich Kaiser je kupří­kla­du paso­ván do role vypra­vě­če, ale až ve dru­hé polo­vi­ně fil­mu). Václav Vrbata je tudíž v pří­bě­hu odsu­nut na okraj, a kro­mě něj film mís­ty upo­za­ďu­je i pasiv­ně napsa­nou posta­vu Hančovy man­žel­ky (Judit Bárdos). V seg­men­tech z kon­ce pade­sá­tých let zas fil­mu nezbý­vá než se pou­ze v názna­cích otí­rat o to, co Emerich Rath pro­žil ve své spor­tov­ní kari­é­ře a během kon­flik­tů s komu­nis­ty, přes­to­že jeho osu­dy by evi­dent­ně stá­ly za podrob­něj­ší pro­zkou­má­ní. Absence hlub­ší prá­ce s téma­tem je znát i v poje­tí poli­tic­ké atmo­sfé­ry obou dějo­vých rovin, vykres­lu­jí­cích napě­tí mezi Čechy a Němci nej­pr­ve za Rakouska-Uherska a poz­dě­ji i v pro­stře­dí hor­ské cha­ty, v níž se Rath sta­ne pro svůj němec­ký původ trnem v oku pro její pode­zí­ra­vé maji­te­le.

Foto: BONTONFILM a.s.

 

Konceptuální nedo­stat­ky ve vyprá­vě­ní naštěs­tí vyna­hra­zu­je špič­ko­vá rea­li­za­ce, opí­ra­jí­cí se pře­de­vším o do detai­lu dota­že­nou dobo­vou výpra­vu a o natá­če­ní v auten­tic­kých loka­cích za auten­tic­ké­ho mra­zu. I z toho důvo­du je zda­le­ka nej­lep­ší čás­tí fil­mu jeho str­hu­jí­cí vyvr­cho­le­ní, v němž se jede onen titul­ní osud­ný závod, během nějž rela­tiv­ně spo­ře odě­ní účast­ní­ci mrz­nou ve sně­ho­vé váni­ci. Podstatnou slož­kou je též s plným nasa­ze­ním pro­ži­tý sportovně-herecký výkon Kryštofa Hádka. Působivé jsou i inten­ziv­ní hud­ba a zvuk a také kame­ra, kte­rá opoj­ně sní­má krko­noš­ské hře­be­ny a zdů­raz­ňu­je nebez­peč­nost, s níž se krás­ně vypa­da­jí­cí zasně­že­né pla­ni­ny mohou náh­le změ­nit ve smr­tí­cí bílé peklo.

Precizní řeme­sl­ná strán­ka, věro­hod­né herec­ké výko­ny a závě­reč­ná závod­ní pasáž, kte­rá dosa­hu­je svě­to­vých para­me­t­rů a z fil­mu výraz­ně vyční­vá, tak do znač­né míry napra­vu­je roz­po­ru­pl­ný dojem z toho, že se jeho tvůr­ci roz­hod­li kon­tra­pro­duk­tiv­ně vyprá­vět o pří­liš mno­ho věcech naráz.

 

---

Foto: BONTONFILM a.s.

---

---