Pravda o hovínku

Nic tak nepři­ta­hu­je pozor­nost malých i vel­kých dětí, jako je téma týka­jí­cích se prá­vě „hoví­nek“. A s pomo­cí toho­to fas­ci­nu­jí­cí­ho, ale i vel­mi zábav­né­ho prů­vod­ce s ori­gi­nál­ním názvem „Pravda o hovín­ku“, se děti dozví spous­tu zají­ma­vých infor­ma­cí pře­de­vším ze svě­ta zví­řat. A věř­te, že nezů­sta­ne jen u „smradla­vých“ hro­má­dek! Pod drob­no­hle­dem se ocit­nou i jejich neza­mě­ni­tel­né sto­py, ale i peří, srst, typic­ká obyd­lí a mno­ho dal­ší­ho.

S kni­hou „Pravda o hovín­ku“ se děti doslo­va pro­mě­ní ve zruč­né sto­pa­ře zví­ře­cí říše, sta­nou se z nich malí „pří­rod­ní detek­ti­vo­vé“, kte­rým při toul­kách pří­ro­dou nic neu­nik­ne, ani sebe­men­ší malič­kost. V nepo­sled­ní řadě si uži­jí i spous­tu zába­vy a neza­po­me­nu­tel­ných dob­ro­druž­stvích.

„V prav­dě o hovín­ku“ je ukry­to spous­tu uži­teč­ných infor­ma­cí a tajem­ství nejen o zví­řa­tech, ale i o tom, jak hle­dat a pozná­vat sto­py a dal­ší důle­ži­tá vodít­ka nut­ná pro dal­ší pomy­sl­nou detek­tiv­ní čin­nost. 

Děti se dří­ve nebo poz­dě­ji sta­nou šam­pi­o­ny své­ho obo­ru. Naučí se v pří­ro­dě tiše pohy­bo­vat a našla­po­vat tak, aby nezni­či­ly pří­pad­né nale­ze­né sto­py a moh­ly tak i něja­ké to zví­řát­ko sku­teč­ně vysto­po­vat... samo­zřej­mě někte­ré z těch méně nebez­peč­ných, aby nedo­šlo k něja­ké újmě na zdra­ví.

V úvo­du kni­hy jsou děti zábav­nou for­mou sezná­me­ni s tím, jaká pra­vi­dla by měly při sto­po­vá­ní dodr­žo­vat, a co všech­no by se jim moh­lo hodit na dob­ro­druž­né výpra­vě, a co nao­pak pro jis­to­tu pone­chat doma např. řvou­cí­ho sou­ro­zen­ce, žeb­řík apod. 

Kapitola „Hovínka jsou pri­ma“ při­blí­ží dle názor­ných obráz­ků jed­not­li­vá hovín­ka, a záro­veň pro­zra­dí, jaké kte­ré­mu živé­mu tvo­ru to či ono pod­le tva­ru a veli­kos­ti asi tak pat­ří.

„Čím vět­ší zví­ře, tím více tru­su.“

A víte, proč ptá­ci nečů­ra­jí? A jak to vlast­ně mají? A ti zvě­da­věj­ší mož­ná koneč­ně při­jdou i na řeše­ní otáz­ky: „Kadí v lese med­vě­di?“

A prá­vě na med­vě­dím hovín­ku se dětem ote­vřou obzo­ry, neboť prá­vě na něm pocho­pí, co všech­no lze z tak oby­čej­né věci, jako je smradla­vé a neváb­né hovín­ko vyčíst, a to např.: co med­věd jedl, kde si sehnal potra­vu, kde žije, jest­li je zdra­vý ane­bo nao­pak. Případně se můžou v oko­lí poroz­hléd­nout a tře­ba i nalézt jiné sto­py a vodít­ka v podo­bě med­vě­dích otis­ků, stop po drá­pech v kůře stro­mů, poni­če­ná nebo úpl­ně zni­če­ná mra­ve­niš­tě, aj.

Stopování je zába­va. Na to děti při­jdou v oka­mži­ku, kdy sami najdou něja­kou tu sto­pu zví­ře­te ve sně­hu, na praš­né ces­tě nebo v mokrém blá­tě. Bude to pro ně vzru­šu­jí­cí záži­tek. Ale tím to všech­no nekon­čí, můžou jed­not­li­vé sto­py dále stu­do­vat, zapi­so­vat do dení­ku, hádat, jaké­mu zví­ře­ti asi pat­ří a dozvě­dět se o nich i dale­ko více, pro­to­že zví­řa­ta exis­tu­jí ve všech tva­rech a veli­kos­tech, a tím pádem mají i nej­růz­něj­ší typy noh. 

S kni­hou spat­ří­te jed­not­li­vé nohy, kte­ré mají pol­štář­ky, ty kte­ré našla­pu­jí po špič­kách, zví­řa­ta s plo­chý­ma noha­ma, sudo­ko­pyt­ní­ky, licho­ko­pyt­ní­ky, ptá­ci, vod­ní ptá­ky a mno­ho jiné­ho.

A aby to měli malí sto­pa­ři o něco jed­no­duš­ší, jsou v kni­ze uve­de­ny a názor­ně zakres­le­ny sto­py všech zví­řat, s kte­rý­mi by se na toul­kách v lese moh­ly setkat, nara­zit na ně tj. malí i vel­cí sav­ci, sav­ci s kopy­ty, ptá­ci, až už ská­ka­ví ane­bo cho­dí­cí a jiné dal­ší sto­py.

V dal­ších z kapi­tol jsou sto­pa­ři dob­ře pro­ško­le­ni s tím „Kdo kde žije.“ Stejně jako lidé, tak i zví­řa­ta žijí na nej­růz­něj­ších mís­tech, ať už to jsou řeky, stro­my nebo nory. A prá­vě zde se zamě­ří­me na někte­ré z tako­vých obyd­lích. Bohužel ne všich­ni živo­či­cho­vé mají svůj vlast­ní domov, někte­ří jej ani nema­jí a neu­stá­le se stě­hu­jí, jiní nao­pak žijí v blíz­kos­ti lidí, ane­bo pří­mo s nimi. Nechybí ani pří­kla­dy jed­not­li­vých obyd­lí, od nor a děr až po malé díry. 

Někteří men­ší živo­či­cho­vé, hmyz, ale hlav­ně ptá­ci si sta­ví pře­váž­ně hníz­da. Jestlipak víte, jaký účet má tako­vé hnízdo pro mlá­ďa­ta? že je napří­klad chrá­ní před drav­ci a nepříz­ní poča­sí? Aby se detek­ti­vo­vé zori­en­to­va­ly v roze­zná­va­ní hníst, jsou jed­not­li­vé dru­hy názor­ně nakres­le­ny a popsá­ny jejich vlast­nos­ti, i to kde je lze nalez­nout a jaké­mu maji­te­li kon­krét­ně pat­ří.

Na svých toul­kách pří­ro­dou může­te najít i vajíč­ka, pír­ka, peří, kůži nebo chlu­py, ale i nechut­né zbyt­ky jíd­la v podo­bě chuchval­ců a vývrž­ků. I pod­le toho vše­ho lze iden­ti­fi­ko­vat jed­not­li­vé dru­hy zví­řat. 

Knihu „Pravda o hovín­ku“ si děti doslo­va zami­lu­jí, a ať se to dle názvu nezdá, se nau­čí i spous­tu uži­teč­ných infor­ma­cí. Tuhle kni­hu si roz­hod­ně s sebou neza­po­meň­te vzít do pří­ro­dy, pro­to­že jen tak si vy a vaše děti uži­je­te spous­tu zába­vy, legra­ce, bádá­ní a hlav­ně neza­po­me­nu­tel­ných, spo­leč­ných dob­ro­druž­ství.

Kniha je sice vel­ké­ho for­má­tu, ale vel­mi lehouč­ká a ten­ká, tak­že s vámi může ces­to­vat oprav­du kam­ko­liv. Navíc ilu­stra­ce od Claire Almon vám pokaž­dé vykouz­lí úsměv na tvá­ři, neboť obráz­ky na malé­ho čte­ná­ře půso­bí nejen vlíd­ně, přá­tel­sky, ale hlav­ně zábav­ně. No uznej­te, kdo by se nesmál při pohle­du na zví­řát­ka, kte­rá vyko­ná­va­jí svo­ji potře­bu a mají při­tom zdě­še­ný výraz ve tvá­ři, jako by byli při­sti­že­ny při činu....

„Ty to děláš, zví­řa­ta to děla­jí, všich­ni to děla­jí.“

PRAVDA O HOVÍNKU

Autor: Andy Seed

Ilustrace: Claire Almon

Překlad: Nela Holková

Vydal DOBROVSKÝ s.r.o. v edi­ci Drobek

Rok vydá­ní: 2019

Počet stran: 64

ISBN 978-80-7585-683-8